Většina her ze Středozemě, ať už licence byla jakákoliv, vznikla hlavně proto, že v kinech prolétla veleúspěšná trilogie. Události kolem putování Společenstva prstenu jsou však především geniálním literárním dílem a Tolkien ve svých knihách poměrně často zmiňuje všelijaké vedlejší dějové linie. A právě velké množství průpovídek o jiných bitvách a krajinách umožňuje herním vývojářům opustit prostředí kolem Froda Pytlíka a popustit trochu více uzdu fantazii.
War in the North je přesně tím titulem, který vybředl z šedivé a bezbřehé nudy předchozích her. Odehrává se sice ve stejné době, kdy si Aragorn pod záminkou boje proti Sauronovi ukradl do postele dceru elfího mudrce a hodlal usednout na gondorský trůn, ale stejně nabízí literárně nepodloženou a docela zábavnou cestu trojice přátel zasahující do bojů na severu. A pokud si vybavíte odkazy z knižní trilogie, tak vězte, že konfliktů na sever od Mlžných hor nebylo málo.
Putování za krví
Trpaslík Farin, elfí kráska Andriel a hraničář (pravděpodobně Aragornův kolega) Eradan jsou vysláni do severních krajin, aby srovnali do latě rozrůstající se zlo ztělesněné nejen hordami skřetů a goblinů, ale také jejich mocnými šéfy. Hra je prezentována jako akční RPG, ale je jasné, že v případě čistokrevné akce precizně vypracovaný rozvoj postavy není tím nejdůležitějším faktorem, který by vás měl připoutat k židlím na dlouhé hodiny. Proto si pod nálepkou RPG nepředstavujte nic komplexního, jen možnost drobného vylepšování.
Momentálně módní prvek kooperativního hraní je zde však dotažen do velmi zábavné podoby. Buď přesvědčíte další dva kamarády, s nimiž projdete celou řadou soubojů nebo si vyberete svého koně a budete věřit umělé inteligenci počítače. Je jasné, že sehraná trojice hráčů v daném typu hry funguje mnohem lépe, než dva parťáci řízení počítačem. Na druhou stranu si i s touto variantou hraní užijete zábavu plnými doušky.
Na začátku si vyberete svého favorita, ale rozhodně to neznamená, že si v průběhu hraní nemůžete charakter prohodit. Tvůrci však přichystali jedno omezující pravidlo: začít bojovat v kůži dalšího z trojice lze vždy až po dokončení úrovně. Pokud se před vámi objeví odolnější horda nepřátel a vy nabudete dojmu, že místo hraničáře by vám více sedla trpaslíkova sekyrka, pak máte pro daný okamžik smůlu.
Tolkienův svět s brutální silou
Dělení charakterů je obrazně řečeno jedno velké klišé. Trpaslík je ideálním chlapiskem pro rozrážení předních řad protivníků. Ohání se totiž nejlépe brutální sekyrou. Hraničář je typických mužem činu, který umí všechno slušně a nejlépe si rozumí s mečem. Elfí kráska Andriel pak bojuje ze všeho nejlépe na dálku, případně se ráda ohání kouzelnou holí. Dokáže navíc celkem obstojně léčit. V okamžiku náporu skřetů nad sebou vyčaruje bílý příkrov, pod nímž se lze schovat a odrážet útoky nepřátel mnohem snadněji.
zdroj: Archiv
Akce je ve hře tím nejpodstatnějším prvkem a atmosféru válečné vřavy dokázaly vývojáři do hry nacpat měrou vrchovatou. Pamatujete si na Tolkienův popis nabíhajících skřetů proti družině? Vylézali z děr a jako jednolitá masa se vždy valili na naše literární hrdiny. Podobný pocit získáte po několika skutečně drsnějších střetech, kdy se na vaši trojici bude valit jedna vlna nepřátel za druhou a ze všech stran.
(Ne)příjemné může někomu být, že Galini a jiná havěť se s útokem opravdu nemažou. Když už s někým bojujete o život, pak ti ostatní úslužně nečekají. Potvory obecně mají oproti jiným hrám tohoto žánru tužší kořínek, ale vy máte zase jednu velkou výhodu. Nemůžete totiž zemřít.
Když už dojde v inventáři léčící lektvar nebo kolegyně se špičatými uši nestíhá léčit a hrdina klesne k zemi, vždycky někdo ochotně přiskočí a dostane vás zpět na nohy. Mnohdy se tak děje i ve velmi vypjatých situacích, kdy kolem doráží i desítka nepřátel. Není to zrovna logické, ale čert to vem. Udržení tempa a adrenalinového mlácení kolem sebe bylo mnohem důležitější. Souboje ve hře nejsou kdovíjak sofistikované – klik, klik – mají však solidní náboj a atmosféru, přestože narůstajícímu stereotypu se zkrátka ubránit nedokáží. A když má být právě akce hlavní náplní hry, může se to časem na kvalitě zážitku nezanedbatelně podepsat.
Znáte lepší Fornost?
Když se však před vámi zjeví první skutečně nabušený trol, uvědomíte si náboj a náladu Středozemě té doby. Stanete se nedílnou součástí týmu, který vůbec neřeší nějaký podružný úkol, ale naše literární hrdiny kryje svým konáním ze severu, kde situace také není zrovna ideální. První dojem ze hry byl tedy více než kladný. Bylo to takové menší nekontrolovatelné nadšení, že se konečně povedla z Tolkienova univerza první dobrá hra.
Postupem času však nekritické jásání přecházelo v realističtější pohled na věc. The Lord of the Rings: The War in the North je jednoduchá a obsahově nekomplikovaná mlátičková (RPG) akce, která vás nedostane příběhem, komplexitou herních prvků a úžasně pokrokovou grafikou. Přesto však v roli jednohubky obstojí i u náročnějších hráčů.
Grafika je solidní, ale na kolena ji sráží fakt, že prostředí kolem našich hrdinů je velmi sevřené a těsné. Koridor pro volný pohyb zrovna příliš svobody nenabízí. Jasně, k čemu by to bylo, když na vás mají nabíhat houfy nepřátel a vy byste courali po okolí. Na druhou stranu, tohle nedemokratické omezení člověka naštve a brání hře v tom, aby slušně nastavenou laťku zábavy držela trošku déle. Renderovaná grafika okolního světa navíc nevypadá kdovíjak krásně. Když se však hráč soustředí na nebližší okolí, dostane se mu slušně stylizovaného fantasy světa. Takový Fornost zde strčí hravě do kapsy svojí náladou i stejnojmennou lokaci z online Pána prstenů, kde se jednalo o jednu z nejlepších instancí.
RPG jen do počtu
Zbrusu nová mlátička však uspokojí všechny fanoušky příznivců kooperativních akcí. Kdo hrál z poslední doby The Cursed Crusade, The First Templar, či Hunted: The Demon´s Forge, ten bude spokojen. S téhle řady titulů jde jednoznačně o ten nejlepší. Grafikou i atmosférou zmiňované hry převyšuje. Je to samozřejmě i z toho důvodu, že ač se The War in the North neopírá o skutečnou historii, má v zádech velmi silný příběh, který při troše představivosti funguje i v téhle smyšlené příběhové odbočce.
Vývojáři vsadili na akční pojetí a vyšlo jim to přesně podle plánu. Pokus o RPG prvky je, řekněme to jednoduše, velmi triviální. Rozdělování bodů v Diablu je proti téhle hře složitým a komplexním procesem. Vývoj postavy zvládne úplně každý a upřímně, když občas zapomenete body rozdat, v dalším boji vás to na nějakou dobu nepoznamená.
Získané předměty lze prodat, něco slušnějšího občas i koupíte, ale celá tahle část ve hře vlastně vůbec být nemusí. War in the North je o tom, že vy a vaši dva souputníci stojíte proti ohromné přesile, jejíž zdolávání se po určité době stane jednotvárným, ale pořád dostatečně zábavným procesem.
