Reapery v tomto rozšíření uvidíte jen minimálně a celá záchrana galaxie se tím odsouvá na vedlejší kolej. Což je nepříjemná zpráva zejména pro jedince, kterým přehršel soubojů s lidskými protivníky lezl v původní hře na nervy – uklidnění může spočívat snad jen v novém typu robotického protivníka a jednom překvapení, které raději nebudu prozrazovat. Už jenom proto, že bojová část vás jinak ničím nepřekvapí, což je, vzhledem k jasnému akčnímu zaměření tohoto rozšíření, velký problém.
Vše aspoň částečně zachraňuje povedený design nových lokací, v nichž se sympaticky střídají otevřenější a semknutější pasáže, stejně jako komorní přestřelky a velké bitvy. Jediné, co vás po designové stránce minimálně zpočátku trochu znechutí, je naprostá a neochvějná linearita celé hry – před vámi je pevně vytyčený tunel, jímž za každou cenu musíte projít. Akce tak i navzdory využívání nových schopností a výskytu několika neokoukaných nepřátel rozhodně nedosahuje zábavnosti originálu.
Hvězdné obsazení
Jenom na soubojích by však DLC pro hru, která je také dost RPG, stát nemělo. Hlavní příběhová linka patří drsné Arii T’Loak, bývalé mafiánské šéfce Omegy, která normálně vysedává v baru na Citadele. S příchodem Sheparda se však rozhodne svou bývalou stanici převzít. Abyste si populární vražedkyni co nejvíce užili, zakáže vám hra jakkoliv interagovat s týmem z původní hry a celé DLC tak projdete s psychotickou Asarijkou v týmu. K tomu se přidá ještě první v sérii ukázaná turianka Nyreen, jejíž vztah k Arii je řádně zamotaný a složitý, stejně jako se zdá záhadná její minulost (nesčetněkrát jsem si při hraní říkal, proč sakra nemůže něco prohodit s Garrusem).
Dvě nové postavy nahrazují celý ansámbl starých, a přestože mají co říct, jsou podivně dvourozměrné – jedna šíleně kladná, druhá šíleně záporná. Musím se přiznat, že na to konto jsem si k nim neutvořil žádný vztah. Možná je to jen omezeným časem, který je pro obě vyhrazen, nebo celkovým laděním DLC, jež vás neustále žene dopředu, vstříc další bitvě.
zdroj: Archiv
Příběh samotný pak mimo úvodu, závěrečné konfrontace s hlavním záporákem (jenž má také málo prostoru na prokreslení charakteru a psychiky) a momentů před ní neobsahuje žádné výrazně zapamatovatelné okamžiky, což Omeze na cti rovněž nijak nepřidává a činí ji z pohledu většího příběhu celku zcela zbytečnou.
Stejně tak je poměrně upozaděna i váha vašich voleb – jakkoliv je na začátku DLC příjemné zjišťovat, že Shepard a Asarijka tak odlišní nejsou, v jeho průběhu se čím dál tím víc volba omezuje na jasné dobro a jasné zlo. Ty mají navíc tak předvídatelné důsledky, že vám hra spíše než možnost volby dává jen její iluzi. A jeden větší zvrat na konci, který ovlivňují vaše volby v průběhu celé nové mise, to vážně nezachrání. Vše ještě umocňují vedlejší mise, jejichž splnění spočívá jen v nalezení nějaké věci či aktivování přístroje v již zmiňovaném, designéry pečlivě vytyčeném, tunelu. Takhle tedy ne, přátelé.
Ono to celé vlastně nic neznamená
A co je na celé Omeze snad úplně nejhorší? Její bezvýznamnost pro události původní hry. Za celou dobu při hraní a ani po dohrání se nedočkáte nějakých výraznějších slov uznání, stejně jako si bez podívání se do položky War Assets neuvědomíte, že jste získali mocné spojence. Závěrečná animace, posledních dvacet minut a nějaké drobty mezi tím ve vás sice vzbudí emoce, ale k čemu to, když se po dohrání DLC nedočkáte od nikoho ani otázky na to, kde jste byli?
Původní tým na lodi nežblebtne vůbec nic, nemůžete se na Omegu ani vrátit a v omezené míře ji projít (stačil by úplně Afterlife) a Ariu T’Loak naleznete po skončení děje sedět opět v baru na Citadele. Je to divné a nedává to celé smysl.
Po dokončení mise na Omeze zůstane na jazyku jen nemastná, neslaná pachuť. Při samotném hraní se sice aspoň trochu bavit budete, ale jakmile DLC dohrajete, zjistíte, že byste se bez něj klidně obešli. Nepřináší totiž takřka nic nového ani objevného, nerozšiřuje zážitek původní hry a dokonce se jej ani nesnaží duplikovat.
Mass Effect 3: Omega nabízí jen další porci střílení, které je ale drobně ochuzené a subjektivně i o něco lehčí, než v původní hře. Celou dobu tak máte pocit, že jde jen o nastavovanou kaši, o misi vystřihnutou z původní hry z dobrých důvodů. Je to škoda, ale za těchto okolností můžu DLC opatrně doporučit jen nejzarytějším fanouškům.
