Staré nové RPG
I když, s tím “nejnovějším” je to ošemetné. Pamětníci již jistě rozpoznali, že Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions je remake 14 let starého a tehdy velmi vydařeného RPG Mario & Luigi: Superstar Saga, které udělalo náramnou radost majitelům Game Boy Advance. Nutno podotknout, že jde o remake v čistém slova smyslu, to znamená že autoři do obsahu původní hry zasahovali jen minimálně.
Jedinou vysloveně velkou změnou prošlo audiovizuální zpracování, které se sice objektivně vzato vyvedlo a odpovídá dnešním možnostem konzole 3DS (byť 3D zobrazení neumí), ale chybí mu kouzlo původního pixel artu. Ostatně mrkněte na toto pěkné komparační video. To je velký rozdíl oproti např. nedávnému Metroid: Samus Returns (taktéž na 3DS), kde tvůrci nenechali kámen na kameni a udělali v podstatě novou hru.
V praxi je těch změn samozřejmě mnohem víc než jen grafika, od příjemnějšího uživatelského rozhraní (díky bohu za minimapu na dolním displeji konzole) přes upravený soubojový systém až po dodatečnou kampaň s Bowserovými miniony. Jádro však zůstává nezměněno, hra je to stejná jako kdysi a 3DSku padne jako ulitá.
zdroj: Archiv
Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions tudíž zůstává oním nevšedním RPG, kde se italští bráchové v červeném a zeleném vydávají za dobrodružstvím do sousedního Beanbean Kingdom, aby ochránili svět před princeznou Peach. Ano, čtete správně. Zlá fazolová čarodějnice Cackletta a její ještě zlejší poskok Fawful ukradli princezně Peach hlas a nahradili jej výbušninami. To v praxi znamená, že kolem upovídané princezny teď padá jedna bomba za druhou, a pokud s tím Mario a Luigi nic neudělají, celé houbové království bude brzy v troskách.
Není zvykem, aby se recenze mariovského titulu takhle zaobírala příběhem, protože není zvykem, aby mariovské tituly vůbec nějaký příběh měly. Jenže tohle je RPG a RPG se bez story dost dobře neobejde. Výsledek je takový, že tenhle Mario je nevšedně upovídaný, a tak se připravte na to, že spoustu času strávíte prolézáním městeček a tlacháním s roztodivnými obyvateli fazolového království. Rozhovory samozřejmě nelze nijak ovlivňovat a hlavní hrdinové pochopitelně nemluví, ale i tak jde na poli her s Mariem o svěží vítr (lze-li tedy u remaku vůbec o nějaké svěžesti mluvit). Celá výprava se nese v roztomilém humorném duchu, který však není vlezle infantilní a pobaví malé i velké.
Bratři ve zbrani
Jestliže o Mario & Luigi: Superstar Saga slyšíte poprvé, vězte, že v praxi se hraje podobně jako např. Pokémoni, taktéž pocházející z rodiny Game Boyů. Běháte po postupně se otevírajícím 2D světě obývaném ztřeštěnými postavičkami, které na vás zpravidla vychrlí několik extatických vět a pak zase pokračují v cupitání kolem. Vedle toho samozřejmě i bojujete. Jak je u JRPG zvykem, bitvy jsou tahové a začínají tak, že v otevřeném světě narazíte na hlídkujícího nepřítele (nebo mu hezky mariovsky skočíte na hlavu, čímž mu hned zkraje uberete nějaké to zdraví) a hra se z real-timového režimu rázem přepne do režimu tahového.
Váš tým je pevně daný, k Mariovi a Luigimu žádné další jednotky nerekrutujete, ale na pravé straně obrazovky se po dobu hraní vystřídají desítky všemožných protivníků, od malých dravých fazolek přes ještěry až po čarodějnická monstra. V útočení se plynule střídáte, jen bude chvilku trvat, než si zvyknete, že Luigiho ovládáte Bčkem, které ve hrách jinak slouží k návratu v nabídce, nikoli k potvrzování. To je ovšem drobnost. Zajímavější je, že i takto tahové souboje v sobě skrývají prvky real-timu. Pokud na vás kupříkladu protivník vystřelí ohnivou kouli, dobře načasovaným skokem se jí můžete vyhnout.
A funguje to i obráceně, tj. pokud protivníkovi skočíte na hlavu a v momentě dopadu zmáčknete tlačítko pro skok ještě jednou, Mario a Luigi provedou druhý extra útok. Jestli mě paměť nešálí, to v původní verzi dělat nešlo a jde o jeden z důvodů, proč je remake přeci jen jednodušší než originál. Dokončení celé hry vám zabere od 20 do 30 hodin, a máte-li už něco za sebou, je dost možné, že za celou dobu ani jednou nezemřete.
Nedostatečná výzva není něco, na co bychom u her od Nintenda nebyli zvyklí (na druhou stranu umí dělat i pěkné drsňárny, jen vzpomeňte na permadeath ve Fire Emblem) a u Mario & Luigi: Superstar Saga bych ocenil vyšší obtížnost. Takhle máte už po pár hodinách hraní v batohu přes 50 léčivých houbiček a nevíte co s nimi, protože smaženici vám tu nikdo neudělá. Jedním dechem však musím dodat, že nízká obtížnost zde není nutně na překážku zábavnosti. Víte, ta hra může být skoro 15 let stará, ale i tak dokáže člověka neustále překapovat nevšedními nápady.
zdroj: Archiv
Jen považte např. tu plejádu speciálních schopností, které bráchové v montérkách postupně získávají. Nejdřív se naučí, že když jeden skočí na hlavu druhému, vyskočí spolu výš. Pak zjistí, že když se roztočí ve vzduchu jako tornádo, přelétnou přes propasti. Následně dostanou do ruky kladiva, schopnosti se začnou kombinovat a… No nebylo by slušné prozradit úplně všechno, každopádně vězte, že každou chvíli vám vývojáři hodí pod nohy nový prvek a pokaždé je radost se mu učit. Ve výsledku jde o zdravý mix objevování, řešení hádanek a bojování.
Bowserovi minioni
Jak již název hry napovídá, remake Mario & Luigi: Superstar Saga nabízí oproti původní hře extra porci obsahu v podobě přídavku Bowser's Minions. V něm si zahrajete za Bowserovy poskoky v čele kapitánem goombou a v praxi jde o úplně novou (a jinou) hru. Odemkne se vám po zhruba 4 hodinách v hlavní kampani a jedná se o strategii, v níž se do sebe pouští dva znepřátelené mančafty a vy, tak trošku ve stylu Football Manageru, celé to dění akorát sledujete a doufáte, že se vám zadaří.
Pravda, sem tam můžete do klání zasáhnout aktivací speciálního útoku, ale jádro „hraní“ Bowser's Minions leží v přípravě na bitvy. Během nich si totiž volíte jednotky do týmu, přičemž musíte myslet na starý dobrý soubojový trojúhelník od Nintenda – jednotky na blízko jsou silné proti střelcům, střelci jsou silní proti letcům, a letci proti jednotkám na blízko. Kámen nůžky papír, znáte to.
Přídavek Bowser's Minions vás zaručeně rozesměje svými poťouchlými dialogy, ostatně co jiného čekat, když vypráví příběh statečných goombů, kteří se vydali zachránit svého milovaného Lorda Bowsera ze spárů podlých fazolí. Jenomže dřív nebo později (spíše dřív) dorazí stereotyp. Samotné hraní této minikampaně není žádné terno a vyžaduje slušnou míru grindingu v podobě vracení se do již vyhraných bitev a trénování jednotek. A to se prostě omrzí.
Od Nintenda je milé, že hráče nechtěli odbýt jen prostým remakem Mario & Luigi: Superstar Saga a tisícikorunovou cenovku se pokusili obhájit novým obsahem, avšak ve výsledku je přiložený „datadisk“ Bowser's Minions spíše kontraproduktivní. Do původní hry prostě moc nesedí a není zdaleka tak zábavný.
Bez Bowserových minionů se zkrátka obejdete a zůstane vám to podstatné, tj. Mario & Luigi: Superstar Saga. V takovém případě se však nabízí otázka, zda si tu tisícovku za remake na 3DS nenechat v peněžence a místo ní nevyndat akorát dvoustovku za originál, který je dostupný skrze Virtual Console na Wii U. Hry to jsou prakticky identické, zásadní rozdíly jsou pouze tři: grafika, obtížnost a cena. A mám-li mluvit sám za sebe, původní hra s pixelovatou grafikou a vyšší obtížností je mi sympatičtější. Zase si ji ale nevezmete s sebou na cesty... Tady si již musí vybrat každý sám. Ani v jednom případě však nesáhnete vedle, a tak či onak jde o skvělé RPG, které se nevidí každý den.
