| Autor: Mickey Mouse Publikováno: 4.listopadu 2003 | Verze hry: anglická finální+česká beta Doba recenzování: týden a půl |
• Hra mnoha tváří Hidden & Dangerous 2 (dále už jen HD2) je svým zaměřením v podstatě totožný s prvním dílem. Ten už před léty zaujal netradičním pojetím, kdy jako hráč máte na starosti skupinku až čtyř příslušníků britských SAS (Special Air Service), jejichž souhrou plníte různorodé úkoly v prostředí druhé světové války. HD2 by se dala charakterizovat jako akční bojová hra, do níž jsou zakomponovány prvky týmové taktiky včetně možnosti sbírat zkušenosti a zdokonalovat své vojáky v několika dovednostech (zdraví, síla, vytrvalost, střelba, tichý pohyb, první pomoc, páčení zámků). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Velký podíl taktiky Celkově se dá říci, že taktika jako taková hraje ve hře velice silnou roli a tím se HD2 podstatně liší od běžných stříleček, kde ve většině fází stačí šikovně běžet a střílet. V HD2 byste v poklusu moc daleko nedošli, neboť vaši nepřítelé nejsou jen tak někdo a jejich šikovnost je podstatně vyšší než na co jsme zvyklí z ostatních akčních her. Právě opatrný pohyb, sledování okolí, používání dalekohledu, využívání terénu, vzájemné krytí a strategické rozmísťování členů týmu – to je způsob, kterým je třeba akce provádět. Tím je i určeno, ke kterým hráčům je hra namířena. 
zdroj:
tisková zpráva
Užít si tuto hru se vším všudy lze až poté, co vstřebáte její ovládání a v manuálu najdete i další nezbytné informace, bez nichž se jinak těžko obejdete. Na mysli mám třeba týmové povely, kterých je celkem hodně a je potřeba znát, jak je zadávat a jakým způsobem na ně spoluhráči reagují. HD2 je dost propracovaná komplexní hra a podobně i od hráčů vyžaduje trochu hlubší znalosti než jen klávesy pro pohyb a střílení.• Velice chutná omáčka HD2 působí moc příjemně od samého začátku, zpracováním krabice počínaje přes intro, zajímavé menu i briefingy. Sečteno a podtrženo - ještě než do hry skočíte, je vám jasné, že si s ní autoři opravdu vyhráli a snaží se vás ničím neodfláknout. Připomnělo mi to zlatou éru počítačových her, kdy neexistovaly „tutové šablony“ pro vytvoření úspěšné hry, a kdy si autoři dali záležet na každém detailu herní i neherní složky včetně snahy o inovace. K tomu přidám i užitečný devadesátistránkový manuál, jehož studium doporučuji minimálně v rozsahu vysvětlení povelů a ovládání taktického režimu. Krom toho tu najdete popisy všech zbraní ve hře včetně letadel a mobilní techniky, kterými mimochodem také budete moci jezdit, případně i letět. Až budete panzerfaustem bušit do čela tanku jako do zavřených vrat, možná otevřete manuál znovu a přečtete si i něco o technice používání této zbraně. Osobně považuji za výbornou i grafiku hry včetně nároků na hardware, které nejsou nijak přehnané. A kvalitní je i hudba včetně zvukových efektů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dobrou interaktivní školou je úvodní trénink, který je podobně jako ve Vietcongu komplexním průvodcem vším podstatným, co vás ve hře čeká. Od pohybu přes střelbu, tichou akci, práci s výbušninami, řízení vozidel apod. Trénink není povinný, ale jeho vynecháním přijdete krom užitečných zkušeností i o nějaké ty atributy, které tréninkem váš zvolený hráč obdrží. Na druhou stranu se vyhnete možné smrti, což se mi povedlo při překlopení náklaďáku. Prostě trénink se vším, co s ním souvisí. To vše dohromady tvoří příjemný mix, který vás na hru výborně naladí. • Komplexní ovládání Pro opravdové vychutnání HD2 je potřeba vstřebat i poněkud rozsáhlejší ovládání. Kromě známých možností pohybu a práce se zbraněmi to jsou povely, jimiž se společně domlouváte a posíláte rozkazy. K tomu všemu je ještě třeba připočíst taktický režim se všemi jeho vymoženostmi. Osobně jsem to vyřešil tak, že jsem si nakreslil obrázek klávesnice a na ni vše potřebné tak dlouho kreslil, až jsem si vytvořil schéma, podle nějž šlo hru pohodlně se vším všudy hrát. Zde jen upozorním, že to, co je ve hře nastaveno jako standardní ovládání jsem podstatně změnil, protože mi to nepřipadlo nijak šikovné, ale o tom detailněji až v chystaném článku s našimi tipy pro hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
Zajímavou perličkou v ovládání jsou třeba čtyři rychlosti pohybu, kterými přepínáte mezi pohybem pomalým a tedy tichým, normálním, zrychleným a sprintem. To vše platí (s výjimkou sprintu) i pro pohyb v podřepu i plížení. Sprint je pak omezen staminou a po chvíli se změní automaticky v poklus. U prvních dvou nejnižších rychlostí pohybu lze udržet u oka mířidla zbraně, u vyšších jde automaticky zbraň k pasu. A při plížení nelze zároveň i mířit, což je stejné jako v reálu. • Příprava na misi Pro názornost uvedu schéma, podle něhož typická mise probíhá. Po shlédnutí (mimochodem pěkně zpracovaného) briefingu se dozvíte, co je vaším cílem a následně dostanete možnost výběru vojáků. Můžete se pustit do akce zcela sám, ale také si lze sestavit tým až ze čtyř chlapů z dostupné databáze. Každý je charakterizován již zmiňovanými atributy, a tak už zde bude záležet, koho do party naberete. Pro ty, kdo se nechtějí s výběrem příliš párat, hra disponuje tlačítkem rychlé volby, které vám automaticky tým vytvoří. Následuje výběr vhodné výbavy. Zde dáváte vojákům vše potřebné zbraněmi a municí počínaje, včetně specialit jako kleště na stříhání drátěného plotu, výbušniny, granáty, kompas, dalekohled, fotoaparát apod. Už zde sehraje roli nosnost každého člena v tom, kolik věcí je schopen utáhnout, případně jaké zbraně může nést. I tato herní stránka je pro další boj důležitá a pro lenochy je vybavena tlačítkem pro automatické vybavení celé skupiny. Ještě stojí za zmínku fakt, že některé mise na sebe přímo navazují a nebudete mít mezi nimi (zcela logicky) přístup k ostatním vojákům či výbavě, takže to, co si naberete a jak si ve hře povedete se odrazí i v dalších misích. Samozřejmě jde v bitvě sbírat zbraně, munici a někdy i další výstroj a tak si doplňovat vše potřebné. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• V akci Vlastní bojová mise spočívá v plnění úkolů, které byly v briefingu stanoveny, případně některými dalšími, jež vyplynou z aktuální situace. Tpickým rysem HD2 je celková volnost. Nejste nijak směrováni jednou konkrétní cestou, naopak ve většině případů je zcela na vás, kudy se vydáte a jakou strategii zvolíte. Nepřítel se dá postřílet, ale také nepozorovaně obejít. Lze se stádovitě vyřítit středem náměstí, anebo obsadit šikovná stanoviště a z nich se pustit do decimování nepřátel. Pro boj lze použít těžký kulomet, anebo i zbraně s tlumiči. 
zdroj:
tisková zpráva
Dá se jít přímo i obchvatem a šikovnou vychytávkou je také možnost sem tam ukořistit nepřátelskou uniformu a infiltrovat se do jeho řad v převleku. I tahle poslední metoda má ale svá pravidla a úskalí, neboť abyste působili věrohodně, musíte s sebou nést i nepřátelskou výbavu a tudíž nic britského, co by vás hned prozradilo. Navíc se ani v převleku nesmíte před nepřítelem jen tak zbůhdarma producírovat, neboť vás po chvíli pozorování odhalí. Máte tedy vždy jen nějaký čas na to být německým vojákům na očích, během něhož bude třeba se snažit co nejrychleji zase z jejich dohledu dostat. K tomu slouží speciální stupnice, na které se váš čas do odhalení graficky znázorňuje. Navíc pokud vás někdo spatří při pokládání nálože či se prozradíte střelbou, jdou po vás samozřejmě okamžitě.• Bojové režimy Herní variabilita zdaleka nekončí tím, co jsem dosud napsal. HD2 lze hrát jak z pohledu vlastního hráče, tak i v režimu taktickém. Přepínat lze mezi všemi členy týmu a tudíž můžete kdykoli za kohokoli zaskočit a vzít jeho situaci do vlastních rukou. Pro týmovou spolupráci je k dispozici řada příkazů, pomocí nichž se navzájem dorozumíváte, společně pohybujete a udílíte rozkazy. Dá se tak celý tým šikovně dirigovat, posílat do útoku či naopak jej držet nazpátek, měnit podle potřeby formace a reakce na výskyt nepřítele atd atd. Pokud si uděláte v povelech jasno, vyždímáte ze hry podstatně víc něž pouhým „Následujte mě!“. Samozřejmostí je udílení rozkazů jak celé skupině, tak i vojákům jednotlivě. Správné velení je vlastně základem, který HD2 ve hře předpokládá a které vám udělá hru co možná nejzajímavější. Ještě ale pořád nekončím a zmíním další podstatný herní rys, kterým je taktický mód. V něm máte možnost volně jezdit kamerou po mapě a řídit chování jednotky zadáváním waypointů a způsobů, jak se v kterých místech chovat, zda se plížit či utíkat, co v daném bodě provádět atd. V tomto režimu lze velet jak v reálném čase, tak i při čase zastaveném, kdy v klidu naplánujete každému vojákovi další postup a až poté hru uvedete do chodu. Přirovnal bych to třeba k metodě vedení bojů ve známých RPG hrách z rodiny Baldur’s Gate. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nepřátelé a obtížnost Z toho, co jsem o hře napsal, je asi patrné, že vaší hře musí být přizpůsobeni i nepřátelé. Celkové otevřenosti herního systému musí být uzpůsobena i jejich umělá inteligence (AI), která musí počítat s útoky z různých stran a nelze tudíž sedět za bednou a koukat do místa, kde se chtě nechtě musíte objevit. Základem AI je přirozené chování se schopností reagovat na vizuální i sluchové podněty. Počítačem řízený protivník tedy žije svůj vlastní život do chvíle, než vás uslyší anebo spatří. Proto je potřeba dávat při postupu pozor i na hluk, což samosebou platí i o střelbě. Prozrazení se často znamená těžké chvíle pro celý tým a nezřídka jeho naprosté zpustošení. O to víc pak zamrzí ztráta vojáka, kterého jste si postupně piplali a zdokonalovali jeho schopnosti. Zde bych měl také přidat zmínku o obtížnostech, které na vás v HD2 čekají. Jsou celkem čtyři a liší se hned dvěma podstatnými prvky. Jedním z nich je úroveň vašich nepřátel, kteří jsou s každou herní úrovní šikovnější, bystřejší a rychleji a přesněji reagují. Druhý prvek, měnící se s obtížností, je možnost ukládání. V prvních dvou obtížnostech je ukládání neomezené, přičemž je ale pro načtení k dispozici pouze poslední pozice. U třetí obtížnosti jsou v misi k dispozici pouze tři ukládací pozice a v obtížnosti nejvyšší žádná. Zda je to dobře či ne nechám na vás a ještě se k některým pohledům na tuto skutečnost vrátím níže.. 
zdroj:
tisková zpráva
V každém případě je atmosféra hry při posledních dvou obtížnostech napjatá jak struna a jdete do každé akce tak, jako by šlo o opravdové životy. O to šlo asi autorům především a má to něco do sebe. Osobně tipuji, že pro odehrání celé kampaně bude pro většinu hráčů ideální obtížnost druhá a zbylé dvě vyšší bych doporučil až pro opakované odehrání již známé mise. Bohužel systém, který používá HD2, nedovolí odehrát samostatnou misi v jiné obtížnosti než té, na jakou jste ji už odehráli v kampani, což je možná příliš náročné kritérium. • Struktura misí HD2 nabízí něco přes dvacet misí rozdělených do sedmi kampaní. Každou ze navíc hrát v několika herních modifikacích, které představují mírnou obměnu základního systému. Kampaní je myšleno postupné projetí všech misí v pořadí daném hrou a tím, že se hráči v jejím průběhu zdokonalují a ti padlí nejsou pro následující mise již k dispozici. Herní mód „Osamělý vlk“ představuje to samé, pouze hrajete celou kampaň sám bez dalších spoluhráčů v týmu. „Krveprolití“ je opět celá kampaň v týmu, kde plníte těžší úkoly a je třeba navíc vždy zlikvidovat všechny nepřátele. Poté, co máte v některém z předchozích modů splněny některé mise, jsou dostupné i ve dvou zbývajících, kde se dá libovolná z nich hrát samostatně. „Samostatná mise“ je tedy klasickým odehráním zvolené mise, kdy ji můžete zkusit absolvovat jiným způsobem, s jinou výbavou, týmem, atd. – možností je opravdu hodně. Poslední volbou je pak „Samostatná mise – krveprolití“, tedy odehrání zvolené mise s pravidly Krveprolití. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Co se týká herních prostředí, ta jsou rovněž velice rozmanitá. Zasněženou Skandinávii včetně akce na ledovci střídá vyprahlá africkou poušť, dostanete se i do pralesa obsazeného Japonci, a navštívíte i takovou atrakci jakou je Liptákov včetně pověstné restaurace s výzdobou z ruky našeho národního génia. Ve hře najdete jak mise v rozsáhlých exteriérech typu les, letiště apod, tak i mise uzavřenější (ulice města či vesnice) i vyloženě „tělo na tělo“ (hradní chodby, loď, podzemní laboratoře). S tím souvisí i poněkud jiná forma postupu a samozřejmě také chování AI řízených nepřátel nebo spoluhráčů. • Zbraně Zbrojní arzenál odpovídá známé dobové výbavě a snaží se co nejlépe simulovat její reálné chování počínaje kadencí, kapacitou i (ne)možností přebíjet. Hra nezachází až do takových extrémů jako třeba America Army: Operations, nicméně ani snipování nebude díky dýcháním rozhoupané mušce věcí zcela triviální. Svoji úlohu plní i helmy, které nejsou na hlavách jen tak pro parádu, ale často zachytí kulku, která by jinak znamenala jasný konec. 
zdroj:
tisková zpráva
Osobně bych uvítal trochu košatější práci s granáty, což by se v takto koncipované hře určitě hodně dobře využilo. Ke zbraním řadím i mobilní techniku, která v podobě jeepů, náklaďáků, ale taky třeba tanku tvoří prostředek pro rychlou přepravu celého týmu včetně možnosti za jízdy střílet. • Šrámy Navzdory všemu pozitivnímu, co jsem o hře dosud psal, se i na tomto projektu podepsalo několik šrámů, které zamrzí o to víc, oč je celá hra a její systém jako takový kvalitní a důkladný. Předně to jsou chyby, na které sem tam narazíte a bohužel díky hernímu systému jsou tyto situace někdy i fatální. Představte si hru na nejvyšší obtížnost, kdy se najednou zaseknete v textuře a tím pádem celá vaše dlouhá mise nechtěně skončí bez možnosti načtení pozice. Jelikož taková mise může trvat hodinu i déle, docela to zamrzí a sráží to vůli vysoké obtížnosti testovat. Ne, že by se to podobnými bugy hemžilo, ale narazil jsem v kampani na podobnou situaci třikrát, což je díky systému, kterým poslední dvě obtížnosti fungují, docela často a to byl v podstatě důvod, proč jsem nakonec celou kampaň odehrál ne na třetí, ale „pouze“ na druhou obtížnost. K ne tak kritickým chybám patří někdy bezdůvodné zmizení kompasu z obrazovky, který krom azimutu udává i relativní polohu spoluhráčů i nepřátel a tudíž je dost důležitý. Řešením těchto neduhů má být naštěstí patch, který by se měl právě na tyto situace zaměřit. Pro jistotu zopakuji, že prodejní česká verze hry bude mít tento první patch už přímo v sobě. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Problematická umělá inteligence Druhým obecně platným neduhem HD2 je chování počítačem řízených spoluhráčů i protivníků. To by se dalo rozdělit na AI v otevřených lokacích a na interiéry či členité oblasti. Chování v otevřených exteriérech je na vysoké úrovni a na chybu narazíte jen tu a tam, když spatříte očividně zaseknutého německého vojáka, který jakoby se uprostřed boje zasnil a zapomněl, kde je a co vlastně chtěl (viz toto video od M@stera, 4,5 MB WMV). V interiérech a tam, kde je terén složitější, je to už horší, a to jak v řadách nepřátel, tak i mezi vlastními. Často se stane, že se vám někdo z družiny ztratí nebo zasekne tak, že nejde dál a přešlapuje na místě. Vyrušený nepřítel pak často postupuje sice tiše, nicméně přímo před vaši mušku s pohledem upřeným do zdi, takže je snadným cílem pro váš projektil. Rovněž používání taktického modu v uzavřenějších prostorách není zrovna nejpraktičtější díky omezení pohybu kamery, jež naráží na vše okolo a znemožňuje aspoň trochu rozumný pohled. Ono by i tak taktickému režimu možná prospělo ještě trochu větší možné oddálení kamery než je dovoleno nyní. Zcela zbytečně je maximální odstup kamery limitován a když třeba potřebuji rozdělit vojáky pro průchod větší vesnicí, musím jejich pozicemi zbytečně pendlovat. 
zdroj:
tisková zpráva
Dále jsem si všiml toho, že spoluhráči někdy nereagují na povely, které jim zadám. Sice mi rozkaz potvrdí, ale nic nedělají. Taktické neduhy jde v podstatě řešit třeba tím, že nad hráčem převezmete aspoň dočasně kontrolu, ale už to není ono a narušuje se tím herní zážitek a spád.• Obtížnost a délka hry Abych zase zahrál na veselejší strunu, obrátím se k délce hraní. Ta je oproti běžným titulům, u nichž se standard singleplayeru zastavil někde na dvou dnech, podstatně delší. Jednotlivé mise se sice dost liší časem potřebným k jejich splnění, ale i když bych vzal do úvahy jedno jediné absolvování kampaně, určitě s hrou prožijete řadu dlouhých večerů. A jelikož není hra přímočará a navíc nabízí různé metody postupu i vedení boje, násobte tuto dobu tolika, kolik chcete z každé mise vyždímat. Minimálně počítejte s hrou v akčním anebo taktickém režimu, případně kombinací obou. Dále připočtěte možnost hrát roli velitele, který se akce účastní v záloze a postupuje spíš jako krytí spoluhráčů, které žene kupředu a koordinuje společný postup jejich posíláním do různých pozic. Druhá typická varianta je taková, že naopak vy jste ten, kdo se drží v čele a spoluhráči vás kryjí, ale samozřejmě můžete postupovat i ve skupině víceméně společně a navzájem se krýt i útočit na nepřítele hromadně. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Otázku obtížnosti jsem tu už nakousnul a nyní tuto informaci doplním o fakt, že všeobecně je obtížnost HD2 vyšší než je zvykem. To považuji určitě za klad, neboť tím hra opravdu drží styl bojové akční strategie, kdy jsou obě jmenované složky vyváženou směsí potřebnou pro úspěch celé akce. Sebelepší taktika bez šikovného pohybu a reakcí na okolní dění, jakož i naopak hbitost a přesná muška s absencí rozumu nepovedou k cíli. • Mapy a vycpávková vata 
zdroj:
tisková zpráva
S otázkou map přibude jeden prvek, který já osobně hodnotím také trochu jako nešvar. Tím je uzpůsobení jednotlivých map tomu, jak hra funguje. Ne každá z nich skýtá tu rozmanitost, o které jsem psal. Otevřené mapy jsou vhodnější a najdete v nich mnohem více možností pro herní variabilitu než v mapách ostatních. A můj dojem z kampaně jako takové je ten, že nejlepší mise jsem zažil paradoxně v začátku na severu a v Africe, a to i díky jejich časové náročnosti. Naopak takové vyklizení české vesnice od všech vojáků mi přišlo jako celkem nuda, kde jsem od samého začátku pobíhal v německé uniformě ukořistěné o dvě mise dřív rozlehlou dědinou a bez jakéhokoli napětí postupně likvidoval jednoho vojáka po druhém, aniž bych mu dal šanci mě odhalit.Navíc se dostavilo to, čeho jsem se obával od okamžiku, kdy jsem si přečetl rozkaz. "Vyčistit v-š-e-c-h-n-y" smrdělo od začátku tím, že někde někoho přehlédnu a pak budu liduprázdnou vesnicí znova a znova šmejdit a hledat, kde jsem někoho přehlédl. Některé mapy mi prostě přijdou spíš jako vycpávková vata a namísto gradování se pořád vracím k začátkům kampaně jako k nejsilnějším zážitkům z celé hry. A když už ne vata, tak rozhodně o nich nelze říct, že skýtají prostor pro to, jak je hra koncipována a tudíž si opakovaně zahrajete jen část toho, co kampaň nabízí. • Multiplayer Hra více hráčů je dalším prostředkem rozšíření už tak nadmíru bohatých možností. K dispozici jsou tři herní modifikace, z nichž celkem kupodivu ani jedna nepředstavuje možnost odehrát singlovou kampaň ve více hráčích. První možností je mód „HD2 Objectives“, jenž spočívá v plnění úkolů daných mapou vzhledem k tomu, za jakou stranu bojujete. V tomto modu má každý hráč jeden život a koho zabijí, kouká zbytek kola na ostatní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Druhým herním modem je klasický „Deathmatch“, který má stejná pravidla jako v akčních hrách od nepaměti. Poslední modifikace nese název „Occupation“, odpovídající zhruba Day of Defeat. Na mapě, kde proti sobě bojují dva týmy jsou rozmístěny vlajky, o jejichž ovládnutí jde. Vlajky mohou být neutrální anebo patřit některému týmu a vítězem se stává ten, komu se podaří zabrat vlajky všechny naráz. Zabraná vlajka zároveň slouží jako spawn-point pro hráče daného týmu. Zajímavostí je, že doba nutná k obsazení vlajky je úměrná počtu hráčů, kteří se v její blízkosti nacházejí a navíc pokud přebíráte vlajku ze soupeřova držení, je čas potřebný pro její zabrání dvojnásobný. Další dojmy a poznatky o síťové hře HD2 přenecháváme raději do dodatečného článku v blízké budoucnosti i z toho důvodu, že multiplayer v původní verzi hry obsahoval řadu chyb. • Čeština versus angličtina 
zdroj:
tisková zpráva
Jakkoli je český filmový dabing dodnes pověstný po celém světě svou kvalitou (jíž většinou předčí originál), u počítačových her toto pravidlo bohužel neplatí. Nejinak je tomu i u HD2, kde jsem měl možnost otestovat obě verze a angličtina je prostě minimálně o třídu výš. Jinými slovy je angličtina perfektní jak v briefingu, tak i v bitvě a v neposlední řadě i co do kvality psaných textů, které v české verzi vypadají neostře a kostrbatě. A jako by tvůrci ani nebyli Češi, vyskytnou se i v překladech textů do jejich mateřštiny občasné excesy. Jako příklad uvedu třeba průpovídku „Je pryč“ hráče, který právě zabil nepřítele. Jedná se zde o otrocký překlad původního „Is Out“, kterým by asi těžko někdo od nás označil právě tuto situaci.Podobně je na tom třeba položka menu, kdy přenášíte na zádech mrtvého nepřítele a když jej chcete odložit se vám objeví volba „Opustit“, což je opět nevhodný překlad anglického „Leave“. Ani český povel „Následujte mne“ mi nějak neštymuje ne co do významu, ale spíš tak nějak prakticky. Nedovedu si představit, že by zrovna toto spojení našinec v bojové akci používal a stručnější „Za mnou“ mi přijde mnohem přirozenější. Rovněž dabing briefingu anglického mi svojí intonací připomíná spojeneckého důstojníka, zatímco český rádoby-dramatický hlas odrostlého pubescenta není to pravé ořechové. A na adresu české verze přisadím ještě jeden neduh, kterým jsou kostrbaté a rozostřené titulky menu a textových zpráv, které jsou pak trochu hůř čitelné. V otázce dabingu a počeštění vůbec se jedná pouze o kosmetiku a vzhledem k podmínkám českého trhu budiž neanglofilové vděčni za snahu, energii i finance, které jen kvůli nim autoři do počeštění hry vynakládají. Berme to jako jejich daň a vlastenectví, které z nich nevyprchalo a poděkujme i za tohle. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Shrnutí kladů a záporů Na závěr nezvykle obsáhlé recenze si dovolím rekapitulaci toho, co je o hře nejpodstatnější. Profesionální provedení, důraz na každý detail, intro, manuál, briefingy. Neokoukaný a svým způsobem jedinečný (obdobou je do jisté míry asi jen série Rainbow Six) herní styl, kladoucí důraz na souhru taktiky s akcí. Relativně vyšší obtížnost a delší doba hraní, s využitím všech herních možností dokonce mnohonásobná oproti ostatním titulům. Velká volnost pohybu a rozhodování, možnost hry v akčním i taktickém režimu, bohatá komunikace v týmu vedoucí k rozmanitému postupu a způsobu plnění misí, včetně infiltrace v přestrojení za nepřítele. RPG prvky odměňující vojáky za jejich výkony v boji. Možnost hrát samostatně či v týmu do čtyř členů. AI založená na skutečných zrakových a sluchových vjemech. Stinnější stránku hry představují občasné bugy a sem tam záseky v AI, kdy hráč jakoby vypne a přestane reagovat. Taktický mód je v uzavřenějších a členitých prostorách nepraktický, jakož i umělá inteligence, která zde vykazuje rezervy. Nevyvážené mise, od výborných až po vyložené „vycpávky“, které neumožní využít dostupné herní možnosti. Z tohoto pohledu myslím, že mít HD2 u sebe editor vlastních misí, byla by její užitná hodnota mnohonásobná a omezený počet map, které stojí za to hrát opakovaně by mě nemrzel. Ony totiž i ty „vycpávkové“ mise mají něco do sebe, ale ztrácí se v nich ta volnost a variabilita. Také je zatím otázkou, co s chybami v AI udělá slibovaný patch, jehož vydání od momentu publikování této recenze dělily pouhé hodiny a proto nebylo možné ho pořádně otestovat a zohlednit v článku.
| ||||||||||||||||||||||||
| Mickey Mouse | |
| autorovi je 34 let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru (všechny články autora) |
