Harbinger - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Harbinger - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

22. 4. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Po mnoha letech se na naše obrazovky vrací duch Diabla, ovšem ve zcela nečekané podobě. Toto RPG se jmenuje Harbinger a jeho děj je zasazen do velmi vzdálené budoucnosti. Čím je lepší než Diablo?

Autor: Nukem
Publikováno: 22.dubna 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Stalo se již dávno známým pravidlem, že se snad každý úspěšný filmový, knižní či herní titul dříve či později dočkal mnohdy nejednoho pokračování, či se stal blízkou předlohou pro trochu odlišné dílo. A tak i po mnoha a mnoha letech slyšíme ze záhrobí hlas prvního Vetřelce, jemuž se dostalo jak několika filmových pokračování, více či méně úspěšných, tak i dvou jeho herních odnožích. Nejinak na tom jsou třeba Hvězdné války či Star Trek. Každý by ještě na několik takových „multimediálních“ titulů přišel. Jejich cílem je pochopitelně jediné: vydělat na původní úspěšné myšlence ještě nějaký ten dolar navíc. Není divu, že i úspěšnému Diablu se narodil mladší bratříček, který po dalším roce dostal i nový kabát v podobě zajímavého expansion packu. Stejně tak se Diablo dočkal i několika bratranců, teď mě napadá např. Darkstone nebo Throne of Darkness, který se od klasické fantasy tématiky odklonil směrem k bájím pradávného Japonska.

 Z kobek do vesmíru
Po mnoha letech se na naše obrazovky vrací duch Diabla, ovšem ve zcela nové a nečekané podobě. Jmenuje se Harbinger a jeho děj je posazený do velmi vzdálené budoucnosti. Popravdě řečeno, Harbinger příběhem ani postavami Diabla vůbec nepřipomíná, ale je to především herní styl a několik dalších prvků, ve kterých jsou si tato generačně vzdálená díla značně podobná.

Základem je isometrické RPG. Na svoji postavu tedy hledíte zeshora a ovládáte ji především myší. Na spodním kraji obrazovky jsou klasicky rozmístěny nejdůležitější informační a ovládací prvky, jako jsou stav zdraví a energie, druhy střel apod. Inventář, deník, mapa a statistika postavy jsou pak skryty pod tlačítky či lépe klávesovými zkratkami. Na počátku hry máte na výběr mezi třemi postavami. První je člověk, který vlastně představuje nejlehčí obtížnost hry, následuje gladiátor - cyborg a poslední postavou je záhadná Culibine, poslední ze své rasy. Každá postava má svá specifika, což se, kromě vzhledu obrazovky, odráží především v použitelném zbraňovém arzenálu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Odlišnosti postav
Člověk a gladiátor jsou si v tomto ohledu více podobní. Oba využívají různé typy zbraní pro boj zblízka i na dálku, ovšem vzájemně neslučitelných. Zatímco člověk třímá v rukách pušku s bodcem, u gladiátora jsou palné a bodné zbraně přímo součástí jeho paží. Každá postava má tedy svůj vlastní bojový arzenál (zbraně, výstroj, prvky dodávající zdraví atd.) a jen ona ji může používat.

Stejně jako v Diablu, i zde získáváte svoji výbavu od poražených nepřátel, v různých zásuvkách či kontejnerech, nebo ji můžete nakoupit či prodat u obchodníka. Ten je zde pouze jeden a jmenuje se Ona. Ona je muž, ovšem není to člověk. Je to taková veselá rasa, která miluje peníze. Peníze jsou Uan a „Ona miluje Uan.“ I zde platí Diablovské pravidlo, že prodáte téměř vše, ale nakoupíte málo, protože ty nejlepší kousky vybojujete nebo najdete. Takže už tak od třetiny hry máte Uanů přehršel a nevíte co s nimi.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Co se týče prvotního výběru postavy, není tu kladeno žádné omezení. První mise je sice pro každou postavu jiná a je zasazena do prostředí, odpovídajícímu dané obtížnosti. Tam, kam člověk dorazí přibližně v půli hry, Culibine začíná svoji první misi. Tedy nemyslím tím dějově, ale jen to, že první mise za Culibine je zasazena do náročnějšího prostředí, s náročnějšími soupeři. Další mise jsou však u všech postav stejné.

 Široký arzenál
Množina zbraní, zbroje a pomocných prvků je tu velmi bohatá a hlavně zpočátku budete především zbraně vyměňovat častěji. Každá zbraň se vyznačuje mnoha různými prvky. Základem jsou rozdílné typy „výstřelů“, které dokáže produkovat. Jde především o plazmu, elektrický impuls a elektromagnetický impuls (EMP). Dále tu je toxický či narkotický útok, korozívní, trhavý a materiál rozkládající útok. Každý z nich má různé účinky na různé nepřátele, kterých tu je rovněž nezanedbatelné množství druhů. Tak např. na hmyz velmi dobře účinkuje elektrický výboj, na cyborgy použijete EMP a plasmou udoláte asi většinu nepřátel, i když to někdy trvá déle, než kdybyste použili specifičtější typ útoku.

Každá puška, má pak jistý počet možných typů útoků, od jednoho až třeba po šest, s různými stupni jejich síly. Ty lze u mnoha pušek posilovat pomocí tzv. mod čipů, které přidají k základnímu levelu síly ještě nějaký ten bod navíc. Mod čipy mohou ale zvyšovat třeba i rychlost střely či její průraznost, umožňuje-li zbraň impulzivní střelbu. Ta se projeví tak, že střela proletí skrz několik nepřátel a třeba se i odrazí a zasáhne nepřátele ještě jednou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Energie namísto munice
Výhodou je, že do zbraní není nutné kupovat žádné střelivo. Jedinou municí je energie, kterou zbraň spotřebovává. Spotřeba každé zbraně je též různá, jakož i délka jejího samodobíjení. To lze urychlit přidáním příslušného čipu, nebo vyhledáním míst se „zelenou“ radiací. Jde o jistá zařízení, která vyzařují energii, jíž zbraň odchytává a využívá pro svoji potřebu. Podobně modifikovatelná je i zbroj. Většina brnění a přileb má několik soketů, kam lze vkládat mod chipy, které zvyšují základní odolnost zbroje proti výše zmiňovaným útokům. V případě gladiátora jde o jeho celé torzo, které si může lehce vyměnit za lepší a přidat do nich mod čipy určené pro gladiátory.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Dále tu jsou různorodé pomocné zbraně. Člověk využije velké množství min, gladiátor dálkově řízené minikamery, jež jsou vybaveny ještě nějakým typem zbraně a Culibine takové zvláštní koule, Ampy, levitující kolem její postavy a napadající okolní nepřátele daným typem útoku. Navíc Culibine jako jediná postava dokáže přijímat okolní energii i ve prospěch svého zdraví. Ovšem i pro ni jsou tu zdraví doplňující prvky, které, na rozdíl od samovolného doplňování, dobijí životní energii mžikově. Jak je z předchozího textu patrné, zbrojní systém je velmi propracovaný a umožňuje ladit postavu podle vašich přání či podle potřeby, stejně jako v Diablu. Jen amulety tu jsou nahrazeny mod čipy a magie zbraní jejich technologickou výbavou. Princip je ovšem naprosto stejný.

 Málo kapes, hodně běhání
S výbavou souvisí inventář postav. Jeho velikost je u každé postavy stejná a samozřejmě neměnná, ale přesto je na počátku hry dost malá a asi tak od poloviny hry může být už dostatečná. Jak je to možné? I nu, na začátku budete sbírat všechno, nač přijdete, protože to znamená hodně Uan a Uan je zbroj, zdraví, prostě všechno. Postupem času však budete mít Uanů více než dostatek na to, abyste museli sbírat kdejakou pitomost, pokud tak nebudete činit jen z čisté radosti z obchodování a z pocitu majetnosti. Potom pro vás bude velikost inventáře stále nedostatečná.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Trochu tomu pomáhají tzv. „EZ-stash“, což je jakýsi druh sdíleného teleportu. Kam si můžete odložit značné množství předmětů a mít je k dispozici všude tam, kde se EZ-stash nachází. Jeden je přítomen i ve vaší základně, takže až se tam čas od času dostanete, můžete obsah tohoto teleportu postupně Onovi prodat. Bohužel těchto zařízení není v jednotlivých lokacích zase tolik, takže se častěji budete za Onem vracet klasickými teleporty, pokud to bude v danou chvíli vůbec možné.

Navíc předmětů k sebrání je v každé mapě velká spousta a většina z nich zabírá minimálně čtyři čtverečky v inventáři. Zbraně a především zbroj pak ještě mnohem více. Nejhůře je na tom asi Gladiátor, jehož ozdravovací prvky jsou rovněž čtyřčtverečkové. Jde vlastně o dobíjecí články, a jelikož jeho životní energie klesá hlavně zpočátku velmi rychle, je dobré s sebou nosit i dostatečné zásoby dobíječek. Naštěstí prvních deset ozdravovacích prvků nezabírá v inventáři žádné místo, ale ukládá se kamsi, kam nevidíte. To ostatně platí pro všechny postavy. Alespoň nějaká kompenzace.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Jednodušší to být nemohlo
Další podobnost s Diablem naleznete ve statistice postav. Každá postava má čtyři hlavní vlastnosti, jednu až dvě unikátní od ostatních, které lze s postupem boje povyšovat. To hlavně po postoupení na vyšší úroveň, či na zvláštních povyšovacích místech (obdoba některých Magic Schrine u Diabla), které rovněž trvale přidají pár bodíků k základní úrovni té které vlastnosti. Dočasně povýšit určitou schopnost lze pomocí mod chipů, nebo prostřednictvím držení určitých zbraní a zbroje. Stejně tak je možnost použít danou výzbroj často podmíněna určitým stupněm jedné či více vlastností. Někdy stačí když součet základní úrovně a bonusů od zbraní či zbroje převýší požadavek dané pušky nebo miny, jindy je třeba mít dostatečný level již na základní úrovni. Zkrátka opět žádné novinky.

 Grafika v rozumné střídmosti
Rozdílnost oproti Diablu najdete zejména v předem definovaných mapách. Ty jsou ale naopak podobně stejnorodé a postupem času i stále spletitější, jako byly zatuchlé chodby Diabla. Narazíte sice na několik typů oblastí - vnitřní technické, nebo kde žije hmyz, či jiná rasa. Jednou se dostanete i na vzdálenou planetu. Tato prostředí jsou pak samozřejmě vypodobněna odlišně, ale lokace spadající do daných prostředí jsou pochopitelně tvořeny stejnými prvky. Textury jsou celkem kvalitní a opakující se chodby jsou často občerstvovány třeba různými komplikovaně vypadajícími technologickými celky. Není to sice detailnost a členitost Fallouta, ale zase o úplně chudé lokace nejde.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Více nepříjemné je celkově vyšší tmavost prostředí, resp. malý poloměr viditelné oblasti, který žádným mod čipem není možné zvětšit. Kolem sebe tedy vidíte jen na pár kroků a snad jenom před sebe si můžete posvítit střelbou. Naštěstí blízký nepřítel, který vás zaznamenal, se projeví svým specifickým zvukem, takže se na něj můžete připravit. Další podobností, související s prostředím, je i postupně se doplňující mapa území, která je i zde transparentně na pozadí. Tu lze libovolně zapnout či vypnout a rovněž i posouvat šipkami, pokud chcete třeba zjistit, kde jste ještě nebyli.

 Nepřátel nikdy není dost
Několikrát jsem se zmínil o protivnících, takže něco podrobněji o nich. I tady je vliv Diabla cítit. Je to jednak celkem velká různorodost typů nepřátel, ale především jejich počet. Za každým rohem na vás obvykle někdo čeká, často i početnější skupiny, které se pak na vás obvykle bezhlavě vyřítí. Jejich inteligence není nijak brilantní a snad jen několik čistě organických bytostí se před vámi snaží ukrývat, kleslo-li jejich zdraví blízko k nule. Ve většině případů však jde o vlny nepřátel, kteří to nevzdají, dokud je prostě nevyřadíte. To, spolu s rostoucí propleteností map, dělá ze hry postupně jednotvárné a nudné procházení nekonečnými bludišti. Na začátku mise se těšíte, jak si to konečně rozdáte s nějakým bosem, ale než se k němu skrz několik zamotaných map prostřílíte, nadšení často opadne. Chce to zkrátka trpělivost.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ale abych nepřátele jen nečernil. Celkem zajímavým prvkem, kterého jsem si u většiny postav všiml, je jejich schopnost střelby do běhu. Dokáží tedy mnohdy přesně odhadnout místo, kam vystřelit, abyste do jejich střely tzv. vběhli. Pokud se tedy včas nezastavíte, je zásah obvykle jistý. Taktika je tedy jasná. Vyběhnout, jakmile nepřítel vystřelí zastavit a pálit do něj. Bohužel běh i střelba se ovládají myší, takže je nelze provozovat současně. Postava však vystřelí jen na váš pokyn, ne jako v Diablu, kde jste klikli na nepřítele a ten dokud byl živý, čelil nepřetržité palbě vašeho hrdiny. Tady je pro nepřerušovanou střelbu nutné držet levé tlačítko myši nad nepřítelem, nebo myš a klávesu Shift pro palbu z místa do požadovaného směru. Jinak je ovládání jednoduché, pokrývající jen několik plně volitelných kláves.

 Němí hrdinové
O grafice jsem se zmínil sice jen okrajově, ale ono není ani co více popisovat. Svůj názor si snad uděláte z obrázků sami, pokud se je povede zesvětlit tak, aniž by se ztratila většina informací ;-) Rozlišení hry je možné až do 1024×768 a zmíněná střídmost v detailech naznačuje, že hra nebude na hardware příliš náročná.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pár slov ještě k ozvučení. Ani zde není třeba mnoho říkat. Zvuky okolí jsou na standardní úrovni, stejně tak těch několik mluvených slov. Všechny dialogy jsou výhradně psané, jen při jejich navazování vás daná postava osloví některou z nevelké množiny vět, nezávisle na tématu dialogu. Lidé promlouvají angličtinou, ostatní bytosti svojí řečí. Asi nejúsměvnější průpovídky má Ona. Jeho „Melaso alichau“, „Chembola“, „Míló“ či „Ola kulile“ asi jen tak nezapomenu :-) Co se hudby týče, jde o volné, ne nijak špatné motivy na pozadí, mnohdy vystihující bojovou či naopak klidnou situaci. Hodně mi připomínaly hudbu ze hry Terminator.

 Dějově slabé
Příběh hry jsem si nechal pro mne netradičně až na konec, neboť podle mě není zase až takovým důležitým prvkem hry, jaký by měl být. Je to především dáno klasicky tím, že mi je angličtina přece jenom vzdálenější, než rodný jazyk, a pak je trochu i komplikovaný. Tedy ne, že by měl komplikovaný děj, ale komplikovanější jsou souvislosti mezi jednotlivými rasami a jejich vzájemnými vztahy. Prostě příběh psaný cizím jazykem cítíte tak trochu na pozadí a i tak k němu přistupujete, pokud vás vyloženě něčím nezaujme. Ale nad tím jsem se už zamýšlel v recenzi na český Fallout Tactics.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Čili, Harbinger je obrovská vesmírná loď, jejíž kapitánem a diktátorem je Overlord. Vedoucí rasou na lodi jsou Vantirové, po lidech nejstarší rasa na lodi. Ti svojí silou a především penězi, Uany, otročí ostatní rasy. Zejména špatně pak dopadli Scintillové, kteří za Uany vyměnili svoji energii. Bez ní sice mohou žít, ale je to prázdný život. Časy se ovšem mění. Někteří Scintilové se opět „energizují“ a touží po odplatě. Na loď se dostává nová hmyzí rasa - Cimicidaeové a změny na sebe nenechají dlouho čekat. Vy jste členem nepočetné komunity nájezdníků, kteří žijí na okraji všech těchto rasových problémů a snaží se si jenom přivydělat.

Na počátku hry se ocitáte na jednom takovém spíše smetišti, kde jsou vašimi přáteli pouze obchodník Ona a kutil-opravář Torvus. K nim se později přidá ještě několik dalších postav. Hlavní slovo tu má však Torvus, který vás znovu a znovu posílá na mise s předem jednoznačně danými úkoly, jež musíte splnit. Zpočátku jde o nějakou tu donášku toho či onoho, ale brzy se další události začnou stále více týkat hlavního dění na lodi. Než se nadějete, stojíte tváří tvář všem majoritním rasám a jste nuceni si skrz jejich široké řady prostřílet cestu až k samotnému Overlordovi.

 Viděli jsme už lepší
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Je čas na stručné shrnutí. Harbinger představuje zjednodušený typ RPG hry, přesně takový, jakým byl i Diablo. Obtížnost hry není vysoká, alespoň za člověka nebudete mít ani v počátcích větší problémy. Propracovaný systém zbraní odpovídá tomu, čemu jsme byli u Diabla zvyklí, stejně tak někdy i nudné procházení dlouhých chodeb plných množstvím nepřátel. Hra bohužel neobsahuje multiplayer, což také z výsledného hodnocení strhlo pár bodů.

Stáhněte si: Demo, Video, Patch, Cheaty

Související články: Novinky

 
Nukem
připravil: jd




 
 
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Klon starého dobrého Diabla v netradiční podobě, bez výrazných novátorských prvků v herním systému. Nepříliš obtížná hra, vhodná i pro začínající hráče tohoto žánru.

Nejnovější články