Hackers - recenze
6/10
zdroj: Trickster Arts

Hackers - recenze

22. 12. 2016 20:58 | Recenze | autor: Jan Hrdlička |

Jaká ve společnosti převládá představa o práci hackerů? Obvykle se poukazuje na fakt, že realita je vzdálená romantickému pojetí hackera coby kouzelníka, ladně prolamujícího obranu světových vlád. Ve skutečnosti má blíže k tradiční nudě. Co když takovou látku ovšem zpracovává videohra? Inu, mobilní strategie Hackers od českého tvůrce Matouše Ježka zavedené pořádky zrovna nepřevrací. Prezentuje se totiž sice originální, ale nevycizelovanou zábavou, jejíž kouzlo po čase vyprchává.

Ajťáci bez emocí 

Hackers staví na nápadu asynchronního multiplayeru. Ve hře se vžíváte do role počítačového hackera, který se vkrádá do systému druhým hráčům, a současně buduje obranu svého softwaru. Ideálně tak, aby nedošlo k průlomu ze strany ostatních. Příběhovou omáčku ovšem nečekejte. Jakási základní zápletka tu sice nechybí, slouží ale primárně jako záminka tvůrce, aby vás mohl protáhnout sérií tutoriálových ukázek, během kterých vás seznámí s podstatou herní náplně, a postupem času přihodí i nadstavbové prvky.

S tím v zásadě nic v nepořádku není, absence dějovosti přesto lituju. Obzvláště, když nedávné tituly s podobnou tematikou ukázaly, že k zajímavému scénáři stačí relativně málo. Za všechny jmenujme videoherní adaptaci seriálu Mr. Robot nebo vedlejší mód Breach v Deus Ex: Mankind Divided.

Na zteč 

Co do hratelnosti lze Hackers rozdělit do dvou složek. První je útočná, kdy se po výběru oběti na mapě světa ocitáte v síti navzájem pospojovaných jednotek s cílem je nahackovat. Povinnou jednotku představuje jádro, další obstarávají obrannou funkci systému, jiné slouží k těžbě herní měny, a v některých se ta měna zase musí skladovat. Vaším úkolem je postupně je zabrat a podmanit si jádro systému dřív než dojde k ukončení spojení, což se stane do dvou minut.

K úspěšnému hacku nicméně stačí obsadit jádro, zabrání zbytku jednotek je čistě volitelné. Když se mu vyhnete, celá akce bude zřejmě snazší, přijdete ale o bonus v podobě zkušeností a peněz, které tímto způsobem můžete získat, a jsou potřeba k levelování.

Útok na nepřátelské cíle se provádí pomocí programů, tedy jakýchsi druhů virů. Každý umí něco jiného a postupem času se dostanete k vyvíjení nových typů s důmyslnějšími funkcemi. Pozor si je třeba dávat na jejich zásobu, tu je třeba před každým hackerským nájezdem manuálně doplnit. 

Virus ante portas! 

Druhou důležitou částí hry je budování. V zásadě musíte okolo jádra vystavět takovou kombinaci obranných věží, ale i těžebních prvků, aby na vaše konto plynul konstantní příjem herní měny, a současně jste protivníkům co nejvíce znepříjemnili nabourání vaší soustavy.

Na papíře zní popis konceptu hry možná komplikovaně, v praxi vám však všechny místní zásady přejdou do krve velmi rychle. Něco to vypovídá o schopnostech autora vést hráče k pozvolnému poznání skrz text i audiovizuální vjem.

Zejména působivé to je vzhledem k množství obsahu, které Hackers nabízí. Určitý díl na tom nese jistě i stylová, přehledná grafika, jejíž vzhled připomíná počítačové rozhraní Animu z Assassin’s Creed. Myšleno jen v dobrém slova smyslu.

zdroj: Archiv

Zdaleka nejsympatičtěji působí provázanost všech herních mechanismů. Vývoj nového programu vyžaduje čas a zdroje. K tomu je ovšem třeba postavit jednotku, která se postará o přísun financí. Jednotky lze upgradovat, snadno se ale může stát, že budete produkovat víc peněz, než kolik vám vaše konto dovolí uložit. Proto je zase třeba zvýšit kapacitu. A tak dále. Jestli něco opravdu táhne Hackers kupředu, je to právě neustálé opečovávaní vlastní sítě.  

Zapomínat bych ovšem neměl ani na prvek proměnlivosti. Buďte si jistí, že žádný soupeř, žádný jeho výtvor, žádná situace nebude stejná. Hru to činí o něco svěžejší, byť ji to od omrzelosti nezachrání, jak si hned dokážeme. 

Chybka v kódu 

Hlavní důvod, proč se při hraní Hackers po nějaké době dostaví nuda, je skutečnost, že jsme si u podobně stavěných titulů zvykli na to, že hackování doprovází vyšší míra interaktivity. Nějaká minihra, která by obohatila naši aktivitu. A Hackers tohle postrádá. Váš úspěch či neúspěch se tak převážně odvíjí od náhody. Od toho, jakým arzenálem jste se předzásobili. Od toho, na jakého hráče narazíte. Náhoda bere člověku z rukou kontrolu a umenšuje mu přímý vstup do dění. 

Hackers navíc nepatří k uživatelsky nejpřívětivějším počinům. V Google obchodě je hra k dispozici zdarma a nulová pořizovací cena je zde vyvážená přítomností mikrotransakcí a čekacími lhůtami. Ve hře vás čeká žonglování se třemi typy herní měny, nedostatek každé z nich lze volitelně napravit zakoupením zásob za reálné peníze. To je samozřejmě v pořádku, potíž je v tom, že čekací časy jsou zde vážně neúměrně dlouhé, přičemž alternativou k více jak hodinovému vyčkávání je platba vzácnou měnou.

zdroj: Archiv

Navíc se čeká téměř na vše. Na tvorbu nového programu, na stavbu další jednotky, na upgrade. Můžete argumentovat tím, že hra byla nedesignována pro kratičká herní sezení několikrát za den. Že během té jedné seance toho dokážete udělat dost málo, a to málo je poměrně repetetivní, však takové tvrzení podkopává.

K tomu si připočtěte ještě ne zrovna ideální technický stav, kdy se budete potkávat s padáním programu a nemožností připojit se k jinému hráči, a asi také seznáte, že Hackers trápí poměrně vážné chyby. 

What if I told you… 

Hackers nabízí pozoruhodně propracované a obsahově nabité pojetí hackingu, k označení jako čehokoliv víc než jen „docela dobré“ hry jí však ještě několik podstatných kroků chybí. Rád bych viděl především lepší vyváženost, vyladěný síťový kód a třeba nějaké oživení stávající herní náplně. Jestli vás i přes zmíněné výhrady oslovila, klidně se dejte do stahování. Za vyzkoušení hra určitě stojí, a nic za ni nedáte.

Verdikt:

Mobilní strategie ze světa počítačů a hackingu nemá nouzi o solidní porci zajímavého obsahu. V její neprospěch však hovoří špatný balanc, neuspokojivý technický stav a stereotyp, který se do hry časem vkrade.

Nejnovější články