| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 27.února 2008 | Verze hry: X360/prodávaná/anglická Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky • Tragické sny Děj je na první pohled velkolepý, na pohled druhý plný mnoha klišé. Což nemusí být zákonitě tragédie, zvláště proto, že hlavní příběhová linka je často zajímavě doplněna. A nejde jen o různé minipříběhy, ale hlavně o postupné odkrývání Kaimových vzpomínek... díky tomu si postupně budete měnit názor na hlavního hrdinu. Na první pohled totiž Kaim působí chladným a cynickým dojmem, nicméně po shlédnutí jeho snů (respektive přečtení – jsou totiž prezentovány vesměs v psané podobě), jejichž prostřednictvím k vám jeho vzpomínky přicházejí, pochopíte, jak tragický je úděl nesmrtelného. Nesmrtelného, pro kterého se láska a přátelství stane pomíjivou záležitostí, jelikož všechny milované osoby vedle něj umírají... • Uvěřitelné charaktery Japonci umí zahrát na city. Hlavní postava je vykreslena skutečně emotivně, a ani další charaktery nejsou odbyté – i když se s nimi samozřejmě nesžijete tak, jako s Kaimem. A ani to není cílem. Kaim na své cestě potká různé nesmrtelné i lidské parťáky (vlastně hned po prologu se váš tým rozroste na tři členy), kteří mezi sebou samozřejmě komunikují – tu více, tu méně přátelsky –, a mají své vlastní osudy a příběhy. Za vykreslení charakterů musíme prostě udělit výbornou, i když příběh jako takový není nijak závratně překvapivý. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jak se hraje japonské RPG? Prostě tak, že proplouváte příběhem – jinými slovy, chodíte po herním světě s hlavní postavou (ostatní členy party vidíte vlastně jen v bojích či videosekvencích) a koukáte na filmečky. A těch je opravdu hodně, chvílemi si budete připadat, že se účastníte spíše interaktivního filmu než že hrajete hru. Někomu to sedne, jinému méně, ale o tom japonské hry prostě někdy jsou. Ano, a samozřejmě také bojujete. V tahovém režimu á la Final Fantasy. Čekali jste snad něco jiného? • Boje pěkně pojaponsku Takže tahové bitvy, jo? Pokud s JRPG nemáte žádné zkušenosti, musíme vám zdejší princip vysvětlit. Není to totiž třeba jako ve Falloutu, na žádné složitosti typu akční body se tu nehraje – v každém kole může každá postava provést jednu akci. Samozřejmě jsou tu výjimky, ale těmi se nezatěžujme. Pořadí, v jakém postavy jednají, je dána jejich rychlostí a také typem akce: majznout mečem je prostě rychlejší než seslat složité zaklínadlo. Na začátku všem nastavíte, co budou dělat (útočit, bránit se, použít dovednost, seslat kouzlo, použít předmět), to samé udělá hra pro vaše nepřátele, a pak se postupně vše semele. video ze soubojů Na první pohled jednoduché jako facka. Nicméně taktizovat prostě musíte. A v pozdějších fázích docela dost. Třeba proto, že můžete míchat s formací, která určuje, jaké postavy budou vpředu tvořit obranný val a chránit ty ostatní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Boje jsou někdy docela tuhé, zvláště bitky se speciálními bossy. Nemilé je, že z bojů nemůžete vyskočit do menu a nahrát uloženou hru – což by se hodilo, jelikož už v polovině střetu leckdy vidíte, že bitva nemůže dopadnout dobře. A věřte, že při několikátém opakování souboje s tuhým bossem, který zabere i několik minut, budete opravdu autory proklínat. Stejně, jako při několika trochu zbytečných akčnějších mezihrách. A ještě připomeňme jeden typický prvek – při procházkách krajinou nikdy nepřítele neuvidíte. Prostě si to špacírujete a najednou bum prásk, je tu boj. Třeba Final Fantasy XII jde jinou cestou, nicméně jinak jsou tyhle instantní boje pro JRPG více než klasické. Autoři přidali i jistý akční prvek, který spočívá ve správném načasování stisknutí tlačítka při útoku, ideálně ve chvíli, kdy se překrývají dva kruhy. Čím lépe se trefíte, tím větší bonusové poškození způsobíte. Trochu laciné, ale na druhou stranu nikoliv nezábavné. • Otravné animace Při boji vás ovšem čeká také jeden velký opruz. Vlastně spíše před bojem. Před každým bojem. Tím opruzem je předbitevní animace. Ona není nijak dlouhá, jenže nejde odkliknout, je vždy hodně podobná a pokud absolvujete nějaký boj již poněkolikaté a už ho chcete mít z krku, budete každou zbytečnou vteřinu navíc proklínat. To je prostě jasný (a přitom zcela zbytečný) zdroj frustrace. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Taktizování se nevyhnete ani mimo boje. Jde zejména o piplání postav v rámci poměrně zajímavého RPG systému. Lidští členové vaší party celkem klasicky levelují a učí se nové dovednosti, ale s nesmrtelnými je to trochu složitější. Oni si totiž vlastně na všechno vzpomínají – a pomůckou jim může být příklad smrtelníka v partě, nebo předmět. Na takto zvolený skill se navážou a investují do něj skillpointy získávané za absolvované souboje, dokud se dovednost nenaučí. Piplání s hrdiny ovšem učením skillů nekončí. Důležité také je, jaké si „nasadíte“, tedy připravíte k použití, a rovněž, jaké aktivujete předměty. Kromě zbraní jde vesměs o různé přívěsky, které obvykle suplují nějakou dovednost či přidávají určité bonusy. • Prsteny, kouzla, elementy Samostatnou kapitolou v rámci (jinak relativně chudého) inventáře je skládání magických prstenů. Ze surovin posbíraných z mrtvol nepřátel či beden a hromad haraburdí si vytvoříte třeba prsten, který přidává ohnivé poškození k vašemu útoku. Ono vůbec uvažování o elementech (oheň, voda, vzduch, země) tvoří důležitou součást strategie. Kromě předmětů jsou totiž takto rozdělena i kouzla a nepřátelé – a je jasné, že třeba vzdušné kouzlo větrným tvorům moc neublíží, naopak zaklínadlo z opozitního elementu (v tomto případě země) je zraní mnohem více... Poměrně hloupým konzolovým zvykem je ukládání hry jen na předem určených místech, a Lost Odyssey je typickým příkladem tohoto přístupu. Můžete mne obvinit z toho, že nemám rád obtížné hry, ale pokud budete potřebovat odejít od konzole (čímž nemyslím jít si uvařit kafe, ale třeba sbalit se a odjet na chalupu) a po půlhodině hraní stále nenarazíte na savepoint, pochopíte. K dobru je naopak potřeba přičíst, že hra se navíc k těmto speciálním místům sama automaticky uloží v důležitých momentech, vesměs před souboji s bossy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii • Krásné, ale (místy) frustrující Hodnocení téhle hry fakt není lehké. Asi bych mohl hru vychválit do nebes a nesouhlasné hlasy umlčet s tím, že tomu nerozumí a že JRPG je výjimečný žánr. A nebo naopak – co není mainstream, je blbost, pár fanoušků japonských her ať se ze vzteku zpije litrovkou saké a do diskuze si pak píše, co chce. Jenže ona pravda je někde uprostřed. Hra je svým způsobem krásná a velkolepá, princip bojů zajímavý, prokreslení charakterů skvělé... jenže hratelnost kolísavá. 
zdroj:
tisková zpráva
Chvílemi vše skvěle odsýpá a budete se báječně bavit, jindy natisíckrát proklejete vývojáře, pošlete výhružný dopis na japonské velvyslanectví a prohodíte gamepad oknem (v lepším případě) nebo televizí (v horším případě). Trpěliví hráči a příznivci netradičních RPG ať si k hodnocení klidně deset procent (vlastně jeden bod – sakra, já si na to nezvyknu) přidají. Pro ostatní jde „jen“ o hezkou, výpravnou, netradiční, ale chvílemi frustrující a nedotaženými detaily trochu pokaženou záležitost. zdroj: Archiv Lost Odyssey prodloužená TV reklama - stažitelná verze (53 MB, HD) zdroj: Archiv Lost Odyssey cinematic intro - stažitelná verze (63 MB, HD) Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: Novinky, Blue Dragon recenze |
| Jiří Sládek | |
| autor je manažerem www.hratelne.cz, Digitalne a dalších magazínů portálu Centrum.cz |
