Bylo jich sedm. Nebo možná nebylo. Byli to vrazi a měli zachránit svět před smíchem. Nebo možná ne. A byla podle nich vytvořena vskutku unikátní hra. Nebo to možná ani není hra... ?

Autor: František Fuka
Publikováno: 4.srpna 2005

Verze hry: prodávaná/anglická pro GameCube
Doba recenzování: 7 dní

zdroj: tisková zpráva Zabijácká sedma je organizace sdružující nájemné vrahy (všechny s příjmením Smith), kteří své řemeslo ovládají tak dokonale, že jsou považováni téměř za bohy. Pouze oni mohou spasit lidstvo před útokem smějících se vybuchujícími mutantů "Heaven Smiles" (Smajlíci), kteří zamořili zemi. Pouze oni mohou zabránit mezinárodní krizi, odhalit spiknutí na nejvyšších místech a tím i vlastní minulost. A za to všechno dostat slušně zaplaceno.

ZABIJÁCKÁ SEDMA

Harman Smith je starý muž, upoutaný na invalidní křeslo, který většinu času tráví v bezvědomí v péči své ošetřovatelky a akcí se většinou neúčastní. Přesto je duchovním otcem Zabijácké sedmy, jejím osmým členem a hlavním stratégem.

Garcian Smith je jakýmsi vůdcem Zabijácké sedmy. S Harmanem komunikuje vždy před novou misí pouze on. A pouze on dokáže znovu přivést k životu ostatní členy jednotky, pokud zemřou. Jinak nemá žádné speciální schopnosti a nemůže se žádné naučit. Pouze s sebou pořád nosí velký kufr se záhadným obsahem.

Dan Smith je celkem typický "mladý drsný fešák", který může ze svého revolveru střílet (za cenů tří zkumavek řídké krve) speciální "soul shells". Některé nepřátele lze zničit pouze s jejich pomocí.

Kaede Smith je mladá dívka, která se všech misí účastní naboso, ve slušivém kostýmku pocákaném krví. Používá pistoli s dalekohledem, takže dokáže přesně odstřelovat na dlouhé vzdálenosti. Její specialitou je útok, při kterém si rozřízne tepnu a pokropí celé okolí svou krví, což buď odhalí skrytá tajemství nebo otevře skrytou cestu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Kevin Smith je obrýlený polonahý albín, který místo střelných zbraní používá nože (tj. nemusí nabíjet) a dokáže být dočasně neviditelný.

Coyote Smith je sprostý zločinec v pestrobarevné vestě. Dokáže otevřít většinu zamknutých dveří a zámků. Také umí jako jediný skákat do výšky a tím se dostat do míst, kam ostatní nemohou.

Con Smith je slepý chlapec, který je z celé Sedmy nejrychlejší. Jak v pohybu, tak ve střelbě a nabíjení svých dvou pistolí. Kromě toho se dostane do malých výklenků a dveří, kam se ostatní nevejdou.

Mask de Smith je bývalý mexický wrestler s překvapivě příjemným a mladým hlasem, který nikdy neodkládá svůj kostým a masku. Má z celého týmu největší fyzickou odolnost a také nejsilnější zbraň: Dvě bambitky s výbušnými náboji, které ovšem střílí velmi pomalu. Kromě toho mu nedělá problém občas něco rozbít hlavou nebo někomu zlomit vaz.

zdroj: tisková zpráva Obsah tabulky už sám o sobě zní trochu podivně, ale to je teprve začátek. Všechno další, co se ve hře děje, je totiž nejednoznačné a může to být chápáno různým způsobem. Vezměme si například fakt, že mezi sedmi členy Killer 7 může hráč přepínat kdykoliv v průběhu hry (a vždycky vidí jen jednoho z nich) a někdy se postava sama od sebe přepne, pokud projde před kamerou uzavřeného televizního okruhu. Nebo skutečnost, že ať se mise odehrává v jakémkoliv městě a na jakémkoliv místě, vždy se zde najde několik Harmanových pokojů, s televizí a ošetřovatelkou (a Iwazarem, ale o tom až za chvíli). A v neposlední řadě skutečnost, že většina členů Zabijácké sedmy nemůže nikdy zemřít – po každém zabitém totiž zůstane na zemi ležet malý zakrvavený pytlík (co je asi vevnitř?) a stačí, když pro něj Garcian dojde a oživí ho.

• Skryté významy
Ale poté, co budete hru Killer 7 chvíli hrát (nebo pokud si pozorně přečtete návod), uděláte si o jejím námětu trošku jiný obrázek: Existuje pouze jeden Smith. Psychicky narušený nájemný vrah Harlan Smith, který má rozdvojenou osobnost. Lépe řečeno, v jeho hlavě se skrývá sedm dalších identit, mezi kterými se přepíná, když jde do akce. Přepíná se mezi nimi podle potřeby nebo když si uvědomí, že ho někdo sleduje (kamerou)!

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Je důležité uvědomit si, že toto "rozosmení osobnosti" není jen tak nějaký laciný trik, ale zásadní klíč k pochopení hry (pokud pochopit jde). Mnohé z toho, co hráč v jejím průběhu vidí, se nikdy nestalo. Mnohé se "v reálu" stalo jinak. Ale hráč to vždy vnímá tak, jak to právě v tu chvíli vnímá Harlan. Díky tomu je najednou logické, že hrdinové v průběhu hry potkávají duchy (dřívější oběti Zabijácké sedmy), kteří jim buď radí, nebo se jim vysmívají. Mezinárodní krize podle všeho opravdu probíhá. Ale opravdu je nezbytné v rámci jejího zažehnání zlikvidovat zmutovaného černocha, jehož nadlidská síla se skrývá v jeho afru? Nebo kreslíře comicsu, jehož katastrofický obsah se sám od sebe mění ve skutečnost? Proč čas od času hridnové potkávají uříznutou dívčí hlavu, která jim naštvaně vypráví svůj životní příběh za použití internetových smajlíků :) :( :-P :-$? A co jsou vlastně "v reálu" zač ti Smajlíci s velkým S? Existují vůbec?

A abych nezapoměl na toho Iwazaru: V průběhu hry vám radí chlapík (duch?) tohoto jména (celým jménem Wenzel Diel Boris Iwazarskof VII), který je celý oblečený v růžovém neoprénu a na scénu se vždy v pravou chvíli spouští na laně, které mu čouhá ze zad. To jen tak pro doplnění.

• Nic pro děti
zdroj: tisková zpráva Možná vám připadá, že už bych pomalu měl začít psát o tom, jak se Killer 7 vlastně hraje, ale ještě chvíli vydržte. Atmosféra této hry je totiž naprosto neoddělitelná od jejího herního žánru. A je to atmosféra vskutku hutná. Maximálně absurdní kombinace psychothrilleru, japonského humoru a hardcore filmu. Litry krve (přesněji: stovky litrů – viz dále), sprostá slova a takové chuťovky jako znásilnění důchodce v bezvědomí mladou dámou.

Kromě toho narazíte na obrovské spousty textů a dialogů (netitulkovaných). Pokud neumíte dobře anglicky, tak asi opravdu nemá smysl se touhle hrou zabývat. Nejen, že ji pak pravděpodobně nebudete moci dohrát, ale hlavně z toho nebudete mít žádné potěšení a většina její atmosféry půjde naprosto mimo vás.

• Herní mechanismus
Jak už bylo řečeno, mezi příslušníky sedmy se můžete většinou přepínat kdykoliv. Výjimkou tvoří Garcian, na něhož můžete přepnout pouze v Harlanových pokojích, které se záhadně nacházejí na každém kroku (v nich také ukládáte pozici a restartujete po zabití některého postavy). Procházíte herními světy (většinou jde o nitra budov) a v každém levelu musíte zabít bosse. Dříve ale musíte vyřešit nějaké logické hádanky a zlikvidovat desítky až stovky Smajlíků, kteří se levelem potloukají. Ohlašují se samozřejmě perverzním smíchem - s trochou cviku brzy podle zvuku rozeznáte typ nepřítele. Pak můžete provést "scan", čímž se neviditelní Smajlíci zviditelní a vy do nich můžete začít střílet.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Vaším cílem je získat ze zastřelených Smajlíků co nejvíce krve, čehož dosahujete tím, že buď zasáhnete jejich kritická místa, nebo jim ustřelujete končetiny. Řídká krev se sbírá do zkumavek, které můžete používat jako jednorázové power-upy (např. za tři zkumavky vystřelit supersilný náboj) nebo si za ně doplňovat zdraví. Hustá krev se počítá na decilitry a můžete ji u sebe nést maximálně 1000 dl (tj. 100 litrů!). V Harmanových pokojích ji můžete za pomoci doktora skrytého v televizi (nechtějte to vysvětlovat) přeměnit v ampulky séra, kterými můžete permanentně posilovat různé atributy svých hrdinů – hra tím získává jistý RPG rozměr.

• Je tohle ještě vůbec ovládání?
zdroj: tisková zpráva A teď už k tomu hernímu mechanismu. Ze screenshotů vám pravděpodobně dojde, že vaši hrdinové pobíhají většinou v third-person perspektivě. Už vám ale pravděpodobně nedojde, že jejich pohyb většinou ovládáte jedním tlačítkem, občas druhým tlačítkem a směrovou páčkou! Veškerý pohyb vašich hrdinů po všech levelech se totiž odehrává po předem definovaných neviditelných trasách! Vy můžete buď držet A (postavička běží po trase vpřed), stisknout B (postavička udělá čelem vzad) a když dojdete na místo, kde se trasa větví, vyberete si páčkou směr. To je všechno. Stisknutím R pak aktivujete first-person pohled, kdy se můžete rozhlížet, střílet a bojovat, ale nemůžete se přitom nijak hnout z místa!

To vám může připadat jako zvěrstvo nebo prasárna, ale taky jako celkem chytrý nápad. Ve hrách tohoto typu stejně nikdy nemáte opravdovou volnost pohybu a většinou buď postupujete dál, nebo se vracíte (případně občas uděláte odbočku). A přesně to vám umožňuje tento neobvyklý styl ovládání, na který si ale samozřejmě musíte chvíli zvykat. Když si zvyknete, tak oceníte, že díky němu mohou některé bitvy být efektnější, než by bylo praktické při normálním ovládání. Také je naprosto jednoznačné a jasně patrné, které dveře či objekty jsou důležité a dá se s nimi manipulovat, a které jsou pouze "nábytkem". Je mi to dokonce sympatičktější, než když v jiných hrách musíte všechno ohmatávat.

• Jako na tripu
Vím, že už se opakuji, ale Killer 7 je tak působivý především proto, že je na něm divné úplně všechno. Námět, dialogy, styl hry (viz výše), grafika a zvuk (viz dále), ale i samotné herní situace. To, že musíte občas sestavit nějaký hlavolam nebo použít na kytku vodní prsten, aby rozkvetla, to je celkem normální a pokud jste hráli nějaký Resident Evil nebo Silent Hill, nepřekvapí vás to.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Ale asi vás překvapí level, ve kterém se setkáte s kreslířem osudů, jehož comicsy se vždy splní v "reálném světě". Když pak dojde na závěrečnou bitvu tohoto levelu, kreslíř ji už přenesl na papír, takže je logické, že ji nemůžete ovlivnit a proběhne vždy přesně stejně, bez ohledu na to, co při ní zkusíte dělat. V jiné velké bitvě zase musíte zasáhnout odstřelovací puškou jedno velice konkrétní malé místo, na které byste sami od sebe těžko přišli, kdybyste nepochopili nenápadnou a zdánlivě nesmyslnou narážku jednoho ducha o pár minut dříve.

• O polygony nejde!
Tvůrci se nesnažili hráče oslnit počtem polygonů, ale raději zvolili comicsovou výtvarnou stylizaci, která se dokonale hodí k námětu hry. Leckterou scénu z Killer 7 bych si opravdu rád zarámoval a pověsil do pokoje na zeď (kdyby mi to přítelkyně dovolila). Ani zvukové efekty nejsou většinou realistické, ale opět se skvěle hodí k divné atmosféře zdroj: tisková zpráva hry. Často uslyšíte zvuky, nepodobné ničemu, co můžete slyšet v reálném světe.

Hudba se nese ve znamení různých žánrů od starodávné japonské až po disco, na konci každého levelu se totiž vyskytuje diskotéka (to taky nechtějte vysvětlovat). Je použita s obrovským citem a některé okamžiky by měly být předváděny v každém kurzu "jak ozvučovat hry". Když bojujete se Smajlíky v malém evropském městečku a jejich skřeky, střelba a drsné hlášky hrdiny se mísí s kytarou a zpěvem staříka, který sedí za rohem, je to okamžik, který je snad až příliš dobrý pro videohru. Jeden z mnoha.

Killer 7 obsahuje také mnoho dlouhých cutscén. Některé jsou prostě animované filmy (proto má hra dva disky), jiné jsou animované v enginu hry a je nutno ocenit, že anglické hlasy hrdinů (velmi dobře obsazené) jsou bezchybně synchronizovány s animací obličeje a úst. Pokud na vás mluví duchové mrtvých (což se stane každou chvíli), vidíte smysluplný anglický text, ale slyšíte pouze strašidelné nelidské šeptání, ve kterém sem tam zazní některé srozumitelné slovo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

PS2 verze (kterou jsem nehrál) má údajně delší nahrávací časy, horší textury a nestabilní framerate. Pokud je tomu opravdu tak, je to výrazný argument ve prospěch Nintendo GameCube verze (i v ní se mi každá místnost nahrávala dvě až pět sekund).

• Je to pro vás?
Killer 7 je unikátní hra. Tak unikátní hra, že se na ni dost dobře nedají aplikovat standardní měřítka, podle kterých se videohry hodnotí. Všechny její elementy (tj. nejen grafika, zvuk a příběh, ale také třeba uživatelské rozhraní nebo návrh rébusů) k sobě dokonale sednou a všechny jsou stejně netradiční a často v rozporu s tím, co "normální hráč" od "normálních videoher" očekává. Hrát tuhle hru po jejím dokončení (cca 15 hodin) znovu od začátku je naprostá nutnost a v jistém smyslu je to příjemnější zážitek, než první hra, při které jste naprosto mimo.

zdroj: tisková zpráva Kdejaký "umělec", který dostane poprvé do ruky Shockwave Flash, má plnou hubu interaktivního umění. Pro mě je interaktivní umění tahle hra a strašlivě fandím jejím tvůrcům, kteří se pokusili s něčím takovým prorazit na mainstream trh, i když je jasné, že jde o pravý opak toho, čemu se říká komerční hit. Pokud jste současným herním trhem znuděni, tohle je to pravé osvěžení.

Stáhněte si: Trailer

Související články: Novinky...

František Fuka
autor začínal s hrami ještě v době, kdy "mít počítačovou hru" znamenalo "naprogramovat si ji", přesto si i dnes rád sedne ke konzoli; více u něj doma na www.fuxoft.cz