Nic není černobílé… tedy až na design
Pokud máte rádi kontrastní barvy a trošku té večerní melancholie se sklenkou v jedné a knihou v druhé ruce, vítejte v ráji. Interrogation je totiž noirovka, jak se sluší a patří. Už v menu na vás dýchne atmosféra zatuchlé kanceláře, nabitého revolveru a rtěnky na límci obnošeného kabátu. Šedavý smog jako by tohle místo nikdy neopouštěl. A uprostřed toho všeho jste vy, Phil Marlowe svého vlastního příběhu.
Svým grafickým stylem hra působí až komiksově, čímž mi místy rozvibrovala nostalgické struny vzpomínkou na prvního a neméně depresivního Maxe Paynea. Autoři z Critique Gaming se však rozhodli u čtivého komiksu zůstat a ničím, až na temně laděný atmosférický soundtrack, jej nerušit. A vskutku. Hra samotná se sice skládá převážně z nedabovaného dialogu, ve kterém se snažíte vynutit z podezřelého přiznání pomocí několika dobře mířených vět, ale jakousi záhadou to zkrátka funguje.
Nejsilnější stránkou jsou postavy. Skuteční herci jim vdechli život a šikovní scenáristé zase myšlenku. V amorální, rozkládající se společnosti se na internetových diskusích množí anarchistické názory teroristické skupiny The Liberation Front, která se snaží podkopat státní autoritu pomocí šíření strachu a nenávisti a nastolit nový řád.
Zní vám to povědomě? Ať už se jedná o environmentální aktivisty, podnikatele, truhláře, či dokonce kněze, radikalizovat dobré lidi skrze jejich nespokojenost s morální a politickou situací se daří nadmíru. A když ve městě začnou vybuchovat nálože, oči veřejnosti se obrací právě na vás.
Nečekejte přestřelky, honičky a chlupaté hrudníky s Martini v ruce. Interrogation je simulátor, kterému se dá věřit jak pracovní postup, tak reakce vašich nedobrovolných konverzačních partnerů. A stejně uvěřitelně začíná i vaše cesta. Je to jen běžná rutina. Dlouhý večer v kanceláři, dva podezřelí a jedna mrtvola.
zdroj: Archiv
Padesát odstínů šedi
Ihned v úvodu dostanete na výběr z celé řady přesvědčovacích prostředků, na každého však funguje něco jiného. Zatímco sígra kradoucího kola musíte vystrašit pohrůžkami vězením, podezřelému z vraždy manželky stačí trošku zahrát na city a ještě rád kápne božskou.
Postupně se však příběh zaobaluje a snaha rozklíčovat zápletku přináší na stůl daleko větší ryby a komplikovanější případy, na které je třeba zatlačit někdy i doslovně. Co začalo jako mírně taktické konverzační hádanky, se v průběhu mění v závod o čas a přehlídku etických dilemat a psychologických triků.
Nestačí podezřelého vystrašit? Nelze u něj vzbudit důvěru a přesvědčit ho k doznání? Vždy je tu možnost vypnout diktafon a sáhnout do šuplíku pro paralyzér nebo subjekt přirazit ke zdi a přitlačit mu pistoli k podbradku ve stylu drsňáka stojícího nad zákonem.
Všechna rozhodnutí a metody však přinášejí adekvátní reakce, a tak příliš horliví agresoři musí novinářům vysvětlovat drby a chybějící záznamy, zbité svědky či neprávem obviněné nešťastníky. Žádná z metod není samospásná a z některých podezřelých se mohou vyloupnout opravdu těžké oříšky, u nichž zkrátka nezbude než občas po krajním řešení sáhnout.
Průběžně se zvyšující obtížnost vás nutí po několika neúspěšných pokusech opustit komfortní zónu a prozkoumávat i ty méně etické možnosti sběru informací, a to i za cenu možného falšování spisu či snížení finanční podpory ze strany města.
Víc hlav víc ví
Oproti typickému filmu noir však na to všechno nebudete sami. K dispozici je několik dalších detektivů, kteří mají své vlastní metody a preference. Kolegové vaše akce sledují, komentují a snaží se vám pomáhat všemi dostupnými prostředky, ale také vyžadují vedení.
Krom výslechů samotných se tak věnujete managementu svého oddělení, přidělování práce jednotlivým členům týmu dle aprobace i rozdělování peněz určených na školení, relaxační pobyty v hospodě i motivování informátorů. Přípravy probíhající mezi jednotlivými misemi tak ovlivňují nejen je, ale také celkový vývoj událostí, díky čemuž se lze dočkat i několika rozdílných konců.
S přesahem do jiných žánrů tvůrci nemohli opomenout ani jisté prvky roleplaye. Jako odměnu za úspěšné výslechy sbíráte perky vylepšující váš preferovaný styl hraní. Držet se předpisů a hrát jako slušňák? Jistě, veřejnost to ocení a svědkové budou sdílnější. Naopak být známý svou násilností jistě podpoří pocit strachu v nejednom zatvrzelém zločinci a schopnost dohledat si soukromé složky členů týmu se zase může vyplatit v zefektivnění delegace práce a zisku přesnějších informací.
Pohádka před spaním? Určitě ne
Interrogation je sice mechanicky relativně repetitivní textovka, ale dokáže vás svou přirozeností vcucnout do židle stejně dobře jako mnohem akčnější titul. Tikající časovač, pokaždé novým způsobem omezené možnosti a frustrující nutnost ptát se na ty správné věci ve správném pořadí skvěle stimulují všechna centra úzkosti.
A když konečně dostanete doznání z toho slizkého šovinisty nebo přemluvíte zoufalou teroristku, aby pustila rukojmí pár vteřin před limitem, utíráte zpocené čelo s pocitem satisfakce a jdete si dolít sklenku. Tentokrát oslavně.
