Guild Wars - mega-recenze

14. 7. 2005 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows

Onlinovky má řada lidí spojené s placením měsíčních poplatků, ale co když se objeví hra, která může v lecčems konkurovat velikánům jako World of Warcraft či Everquest II, ale přitom vás její hraní nebude nic stát?

Verdikt

Skvělá RPG online řežba v úžasném fantasy světě, navíc bez měsíčních poplatků. I přes pár drobných chybek a rezerv se jedná o báječnou zábavu.

Hodnocení redakce
9
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 14.července 2005
Verze hry: finální/prodávaná
Doba recenzování: 1 měsíc


K hrám z rodiny MMORPG přistupuje spousta hráčů lehce s nedůvěrou už proto, že nemají náladu na placení měsíčních poplatků za hraní. Ale co když se objeví hra, která může v lecčems konkurovat velikánům World of Warcraft či Everquest II, ale přitom vás její hraní – kromě nákupu samotné hry za necelou tisícovku – nebude stát ani kačku? Je to vůbec možné? Jak vidno, je. Postarali se o to se svým titulem Guild Wars chlapíci z vydavatelského domu NCsoft, kteří nejsou na poli MMO zábavy žádná ořezávátka. A právě téhle hře se řádně podíváme na zoubek.

 První kroky
Po nezbytné registraci a podobných úkonech vás čeká volba, zda se pustit do hraní příběhového, nebo kompetitivního. Tiše předpokládejme, že se vrhnete na klasickou příběhovou hru ve stylu PvE (Player versus Environment), konec konců o PvP řežbě si něco povíme později. Na řadu přichází obligátní volba postavy. Zde trochu zamrzí, že k dispozici jsou jen lidé, nikoliv elfové, trpaslíci, orkové a další oblíbení fantasy humanoidi. S profesemi už je to lepší: je na výběr klasický bojovník a ranger, o fous méně obvyklý mnich ( i když je to samozřejmě v podstatě typický kněz – léčitel) a elementalista (čili kouzelník) a ještě méně obvyklý nekromant (nezaměňovat s nekrofilem!) a mesmer, což je v podstatě iluzionista.

Již v ranných fázích hry si k primárnímu povolání přiberete ještě sekundární profesi, takže je dobré už předem plánovat, jaká kombinace bude nejvhodnější. Samozřejmě si můžete zvolit pohlaví a trochu si pohrát se vzhledem svého avatara, i když rozmanitost v rámci povolání obvykle není velká, některé postavy navíc vypadají opravdu dost, ehm, přihřátě. Ještě jméno a jde se na věc....


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Ocitáte se ve světě Ascalon zmítaném válkou a nepokoji. Rozkoukáváte se po hradbami obehnaném městečku, dostáváte první úkoly. Čekají vás první boje, první zkušenosti, první nasbírané předměty. A když si myslíte, že už si začínáte na všechno zvykat a plníte první týmový úkol – buch, přichází dějový zvrat jako poleno. Ale proč vám ho prozrazovat a kazit vám požitek ze hry, že?

 Příběh v MMORPG? Proč ne...
Jedním z největších překvapení a zároveň odlišností od většiny ostatních MMORPG je – kromě absence měsíčních plateb – příběh. Ano, skutečně, nejedná se jen o úkoly, které na sebe více nebo méně navazují, ale o děj, který se vine celým vaším putováním. V příběhu se hráč posouvá plněním takzvaných misí, příběhových úkolů, které jsou k dispozici v některých městech, hradech či vesnicích (tato místa jsou na mapě označena štítem). Děj je vyprávěn poměrně hezkými in-game animacemi a ač není úplně originální, super zamotaný a naprosto nepředvídatelný, je poměrně hezký, a za jeho hlavní myšlenku by se nemuselo stydět ani leckteré offlinové RPG.

S příběhem jsou ale spojena i negativa; vzhledem k tomu, že se můžete volně pohybovat po všech lokacích, které jste již navštívili, dochází k řadě nelogičností (v pohodě se můžete promenádovat po městě, kde vás považují za zrádce, nebo se můžete vrátit do míst, ze kterých jste vzpupně odešli s princem vykázaným do vyhnanství...). A ještě jedna připomínka; atmosféru při výpravných animacích dost kazí fakt, že postavy při mluvení neotvírají ústa – ani dramatický rozhovor vás pak příliš nechytne. Celkově však příběhovou linii hodnotíme pozitivně.

 Hurá, civilizace!
Ve fantasy světě, kterým budete procházet, je pochopitelně celá spousta civilizovaných míst – jde o různé hrady a tvrze, městečka, vesnice a osady. Tady budete potkávat ostatní hráče, tady budete odpočívat a ukládat si přebytečné věci „do banky“, tady budete obchodovat. Kšeftovat můžete jednak s počítačovými obchodníky (což není moc výhodné), nebo přímo s ostatními hráči.


Tady ovšem přichází jeden z několika nedostatků hry – naprostá absence nějaké organizované aukce nebo trhu. Vaše možnosti jsou bohužel velice omezené na vykřikování v chatu, nejlépe v trade kanálu. Šance na to, že je ve vašem okolí někdo, kdo má zájem zrovna o zboží, které nabízíte, samozřejmě není zas tak velká, a občas budete i desítky minut nabízet třeba bezvadnou magickou runu, která by byla na aukci pryč během pár vteřin. Ve hře konec konců není ani vychytávka, kterou se může pyšnit třeba World of Warcraft – mail, který umožňuje komunikaci i s někým, kdo není zrovna on-line.

Města a podobné lokality samozřejmě slouží hlavně k tomu, aby se v nich formovaly skupiny dobrodruhů odhodlaných podniknout nějakou tu výpravu. Pokud neseženete dost živých parťáků, můžete do party najmout i počítačem ovládané pomocníky – henchmany. Samozřejmě ale platí, že je to vždy ta horší, spíše nouzová varianta. Nicméně občas přijdou vhod, zvlášť pokud třeba chybí do plného počtu jen jeden nebo dva hráči. Jakmile dáte dohromady tým (má klasicky svůj vlastní chatovací kanál, od věci není ani použití hlasové komunikace), můžete vyrazit do divočiny.

Jakmile opustíte brány města, ocitnete se ve svém vlastním světě. Ano, vše kromě obydlených míst funguje jako „instance“, čili část virtuálního světa vytvořená jen a pouze pro daný tým. To znamená, že v nebezpečné krajině nikdy nepotkáte jiné partičky a dobrodruhy; na jednu stranu škoda, jelikož vám prostě nikdo kromě členů týmu nepomůže, na druhou stranu fajn, jelikož máte klid a nikdo vám třeba nevyfoukne questový předmět těsně před nosem. Příjemným usnadněním hry je možnost kdykoliv pomocí mapy rychle cestovat do jakéhokoliv z již objevených měst. Na druhou stranu zamrzí nemožnost ukládat si do mapy poznámky.

 Questy, mise, bonusy
Ve většině měst a vesnic lze kromě obchodníků a ostatních hráčů potkat také postavy s vykřičníkem nad hlavou – takzvané quest givery, tedy zadavatele úkolů. Po pokecu s nimi se vám o novou položku rozroste deníček s úkoly. Při plnění questů vám do značné míry pomáhá waypoint na mapě; pokud jste v dané lokalitě nebo někde poblíž, signalizuje vám zelená hvězdička místo, kde je možné úkol splnit. Zadání úkolů je na jednu stranu dost rozmanité, nicméně v praxi to stejně obvykle znamená někam se probít, tam něco udělat (sebrat/zabít/zachránit) a vrátit se zpět.


Pak jsou tu již zmíněné mise, které posouvají příběh kupředu. Ty jsou obvykle dost těžké a jen s počítačem řízenými henchmany obtížně splnitelné. Kromě hlavních úkolů v nich lze narazit i na bonusový quest – třeba někoho ochránit nebo někam eskortovat – po jehož splnění obdrží postava pěknou porci zkušeností.

V poměrně dost akčně zaměřeném Guild Wars snad ještě více než v jakémkoliv jiném MMORPG platí, že hlavní náplní hry je boj. Ovládání je jednoduché, vystačíte si s myší a osmi klávesovými zkratkami, kterými používáte speciální schopnosti. Bitky jsou svižné, ale zejména při větším počtu spoluhráčů a nepřátel (případně protihráčů v PvP aréně) vyžadují značné taktizování; tomu napomáhají i různé vychytávky, jako je třeba označování terče pro vaše spoluhráče.

Pokud zemřete, nic strašného se neděje – buď vás kouzlem či speciálním předmětem oživí někdo z kamarádů (a dokáží to i henchmani), nebo se po krátkém čase objevíte na nejbližším respawn pointu. Nějakou dobu ovšem budete za smrt penalizováni snížením zdraví a energie; naopak pokud si dobře povedete v boji a sejmete několik bossů, budete si po omezenou dobu moci užívat bonusy.

 Vývoj postavy
Hlavním stavebním kamenem každého RPG – a u MMO variant to platí dvojnásob – je samozřejmě vývoj hrdiny, avatara, virtuálního zosobnění hráče. Guild Wars nabízí dvě linie růstu. Tou první je „levelování“ a s ním spojené zvyšování počtu hitpointů a rozdělování bodíků mezi základní atributy. Každé povolání má několik takových, přičemž některé jsou určeny jen pro primární povolání. Atributy jsou pochopitelně přísně spjaté se zaměřením postavy, tudíž mnich zlepšuje například efektivitu léčivých a ochranných kouzel, válečník své bojové dovednosti, elementalista útočnou magii, ranger zas střelbu či ovládání zvířat.



Druhou linií vývoje je učení takzvaných skillů, které představují různé speciální útoky, kouzla a schopnosti, za jejichž používání v boji i mimo něj se platí energií. Účinnost skillů je do značné míry dána výší příbuzného atributu – speciální útok ochočeného zvířete je tím silnější, čím vyšší má ranger atribut Beast Mastery, léčivé kouzlo vyléčí více hitpointů, když si mnich zvýší atribut Healing Prayers.

Nové schopnosti se lze učit u učitelů (za poplatky a skill pointy, které postavě přibývají s postupem hrou), některé jsou odměnou za splněné questy a také lze pomocí speciálního magického předmětu „vytahovat“ skilly z mrtvol zabitých bossů. Postava může znát nepřeberné množství skillů, nicméně do akce si jich může vzít jen osm. A je bohužel pravda, že ač autoři připravili pro každé povolání desítky schopností, mnohé z nich se dublují a dost z nich třeba nevyužijete ani jednou.


Levelování je poměrně radikálně omezeno – hranicí je dvacátá úroveň (kterou lze při intenzivnějším hraní dosáhnout tak během dvou tří týdnů) – a autoři se nechali slyšet, že ani v připravovaných datadiscích nehodlají maximální level zvyšovat. To je na první pohled možná negativum, nicméně na druhé straně to vede k tomu, že mezi postavami nejsou tak propastné rozdíly a i příležitostný hráč může plnit questy v partě s gamery, kteří Guild Wars mydlí každý den. Autoři prostě úmyslně postavili vývoj postavy hlavně na hledání a získávání nových skillů nežli na sbírání zkušeností a zvyšování úrovní. Motivací k hraní je pochopitelně i touha získávat lepší a lepší vybavení.

 Výroba a vylepšování vybavení
Klasický craft, tedy výrobní řemesla, tak jak je známe z většiny ostatních MMORPG, v Guild Wars chybí. Někomu to možná nevadí, jelikož se alespoň může soustředit na akční složku hry, ale absence sběračských a řemeslnických dovedností je obecně určitě na škodu. Výroba věcí je tu suplována tím, že drtivou většinu předmětů můžete pomocí speciálního kitu rozložit na suroviny, a ty dále použít. Konkrétně tak, že je přinesete výrobci ve městě a necháte si vyrobit zbraň nebo brnění; suroviny samozřejmě můžete i prodat, po některých komoditách je pochopitelně dost velká sháňka.



Z některých silnějších potvor občas vypadnou i magická brnění, po jejichž rozložení získáte kouzelnou runu, kterou můžete vložit do své vlastní zbroje. Tyto runy hrdinovi přidají různé bonusy, ale na druhou stranu oslabují jeho zdraví. Podobně lze získat ze silných magických zbraní kouzelnou část (jílec meče, tětivu luku...), kterou opět můžete vložit do zbraně vlastní.

Osobně mi připadá, že absence řemesel a nevelká rozmanitost předmětů je asi jednou z největších slabin hry. Projevuje se to zejména v pozdějších fázích, kdy všichni příslušníci stejného povolání prostě nosí nejlepší sadu brnění a liší se od sebe maximálně její barvou (tu si lze upravovat pomocí barvících flakónků, které lze koupit nebo občas sebrat ze zabitého nepřítele). Pokud se pustím na tenký let srovnávání nesrovnatelného a ohlédnu se například za skvělým World of Warcraft, kde můžete potkat stovky opravdu různorodých postav, má Guild Wars rozhodně co dohánět. Je to dané samozřejmě i tím, že ve hře chybí rasová rozmanitost a také faktem, že příslušníci jednoho povolání prostě mají stejné rysy.

 Hráč proti hráči
PvP je řešeno velmi zajímavým způsobem. Je totiž od „normálního“ PvE hraní striktně odděleno. Se svým avatarem, se kterým procházíte příběhem, můžete kdykoliv skočit do jedné z mnoha kompetitivních arén, jež postupně při svém putování objevujete. Kromě toho si můžete vytvořit hned na začátku hry i speciální PvP postavu (případně postavy) a s nimi se vrhnout do řežby s ostatními hráči hned.

To je dost zajímavá volba - umožňuje totiž plnohodnotné PvP i hráčům, kteří nemají náladu prokousávat se příběhem, ale zároveň zvýhodňuje hráče, kteří v PvE módu plní questy a prozkoumávají rozsáhlý svět. Každá postava v tomto módu je totiž maximálně namakaná co se levelu týče – tedy na dvacítce – ale liší se schopnostmi a vybavením. Před vstupem do arény můžete svého PvP hrdinu vybavit skilly a magickými doplňky, které jste kdykoliv s jakoukoliv PvE postavou při hraní již objevili. Samozřejmě jen v případě, že jsou vhodné pro dané povolání.

Zní to trochu zamotaně? Ok, i když už jsou prázdniny, dáme si jeden příklad, milí žáci. Řekněme, že příběh procházíme s postavou ranger/monk a kromě jiného objevíme a naučíme se skill Zápalné šípy a Léčení party. Pak z nějakého neřáda vypadne brnění s runou bojovnické Síly (která je nám k ničemu, tudíž jí prodáme) a kouzelné kladivo, ze kterého po rozložení zůstane magická hlavice (kterou ranger/monk používající hlavně luk také prodá). Kdykoliv si chcete vytvořit PvP postavu, budete mít všechny tyto čtyři prvky odemknuté – takže PvP bojovník si bude moci do brnění vložit výše zmíněnou runu, ranger bude kromě základních skillů ovládat i Zápalné šípy, mnich zas Léčení party, a kdokoliv, kdo se bude chtít ohánět kladivem, si ho bude moci vylepšit kouzelnou hlavicí. Je tedy jasné, že třeba PvP nekromant/elementalista z toho moc mít nebude...



Na oddělení PvP a PvE je podle mého názoru nejlepší to, že se prostě můžete vždy soustředit na to, na co máte náladu. Tudíž když jdete plnit nějaký quest, nemusíte se obávat, že k vám po tuhém boji s finálním bossem přiběhne nějaké „pékáčko“ nebo prostě řezník z druhé strany barikády a radost ze splnění questu zkazí tím, že vás porube. Pokud naopak jdete bojovat do PvP arény, je to kompetitivní řežba se vším všudy. Souboj s protihráči v podstatě více než RPG připomíná nějakou týmovou taktickou akci, jelikož boj má spád, ale zároveň to není jen bohapustá klikačka, ale je potřeba takticky myslet a zároveň mít pokud možno dobře poskládanou a sehranou partu.

Konec konců o jakés takés podobnosti s akcemi svědčí i to, že v arénách si můžete vybrat například z módů, jako je Capture the Flag nebo King of the Hill. Guild Wars samozřejmě obsahuje statistiky a hodnocení založené na PvP, a to i v rámci gild. Navíc mezi sebou virtuálně soupeří Evropa, Amerika a Korea – pokud jedna z těchto skupin získá dočasně bodovou převahu nad ostatními otevře se všem hráčům připojujícím se z dané lokality na určitou dobu přístup do speciální lokace Underworlds, ve které mohou získat zkušenosti a hlavně silné předměty.

 Zpracování
Grafika je už na první pohled úchvatná. Nádherné pohádkové prostředí, krásné modely postav, slušně vykreslení protivníci. Škoda jen, že nepřátelé jsou tak trochu na jedno brdo – v jednotlivých částech hry se potvory docela dost opakují. Při hraní vás možná časem začne štvát také to, že v krajina jsou „natvrdo“ ohraničené koridory, kterými lze chodit. To znamená mimo jiné to, že leckdy nemůžete seskočit z jednometrového srázu, ale musíte složitě hledat cestu dolů, protože ve vámi zvoleném místě prostě není naprogramovaná cesta.

Hudba a zvuky jsou více než v pohodě, ovládání pohodové. Hra téměř vůbec nelaguje (testováno i na bezdrátu Eurotel CDMA – nepotřebujete tedy kabelové připojení) a hraní je až na drobné výjimky plynulé. Potěší i průběžné nahrávání patchů, které vám umožní pustit se rovnou do hry a nečekat, až se vám stáhne nějaký soubor. Minimální HW požadavky jsou: Windows XP/2000/ME/98, Intel Pentium III 800 Mhz nebo ekvivalentní procesor, 256 MB RAM, CD-ROM mechanika, 2 GB na harddisku, alespoň ATI Radeon 8500 / GeForce 3 nebo 4 MX grafická karta s 32 MB paměti, 16bitová zvuková karta a připojení k internetu.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Komunita
Týmová hra sama o sobě samozřejmě může být sebelepší, ale když chytnete do party blbečky, nic z toho mít nebudete. S Guild Wars je to stejné jako s jinými hrami tohoto typu – hrají zde prostě různí lidé. Může se vám stát, že třikrát za sebou půjdete na nějaký quest s partou, ze které někdo bez omluvy zmizí nebo bude hrát jako – s prominutím – úplné hovado.

Na druhou stranu při troše štěstí narazíte na super týpky, se kterými projdete tři mise a čtyři questy bez výměny jediného člena (jo, to se pak obvykle divíte, kolik je najednou hodin). Ideální cestou, jak napomoci druhé variantě, je vstoupit do nějaké dobré gildy. A můžete narazit i na české skupiny – a udělám zde reklamu své domovské –, například Deadly Dancers. Podpora komunity od hry jako takové je řekněme průměrná. Základní funkce tu jsou, ale mohlo by to být lepší; třeba na gildové obrazovce nenajdete údaje o levelech a pozici ostatních členů, což je trochu škoda.

 Závěrem
Tahle recenze určitě nepopsala všechny možnosti, vychytávky a prvky Guild Wars, ale u MMORPG to samozřejmě prostě není možné. Důležitý je hlavně dojem – a ten je více než dobrý. Vlastně je výborný. Jasně, Guild Wars není úplně dokonalým titulem, ale skvěle se hraje, a to je hlavní. Hodně důležité samozřejmě je, s jakými lidmi hrajete, ale pokud chytnete fajn partu, budete sekat jeden quest za druhým a náramně se bavit. A vzhledem k tomu, že se jedná o desítky a desítky hodin zábavy za cenu běžné offline hry, asi je jasné, že tuhle hru setsakramentsky DOPORUČUJEME. A to hlavně akčněji zaměřeným fandům RPG; některé příznivce mírumilovného prozkoumávání krajiny a propracovaného systému řemesel Guild Wars oslovit nemusí.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Novinky...

 
Jiří Sládek
autorovi je 27 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-)






 
 
Jiří Sládek

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)