Těžko říci, jestli zrovna tuhle kvalitu, chce se říci i přednost, chtěli tvůrci z Cinemaxu nějak zdůrazňovat, nebo zda v tomto ohledu podnikali při vývoji zvláštní úsilí, ale během počátečního seznamování se s hrou je to první velký háček, na který se člověk chytí a zcela dobrovolně se odmítá vyvléknout. Ty další pak přichází v rychlém sledu a způsobují zdravé naštvání, pocit zábavy, příliš rychle plynoucí čas a v extrémních případech i spršku nadávek, potažmo let iPadu do kouta. Gyro13 si navzdory modernímu vzhledu "Made by Unreal Engine" zachovává vlastnosti klasických arkádových titulů, které pod záminkou přístupnosti všem a nikomu z řady moderních her vymizely. Jak to vlastně hra dělá?

Přirovnání je nejlepší. Doplňte si videoherní vzdělání o klasice jménem Choplifter (Mobygames, YouTube), ve které na bitevním poli, a pod tuhou palbou nepřátelských tanků, děl a letounů, zachraňujete zajatce, a máte dost jasnou představu, o čem je v základu Gyro13. Prostředí fiktivní války někde v Chacharstánu však Gyro13 mění za atraktivně zpracované a pastmi vyzdobené prostředí důlních komplexů, ve kterých nezachraňujete politické vězně, děti a ohrožené gorily, ale přiotrávené, naštvané, přepracované a špatně placené dělníky.

zdroj: tisková zpráva

Mírně kyberpunkovou fazónu, kterou se prý tvůrci snažili hře vtisknout, sice hledám marně (snad až na tu helikoptéru, no...), ale atmosféra nebezpečných a opuštěných dolů se parádně rozlila všemi úrovněmi, které jsou nebezpečné nejenom kvůli překážkám, ale též kvůli časovému limitu a všudypřítomnému plynu. Na záchranu nebohých synů dělnické revoluce máte v každém levelu určitý čas, když to nestihnete, všichni pochcípají. Když se to stane půl metru nad koncovým helipadem, budete chtít hru zabít.

Vývojáři z Cinemaxu sice umístili checkpoint na každou plošinu, kde vyzvedáváte trpící pracanty, a na který se po smrti (náraz do stěny, prolétnutí plynovým mrakem, náraz do miny, sešrotování výtahem apod.) můžete vrátit, ale každý takový návrat je s několikasekundovou penalizací. Stačí pár smrtí v kuse a už nemá cenu se vracet na checkpoint, ale rovnou sjet celou úroveň, který je 24, rovnou znovu od začátku. S každou smrtí tedy roste napětí, které samozřejmě ovlivňuje váš výkon – na někoho ten tlak z nutnosti opakovat úroveň působí motivačně, na někoho opačně. Přesně to je styl klasických arkád.

zdroj: Archiv

Proč ale hraje napětí a tlak takovou roli? Působí přeci na vaše reflexy a přímo ovlivňuje chování nervů, které ovládají vaše ruce, čili to má přímý dopad na ovládání helikoptérky. Jsem přesvědčený, že s klasickým gamepadem bude Gyro13 ještě lepší zážitek, ale protože iOS zařízení luxus fyzických analogových páček postrádají, musíte se naučit pracovat s páčkami virtuálními. Jedna ovládá motor (takže výšku a rychlost), druhá náklon dopředu a dozadu. To je vše. Koordinací těchto dvou pohybů provádíte s helikoptérou psí kusy a rozhodně si budete muset zvykat na citlivost, setrvačnost a další atributy, kterými ovládání stroje disponuje.

Zpočátku vám hra bude připadat dost obtížná a stejný pocit budete mít i uprostřed hry a na samotném konci jakbysmet. Když už se naučíte s helikoptérou briskně a svižně manévrovat v úvodních zhruba pěti úrovních, přitlačí hra na pilu v oblasti důmyslnosti překážek i členitosti prostorů a důlních chodbiček. V řadě pasáží byste tvůrcům opravdu nejraději rozflákali ciferník, ale stačí vychladnout a uvědomit si, že hra nikde nepodvádí a design levelů má jasně danou strukturu a svoji logiku. Jde jen o to, udržet nervy a helikoptérku na uzdě. Není to jednoduché, ale právě z toho plyne zábava.

zdroj: tisková zpráva

PC verze hry je prý na cestě; ostatně právě na PC hra původně vznikala. Srovnání subjektivní míry zábavnosti mezi iOS a PC verzí s gamepadem pro mě bude určitě zajímavé. Objektivně však Gyro13 patří právě na iOS a jiná mobilní zařízení. Tam je hře lépe, má zde větší šanci se svojí Unreal Engine grafikou vyniknout, než na PC, kde jsou hráči na podobný standard mnohem více zvyklí. Přesto doufám, že úpravy, se kterými snad PC verze přijde, postihnou v budoucnu i iOS verzi.

Jako sůl potřebuje úpravu ovládání kanónu, kterým zneškodňujete plynová pole a miny - naštěstí na tomto prvku hra nestojí. Vystřelíte z něj dvojitým tapnutím kamkoli do displeje, ale citlivost je nastavena příliš přísně - ne vždy to spolehlivě funguje. Soustředit se na správně provedené tap-tap, když máte co dělat s tím, abyste drželi stroj ve správné poloze, je dost obtížné. Celkovému dojmu by také prospělo oddálení kamery, abych dopředu pořádně viděl nejbližší překážku a nešrotoval helikoptéru tak často jen proto, že jsem si nevšiml nevýrazných šipek na stěně, označujících třeba sešup dolů.

zdroj: tisková zpráva

Nakonec bych vývojářům k zamyšlení předhodil i způsob, jakým v jednotlivých levelech představují a následně využívají jednotlivé nástrahy. Od arkádové hry čekám, že se na sebe budou jednotlivé prvky nabalovat a postupně vytvoří komplexní hratelnost. Gyro13 však v jednom levelu představí třeba miny, které najdete i v další úrovni, ale v té následující už zase ne (snad jsem je nepřehlédl). Podobně je to i s jinými druhy nástrah, které jsou často kombinovány, ale ne vždy je uvidíte v levelu opravdu všechny pohromadě – kdyby se na sebe pyramidově vršily, vytvoří se tím prostor k tvorbě ještě důmyslnějších překážek a hlavně to zajistí rovnoměrně se zvyšující obtížnost, která mezi jednotlivými levely přeci jenom občas mírně hapruje.

Bez ohledu na cenu stojí Gyro13 v konkurenci všech iOS titulů rozhodně za hřích, zvlášť pokud jste se nezbavili náklonnosti k arkádovým hrám ze staré školy, jejichž odkaz produkt Cinemaxu hrdě nese. A když přihlédnu k tomu, že normálně stojí něco přes stovku a momentálně je ještě pořád (nevím, jak dlouho!) ve slevě za 0.79 euro, tak je mé doporučení jasné.