Hearts of Iron III - recenze

15. 10. 2009 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows

Třetí verze ultimátního simulátoru globálního dění během palčivého období 2. světové války je tady. Větší, komplikovanější, stále bez konkurence.

Verdikt

Záležitost pro ultrahardcore stratégy. Pokud vás ostatní dostatečně neodradily ty divně nudné obrázky okolo, spolehlivě tu práci dokončí zbytečně komplikované ovládání a nakonec se budete muset poměřit s chatrnou umělou inteligencí. Gigantický záběr hry si ovšem jisté ocenění zaslouží.

Hodnocení redakce
6
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Martin Holas
Publikováno: 15.října 2009
Verze hry: anglická/finální/PC
Doba recenzování: 1 týden


Hry od Paradox Interactive mají obecně tu zajímavou a unikátní vlastnost, že ani po týdenním testování jsem se necítil o moc moudřejší než na začátku. Ať už jste hráli cokoliv, nic vás nepřipraví na ten dojem, že nic komplikovanějšího jste v packách dosud nedrželi. Nováčci páchají sebevraždu po půlhodinovém zírání na monitor, nevěda, na co „zmáčknout“. Pokročilí hráči, ošlehaní tisícovkou bitev v Total Warech, si pokorně uvědomují, že to byla jen triviální hračka pro malé děti. Snad jen skuteční hardcore vojevůdci se ležérně usmívají při pohledu na osmistránkového, drobným písmem psaného Quick Start průvodce s nejzákladnějšími informacemi. To je Hearts of Iron.

 K nováčkům pohrdlivý
Po spuštění hry máte na výběr velmi stručný tutorial. Ten je stručný možná až příliš, protože interaktivní zasvěcení i do pokročilejších stránek práce se hrou by bylo pro nováčky přece jen stravitelnější než celodenní pročítání manuálu. Potěšila mě nabídka rozehraných scénářů, díky kterým můžete po hlavě skočit do situací, které vás baví nejvíc. Bez problému se tak například obujete do Německa koncem roku 1939 a mohutného blitzkriegu na východ.

Pokud vás naopak baví spíše ekonomická stránka hry a diplomacie, není nic jednoduššího než se vpravit do předválečných let v USA a snažit se co nejlépe připravit na přicházející události. Vybrat si ale pochopitelně můžete prakticky kterýkoliv z relevantních národů.



Třetí díl se nese ve znamení opatrného rozšiřování původního konceptu a jeho naroubování na engine Europa Universalis III spíše než nějakých drastických úprav. Na pohled nejmarkantnější změnou je tak mnohem podrobnější globální mapa. Regiony byly dále rozřezány do drobnějších lokalit, kterých je nyní kolem megalomanských čtrnácti tisíc! Všechny lokality na mapě jsou samozřejmě dle skutečných reálií věrně ohodnoceny nejrůznějšími terénními specifiky. Simulováno je i počasí, teplota atd. Novinkou je kapacita šířky každé oblasti, která spolu s obdobnou hodnotou u každé divize určuje, kolik sil může na daném území efektivně bojovat. A tak zatímco v západní Evropě se budete s několika armádami tanků cítit poněkud těsně, na velkých východních pláních si už můžete vyskočit z kopýtka.

 Vojevůdcův sen
Vzhledem k obrovskému počtu oblastí je nutné mnohem podrobněji a důkladněji plánovat jak postup, tak samotné boje. Koordinace postupu je citelně obtížnější než dříve. Snadno se vám stane, že se část jednotek zadrhne na tužších místech nepřátelské obrany, zatímco ostatní ji v postupu předběhnou. Na malér si pak zaděláte, pokud to s odvážným průnikem do nepřátelských pozic skutečně přeženete a část vašich sil bude odříznuta od zásobování.

Neopatrným postupem také mnohdy poskytnete nepříteli prostor k protiútoku. A takových pár divizí, které na slabém místě prorazí skrze vaši nedostatečně připravenou ofenzivu, dokáže solidně zatopit. Celkově mám z bojů na globální mapě velmi dobrý pocit a pokud můžu z mého neprofesionálního úhlu pohledu posoudit, vše se chová velmi realisticky a tak, jak by to asi dopadlo ve skutečnosti.


Se znásobením počtu regionů a taktických možností samozřejmě vzrostly také nároky na ovládání, které tak muselo být doplněno o několik podstatných funkcí. Nejzásadnější z nich je asi hierarchie velitelství, kdy můžete s částmi vašich sil operovat prostým udělováním rozkazů velitelským jednotkám. Velitelé si počínají vcelku obratně a podřízené divize posílají do cílové oblasti po smysluplných trasách. Škoda jen, že nedokáží stejně obratně dynamicky reagovat na změny na bojišti a často budete nuceni to a ono drobně korigovat. Na druhou stranu uznávám, že se z mojí strany jedná jen o drobné popíchnutí. Kdyby byli velitelé dokonalí, co by zbylo za zábavu pro chudáka hráče, že... ;-)

 Ovládání na dlouhé lokte
Systém velení situaci značně zpřehledňuje a jako takový nemá chybu. Problém je v jeho správě, která je VELICE mírně řečeno neohrabaná. Pokud vše naprosto dokonale nenaplánujete hned od začátku a později dostanete šílený nápad, že by těch padesát divizí zasloužilo lehce přeorganizovat, stejně dobře se můžete pustit do opravy hodinek hráběmi. Naprosté ignorování jakéhokoli druhu vizualizace a standardů začíná být ze strany Paradox Interactive už kapku otravné.

Kompletní velitelská struktura je reprezentována nepoužitelnou formou tabulky. Pokud potřebujete jednu z divizí převelet pod jiného velitele, musíte ji nejdříve označit. To samo o sobě někdy nebývá lehké, neboť všechny ikonky divizí včetně nepřátelských se skládají v každé oblasti na sebe, přičemž viditelná je jen jedna z nich. Když už se vám označení podaří, je nutné vyřadit ji z hierarchie kliknutím na příslušné tlačítko, následně ji kliknutím na jiné tlačítko zpět zařadit a následně vybrat ze seznamu názvů (!) správné velitelství.


Nenosíte-li si v hlavě dokonalou, stále aktuální kopii obrazu bitevního bojiště, máte docela problém. Je taková potíž po rozkliknutí konkrétní lokace nechat zobrazit kompletní seznam na ní umístěných divizí? Chtějí mi autoři tvrdit, že nejsou s to naprogramovat vizualizaci stromu velitelské struktury, ve které by bylo možné přesouvat položky mysteriózní metodou drag-and-drop? Bez toho, abych tu vypisoval vše, co mi na ovládání nešmakovalo (necítím se ještě na vydání vlastní novely), bez ostychu tvrdím, že právě toto je největším kamenem úrazu Hearts of Iron a třetího dílu především. Hra není pro nováčky nepřístupná proto, že by byla složitá nebo dokonce nějak extrémně obtížná, ale proto, že prokousat se výše zmíněným je čistý a nefalšovaný akt sebetrýzně.

 Co nevyřeší síla...
Podobně jako v předchozích dílech na vašich bedrech krom válečné mašinérie i pole diplomacie, výzkumu, špionáže, vlády a výroby. Zde zůstalo velmi mnoho při starém a když už nezůstalo, došlo v duchu zbytku hry ke zjemnění a rozšíření možností. Nejvíce je to znát na poli výzkumu, který byl kompletně přepracován.

Strom technologií je bohatší a komplikovanější. Nemůžu si opět nepostěžovat na enormní nepřehlednost. Dlouhé hodiny (zcela bez nadsázky) budete trávit analýzou jednotlivých kousků skládanky a pracně zjišťovat, co souvisí s čím a jak moc, abyste se mohli rozhodnout, jakým směrem se vlastně chcete dále ubírat.



Velkou výhodou je možnost přenechání vámi neoblíbených odvětví umělé inteligenci (v mém případě rozhodně diplomacie a totálně neovladatelná špionáž). Ach, umělá inteligence! Ano, tak ta je tedy... umělá. Chová se zpravidla všelijak, ale rozhodně ne jako člověk. S oblibou nasype tunu cenných diplomatických bodíků do několika směšných obchodních dohod typu dva dolary za pět kapek ropy, jen aby byla veškerá produkce vyrovnaná. Na výrobní pásy AI položí buď od všeho trochu nebo od něčeho všechno. Na okolní státy raději ani nepohlížet. USA budují pobřežní pevnosti jako o život, Anglie zase nasazuje celé divize transportérů, nemaje do nich pomalu co naložit. Jakákoliv dynamická reakce na to, co by právě teď bylo dobré udělat, je jen pojmem z říše snů.

Týká se to bohužel i bitev, kdy se nepřítel často chová zcela nahodile. I když je samozřejmě možné, že to já jeho mistrovsky komplexní plán, počítající s opakovaným obětováním desetitisíců mužů, prostě neprohlédl. Dá se s tím žít, ale pokud ve vás dříme byť jen kousek perfekcionalisty, pravděpodobně vás to bude pěkně žrát. Můžeme jen doufat, že nejpalčivější neduhy se podaří časem odstranit. Paradox Interactive vydávají nové patche tempem, že je pomalu nestíhám stahovat (od vydání hry již čtyři exempláře, poslední s výčtem opravených bugů na dvanáct stránek).

 Lepší než drátem do oka
Po technické stránce je Hearts of Iron III na uspokojivé úrovni. Tabulky vypadají hezky, ikonky jsou roztomilé. Zmínil jsem se o tabulkách? Vypadají hezky. Globální mapa s různými módy zobrazení (terén, počasí, diplomacie,...) je praktická a estetičtější než ve dvojce.


další obrázky v galerii

Úsměv na tváři kazí snad jen HW nároky, které jsou v pokročilejších etapách hry velmi krvavé. Je také možné krátce se pokochat 3D modely jednotek namísto nudných 2D žetonů. Hra se v tomto módu sice nedá ovládat, ale mnoho a mnoho hodin práce grafiků, jejichž úsilí mohlo být věnováno smysluplnější činnosti, se musí ocenit, protože mám dva zajímavé screenshoty navíc :-)

Orchestrální soundtrack dal dohromady extrémně talentovaný Andreas Waldetoft. Kdo tvorbu tohoto pána zná (mimo jiné Europa Universalis III), dobře ví, že zklamání je zkrátka nemyslitelné. Epické skladby jako Ballet of War, Storming Omaha Beach nebo Well Oiled War Machine obalují hru do neuvěřitelně šťavnaté atmosféry a jen stěží se ubráníte výjevům masivních tankových bitev a vítězně postupujících armád ve vaší mysli. Ukázky si můžete sami poslechnout na Waldetoftových webových stránkách.


Stáhněte si: Demo, Videa...

Související články: Novinky, Hearts of Iron 2 recenze, Hearts of Iron recenze, Recenze her Europa Universalis, Europa Universalis III, Victoria, Crusader Kings, Two Thrones

 
Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)



 
 
Martin Holas

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)