V King’s Bounty: Dark Side si hráči namísto klasického výběru povolání zvolí jednu z ras, ke které se povolání váže. Pakliže se postavíte na stranu orků, vydáte se cestou válečníka. Když si zvolíte démonku, po zbytek hry se budete ubírat cestou paladina, a jestliže při výběru sáhnete po upírovi, pustíte se do hraní za kouzelníka.
Volba má při tom dopad zejména na příběh a ne další vývoj postavy, protože hra nabízí shovívavý systém levelování, který vás klidně nechá přetvořit válečníka na kouzelníka, nebo na docela všestrannou postavu ovládající bez výjimky sílu, mysl i magii (tři hlavní směry poplatné hlavním postavám, v nichž se dají získávat nové schopnosti a dovednosti). Transformace postav jednoho zaměření na jiné je samozřejmě podmíněno zdlouhavým grindováním. Hra vám už na střední obtížnost nedaruje nic zadarmo a bodíky, respektive magické runy, musíte rozdělovat chytře a účelně.
Skoro jako vejce vejci
Pokud jste hráli některou hru série King’s Bounty, v Dark Side se budete cítit jako doma. Má to typicky svá pozitiva i negativa. Hra je tak opět bohatá na různé bojovníky a jejich speciální dovednosti, na nabídku kouzel a magických svitků, ale třeba i vybavení, což ze hry dělá velice komplexní záležitost dosahující až k tahovému nebi.
Aby se srdíčka hráčů mohla tetelit blahem, do hry navíc vstupuje malý pomocník Blackie (lze si ho přejmenovat), který disponuje třemi ultimátními schopnostmi, jež vás na bojišti dokáží dostat z kdejakého průšvihu. Každá z nich odkazuje na jednu hlavní postavu – když máte dostatek bodů rage, můžete je využívat všechny.
Blackie, který se postaví po vašem boku těsně za branou hradu Spirit of Darkness, slouží vedle funkce pomocníka na bojišti i k teleportaci a později vystupuje i jako poradce a jedna z příběhových NPC, která s vámi zapřádá zajímavé a občas lehce úsměvné rozhovory. Humor v tom pravém slova smyslu však Dark Side chybí, i když k tomu námět hry přímo vybízí. Jakoby scénáristé nechtěli z temné hry dělat pouťovou zábavu, což v tomto případě myslím nebylo úplně na místě.
zdroj: YouTube.com
Sympaťáci z podsvětí
Na druhou stranu, příběh sám o sobě funguje skvěle bez ohledu na to, jestli se s orkem Baghyrem pustíte do odvrácení elfího drancování, pokusíte se s démonkou Neoleene zachránit zbytky své rodiny z krvelačného povstání či se s upírem Daertem Mortonem postavíte na odpor fikaným lovcům upírů. Z tohoto úhlu pohledu se vám všichni do jednoho brzy začnou jevit sympaticky a jakmile dojde na první velkou sviňárnu (z pohledu obvykle používané videoherní morálky), budete svou rasu dávno hájit s chutí a pořádným zápalem.
Temnou stránkou King’s Bounty: Dark Side je engine hry a grafika, které dávno zastaraly (první díl vyšel už před šesti roky), takže rovnou zapomeňte na jakékoliv pozlátko. Na pohled je hra spíše průměrná, místy i lehce podprůměrná, snad vyjma přiblížení některých útoků na bojišti nebo drobných detailů jako jsou veverky přeskakující ze stromu na strom. Když ale nebudete vzhled hry hodnotit podle míry detailů nebo použitých efektů, máte pocit, že se na obrazovce odehrává některý z dílů HoMaM, což je spíše pozitivní přirovnání.
King’s Bounty: Dark Side je zkrátka navýsost propracovaná RPG strategie s tahovými souboji, která nezapře své předchůdce, ale zároveň přináší dostatek zajímavých novinek, které fanoušky žánru upoutají. Už by to ale chtělo skutečné pokračování, které posune sérii dál herně i technologicky.
