Budiž světlo
Jak už naznačuje i samotný název hry, při návrhu grafického stylu autorský tým vsadil na hru světla a stínů, které budete využívat při postupu jednotlivými úrovněmi. Hlavní postava v podobě bílého čtverečku vydává světlo, které prostupuje místnostmi, ale samozřejmě se zastaví o stěny a objekty. Díky tomu máte skvělý přehled o tom, kde vás mohou protivníci vidět. Okolí kolem vás příjemně problikává, při hackování pak na obrazovce naskakují pixelovaté efekty a celkově má Light překvapivě půvabný technologický šmrnc.
Nepřátelé jsou pak také znázorněni jako čtverečky, tentokrát však červené barvy. Každý z nich vidí ve znázorněné výseči, která značena červeně. Schematicky jednoduché a intuitivní. Když se ocitnete v nepřátelském zorném poli, protivník se aktivuje a začne vás pronásledovat. Situace se dá samozřejmě řešit útěkem, nepočítejte však s tím, že vás strážný přestane hledat moc rychle. Hra na kočku a myš, například při obíhání skupiny stolů, tu prostě nestačí a k záchraně je obvykle třeba utéci hned přes několik místností najednou.
S nožem na krku
Všechny své protivníky, cíle i náhodné „kolemjdoucí“ můžete i zabít. Tím se můžete alarmu vyvolaném při spatření protivníkem vyhnout, ale pokud vás někdo uvidí při zabíjení, je aktivováno dvouminutové odpočítávání, na jehož konci se uvedou do stavu poplachu úplně všichni protivníci a to už je krizová situace. Na to abyste misi v klidu dokončili, je ale většinou dvouminutový limit dostatečný, jelikož prostředí ve hře není zase tak rozlehlé a mise jsou koncipované na krátké herní sekvence. Dokonce si troufnu tvrdit, že šikovnějším hráčům se do dvou minut podaří pokořit každou z misí.
Mrtvé nepřátele můžete schovat do některé ze skříní, nebo je alespoň obrat o oblečení. Význam převlékání mi však uniká, protože i v převleku za nepřítele vás kamery a nepřátelé v pohodě zmerčí a nejsem si vědoma toho, že by mi nový převlek pomohl třeba k otevření dříve nedostupných dveří. Do nich se totiž obvykle dostanete hackováním, což probíhá značně jednoduchým způsobem. Ve své podstatě jde jen o pouhé zakliknutí bodů, které chcete hacknout. Ale když vám přitom nepřítel dýchá na záda, je tahle minihra překvapivě napínavá.
zdroj: Archiv
Zabíjení na body
Abyste měli další motivaci pro dokonalé splnění mise, tvůrci do Light zakomponovali systém hodnocení. Na konci každého levelu vám hra vypočítá vaše skóre podle toho, jak rychle jste jím stihli prolétnout, nebo zdali jste přitom spustili alarm či někoho zabili. Jenže i když bylo zabíjení nepřátel a další maličkosti bodově penalizovány, k tomu abych se snažila o čistý průchod hrou, mě tento systém moc nemotivoval. Vždyť zde chybí i jakákoliv možnost srovnávání výsledků s ostatními hráči.
Motivující není ani silně vyzdvihovaný příběh o projektu „Light“, v němž hrajete důležitou, vzhledem k vaší ztrátě paměti ale zcela neznámou roli. Děj je pak odvyprávěn skrz pár obrazovek, které rychle přeskočíte, protože vás ruší zrovna ve chvílích, kdy jste zcela ponoření do hry a nechcete se odpoutávat od akce. A když jste v tom nejlepším, hra vás hodí zpět do základního menu a je konec. Celkem je tu tucet misí a víte, jak jsem psala o tom, že jsou vážně krátké? Přesně tak, celou Light projdete za necelou hodinu čistého herního času a to to počítám i případné záseky. To je hodně málo i na malou, nezávislou herní produkci.
Divím se, že když už autoři obětovali čas vymýšlení grafické stylizace a herních prvků, nenapumpovali do hry více obsahu. Light mi celou dobu připomínala mobilní Level 22, ale i tahle jednohubka nabídla více levelů a herních možností. Po Light sáhněte, jen pokud zrovna máte chuť na něco experimentálního a nevadí vám extrémně krátká herní doba. Je to škoda. Herní prvky samy o sobě fungují, plížení se úrovněmi je zábava, ale hra má životnost jepice.
