Hitman – recenze prologu a první epizody
6/10
zdroj: tisková zpráva

Hitman – recenze prologu a první epizody

15. 3. 2016 8:05 | Recenze | autor: Jan Olejník |

Existuje něco jednoduššího a zároveň elegantnějšího než černé sako, bílá košile a červená kravata? V jednoduchosti je zkrátka síla. A byť původní díly série Hitman rozhodně nebyly ani náhodou jednoduché co do obtížnosti, jejich koncept byl snadno pochopitelný: jste vrah v elegantním obleku a na mapě máte označený cíl, který musíte nepozorovaně zlikvidovat. Provedení je na vás - můžete se plížit, převlékat i připravovat pasti. Nový, epizodicky vydávaný, Hitman se na osvědčený koncept snaží navěsit nové prvky hratelnosti, zároveň ale sám sobě kolem krku stahuje škrtící strunu v podobě řady nedodělků a technických problémů.

Hitman 0

Dějově se vracíme zpátky do minulosti, do doby nedlouho poté, co se geneticky vyšlechtěný zabiják dostal z tajné laboratoře v Rumunsku, kde byl doslova stvořen profesorem Ort-Meyerem. Je fyzicky zdatný a emocionálně prázdný jako list papíru – ideální rekrut pro agenturu ICA, která pro své klienty zařizuje likvidace nepohodlných osob po celém světě. Poprvé tak vlastně sledujeme, jak se Agent 47 dostal ke své práci, a jak vypadal jeho první džob. Náplní nově vydané epizody jsou tedy dvě malé tutoriálové úrovně, ve kterých vás hra vede pevně za ruku a nenechá vás dělat klasické kejkle jen tak. Teprve po jejich prvním dohrání můžete vyzkoušet odlišné postupy.

Pak je tu ale konečně jedna plnohodnotná mise klasického střihu, která se odehrává v Paříži. A byť se to může zdát jako setsakra málo obsahu, nemusí to být nutně pravda. Nový Hitman se v prologu snaží o něco podobného jako Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. Tedy představit relativně velké hřiště a nechat vás v něm plnit úkoly různými způsoby. Jenže to, co fungovalo jinde, nemusí nutně fungovat zde…

Zoolander naruby

Napřed dobré zprávy: pařížská mise je návratem k velkým otevřeným úrovním, které si pamatujeme z Hitman: Blood Money a starších dílů série. Vše se odehrává na rozlehlém panském sídle, kde zrovna probíhá módní přehlídka, protože cílem není nikdo jiný než ruský módní mogul a zároveň mezinárodní špión. Kromě něj však musíme zlikvidovat i jeho ženu, což je pro změnu supermodelka a špiónka, která zaměstnává světové top-modely, aby se vloudili do přízně smetánky, a pak za jejich zády prováděli záškodnické akce. Vývojáři se zjevně těšili na nového Zoolandera.

Pro hráče je ovšem podstatné, že se mu díky množství lidí na scéně opět nabízí nespočet možností, jak v naprostém utajení dosáhnout svého cíle. Krom hostů tu samozřejmě jsou i členové ochranky, kuchaři, sluhové, technici, kadeřníci… a dokonce je tu i sám Helmut Kruger, holohlavý model, o jehož lícní kosti byste se mohli pořezat. A čirou náhodou je nápadně podobný Agentovi 47. Taková procházka po módním molu v přestrojení za výstředně nalíčeného fešáka je nejenom vtipnou kratochvílí, ale zároveň i jednou z výzev, do kterých vás hra tu a tam tlačí.

zdroj: Archiv

Vývojáři z IO Interactive si zkrátka vytyčili obtížný úkol: zpřístupnit hru širším masám, ale pokud možno nepopudit hardcore fanoušky. Mohli ze hry udělat hloupý koridor, mohli nad hlavu 47 umístit šipku a na mapě vyznačit všechny důležité body, ale naštěstí to neudělali. Místo toho připravili seznam berliček, kterými se nás hra snaží směrovat. Pro každou misi je připraveno několik aktivit, za které dostáváte bodové ohodnocení, přičemž některé z nich odemknete až v průběhu mise – například odposloucháváním rozhovorů. Bohužel se tak velmi rychle dostanete i ke kompletnímu výpisu všech způsobů, jak lze vaše cíle více či méně kreativně odpravit.

Ano, sice můžete přijít na to, že lze ruskému magnátovi hodit na hlavu reproduktor, ale stačí otevřít menu a všechny způsoby likvidace naleznete přehledně seřazené pod sebou. K nim se pojí i vedlejší aktivity: namíchejte smrtící koktejl, převlečte se za určitého člověka, projděte se po zmíněném módním molu. Za splnění těchto úkolů rovněž dostanete na konci mise body, které vám pak postupně odemykají nové možnosti pro opakované hraní – můžete například začínat v jiné lokalitě a v převleku nebo vám třeba agentura nepozorovaně dopraví výbavu dle vašeho přání.

S pevně daným seznamem úkolů se každopádně zásadně mění styl hry: nepřemýšlíte nad tím, jak nenápadně a efektivně poslat vaši oběť na věčnost (tedy jak být dokonalým vrahem), ale myslíte na to, jak se dopracovat ke konkrétnímu řešení a nabrat co nejvíc bodů. Změna je to možná malá, ale pro fanouška série rozhodně postřehnutelná. Ale budiž, rozmanitost vražd byla vždy velkou devizou Hitman her a nováčci si takto aspoň vytvoří přehled o tom, co jim vlastně hra umožní. Tedy, pokud zrovna funguje…

Rozbité hračky

Velký počet rozmanitých řešení společně s obrovským počtem postav a tím pádem i celkových možností poskytnutých hráči je zákonitě velmi náročný na vývoj. Umělá inteligence nesmí být příliš drsná, ale ani moc benevolentní, a zároveň musí počítat s chaotickým ekosystémem. Na jednu stranu vám musí tolerovat některé chybičky, ale přesto musí být hráč neustále napnutý, jestli se náhodou chybným rozhodnutím neprozradí.

Pokud budete Hitmana hrát umírněně a podle mustru, který si pravděpodobně vysnili vývojáři, ničeho výjimečného si nevšimnete. Lidé chodí sem a tam, stráže vás na určitá místa nepustí bez správné uniformy, a pokud se budete chovat neuváženě (vrtat se v pojistkách bez adekvátního oblečení, chodit po večírku se sekáčkem v ruce), klepne vás ostraha přes prsty. Zkuste ale vymyslet pár zdánlivě nevinných hloupostí a celá hra se začne bortit jako domeček z karet…

Jednou jsem jen tak z plezíru začal házet mezi hosty na balkóně mince. Obyčejné mince. Výsledkem byla davová hysterie a výkřiky, že se „děje něco nevysvětlitelného“. Celý balkón následně začala pročesávat ochranka s pistolemi v rukách, zatímco dámičky s pláčem utíkaly chodbou pryč. Jindy jsem zase v přestrojení za sluhu vzal do ruky pohrabáč, načež oba kuchaři vykřikli něco o tom, že jsem se zbláznil a utíkali pro ochranku.

zdroj: Archiv

Na začátku úrovně pak můžete narazit na televizní štáb, který natáčí reportáž o opulentním večírku. Když na zem hodíte minci, máte slušnou šanci, že kameraman prudce odhodí svůj drahý přístroj (takže se rozbije) a vrhne se za bezcennou mincí. Občas můžete hru dokonale zmást tím, že se nejprve snažíte dokončit misi jedním konkrétním řešením, například uškrcením špiónky u jejího notebooku, ale na poslední chvíli se rozhodnete pro řešení jiné. NPC pak chvíli nebudou vědět, jak reagovat a vy budete pár minut čekat, než se vrátí k předchozímu cyklu akcí. Je to velká škoda, protože zkoumání akcí a reakcí může být navýsost zábavné.

Když už jsme u technických problémů, nelze nezmínit i nepříjemnost v podobě vyžadovaného připojení k internetu. Hitman je přitom singleplayerový titul a online prvek slouží vlastně jen ke stahování nových výzev, které mohou připravovat i ostatní hráči. Průšvih je, že připojení k serverům není zrovna stabilní a každou chvíli vám hra suše oznámí, že bylo spojení přerušeno, a z hlavního menu zmizí tři čtvrtiny voleb. A aby toho nebylo málo, menu jsou nepřehledná a těžkopádná. Do klasického hitmanovského minimalismu mají daleko a navíc se překvapivě dlouho načítají, stejně jako samotná hra – čekat přes minutu na nahrání úrovně není nic neobvyklého.

Srdíčko tam je…

Všechny výše popsané výtky zamrzí dvojnásob v momentě, kdy si uvědomíte, že takové to srdíčko tam pořád někde je. I když grafika není revoluční, prostředí francouzského sídla na břehu Seiny má správnou atmosféru a díky rozloze nabízí prostor pro nejrůznější postupy. Jsou tu i všechny důležité hitmanovské mechaniky: začínáte jako host v saku a postupně si oťukáváte místa, kde by se dal provést první krok.

Ideální je omráčit technika, bezvládné tělo nacpat do skříně, ukrást mu oblečení a pak se vloudit do zákulisí módní přehlídky, sebrat důležitý předmět a zase se vrátit zpátky. A konečně se střetáváte se svým cílem, nabubřelý snob si zrovna vylévá vztek na barmanovi, který nezná recept na jeho oblíbený drink. Možná kdybyste zaujali pozici za barem a do šejkru přihodili kromě drceného ledu trochu kyanidu…

Vývojáři si navíc opravdu dali práci s tím, aby prostředí působilo jako mix logického rébusu a klasické adventury. Jestliže totiž chcete nastražit do louže elektrickou prodlužovačku, musíte mít nejprve šroubovák, abyste rozšroubovali vodotěsný spoj. Nebo můžete ukrást dálkové ovládání na odpalování ohňostroje a každou explodující rachejtlí zamaskujete výstřel z odstřelovačky. Možností je fůra, ale bohužel je zatím potřeba počítat s tím, že se vše odehrává v jednom jediném prostředí, což po čase začne silně unavovat. Od toho se pak odvíjí i doba hraní. Prolog můžete prosvištět za nějaké čtyři hodinky, ale pokud vás chytne, nabídne vám možná i trojnásobek.

Srovnání s MGS V: Ground Zeroes je zcela na místě. Tam, kde ale prolog pátého dílu Metal Gear Solid do jedné mapy zasadil výrazně odlišné mise, tam Hitman servíruje stále ten stejný cíl: jdi a zabij, jediný rozdíl je ve způsobu provedení vraždy. A naneštěstí ani příběh není ničím, co by ve vás vyvolalo touhu vědět víc a tím pádem se těšit na další epizody. Nakonec jsem si vlastně vybral jen ty metody likvidace, které se mi zamlouvaly nejvíce, a pak už jsem neměl nejmenší chuť se do Paříže vracet. Stejně to ani pořádně nešlo, protože akorát znovu spadly servery…

Verdikt:

Hitman sice přináší pár novinek, ale stejně cílí na hardcore fandy série. Když překousnete technické problémy, několik nedodělků a nevyzpytatelnou AI, dostanete zážitek velmi podobný Blood Money. Zatím jde o hru jenom pro největší fanoušky série.

Nejnovější články