Ittle Dew - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Ittle Dew - recenze

22. 8. 2013 20:26 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

Ittle Dew slibovalo roztomilou grafiku, spoustu humoru a hlavně hodně zábavy při hledání cesty dál skrz velký labyrint, což zahrnuje především mlácení potvor a řešení hádanek. A to vše v perspektivě 2D akční adventury. Sliby to jsou hezké, a proto jsem si u hry už při prvotním oznámení udělal mentální poznámku, že si ji chci zahrát. Poučení zní – občas je lepší se netěšit.

Jakmile konečně spatřila světlo světa, s nadšením jsem se na ní vrhnul a v prvních chvílích nevycházel z úžasu: lehce retro grafika se povedla na jedničku, ujetý příběh začínal více než slibně a o lehký úsměv vyvolávající situace nebyla nouze. Navíc mi po prvních krůčcích do ruky sedlo i jednoduché ovládání a hlavně mě extrémně navnadil fakt, že mi Ittle Dew okamžitě připomněla nádherné okamžiky se sérií The Legend of Zelda, konkrétně s dílem The Phantom Hourglass pro původní Nintendo DS.

Ittle Dew se totiž v Linkových dobrodružstvích zcela jasně inspiruje. Hlavní herní náplní zde jsou puzzly, které musíte v prostředí tajemného hradu, jeskyní a divoké přírody vyřešit. To většinou obnáší posouvání kvádrů na různá tlačítka, která otevírají dveře do další místnosti, kde už čeká další hádanka. Brzy po začátku se k šoupání přidá i správné odpalování bomb, šoupání či rozbíjení zmrzlých tlačítek a na samotný závěr přijdete na kloub kouzlu teleportace. Hádanky potom jsou přitom v mezích obtížnosti „tak akorát na rozjezd“ – většinou již po pár minutách přijdete na vyřešení problematické pasáže a hrdě se posunujete dál.

Příjemná jednohubka

Takže si povídáte se šílenými nepřáteli, občas někoho umlátíte klackem či mečem nebo si zapřemýšlíte u nějakého toho puzzle (ať už povinného či nepovinného). Ve vzácných okamžicích se potom poperete s bossy, jejichž obtížnost nikdy nespočívá v tom, že vydrží více ran, ale spíše v odhalení mechanismu jejich útoku a precizním provedení taktiky využití síly nepřítele proti němu samému.

Celá hra působí velice hravým a zábavným dojmem, navíc vám dodá i dost sebevědomí a přesvědčí vás o tom, že jste chytří, když ty hádanky stíháte řešit tak rychle. Po dobu hraní jsem se osobně velice dobře bavil, ale pořád jsem si byl vědom dvou problémů následujících problémů: za prvé občas přijdete na správné řešení, ale jeho provedení musí být tak precizní a rychlé, že můžete chvíli o svém myšlenkovém pochodu pochybovat.

Za druhé je tady samotná obtížnost řešení, kdy vám vlastně celou hru připadá, že se jen v jakémsi tutoriálu pokoušíte přijít na kloub všem mechanikám získaných rekvizit. A pořád si říkáte, „no, není to špatné, ale zatím se to rozjíždí, těším se, co bude dál.“ Jenže potom přijde zděšení, když na vás po cca dvou až třech hodinách hraní vybafnou závěrečné titulky.

...

Nie, radšej Zeldu!

Po dohrání hry je sice k dispozici tzv. „Master Cave“ v níž se setkáte s náročnějšími hádankami, ale i tak vám její vyřešení nezabere déle než hodinu. A co potom? No, potom vám nezbude než začít přemýšlet, jestli vám ti tři, čtyři hodiny zábavy stojí za nějakých 10 Euro.

Cena a délka však nejsou to jediné, co vás donutí přemýšlet. Osobně mě i zaráží idea udělat ve své podstatě slabší kopii legendární série The Legend of Zelda, vymyslet tři mechaniky, nějakým způsobem je různě zkombinovat a to vše se následně pokusit prodat hlavně díky povedené grafice a špetce humoru.

Ano, chápu, tvůrci jsou nezávislí a na dlouhé hry nemají prostředky, ale kouzlo indie her spočívá hlavně v originalitě. A tu Ittle Dew, na rozdíl právě od Zeldy, u níž je každý díl jiný, postrádá. Nechám tak na vás, jestli si Ittle Dew budete chtít zkusit zahrát – pokud jste v životě nehráli Zeldu, možná vás nadchne její myšlenka, ale i tak vás lehce znechutí nízká obtížnost a hlavně krátkost.

Verdikt:

Příjemná jednohubka, která sice pobaví, ale vlastně nepřinese nic originálního, nového ani světoborného. A ještě je příšerně krátká.

Nejnovější články