Paradoxně největším "problémem" páté epizody je fakt, že nemá čím překvapit. Všechno jsme svým způsobem v nějaké formě zažili už v předchozích epizodách. Od začátku víme, jakým směrem se bude příběh ubírat a herní mechanismy jsou také stejné - každá epizoda doposud přinesla v rámci hratelnosti něco nového, byť šlo většinou jen o drobnost. Přehnaná skepse ale není na místě, protože až na absenci nějakého překvapení uzavírá pátá epizoda první řadu Life is Strange skvělým způsobem.
Dospívající hrdinka
Při hraní čtvrté epizody jsem si stěžoval na plytčí styl vyprávění a dýchavičný dojezd směrem k velkému finále. Epizoda pátá začíná ve stejném duchu, ale velmi brzy jej opustí a uvrhne vás do frenetického kolotoče událostí a psychedelického výletu hlavní hrdinky za hranice naší reality.
Max nese vyvrcholení událostí pěti epizod těžce – na mladou dívku je toho zkrátka až příliš, takže je často rozklepaná, ubrečená a obecně hodně afektovaná. Míra prezentovaných emocí může občas překročit únosnou míru a navodit dojem, že Max přehrává. Ve skutečnosti ovšem proud prezentovaných emocí nachází oporu nejenom ve scénáři celé první řady, který sleduje významnou fázi dospívání dvojice dívek, ale i v hrdinkách samotných.
zdroj: Archiv
Pokud jste si od příběhu a jeho závěru slibovali hlavně vysvětlení speciálních schopností hlavní hrdinky, máte smůlu, ale není to chyba hry a jejího scénáře. Life is Strange je od začátku příběhem Max a Chloe, příběhem o mezilidských vztazích a marnosti snahy zavděčit se všem naráz. Proudění časoprostoru okolo městečka Arcadia Bay je vedlejší záležitost.
Epizoda s podtitulem Polarized vás tak vezme za srdce, protože neřeší katastrofický scénář, ale lidské emoce, což působí ve videoherním rybníčku svěže. S hrdinkami se na to konto lehce ztotožníte a jakékoli morální dilema je spojené s vaší snahou pomoci oběma dívkám.
(Ne)reálné dopady voleb
Všechny dosavadní epizody Life is Strange byly plné voleb, které ovšem vyústění příběhu příliš neovlivňují. Jasně, v závěrečné animaci mohly být jiné postavy a dialogy mohly probíhat trochu jinak, cesta k závěrečné volbě je však nalinkovaná lineárně. Vůbec to však nevadí, protože konečné volby svojí zajímavostí předčí ty předchozí. Navíc je jasné, že předchozí volby ovlivňovaly hlavně dílčí okamžiky příběhu a pomáhaly budovat atmosféru světa či vyznění dialogů.
Ostatně, s dialogy souvisí částečná náprava jednoho z dosavadních problémů celé série - synchronizací pohybu rtů. Není sice ani v poslední epizodě dokonalá a tvůrci v dialozích zřejmě záměrně zabírají okolí a týly postav, ale posun k lepšímu je přesto znát. Zbytku hry se to však z technologického hlediska netýká a navzdory pohledné stylizaci je slabší grafika zkrátka vidět.
Zážitek opět netradiční
Life is Strange ale stejně představuje jeden z nejlepších příběhových zážitků tohoto roku. Je ucelený, dává smysl a hází před hráče zajímavé problémy a volby, které ovlivňují osudy obou děvčat. Jedinou výhradu lze mít ke slabšímu technickému zpracování, ale ve srovnání s ostatními kvalitami série jde o drobnosti. Pokud jste čekali, jak se Life is Strange postupně v průběhu jednotlivých epizod vyvrbí, pak se můžete bez obav do jejich hraní pustit a pak jen čekat, jestli tvůrci naváží druhou řadou. Byl bych za to moc rád. A jen pro úplnost si můžete přečíst recenze jednotlivých epizod, kde se detailně věnujeme styčným bodům celé hry, respektive série, které se nijak výrazně neměnily: první, druhá, třetí, čtvrtá.
