Filozofická banalita
Revengeance jedním slovem? Téměř nepopsatelný a neuvěřitelně ujetý zmatek! Zhruba nějak takhle bych vyjádřil prakticky jakýkoli aspekt této hry, která balancuje bravurně mezi naprostou genialitou a totální hloupostí. Důkazem toho je už příběh, který dokáže udělat z poměrně banálního atentátu na hlavu banánové republiky poprask kosmických rozměrů. Zkrátka styl Hideo Kojimy v té nejčistší podobě, kdy se z komára stane velbloud plný klonování a dalších zvěrstev. To všechno v příběhu, co vydrží asi 9 hodin.
Vedle absurdit na druhou se tudíž můžete těšit i na perfektně zrežírované filmečky a na poměry přímočaré, za vlasy přitažené, akce přijdou na scénu netradičně i solidně prokreslené postavy. Prim tady samozřejmě hraje kyborg/ninja Raiden, ale ani většina záporáků není k zahození. Kdo by ostatně nemiloval dialogy rozpolcené mezi japonskou stupiditou a filozofickými pojednáními od Kanta.
Jediným problémem může být až křečovitá snaha pomrkávat na fanoušky série téměř každým slovem. Úplní nováčci sice zvládnout dojít na konec jen s mírným bolehlavem ze vší té překombinovanosti, ale tohle je prostě úlitba milovníkům Metal Gear série. Právě oni si celou jízdu užijí zdaleka nejvíce a skutečně ocení všechny skryté motivy. To by mohl být na PC platformě, kde Kojimova série zatím nezdomácněla, jediný závažnější problém.
Balet smrti
Nikdo ale netvrdí, že nemůžete příběh úplně vypustit a jen si užívat výbornou kombinaci vysokých podpatků, ostré katany a nekonečného množství nepřátel! Platinum Games jsou známí perfektně navrženou hratelností či doslova křupavou akcí a obojího se vám dostane plnými doušky. Kojima jednoduše věděl koho si vybrat, když chtěl téměř bezchybnou bojovku. Dobou polovinu hry jednoduše nemáte tušení, kde vám hlava stojí a co zhruba zrovna s Raidenem provádíte. Ano, až tak zostra se na to autoři vrhl a považuji to za to nejlepší vysvědčení.
Nutno ale podotknou, že zatímco granáty, RPG a kulky sviští kolem vás, vy si vystačíte pouze s katanou a smrtícím baletem neuvěřitelně efektních komb. Raiden rozkrájí prakticky všechno co mu stojí v cestě a kdyby to náhodou nestačilo, vytrhne k tomu ještě pár umělých páteří. Na opravdu tvrdé oříšky pak z ocelového brnění vytáhne jakési běsnění, kdy se zpomalí čas a vy můžete v takzvaném Blade módu určit přesný směr seků. Mluvil někdo o odpadávajících končetinách nebo naporcovaných melounech?
V kombinaci se zajímavě řešeným vykrýváním nepřátelských ataků a parádně se na sebe řetězících komb se zkrátka jedná o vražednou kombinaci, která dokáže vnést do chaosu řád a udělá z vás skutečného baleťáka smrti. Vedle katany můžete použít i granáty, raketomet a sekundární zbraně (získané od bossů). Nic z toho ale není ani z poloviny tak zábavné jako katana. Použití vedlejších zbraní je navíc nešikovně zpracované.
Kreativita, kam se podíváte
Vůbec to ale nevadí, protože nuda je pro Platinum Games naprosto neznámý pojem i kdybyste hodinu pořád dokola sekali zlořády. Revengeance je naopak exploze kreativity. Po celou dobu hraní jsem stále objevoval nové nepřátele a musel se adaptovat na trošku jiný gamedesign. Kapitolou sama pro sebe jsou pak souboje s bossy!
Téměř každých 30 minut na vás vývojáři vytáhnou tužšího nepřítele. Zpravidla se rekrutují z minulých dílů Kojimova příběhu a přináší s sebou zase trošku jiný přístup k hratelnosti. Prakticky pokaždé musíte bojovat jiným způsobem a je pěkné, že se vývojáři nevykašlali ani na staré dobré rozfázování těchto epických bitek. O takových libůstkách, jako je přeskakování z rakety na raketu nebo porcovaní helikoptér k svačině, už pak snad ani nemusím mluvit. Vždyť se jedná o kombinaci Kojimovy geniality a skvěle zvládnutého trademarku Platinum Games.
Metal Gear Rising: Revengeance je parádní syntézou dvou přístupů. Fanoušci zde najdou typicky překombinovaný, avšak stále ještě na hranici klišé balancující příběh, ale i herní mechanismy odkazující na minulost série. Nováčci pak odejdou s bolehlavem, ale za to si užijí zběsilou řežbu, kterou tvůrci promysleli téměř do posledního detailu.
Stejně jako u konzolové verze (viz naše recenze) ale platí, že budete nad hrou jen nevěřícně kroutit hlavou pokud neholdujete Metal Gear hrám a frenetickým akcím od Platinum Games. V takovém případě se Revengeance raději vyhněte. Zle by to odnesla hlava, zdřevěněly by vám prsty a ovladač by se mohl ráno probudit s kocovinou uvnitř monitoru...
Měl bych se určitě pozastavit alespoň nad špatným ovládáním přes myš a klávesnici, ale v době, kdy už je ovladač takřka samozřejmostí i na PC, to považuji za zbytečné. Jsou určité typy her, které nemá bez ovladače cenu hrát, bojovky typu Revengeance mezi ně patří. Nemusíte se vůbec bát ani audiovizuálního zpracování PC verze. Kojimův perfekcionalismus nebyl patrný ani v původní konzolové verzi a port na PC tento problém nevyřešil. Pořád tedy člověka mrzí poněkud prázdné levely a zašedlý tón celé hry.
Ještě lepší originál
PC verze Revengeance ale rozhodně prokoukla díky vyššímu rozlišení. Navíc se tvůrcům podařilo vyřešit problémy s kolísajícím frameratem. Zůstala pouze diletantská kamera, která má nepříjemnou tendenci koukat tam, kde slunce nesvítí. Na takto povedené hře je to však spíše nevýrazná šmouha. Zvlášť, když za sníženou cenu nabízí bonusový obsah navíc, což se taky počítá!
