Třetí Mass Effect jim korunu nasazuje s plnou slávou, protože teprve v něm je vidět, o co jim posledních pět let šlo. Skrz osudy velitele Sheparda a jeho přátel hrdě vrací termínu „videoherní trilogie“ to, co mu obvykle chybí: kontinuální vývoj postav, konzistence a reflektování změn, kterými lidé i herní svět procházejí.
Mass Effect 3 tohle všechno má a stává se tak tím, čím je Návrat krále pro Pána prstenů – posledním dějstvím. Sice samostatně funguje, ale do učebnic se dostane jen trilogie. Z toho vyplývá, že bez znalosti předchozích her budete při hraní trojky trochu tápat a ne všechny informace vám budou dávat smysl.
Konec se blíží!
Shepard začíná v nepěkné situaci. Závist a nedůvěra politiků ho vyšachovaly ze scény a příležitost k návratu do kapitánského křesla lodě Normandy dostává teprve s útokem robotických reaperů na Zem. Nejmenší z nich má pár set metrů na délku, dovedete si tedy představit, jakou paniku v ulicích vyvolávají. Invaze je blesková a účinná. Budovy se hroutí, lidé umírají v plamenech a naděje je to jediné, co drží zbytek lidstva při životě. Podobná situace je i na domovských planetách ostatních galaktických civilizací. Co s tím?
Za jedinou cestu z krize považuje Shepard sjednocení civilizací k jednorázovému finálnímu útoku. V politických kuloárech se umí pohybovat stejně dobře jako na bojišti a logicky je proto tím, kdo vede bilaterální schůzky mezi rozhádanými diplomaty a generály. Jenže urovnat spor mezi dvěma kumpány v hospodě je podstatně jednodušší, než spojit národy, které spolu už tři sta let válčí o domovskou planetu nebo se navzájem nesnáší za změnu DNA. Shepard (a vy s ním) bude procházet košatým stromem misí a bude muset volit, na čí stranu se postaví. Tato rozhodnutí s sebou nesou těžké následky - často vyhynutí celé civilizace.
Pod tíhou diskutabilních voleb ve jménu většího dobra utíká Shepard sám před sebou, dokonce i ve snech, jenže už není kam zdrhnout, a tak se stává otrokem vlastní legendy. Tenhle vesmír musí zachránit, i kdyby měl přijít o všechno a o všechny. Když ho srovnáte s holobrádkem z první Mass Effect hry, tak uvidíte toho samého člověka, který je uvnitř úplně jiný – ostřejší a temnější. Ve směru rozvíjení psychologie hlavního hrdiny zaslouží Bioware hlasitý potlesk.
Nenásilné pokračování
Více než revoluce budeme v recenzi skloňovat slovo evoluce. Mass Effect 3 se totiž od předchozího dílu liší podstatně méně, než dvojka od jedničky a jasně tak vyplývá, čím pro Bioware je – dobře naolejovaným strojkem na vyprávění příběhu. Mluvit o tom, že potkáte staré známé, by bylo jako podotýkat, že v každém dílu Indiana Jonese hraje Harrison Ford.
Na palubě Normandy sice narazíte na nové postavy, třeba na vojáka Jamese s úchylkou na přezdívky (Shepardovi říká Loco), na brilantní inkarnaci staronové umělé inteligence EDI, případně na palubní novinářku, která šíří Shepardův pozitivní image v médiích, ale všichni nováčci působí jako preventivní obrana proti kritice, že se toho málo změnilo, než jako výrazné rozšíření obsahu. Ostatně, trojka je finálním burácením oblíbeného orchestru a muzikanti, kteří nastoupili o přestávce, už u publika tolik zájmu nevzbuzují.
zdroj: Archiv
Skutečně zásadních změn, ovlivňujících herní prožitek, je jako šafránu. Formálně se nemění takřka nic. Konverzace, průzkum galaxie, zjednodušené statistiky a vedlejší mise zůstávají, těžbu surovin potichu nahrazuje jednoduché a rychlé hledání desítek artefaktů (poznámka na okraj: navštivte soustavu Asgard – nebudete litovat!) a Mako zůstalo v autoservisu.
Výrazněji působí především nový systém reputace a speciální monitorovací stanoviště pro shrnutí počtu spojenců a analyzování reaperské infekce v jednotlivých systémech. Nápad je to dobrý, ale stejně jako další viditelnější inovace trochu křečovitý, protože během hraní jsem se do něj podíval jen několikrát (ze zájmu) a jeho smysl mi unikal.
Ještě větší mimoňovitost se objevuje v honičkách s reapery po planetárních mapách – není to nic jiného, než nebetyčná otrava. Podstatou Mass Effect 3 je sledování příběhu, rozhodování v konverzacích a akční chvilky, nikoliv zírání na různobarevnou mapu, ve které se nedá nic interaktivně ovlivňovat, nebo hraní nevydařené nezávislé arkády.
Skrz oko snajperky
Nejrůznější prezentace v uplynulých měsících vyvolaly oprávněnou obavu, že v Bioware pod tlakem trendů zpanikařili a přiklonili obsah směrem ke Gears of War nebo Modern Warfare. Ve skutečnosti funguje akce se zbytkem hry v téměř dokonalé symbióze. Jediné výtky směrují k několika tupým soubojům s bossy (naštěstí ne tak hloupým jako v Deus Ex: Human Revolution) a k přeci jen trochu přemrštěnému akčnímu důrazu na závěr.
Jednotlivé mise, ať už hlavní příběhové nebo ty vedlejší, nabízejí dostatek nečekaných událostí a akce v jejich koridorech je otevřená různým řešením. Jako kdybyste hráli šachy s Traynorovou, vaší novou sekretářkou na Normandy – zjistíte rozložení a vyšlete své kolegy do akce. Třeba obchvatem. Anebo na horní patra. Anebo s nimi odlákáte pozornost, abyste se mohli proplížit za nepřátele a rychle je odpravit. Kromě pohledu na vystresované a zmatené nepřátele je odměnou dobrý pocit polního taktika, který dokázal zamávat i s několika násobnou přesilou.
Inteligence protivníků hraničí občas se zlomyslností - třeba když se vyšplhají po žebříku za vámi (to přece AI nedělá!) a nakouří vám raketu do zad. V tu chvíli přichází vhod systém krytí nebo speciální biotické schopnosti, které vás třeba zneviditelní nebo kolem nepřátel udělají antigravitační pole. Pestrost akce a počet řešení situací zůstává tím, co souboje v Mass Effect 3 vyděluje od přímočaré střílečky. Díky za to!
Do detailu války
Ruku v ruce s rozšířením enginu Unreal prošla evolucí také podoba stanice Citadela. V jejích chodbách ožívají příběhy lidí, od kterých jen tak mimochodem často získáte úkol (třeba odposlechnutí telefonujícího historika vám zapíše misi pro nalezení vzácné fosílie) nebo prostě jen uvidíte, do jak hrozného stavu se galaxie po útoku reaperů dostala.
Speciální podlaží, kde jsou váleční uprchlíci, vhání slzy do očí, stejně jako návštěva přeplněné staniční nemocnice. „Amputovali jsme vám nohu,“ říká sestra vojákovi zabalenému do přikrývky na zemi. „Nesmysl, nic necítím.“ „Protože jste pod silnými sedativy,“ odpovídá. Podobných detailů je při každém návratu na Citadelu nepočítaně a jen jejich pozorováním a spojováním s velkými událostmi se zabavíte na pěkných pár hodin.
A to ještě není řeč o planetách, na kterých se odehrávají příběhové úkoly! Znalci předchozích dílů se dostanou do nirvány – třeba v katakombách planety Tuchanka s prastarými nástěnnými malbami („Vida, krogané znali umění!“) nebo při výletu do podivuhodné reality gethů, kde se dozvíte o počátku konfliktu s quariany, případně při obraně turianského měsíce, nad kterým visí planeta Palaven a samozřejmě i v ulicích Londýna a na spoustě dalších míst. Každé místo je vymodelováno s láskou a kontemplace nad panoramaty exotických krajů jen umocňuje tolik žádaný a málokdy zažívaný „sense of wonder.“
zdroj: Archiv
Vedle roste jedle
Když jsme s pocitem malých kluků na dobrodružné výpravě na sousedův dvorek prozkoumávali planety v předchozích dílech, stala se z toho sice objevitelská, ovšem místy trochu úmorná zábava. Přitom vedlejší úkoly hrají v celé sérii extrémně důležitou roli. Ve trojce podlehly dietní kůře, úchvatné scénáristické péči a výsledek každé z nich se započítává do celkové ochoty jednotlivých frakcí přidat se k Shepardovi.
Právě v malých misích potkáte známé postavy, které se nedostaly na Normady – třeba Jacoba, který ochraňuje bývalé vědce Cerberu. Výrazná režisérská snaha se Bioware vyplácí. Vedlejší mise hrají důležitou úlohu v celkové herní mozaice a nejde nad nimi tak jednoduše mávnout rukou.
Hraní role
Svět, příběh, akce – tři trumfy Mass Effect 3. Jejich správnému vyznění je podřízeno naprosto vše, včetně vylepšování pouhé hrstky schopností u každé postavy nebo stále nepřítomného inventáře. Z pohledu Bioware i hráčského uspokojení dává potlačení tabulek a statistik smysl. RPG může být také o tom, jak se do role hrdiny vžijete. Nikdo vám odepřením suchých statistik a desítek předmětů v inventáři nebere možnost nad dějem přemýšlet a složitě se probíjet vpřed, přičemž to druhé dělat budete a k tomu prvnímu vás Bioware donutí vypravěčskou finesou.
Během několika málo hodin přijmete herní konflikt za svůj osobní problém se vším, co k němu patří a budete se podle toho chovat. A složité tabulky v takovém případě nebudete potřebovat. Těžko říci, proč zrovna Bioware dokáže vyvolat silné emoční pouto s virtuálním světem i v protřelém cynikovi, ale právě chapadla hluboké angažovanosti jsou tím, co hru staví stovky světelných mil daleko od konkurence.
Dobrá scifka
Kvalitní sci-fi se pozná podle toho, že důvěryhodně extrapoluje současnost do budoucnosti, kde v rámci atraktivnějších kulis řeší dobře známé problémy. Mass Effect do této škatulky patří i s ušima. Trilogie již v minulosti komentovala xenofobii, rasismus, zpátečnictví nebo sebezahleděnost a nyní zdůrazňuje krátkozrakost názoru „co se děje jinde, to mě nezajímá“.
Většinu času Shepard stráví přesvědčováním jednotlivých civilizací, že i když se průšvihy dějí v jiné soustavě, tak mohou mít reálný dopad na jejich budoucí existenci. „Musíte nám pomoci,“ říká, „protože tím pomůžete sami sobě“. Paralela se na naší planetě dá najít lehce. Průměrný obyvatel se domnívá, že konflikt v Iráku se jeho samotného netýká. Jenže důsledky vzdálené krize se pak začnou ozývat i v jeho zemi a ovlivňují třeba ceny, a pak už je pozdě něco dělat. Mass Effect 3 tak opět reflektuje naší vlastní realitu společenským komentářem, což si troufne jen málokterá hra.
Stejně dobře fungují vyspělé motivy v dalších plánech. Například rozpor dobra (vy) a zla (ti zlí) patří do dětských pohádek, které černobílý svět potřebují k zdůraznění poučné pointy. Mass Effect má do pohádky daleko. Nic a nikdo není pouze kladný nebo záporný, dokonce ani šéf organizace Cerberus anebo samotní reapeři.
zdroj: Archiv
I Shepardovi nejbližší spolupracovníci se pohybují v realistické šedé zóně vlastních ambicí a povinností, tudíž na monitoru ožívají jako reální a pochopitelní lidé. Chtě nechtě k nim pocítíte sympatie a hluboce vás zabolí, když je budete muset zradit, aby byli reapeři zastaveni. Je to další ze symbolů Mass Effect - takhle s vámi dokáže zamávat jen Bioware.
Ostatně, je to právě ta tíha viny za téměř reálná virtuální rozhodnutí, morální dilemata, která vás budou pronásledovat kamkoliv se po galaxii hnete a přinutí vás hru znovu rozjet a vyzkoušet alternativní dějové linky.
Některé momenty jsou prostě silné a budete je chtít prožívat znovu a třeba trošku jinak. Stejně tak zůstanete po závěru několik minut konsternovaně sedět s pohledem upřeným na monitor a přemýšlet nad tím, jak to tedy celé bylo (a zírat budete o to víc, jestli si počkáte na bonus za titulky). Ve velkém množství rozhodnutí a rozdílných postupů se skrývá pravé herní zlato.
Chce to trochu více optimismu a trochu méně realismu
V průběhu hraní a při následném psaní recenze jsem narážel na otázku, kde končí hra a začíná divácký zážitek. Co je vlastně na Mass Effect 3 to hlavní? Novinky v hratelnosti přece nezrazují to, co známe z minulých dílů a hra samotná se netváří, že by chtěla být něčím víc, než odladěnou kombinací otevřené hry s dobře odvyprávěným příběhem v rámci prověřených herních mechanik.
A tak je právě příběh důvodem, proč si Mass Effect 3 zahrát nebo, proč si zahrát všechny tři díly dohromady (je nám líto, majitelé PlayStation 3). Zároveň hra potvrzuje, že když autoři vědí, jak držet pero, tak mohou příběhově vodit hráče za ručičku, aniž by ho urazili.
Odcházím naprosto spokojen. Mass Effect přinesla tolik žádaná rozuzlení, nezpronevěřila se sama sobě a dostali jsme v ní trilogii, jaká tu ještě nebyla – trilogii s velkým T. Zůstává snad jedno jediné přání: až budou za několik let v BioWare přemýšlet, jakou hru z firemního portfolia by rádi předělali do nového kabátku, tak ať to je původní Mass Effect...nasazený na systémy trojky.
P.S. Multiplayer nebyl v kopii určené na recenzi přístupný, takže o něm v textu nic nenajdete. Samostatný článek o multiplayeru však můžete očekávat po vydání hry.
