Příběh ale bohužel ve čtvrté epizodě poněkud méně bravurně zpomaluje a začíná se projevovat dýchavičnost, vůči které jsem ostatně projevil obavy v recenzi minulé epizody. Life is Strange se snaží symbolikou, částečně i zápletkou a obrovským množstvím odkazů připodobnit ke kultovnímu seriálu Twin Peaks, čím dál tím více se však projevuje náklonnost k epizodám seriálu Ztraceni.
Minule jsem toto spojení již lehce nakousnul a teď jej mohu jen potvrdit – tvůrci s radostí přehánějících vypravěčů budují jednu záhadu za druhou, odpovědí se nám však, na rozdíl od otázek, zatím dostává poněkud málo a opět se tak můžete těšit na jeden těžko vysvětlitelný přírodní úkaz. Ten se, po vzoru správných cliffhangerů, objevuje v samotném závěru epizody.
Posun v mezích zákona
Abych však francouzským vypravěčům z Dontnod pouze nekřivdil, některé otázky se rozuzlení přeci jen dočkají, zatím však nejde o nic zásadního a dozvíte se například to, co vlastně znamená Dark Room v názvu epizody. Pokud však oplýváte špetkou fantazie a pozorně jste sledovali dění epizod předešlých, tak jste onen význam již určitě dávno vytušili.
Celkově náplň čtvrtého dějství ostřílené fandy série nijak zvláště nepřekvapí – opět chodíte, pátráte, povídáte si a jedinou novinkou je tak detektivní minihra zhruba v polovině hry, v níž Max spojuje na velké tabuli jednotlivé indicie potencionálně vedoucí k nalezení zmizelé dívky Rachel Amber.
V roli Max si hráči v inkriminované minihře prohlížejí fotografie a písemné záznamy a snaží se přijít na to, co je a co není důležité a pospojovat ony indicie ve smysluplný celek. V zásadě nejde o nic objevného, jako kratochvíle ale taková minihra v kontextu série potěší a potvrzuje pravidlo, že prozatím měla každá epizoda v oblasti hratelnosti jednu drobnou vychytávku, která v té předešlé dosud nebyla.
Prozatím však v každé z předcházejících epizod byly ale přítomné také kvalitní dialogy. To ovšem s předposledním dílem vypravěčské skládačky padá a skoro to dokonce i vypadá tak, že by snad tvůrcům mohl docházet dech. Čtvrtá epizoda je prozatím nejdelší, příběhový posun však není nikterak markantní a celkovému dojmu nepomáhají nijak ani rozhovory. Nechci rovnou lkát stylem, že jsou zcela o ničem, musím ale zdůraznit fakt, že tentokrát skutečně jsou ze slabšího soudku a délka epizody se projevuje i v nervózním přešlapování postav hovořících o roztahané zápletce.
zdroj: Archiv
Postavy plkají a hráč jen kouká, co dále. Najednou a především nejednou jsem zalitoval, že při prvním průchodu dialogem jej nelze nějakým knoflíkem urychlit. Škoda, a je to jen třešnička na dortu – potenciál pro překonání mety by zde přitom byl, Dark Room nabízí zajímavou zápletku a šlo s ní jistě pracovat o trochu lépe.
Uvidíme ale, jakým směrem se bude ubírat finále první sezóny a jak tvůrci nakročí do série druhé, se kterou se už víceméně počítá, a která by mimo jiné měla vyřešit technické neduhy série první. Řeč je zejména o stále neaktivní synchronizaci hlasu s pohyby rtů postav a celkově slabším technickém zpracování, které, stylizaci navzdory, po grafické stránce přeci jen místy solidně pokulhává.
Slabší, ale stále dobré
V čem však vývojáři nezaváhali ani tentokrát je schopnost vyprávět drobné příběhy na pozadí a citlivé využívání referencí na díla jiná. Twin Peaks zmíním v každé recenzi na jednotlivé epizody minimálně dvakrát, a jelikož jsem tuto kvótu již momentálně naplnil, tak mohu zmínit například i díla další, jakou je třeba snímek Blade Runner. Odkazů nabízí autoři opět přehršel a rovněž opět platí, že některé jsou očividné, jiné naopak umně ukryté.
Kolem a kolem nelze čtvrtou epizodu vnímat jinak, než jako nutnou výplň mezi slibně rozjetou první polovinou příběhu a jejím snad patřičně grandiózním finále. Příběh je natažený více než obvykle a jeho náplň není tak uspokojivá jako ty předešlé. Celkově tak mám ze čtvrté epizody dojmy spíše rozpačité a nezachraňuje je ani fakt, že v kontextu jiných adventur se stále jedná o výjimečný počin. Adventura Life is Strange si však sama pro sebe stanovila určité měřítko, které ovšem předposlední epizoda příliš nenaplňuje, a to je zbytečná škoda. Pořád jde o dobrý, atmosférický zážitek, ale člověk už si zvykl na "něco víc."
