Proč? Proč ne?
Když se podíváme na recenzi Gabriely Šuterové z roku 2013, uvidíme nepříliš lichotivou čtyřku v hodnocení. Metacritic na tom není o moc líp (54). Hře bylo vytýkáno kdeco a jen těžko se tedy dá mluvit o zdařilém titulu, který byl uspěl jako promo nové konzole. Plytký příběh, grafika jako z filmu od Pixaru, špatné ovládání a nepříliš vybalancovaná hratelnost způsobila, že se na roztomilého golema z části zapomnělo.
Nicméně Knack nebyl ve všech ohledech špatný. Byl roztomilý, nabízel kooperativní hraní a pohádkovostí se skvěle hodil k rodinné zábavě. Přesně tohle svoje kouzlo si s sebou Knack přenáší do druhého dílu, který si dal za cíl napravit staré prohřešky a pokusit se o vzkříšení potenciálně zajímavé série. Příběh tak do vývojářského studia SIE Japan přišla napsat Marianne Krawczyk, která má na kontě například sérii God of War. Když k tomu přičteme lehké RPG prvky a vylepšený engine, možná se to napodruhé podaří.
zdroj: Vlastní
Malý velký já
Knack, stvoření podobné golemovi, je soustava oživlých artefaktů z dob dávno minulých. Tahle roztomilá bytost si může téměř libovolně upravit svoji výšku, a to od malinkého já až po obrovský kolos dosahující i dobrých třiceti stop, který nemilosrdně ničí vše, co mu stojí v cestě. Jestli existuje určující prvek této hry, pak je to právě hra s velikostí a váhou. V jinak poměrně tradiční akční adventuře plné posuvných plošinek, soubojů a řiditelných animací (jakési nepříliš náročné quick time eventy), v nichž hráč pomocí tlačítek dokončuje filmové sekvence, působí růst hlavního hrdiny alespoň trošku zajímavě.
Hráč se spolu s Knackem a dalšími postavami, které jsou přístupné přes kooperativní mód, vydává do světa vyřešit katastrofu, kterou mají na svědomí dnes už zakrnělí hobgoblini a jejich mechaničtí vojáci z dávných válek. Pří té příležitosti si hráč spolu s Knackem užije hodiny a hodiny poskakování, zmenšování a zvětšování a řešení logických hádanek v hezky udělaných lokacích, které mají často něco do sebe a nepůsobí příliš genericky, jak by se dalo od podobné hopsačky očekávat.
Přímočará hratelnost je prošpikována nejrůznějšími puzzly, které se dají v drtivé většině případů vyřešit jednoduchým zmenšením či zvětšením Knackova těla a následným složeným do původní podoby. To se kombinuje i s různými hrátkami s Knackovou váhou. Při překonávání překážek se bez drobného zapojení šedé kůry mozkové neobejdete.
V hádankových částech hry fungují hrátky s Knackovým tělem naprosto skvěle a občas se objeví momenty, které tuhle část hratelnosti podtrhnou. V dolech například získáte brnění z železné rudy, které se dá používat jako závaží, zatímco zbytek vašeho já si vesele utíká dál. V takových momentech je hra opravdu zábavná. Pravda, je to často se opakující zábava a jednotlivé lokace se většinou nesou ve stejném duchu, takže po jedné vyřešené hádance si můžete být jistí, že ostatní budou podobné až totožné. Nepomáhá tomu ani (jinak opravdu hezké) prostředí. Herní lokace se příliš často prostě nemění a je to škoda. Hra pořád vypadá hezky, ale větší variabilita prostředí by neškodila.
zdroj: Vlastní
Těžká váha
Pokud zrovna nepobíháte po úrovni, řežete hlava nehlava nepřátele v ní. To se dá dělat buď dosti bezhlavě, kdy si moc práce s vymýšlením taktiky neděláte, a nebo můžete využívat veškerý potenciál, který soubojový systém nabízí. V prvních fázích hry je výběr samozřejmě omezený a vystačíte si s obyčejnými údery a kopy. Ty se ale postupně doplní o různé chvaty ničící brnění nebo udělující plošné poškození. K novým dovednostem přichází Knack buď přes dějovou linku nebo prostřednictvím talentového stromu, který by si zasloužil pár drobných změn, alespoň na prvních úrovních.
Než se hráč dostane k nějakému pokročilejšímu rozdělování talentů, musí absolvovat povinnou cestu obsahující několik základních úderů a krycích manévrů. Bohužel je získávání nových zkušenostních bodů velice zdlouhavé, což hlavně v začátku dost brzdí v rozvoji a možnosti zkoumat všechen potenciál. Zároveň dokud hráč nerozebere základní talenty, nemá ani možnost se pustit do objevování něčeho dalšího. Prostě je Knack 2 potenciálem příliš bohatá hra na to, aby nemrzelo, že vás takto omezuje.
Kameny se valí
Jenže navzdory nejrůznějším nedostatkům ve vývoji postavy, neustálému opakovaní jednotlivých fází (utíkej - zmenši se - bojuj) nebo kameře, nad kterou hráč nemá kontrolu, mě hra prostě bavila. Je tu sice příběh, který by se víc než do videohry hodil do nějakého nepovedeného filmu pro děti, ale hratelnost i přes uvedené nedostatky tohle zcela vynahrazuje. Dokonce do té míry, že nejsem schopný říct, která její složka mě baví nejvíc. Žádná není dokonalá, ale všechny jsou příjemné.
I přes všechny nedostatky nebo nedotažené herní prvky je Knack 2 zábavná. Hra má totiž velice slušný spád a čtyři stupně obtížnosti přímo vybízejí k různým způsobům hraní v různém seskupení. V jednoduchosti je často skrytá síla a tu v sobě Knack 2 má. Pokud se totiž vžiju do kůže mnohem mladšího hráče, dostávám asi ideální hru, na kterou se hezky dívá, připadám si drsně, protože s obrovským golemem buším do slabších nepřátel, a to doplní béčkové dialogy, které ale vlastně k tomu trochu naivnímu stylu hry sedí. Pokud chtěl druhý Knack napravit chyby předchozího dílu, určitě se mu to povedlo. Odpověď na otázku z úvodu článku tedy zní: “Potřeba to není, ale zábava to je.”
