Kam se dosud žádný brambor nevydal
Ani ne dva roky zpátky vydali tvůrci z Daylight Studios svoji prvotinu Holy Potatoes! A Weapon Shop?!, tedy jakýsi kreslený simulátor managementu obchodu se zbraněmi, který byl už v té době prošpikován popkulturními odkazy. Hra postavená na správě obchodu, zdrojů, zaměstnanců a objevování světa se letos dočkala duchovního nástupce, který posunuje vkusně absurdní zábavu až na hranice samotného vesmíru.
Holy Potatoes! We’re in Space?! je jednoduchou a zdařilou kombinací managementu vesmírné lodi, posádky, financí a taktických bitev. Tato směsice je doplněná o jednoduché RPG prvky a levelování členů posádky i minipříběhy na pozadí jednoho spiknutí galaktických rozměrů. Hráč se ujímá dvojice pilotek Cassie a Fay, které se snaží v nepřeberném množství galaxií vypátrat svého dědečka, který zmizel po událostech z prologu neznámo kam.
Při té příležitosti si dělají nové známé, objevují zapomenuté planety, zlepšují svou loď a rozšiřují posádku. Každá galaxie, kterou hráč navštíví, je čistě jednorázovou záležitostí, sloužící pro jakýsi herní akt, ve kterém se odehrávají příběhy jako Whale, Whale, Whale, What Do We Have Here, The Phantom of the Space Opera nebo hned úvodní Curiosity Killed the…, kde hraje hlavní roli kočka vydávající povědomý zvuk. Chybí jen duha.
Z výčtu je patrné, o jaký styl humoru se jedná, a jak moc se může občas hodit umět anglicky. Pro hraní není angličtina nezbytná, ale díky ní si hráč může naplno vychutnat i ty nejdrobnější vtipy, o které ve hře opravdu není nouze.
zdroj: Vlastní
Člověk se nenaděje a sol je pryč
Na procestování galaxie a splnění mise, odemykající cestu dál, má hráč velice omezený čas. V průměru si musíte vystačit s asi dvaceti tahy (soly) na jeden akt, přičemž tahy potřebujete k pohybu mezi planetami, průzkumu planet a také k úkonům spojenými s posádkou, jako je jejich léčba a trénink nebo výroba nových zbraní.
Zábavná nejistota, spočívající v limitovaných tazích a nutnosti projít dějovou linku, staví v každé galaxii hráče před zcela zásadní volby. Můžete si dovolit strávit nějaký čas cestováním a zlepšováním lodi? Nebo risknete, že vám nezůstane dostatek tahů a zjeví se na scéně lovec lidí, před kterým i Boba Fett bledne závistí, a kterého nemůžete porazit? A co když se vydáte rovnou po dějové lince a při souboji s hlavním bossem zjistíte, že jste zoufale podcenili přípravu, vaše štíty za nic nestojí a generátory neutáhnout lodní zbraně?
Plánovat si každý tah je zábavné, pokud je to dobře udělané. A Holy Potatoes! We're in Space?! na to jde správně. Při krátkém zamyšlení a po zkušenostech z prvních několika galaxií by měl být hráč nejen vybavený na přežití v další neprozkoumané části vesmíru, ale také vědět, jak naložit s časem, který má. Procedurálně generovaný vesmír a herní obsah při prozkoumávání planet se začne postupem času opakovat, ale ani to není nuda. Lví podíl na tom mají především tahové boje, do kterých se hráč pouští se svou kocábkou a posádkou.
Palte dle libosti
Abyste měli vůbec šanci přežít stále se zvyšující obtížnost soubojů při náhodných setkáních, a pochopitelně také s bossy (osobně fandím především Stevenu Sharkbergovi), musíte udržovat svoji loď v perfektním stavu. K tomu je potřeba nemalé množství financí, které hráč získává při soubojích a na průzkumu planet. V centru každé galaxie je pak obchodní hub, ve kterém získáte materiál na výrobu zbraní, dokoupíte si jednotlivé části lodi a najmete si posádku. Do čeho budete investovat, je čistě na vaší volbě, a pevně věřím, že existuje velké množství způsobů, jak vylepšovat svoji loď.
Vylepšovat budete především můstek, který odpovídá za zbraňové systémy a jejich efektivitu. Důležitá je ale také ošetřovna, kde se po prohrané bitvě budou zotavovat jednotliví členové posádky. Pořídit si ale můžete i větší ubikace a tréninkovou místnost nebo výzkumnou stanici. Všechno má nějaký význam a nejedná se o kosmetické úpravy, bez kterých by se dalo žít. Protože ale dvojice hlavních hrdinek – brambor jsou jenom kapitánky, budou k sobě potřebovat i schopnou posádku, složenou z dalších druhů kosmické zeleniny.
Jaký to byl šok, když jsem loď pojmenoval Červený trpaslík a hned na první stanici jsem si mohl najmout vlastního Jidáše Iscarrotského (není to překlep, je to vtip!), toho času specialistu na práci s railguny. A třeba blonďatá brambora Barbie, pátrající po svém Kennovi, se zase ukázala být specialistkou na výrobu zbraní. Kromě specialistů na některých z dostupných typů zbraní můžete posádku rozšířit o různé konstruktéry, odborníky na přežití nebo strategické důstojníky. Každá postava přidává nějaký bonus, který se více než hodí napárovat s vhodným postem na lodi. Všechny své svěřence navíc můžete trénovat a zvyšovat za nemalé peníze efektivitu jejich dovedností.
Holy spud!
Samotné souboje probíhají na tahy a využijete v nich kromě taktického umění i trošku štěstí. K dispozici jsou například efektivní lasery, rakety s plošným poškozením nebo vlnové zbraně, udělující drobné poškození všem cílům, a nejrůznější unikátní systémy, které nejčastěji vypadnou z vraků nepřátelských lodí. Mimo soubojů s bossy většinou stačí, když zničíte nepřátelské lodi zbraně a necháte ji uprchnout. Některé trupy mají totiž opravdu hodně životů, a pokud je nezničíte v čas, může se stát, že si nepřítel opraví zbraně, uprchne nebo vyhodí loď do povětří a poškodí tak vaše jinak nedotčené zbraně.
O ty můžete velice snadno přijít i vy, hlavně při průzkumu rozlehlých planet a v opakovaných soubojích. Tři naleštěné kocábky vesmírného sboru v řadě dokáží i s tou nejlepší bramborovou lodí divy. Po zničení některé ze zbraní je pak třeba pořídit zbraň novou a jejího operátora přesunout z můstku na ošetřovnu, kde se bude několik kol léčit.
zdroj: Vlastní
Svědci Bramborovi
Holy Potatoes mi hodně připomíná tahovku Overfall ve své naboostované verzi s naleštěným obsahem, humorem a hratelností. U sbírky mluvících brambor strávíte snadno pěkných pár hodin. Kreslené zpracování, příjemný hudební podkres a opravdu zábavná hratelnosti dělají z Holy Potatoes! We're in Space?! výbornou hru. Jde o čistou zábavu bez zbytečných okras, která obstojí i ve srovnání se zbytkem herní scény, ne jenom s indie hrami.
Pokud si potřebujete oddechnout od titulů s naleštěnou realistickou grafikou a nemilosrdnou darksoulsovskou obtížností nebo vysokými nároky na hardware, sáhněte po Bramborách. Generovaný obsah totiž v tomto případě nebolí, dějové linky jsou dostatečně zábavné a výhry ve většině soubojů nejsou zadarmo. Gentlemen, just kick their Spudbutts!
zdroj:
tisková zpráva
