4A Games, pohrobci agonického vývoje prvního S.T.A.L.K.E.R.a, vzali Dmitrije Gluchovského a napěchovali jeho román do střílečky, která se S.T.A.L.K.E.R.em sdílí východoevropskou estetiku a opájení se postapokalyptickým zmarem, ale co se kolejí a tunelů týče, rozumí si především s mustrem Call of Duty.
Nemusí to být nutně špatně a taky nebylo: lineárních stříleček s hutnou atmosférou je jako šafránu a tahle navíc zkoušela nabídnout alternativní cesty bez potřeby střílet, i když jí to šlo spíš polovičatě. Už proto je největším úspěchem Last Light skutečnost, že tichý postup je tu rovnoprávnou součástí hry a obsah díky němu bobtná o další rovinu.
Vše ostatní ale zůstalo při starém. Opět vklouznete do bagančat mladíka Arťoma, jehož příběh autoři navázali na „špatný“ konec Metro 2033. Jak jinak! Postsovětská společnost miluje svoje chmury a postsovětská postapokalyptická společnost, tam snad ani nic jiného neznají.
Arťomův svět je světem tmy, hladu a radiace, a když už se v něm lidstvo na něco zmůže, je to starý dobrý fanatismus. Tunely metra mají rozparcelované frakce stalinistů, nácků a potom ten zbytek, přežívající na vlastní pěst, nebo pod ochranou hraničářů.
A pak jsou v tunelech ještě Temní, respektive se o nich v tunelech mluvilo, protože Temným patřil zničený a radiací zamořený povrch – dokud se Arťom nepostaral o to, aby rakety z opuštěného sila nevyřešily otázku Temných jednou provždy. Jak ale všichni dobře víme, v případě úspěšných značek „provždy“ neexistuje. Spolu s Arťomem se dozvídáme o existenci posledního Temného, který by mohl být klíčem k míru. Takže rychle popadnout kalacha a urá za mír!
Last Light dynamicky střídá čtyři varianty: 1. jdete a potkáte lidi, přes které se potřebujete dostat, 2. jdete a potkáte mutanty, přes které se potřebujete dostat, 3. jdete a potkáte lidi a mutanty a jste jim naprosto putna, 4. jdete a nepotkáte nikoho.
Všechny čtyři jsou pak celkem obstojně kořeněny nutností starat se v nehostinných oblastech o kyslík a starat se úplně všude o náboje, kterých je tak akorát a ty lepší opět fungují jako platidlo. Díky technickému zpracování je na všechno to chození radost pohledět a některé konkrétní scenérie berou i přes fungl novou plynovou masku dech.
Jenomže. Zvlášť v první třetině je hra svázaná do tak nepohodlné kazajky, až se chce řvát. To by sice na prostoru čtrnácti hodin, které jsem v tunelech strávil, nebyla taková hrůza, ale ono i dál potkáte situace, ve kterých máte sto chutí vykrákat autory za uši.
Nic totiž nevykopne z libovolně hutné atmosféry víc, než umělá překážka nebo rovnou neviditelná stěna. Jistě, nějakým způsobem hranice virtuálního světa zakamuflovat musíte, ale jde právě o to, s jak mizernou kamufláží se občas Last Light vytasí.
Nekonzistentní zpracování prostoru, kterým se tu pohybujete, trápí hru od začátku do konce a rozbíjí ponor, který by si jinak nezadal se S.T.A.L.K.E.R.ovskými hlubinami. Sice se tahle slovanská apokalypsa začíná dost okoukávat (naštěstí ne i oposlouchávat – přítomnost původního ruského dabingu si zaslouží potlesk), ale pořád jsou v Metru k potkání momenty, kdy jste celou bytostí TAM.
Atmosféru živí drobnosti: potřeba otírat si z masky bahno i krev, ruční dobíjení baterie do svítilny a později i soupravy pro noční vidění, sbírání vrhacích nožů. Když se tohle všechno protne na místech, kde nejste obklíčeni nepřeskočitelnými zídkami a falešnými dveřmi, je Last Light fenomenální.
Tím spíš potom člověka zamrzí, že vysokou laťku hra nedokáže držet a ve výsledku není ani zdaleka tak poutavá, jako její jednotlivé části. Svůj svět dokáže vykreslit na výbornou (a taky si kvůli tomu říct o grafický výkon), ale selhává v momentech, kdy by události, které se v něm odehrávají, měly naopak gradovat. Postavy hra sotva načrtne a hned pospíchá dál, zajímavé nápady rdousí stiskem klišé.
A všechno to střílení mezi tím? Nic, co by vás urazilo, ale taky nic, co byste už neabsolvovali jinde. Last Light je skutečně nejsilnější v momentech, kdy nepotřebuje být strhující akcí, ale dobrodružstvím kluka, který má u sebe pušku, plynovou masku a svítilnu – a musí se o sebe postarat. Tenhle parádní koncept hra bohužel až příliš často obětuje na oltář filmové akce. A cpát tunel do tunelu? Od toho tady máme ty Bémy...
