Špičkově smíchané žánry s trochou novátorství jsme našli třeba v Natural Selection 2. Arénovitá střílečka se vzácně potkala s multiplayerem i strategickými prvky a vzešla z toho jedna z nejlepších akcí předloňského roku. Infested Planet, kromě toho, že si vzala na paškál boj proti mimozemskému slizu, se inspirovala úspěchem Natural Selection 2 natolik, že v sobě míchá tower-defense systém s taktickou akcí a realtimeovými prvky.
Co z toho vzniklo? Sice další scifi klišé o cizích formách života, ne nepodobných Zergům ze Starcraftu, ale především zázračně adrenalinová akce, v níž se vylitá krev počítá po rybnících a zlikvidované příšery po fotbalových stadionech, jejichž ochozy by zaplnily. A že hra není trojrozměrná? To není nevýhoda.
Bratrstvo nenakažených
Nejdřív vás odkážu na obrázky kolem, abyste si udělali dostatečnou představu o tom, co je vlastně Infested Planet zač. To, co se ve hře občas děje, se totiž dá slovy popsat jen těžko, lépe je to virtuálně prožít. Ty tisíce malých teček, šmouh a cákanců, to je prosím obsah herní mapy. Budou vám z ní v každém levelu vstávat chlupy na těle (a Rimmerovi i chlupy na chlupech). Zejména proto, že Infested Planet není o likvidování desítek, stovek či tisíců protivníků, ale rovnou o desetitisících těl mrňavých nepřátel, kteří k vám ze svých děr doslova potečou jako med ze sklenic.
A nezalekněte se toho topdown pohledu. Právě ten dává hře smysl. Chcete-li, můžete zapomenout na příběh o obsazování cizí planety a představte si, že jste uvnitř lidského těla napadeného viry. Množí se, lezou, škodí vám a tuze rády napadají cizí buňky, v tomto případě kontrolní herní body, a vy jste antibiotikum, co má sjednat pořádek a uklidit.
Infested Planet opravdu připomíná boj léku proti nákaze. Těžko jinak pojmenovat ty tisíce malých červíků, co se v téměř jednolité mase sice pomalu, ale nepřetržitě sunou vpřed a vy musíte takříkajíc zastavit tok, zacpat špunt a vymáčknout hnis. A to v překladu znamená, že budete nejen válčit na hektické frontě, ale zároveň i osvobozovat a hlavně hlídat všechny kontrolní body v mapě. Vir se totiž, jak už to tak bývá, z jednoho neúspěchu nesesype. Až vezmete ztečí novou „buňku“, vezměte jed na to, že vám infekční medík proklouzne tam, kde byste ho už nečekali. Viry jsou bestie.
A prásk, ukliďte tu červeň
Infested Planet se při vší masovosti boje vyžívá v neskutečně motivujících efektech. Nejsem sice virtuální násilník, ale musím se přiznat, že pohled na drobné aliení tvorstvo, které se pod palbou brokovnic, plamenometů a raket (s efektním třesem obrazu) mění v rudou kaši, ve mně vyvolával hlad po dalších střetech.
Proběhnout s elitním komandem velkým aliením „hlenem“ a zanechat za sebou zelenočervenou spoušť, to je věc, která mi trochu připomněla Cannon Fodder. Vzpomněl jsem si na něj hned při prvních misích, kdy vyšlo najevo, že jakkoli si Infested Planet libuje v masovosti nepřátel, vaše vlastní síly jsou naopak dosti omezené a nikdy nebudete bojovat s víc než hrstkou věrných.
Malý počet elitních vojáků na vaší straně je ochranný prostředek hry před totálním zmatkem. Infested Planet je víc taktickou akcí než realtime strategií a budovatelské prvky vám tu rozhodně nepřičarují velkou armádu. Jde o plus, protože se tak mnohem více sžijete se svými žoldáky, a díky dobrému rozhraní plnému srozumitelných ikonek se jim budete moci i více věnovat, průběžně jim zlepšovat bojovou výbavu, hlídat zdraví a doplňovat munici.
zdroj: Archiv
Sbalte ty kulomety, rychle!
Abyste rozuměli, budete to dělat v nesmírně vysokém tempu. Přímo obludném! Postupně se v misích dočkáte relativně velkých map se spoustou kontrolních bodů k obsazení a alieni začnou používat i mnohem sofistikovanější způsoby obrany, jako je mutace či vlna agrese. Postupem času tedy zjistíte, že neexistuje ani vteřina na oddech.
Žádný level vám nepřihraje milosrdnou pauzu na kávu, při níž byste mohli v klidu přejet očima mapu, rozvrhnout strategii, přeskupit chlapce a vymyslet píseň do nepohody. Jediné, v čem vám hra pomůže, je signalizace hry v momentech, kdy se něco podělá. Třeba když některý z kontrolních bodů nepřítel napadne. Právě v těch chvílích na dávno dobytá území zapomenete a v rámci „vládních škrtů“ u nich zrušíte obranná kulometná hnízda. Jenže hopla, ty potvory si tam zase našly cestu!
Ať už dáváte žoldákům lepší zbraně, nebo přesunujete kulomety, vše děláte za pochodu a počítejte s tím, že to budete dělat dost často, protože AI nepřátel je vtipně nevyzpytatelná. Třeba v době, kdy se obrovský chrchel alienů nečekaně stočí k úplně novým cílovým bodům, vy se musíte přesunout také, protože jinak vás pohltí dominový efekt. Vir vám založí báze v týlu, což je začátek konce.
Neohroženě vpřed
Přesouvání lidí a materiálu ostatně vyplývá z další poutavé vlastnosti hry - máte jen velmi omezený počet zdrojů, ze kterých můžete v jednom levelu stavět nové vojáky, výzbroj a infrastrukturu. Když kulometná hnízda poslouží k podpůrné palbě na jednom místě, o dvě minuty později už tytéž útočí nebo brání úplně něco jiného. Jestli dosud neexistoval pojem mobilní válka, Infested Planet ho vymyslela!
Zní to dost chaoticky, ale naštěstí je Infested Planet opravdu skvěle odladěná. Veškeré příkazy a manévry se odehrávají pouhými několika správnými kliky a klávesovými zkratkami, takže hráč si při všem tom rychlém stěhování připadá, jako by „pouze“ uskutečňoval nový Kulový blesk, tedy se stejně hektickým průběhem, ale zároveň i dobrým koncem.
Veškeré klávesové povely jsou snadno zapamatovatelné a i přes menší krkolomnost s vybavováním vojáků, jsem neměl k ovládání žádné námitky. Tím spíš, že hra používá spoustu šikovných libůstek. Patří mezi ně třeba příkaz „střílej a postupuj“, kdy vojenská skupina likviduje roj alienů před sebou, ale zároveň se nevzdává postupu k hlavnímu cíli. Můžete si být tedy jisti, že při postupu třeba na hlavní hnízdo se budou vojáci neohroženě drát vpřed, ale zároveň se při tom spolehlivě krýt a třeba i preventivně likvidovat nášlapné miny. Jak milé.
Různých pomůcek je ve hře celá řada proto, že kvůli vší hektičnosti je Infested Planet velmi náročnou záležitostí. Zejména v pokročilých misích už budete provádět spoustu akcí naráz. Krom samotného boje a stěhování budete i hodně stavět, zejména budovy koupené v sekci upgradů - například lékařské stanice, heliporty či automatizované bunkry. Činností k hromadnému vyřizování je zkrátka celý balík a řekl bych, že nebýt sci-fi námětu a „slizkého“ zpracování, hru by si oblíbily hlavně ženy.
Škoda hry více hráčů
Infested Planet je kouzelnou akcí s hektickým tempem, mnoha překvapivými momenty a intuitivní správou říše, přičemž všechny plusy nejsou vyváženy závažnými chybami. Ta největší možná spočívá v absenci kooperativního multipalyeru, který autoři nahradili pouze online rankingem, kde si můžete porovnávat své výkony s ostatními, ale záplata je to nedostatečná. Nezakryje, že Infested Planet není pro online hru vůbec připravená.
Dostatečnou náhradou není ani skirmish sekce, ve které nenaleznete krom různých bonusových výzev a širokého množství parametrů nic extra navíc oproti příběhové kampani. Nedočkáte se ani extra odlišného prostředí, což je zároveň další téma k diskuzi. V Infested Planet bylo vše podřízeno hratelnosti, což bohužel také znamená, že si autoři nedali záležet na tvorbě map a jednotlivé mise nejsou od sebe krom vzrůstající náročnosti a velikosti příliš odlišeny.
Třetím záporem, který nutně ze hry jako je Infested Planet musel vzejít, je jistá míra nepřehlednosti. V záplavě červího zmatku jsem občas totálně ztratil hlavu a pojem o pohybu svých vojáků. Často jsem propadal panice a nedokázal například zajistit, aby se mi noví rekruti urychleně připojovali k hlavní grupě. Obvykle mi nezbývalo než odzoomovat mapu, přejet ji výběrových obdélníkem a ručně znovu všechny vojáky seskupit.
Jestli jste našli lepší řešení, dejte vědět. Já budu hrát Infested Planet ještě dlouho. Přes všechny jeho neduhy totiž tvrdím, že není v současnosti lepší arkádové střílečky ve dvou rozměrech.
