Avšak sám přemýšlím, proč mě Men of War hry, i přes všechny skryté krásy, nedokázaly k sobě nikdy pořádně připoutat, a po odehrání kampaně jsem je vždy sadisticky odinstaloval. Jedinou výjimkou se stala až multiplayerová Men of War: Assault Squad, kterou stále aktivně hraji a nemám nejmenší chuť ji zahodit do virtuálního koše. Důvod je celkem zřejmý. Assault Squad se vytrhla z pout skriptovaných scénářů, prorazila zdi malých map, dala mi volnost v nákupu jednotek, ve výběru taktiky, poskytla velký prostor a nechala prožít uspokojující válečnou řež, ve které příčinou prohry byla většinou má pouze vlastní hloupost. Vietnam bohužel tento směr nedrží a vrací se k tradici předchozích dílů.
Zpátky do želez
Přesně tak, Men of War: Vietnam se překvapivě vrací do trýznivých pout přednastavených scénářů. Nemusí to jednoznačně znamenat nevýhodu, zejména s ohledem na skutečnost, že budete válčit v exotickém a neokoukaném prostředí Vietnamu a ve stejně neotřelém konfliktu, jenž začal viditelně doutnat v padesátých letech a trval až do let sedmdesátých. Hra si z tohoto období pár událostí usrkla a nacpala je do desítky misí, pět z nich hrané za sovětské poradce a pětici za Američany. Docela slabý obsah, ale kompenzuje ho ucházející délka každé mise, pohybující se od 30 minut do jedné hodiny, záleží na vašem taktickém IQ.
Než se pustíte do boje s domácími Vietnamci, či naopak s drsnými Amíky, trochu si proklepnete prostředí. Budete procházet džungle, vesnice, bažiny i zablácené základny, narazíte na snipery ve stromech, nástražné miny, poletující americké vrtulníky UH-1 Huey a do toho se jako kulisa ozve z džungle rachotící AK-47, jenž přehluší jen výstřel z tanku M-48 Patton.
Nad tím vším se na nebi jako bůh zjeví letoun F-4 Phantom II a zapudruje nepřátelské zadnice desítkami bomb. Tohle všechno se vám do očí cpe jako slzný plyn, dokonce to vypadá vážně pěkně, ať už z výšky nebo při zoomu až na zem, a je vidět, co práce dalo takové prostředí vytvořit. Avšak v mozku se stále nespíná receptor, který by jasně identifikoval, že tohle je Vietnamská válka. Pamatujete na český Vietcong nebo přídavek Battlefield: Bad Company 2? Měli jste zde pochyb, že nejste ve Vietnamu? Ani náhodou!
Tady se bohužel pochyb nezbavíte, prostředí se nejasně identifikuje, může to být Vietnam, nebo taky Korea či Borneo. Atmosféře chybí stylová hudba oněch let, nesoucí se do džungle až z Woodstocku, a podráží ji nohy i anglický dabing s ruským nebo vietnamským přízvukem.
zdroj: Archiv
Původní trailer; Zdroj: 1C
I virtuální džungle je peklo
Ale budiž, Men of War by měla ukázat sílu především v hraní, v delikatesní taktice a detailním plánování akce. Bohužel, to se ji daří také jen napůl. Vydržím dost a sebevědomě mohu napsat, že jsem minimálně chytřejší než židle, na které sedím, ale některé mise jsou k hráči kruté jako Čachtická paní k neposkvrněným holkám. Troufám si napsat, že se zapnutou fog of war a střední úrovní obtížnosti je pár z nich takřka nedohratelných. Mnohdy máte čtyři či pět chlapů a je nutné vyčistit vesnici s více než desetinásobnou přesilou a navíc zničit vrtulníky. Někdy vám mise nedá čas ani se rozkoukat a už padnete do léčky, kde přijdete o skoro všechny chlapy.
Skutečně si myslím, že jsem nehrál špatně, ale z mnoha situací nevybruslíte jinak, než opětovným loadingem, po němž už máte alespoň ponětí, co vás za nebezpečí čeká. Metodu pokusu a omylu nemám rád. Zoufalství někdy prohlubuje kamera, která by potřebovala větší rozsah zoomu, při tomto se mnohdy dostává jen těsně nad koruny stromů a znepřehledňuje situaci.
Ne všechny mise jsou však bolestně těžké, to bych hře křivdil. Často mají také solidní spád i rozmanitost, kdy začínáte bojem se sniperem v džungli, pak pokračujete vynikajícím pěchotním bojem, při němž likvidujete minomety i bunkry a končíte masivním útokem tanky, děly a letadly. Takové mise (speciálně Die Hard Attack) se spoustou prostoru, kde se do systému svázaných scénářů opět dostává volnost z Assault Squad, se mi líbili, kvůli nim bych jako fanda série byl ochoten něco utratit, ovšem nižší cenu než je ta aktuální (27 eur). Dobře provedených scénářů je zhruba polovina.
Radši Assault Squad
Men of War: Vietnam je velmi těžké zhodnotit. Narazíte na nespočet vynikajících bojových zážitků i ohnivých bitev, strhnou vás taktické orgie, ojedinělé prostředí i pečlivě modelované zbraně, zvláště tanky, na nichž je vidět i nýtování pancířů. Přístup hry k realtime strategickému válčení je osvěžující a vyzývavý. Avšak zároveň zkazí náladu velká obtížnost některých misí, tupé chování AI (především tvrdě skriptovaní nepřátelé mají místo mozku z piva kostku) a také relativně skromný obsah.
Záznam z mise Die Hard Attack; Zdroj: Dateyourgame
Men of War: Vietnam měl být datadisk pro Men of War: Assault Squad, přineslo by to bezva oživení. Jako samostatný produkt však moc nezaujme, a nezachrání ho ani přítomnost kooperativního režimu. V něm je možné hrát pouze mise z kampaně, nečekejte žádny skirmish nebo další mapy. Pokud chci kooperaci, zase raději sáhnu po Men of War: Assault Squad a stejně byste měli činit i vy. Vietnam je spíše sousto pro fandy série, kterým vyhovují svázané scénáře a neláká je multiplayer. Možná i jim taky na chvilku uvízne v krku, ale nakonec se do bachoru dostane.
