Na pokračování legendárního MvC 2: New Age of Heroes se čekalo dlouhých 11 let, během kterých se fanouškovské fantazie a požadavky na další díl rozvinuly nejrůznějšími směry. Jelikož Capcom, obzvlášť v případě bojovek, velmi dá na názory komunity, musel třetí MvC nutně přijít na svět jako rozpolcená osobnost.

Všechno pro všechny

Marvel vs Capcom 3 trpí schizofrenií hned na několika úrovních. Na rozdíl od jiných her to ale není její slabost, ale naopak síla. Capcomu se totiž podařilo to, po čem vývojáři, obzvlášť u bojovek, pasou už celá léta. Tedy aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Vlk je v tomto případě běžný hráč, který nemá náladu ani chuť trávit v tutorialu týden, jen aby pochopil základy. Koza, která naštěstí zůstala celá, je potom do detailu propracovaný herní systém, který si v ničem nezadá se špičkou žánru a hry jako Soul Calibur IV či kterýkoliv z nových Mortal Kombatů oproti němu vypadá jako hloupý button-masher.

Princip hry zůstává stejný, jako posledně. Vyberete si skupinu tří hrdinů a vaším úkolem je připravit trio nepřátel o jejich ukazatele zdraví dřív, než to samé provedou vám. V boji přímo ovládáte jen jednu postavu, ostatní dvě čekají mimo obrazovku, až na ně přijde řada. K prohození bojovníků dojde automaticky, pokud se oponentovi povede právě bojujícího borce zabít.

Mnohem výhodnější ale je aktivně hrdiny střídat, protože když postava zrovna nebojuje, pomalu se jí doplňuje zdraví. Smrtí hrdiny se také připravíte o možnost asistencí, tagovacích útoků a komb, kdy se na správně nakopnutém oponentovi vystřídá celá vaše parta, a který je ideálně zakončen některým ze speciálních úderů. Ty se vyznačují velmi razantní redukcí healthbaru a přímo diskotékovými efekty. To kdyby snad protivníkovi nedošlo, že teď to schytal opravdu tvrdě.

Postavy, které zrovna nebojují, můžete krátkým ťuknutím na levý nebo pravý bumber přivolat k tzv. asistenci, tedy rychlému útoku, který má nepřítele odlákat nebo ho vyhodit do vzduchu. S asistencemi se ale musí opatrně, protože druhá postava se, byť na krátký okamžik, objeví na bojišti a je zranitelná. Pokud si zavoláte asistenci přímo do speciálu protivníka, klidně se vám může stát, že přijdete o dvě postavy najednou.

Síla ukazatele

Kromě zdraví celé party máte v dolním rohu ukazatel Hyper, jehož strategický význam objevíte záhy. Nabití Hyper je odstupňováno levely, kterých je pět, přičemž nabití na maximální úroveň soupeře nutí k ostražitosti. Potom stačí jeden nešikovný pohyb a může být vymalováno během jediného drtivého komba. Kromě toho, nabití na specifický level odemyká některým postavám speciální údery, díky kterým se jejich potenciál zněkolikanásobí (Phoenix).

Novinkou MvC 3 je tzv. X-Factor. Stiskem všech čtyř tlačítek se postava přepne do speciálního módu, ve kterém při blokování nedostává žádnou damage a zároveň se celá parta pomalu léčí. Použití X-Factoru je omezené na jedno použití a klíčové je samozřejmě jeho načasování.

Vlastní souboje jsou neuvěřitelně hektické a na první pohled nepřehledné. Není se čemu divit, uhlídat si tři postavy najednou je nezvyk i pro zkušené bojovkáře. Na rozdíl od některých „hloupějších“ bojovek má ale systém MvC 3 hloubku, díky které se otevírá obrovský prostor pro kombinace a různé strategie. Na internetu jsou už teď stovky více či méně kvalitních příruček, včetně videonávodů, nechte se inspirovat.

Tréninkový den

Abyste se do systému trochu dostali, podá vám hra pomocnou ruku v podobě propracovaného tréninkového módu a misí, které suplují tutoriály pro jednotlivé postavy. V okamžiku, kdy se pustíte do misí, velmi záhy zjistíte, že některá komba jsou opravdu pekelně těžká, a pokud hrajete s ovladačem od Xboxu 360, hodně jich pravděpodobně nenamačkáte vůbec. Na hraní je ideální Arcade Stick, pro který hra byla od začátku designovaná. Jak to bývá u Capcomu zvykem, prim hrají kombinace se čtvrt a půl obloučky, které se nejlépe dělají právě na páce.

Druhou berličkou pro hráče, kteří nemají náladu na krkolomné učení, je ovládací schéma Simple. V něm se základní údery smrsknou na jediné tlačítko a na dalších třech jsou namapovány vybrané speciální údery. S jednoduchým ovládáním tak i náhodné mačkání tlačítek vyústí v to, že postavy na obrazovce budou dělat něco „cool“. Na párty ideální. Pro skutečné hraní si se Simple módem ale samozřejmě nevystačíte, už jen proto, že ty nejsilnější a nejúčinnější údery přes něj prostě nejsou dostupné.

Bez hráčů ani ránu

Marvel vs Capcom 3 je především o multiplayeru, a aby to Capcom podtrhl, singleplyer ze hry v podstatě vyškrtl. Najdete tu jen minimalistický Arcade mód, ve kterém se se svojí trojkou probojujete skrz několik zápasů k finálnímu bossovi, což vám zabere zhruba pět minut. Na konci dokonce nenajdete ani animovaný filmeček, jak je v žánru zvykem, jen statický obrázek a jednu textovou bublinu. Z nepochopitelných důvodů tu chybí i tradiční módy jako Survivor nebo Time Attack. Pokud tedy nemáte s kým hrát, na MvC 3 zapomeňte.

Tuhle chybu naštěstí kompenzuje online mód, který funguje přímo ukázkově a Capcom opět celému hernímu světu předvádí, jak se u bojovek dělá online multiplayer. Pokud máte vy i soupeř rozumné připojení k internetu a nacházíte se ideálně na stejném kontinentu, ve většině případů nepoznáte rozdíl oproti offline hře s kamarádem, co sedí vedle na gauči. Při hraní se zámořím samozřejmě na nějaký ten lag narazíte, ale to je spíš omezení technického rázu než chyba síťového kódu.

Hra by mohla být velkým lákadlem i pro fanoušky komiksu od Marvelu. Jak už název napovídá, celá polovina hratelných postav se původně objevila na stránkách amerických komiksů. I v našich končinách, kde jsme zvyklí spíš na dílo Káji Saudka, určitě poznáme alespoň Spider Mana, Ironmana, Wolwerina nebo Hulka. Speciály, jako Taskmaster, Super-Scrull nebo X-23, ocení jen opravdoví fandové Marvelu.

Hosté odjinud

Druhou část tvoří hrdinové her od Capcomu. Najdete tu staré známé ze Street Fighteru, jako je Ryu, Chun-Li nebo nově C-Viper. Z Devil May Cry si zaskočil hostovat Dante, z Okami vlčice Amaterasu, z Bionic Commanda se přihoupl Spencer a z Resident Evilu si přišli srovnat účty Chriss Redfield a Albert Wesker. I když je to těžko uvěřitelné, všechny postavy jako by do bojovky patřily od okamžiku, kdy vznikly jejich první skici na papíře grafika s divokou fantazií.

Všechno vypadá komplexně, uceleně a hlavně skvěle. Hra se snaží uspokojit fanoušky všech zmíněných her a dělá to náramně dobře. Všechny postavy mají své charakteristické údery, zbraně i hlášky. Vše je přitom v dokonalé harmonii s herním systémem, za což musím opět před Capcomem smeknout. Chriss Redfield má totiž v repertoáru i raketomet, Dante zase podle chuti používá všechny zbraně, které měl v Devil May Cry 3.

Marvel vs Capcom 3: Fate of Two Worlds je hra pro fanoušky každým coulem, a to pro fanoušky bojovek všeho druhu. Pokud jste hardcore hráčem 2D bojovek nebo se prostě jen máte chuť vyblbnout s postavami ze svého oblíbeného komiksu nebo videohry obecně, MvC vám dá přesně to, po čem vaše hráčské srdce touží. A co fanoušci série MvC? Ti už hru samozřejmě dávno mají a teď zuřivě diskutují, jestli Capcom má nebo nemá opravit infinite u Akumy.