| Autor: Michal Jonáš Publikováno: 12.listopadu 2009 | Verze: X360+PC/prodávaná/ang. Doba recenzování: 6 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
vytípané obrázky z hraní PC verze • Něco pro otrlé a hra na vlastence Rozporuplnou úroveň na moskevském letišti, kdy jako infiltrovaný člen gangu postřílíte desítky cestujících, lze pro slabé povahy přeskočit bez postihu (za dokončení nedostanete žádný achievement, jako u všech dalších misí), nebo prostě jít a nestřílet do bezbranných. To povinně musejí Němci, protože jejich cenzurovaná verze jinak hru okamžitě ukončí. Kolegové si s touto krvavou prací stejně ale poradí i sami. A samozřejmě nemůže chybět ani trocha toho patosu, takže odrazíte překvapivou invazi doma ve Virginii a finále nabídne okolí Kapitolu ve Washingtonu, toho času v totálních troskách. A jsou to všechno vesměs znovu doslova dechberoucí scény, kdy jste přímými aktéry obrovských bitev desítek vojáků, ale mnohdy to je dotaženo skoro ad absurdum. Např. právě ve Virginii, kdy naprosto zbytečně pendlujete mezi budovami v komerční zóně jako moucha na rozpálené plotýnce a s malým družstvem hrdinně bráníte trosky své domoviny před velkou přesilou nepřítele. A zmíněný odboj před Kapitolem a zničeným Washingtonovým památníkem už mi svojí přehnanou efektností a pozlátkem amerického hrdiny lehce zaváněl kýčem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na druhou stranu jsem si užíval jiné mise, např. při sabotáži čerpací stanice ruské základny ve sněhové bouři (všimli jste si přistávajícího MIGu-29 při vstupu do základny?), nebo osvobozování prominentního vězně z trestanecké pevnosti Gulag. Při mnohých scénách je vidět jistá inspirace filmy, však jistě poznáte podobné scenérie jako z Rudého úsvitu nebo Skály, jíž velice připomíná přestřelka ve sprchách s balkony právě v Gulagu. Nicméně tak napínavou a tajemnou úroveň, jakou nabídl vynikající Černobyl v minulém díle, tu jsem zde nenašel. • Tam a zase zpátky Celá kampaň ale působí mírně chaoticky. Jednak se tvůrci neobtěžovali více angažovat příběhovou linku, ale hlavně jsou mise na sebe nalepené bez jakékoli větší návaznosti a spojitosti. Jednou bojujete v prašné poušti, ale v další úrovni se najednou objevíte úplně na druhém koci světa s jiným vojákem. Třeba na ledové skalní římse, i když v reálu byste se na ni prakticky nemohli ani vydrápat. • Ve vzduchu, na sněhu, i na vodě Bojová vozidla sice není možné řídit, ale výborná je alternativa k postřelování z AC-130 Spectre, tolik oblíbené kratochvíli u předchůdce. Nyní místo toho přímo navádíte řízené střely z bezpilotních letounů Predator a po sněhové bouři zakusíte dosti adrenalinový sešup na sněžném skůtru. Na místě spolujezdce taktéž bráníte jedoucí gazík před dotěrnými nepřáteli a samozřejmě si zastřílíte z rotačního kulometu v Blackhawku i terénním vozidle Hummer. A nakonec si ještě sjedete divokou řeku na motorovém raftu, což je stejně jako všechny předešlé případy vždy velmi rychlá a krátká, ale o to zábavnější jízda doslova s větrem a kulkami o závod! Však střely zde létají doslova všemi směry a na všechny způsoby, protože zbraňový arzenál s více než 50 kousky včetně našeho Semtexu je opět velice bohatý. Každou misi sice začínáte s neměnnou sestavou pušky a pistole, ale prakticky na každém kroku se povalují další a další druhy zbraní a brát lze samozřejmě i po padlých. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Je přitom skvělé, že nebudete trpět nedostatkem munice ani do takových udělátek, jako jsou přídavné granátomety na puškách nebo tradiční libůstky v podobě RPG a Javelinů. Párkrát vás hra dotlačí k tiché likvidaci kudlou a nabídne využití Claymore min, ty jsem ale nikdy nepotřeboval skutečně použít. Zajímavé jsou stacionární automatické kulometné věže, jež je možné přenést na jiné místo, jinak ale střílejí zcela samy. • Mistrovská skripta s výhradami Už minule tvůrci dokázali, že to se skriptováním umí sakra dobře a i nyní díky němu znovu postavili řádně dramatické situace a přestřelky. Nejde jen o spektakulární provedení velmi živého bojiště, proti kterému mrtvolné lokace v Armě a hlavně ve Flashpointu nemají žádný nárok, ale i o chování protivníků, kteří vám hlavně na vyšší obtížnosti dokážou pekelně zatopit. Nepřátelé lezou skoro z každé díry, klidně si vás obejdou, někteří ale slepě běží přímo proti vám a jiní se zase kryjí opodál a pálí přes hlavu. A do toho na sebe štěkají pokyny a rozkazy, takže pokud se třeba vyznáte v ruštině, lehce pochopíte, co mají za lubem a z jaké strany vás kupř. chtějí odříznout. Velkou poklonu si ale zaslouží vaši spolubojovníci, protože jejich obezřetný postup, krytí a opatrné pohyby takřka přesně evokují chování vojáka na bojišti, když mě nadto několikrát doslova v poslední chvíli zachránili od jisté smrti z hlavně vybafnuvšího protivníka. Modern Warfare 2 prostě ukazuje, že v dnešních podmínkách lze napínavou a dramatickou atmosféru, která vám nedá takřka vydechnout, docílit vskutku jen rozumným používáním skriptů a předprogramovaných scén, při zachování postupu pouze nalinkovaným tunelem, což je samozřejmě nutná daň za stupňované drama i v Modern Warfare 2. Je ale pravda, že pokud se pozorně díváte, nebo tyto mantinely porušíte, dočkáte se nemilých kiksů. Spousta hlídek má nalinkované pozice tak, že je z nich nedostanete ani párem volů. Jindy vás ani nemusí nikdo spatřit, ale jen tím, že jste vlezli do určitého prostoru, stejně se prostě vždy spustí poplach a rázem i půl kilometru vzdálení nepřátelé hnedle neomylně znají vaši pozici. Mimo nalajnovaný směr postupu vás hra nepustí, protože při překročení jeho hranic vás okamžitě zastřelí neviditelný ostrostřelec. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Málokde pak zažijete takovou boudu, že vás přejede naprosto slepý přátelský transportér jen kvůli tomu, že jste poklekli v jeho nalinkované a neměnné jízdní stopě. S tím je potřeba prostě u této značky počítat, nicméně návdavkem dostanete opět takový válečný epos, za který by se nestyděl ani vysoko rozpočtový film z Hollywoodu. • Nechte si to klidně těžší Naštěstí už je pryč doba, kdy jste čelili jedné nekonečné vlně nepřátel za druhou. Nyní posily nejsou neomezené, takže jsem je v dané lokaci několikrát v krytu vystřílel. Přitom se nemusíte bát již od začátku hrát klidně na nejtěžší obtížnost, protože hra vám docela mile pomáhá. Ukládací checkpointy jsou totiž doslova nahuštěné někdy i pár desítek metrů a pár přestřelek od sebe, takže nikdy nemusíte znovu opakovat delší část. Musím také pochválit vynikající přesnost střelby. Pokud totiž i na dalekou vzdálenost dobře vidíte nepřítele optickým zaměřovačem, zpravidla jej zlikvidujete na jeden-dva výstřely. V kampani pak možná vezmete zavděk i volitelnou pomůckou pro míření, kdy při křížku blízko od cíle, na namáčknutí zaměřovače, hlaveň sama najde nejbližší oběť. To s ovladačem míření příjemně usnadňuje a dovoluje průchod i na tu nejdrsnější obtížnost, kdy vám zčervená pohled již po třech zásazích od vykouknutí, protože z dřívějška bohužel chybí praktické vyklánění. Pokud budete přesto stále umírat, není problém si kdykoli ve hře nastavenou laťku o jeden stupínek snížit a dále hrát s nižší náročností po zbytek hry. Nahoru už to ale nejde. I tak je to výborná funkce, takže jsem díky ní dokončil celý první akt víceméně v pohodě na nejtěžší stupínek a zbytek hry pak s nastavením o jeden nižší, což mi zabralo něco málo přes 8 hodin. Kdybych ale svědomitěji sezobával 45 ukrytých laptopů, jakožto sběratelský prvek hry převzatý z minula, výsledný čas kampaně by se jistě prodloužil. Za to jsem si ale všiml několika pěkných momentů, k nimž patří např. plazení postřelených zanechávajíce za sebou realistickou krvavou stopu, nebo vtipný moment, kdy jsem na odlehlé nepřátelské usedlosti ve vaně našel ušmudlanou nafukovací panu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Grafika hlavně na efekt Od minula se audiovizuální stránka vylepšila spíše jen drobně, tedy alespoň co se testované xboxové verze týká. Znamenitě animované postavy a pěkná vozidla jsou sice nadmíru detailní, ale vzdálenější okolí již nikoli, což je vidět zejména na hrubých texturách domů. Efekty jsou ale opět skvělé. Jak položený kouř, déšť, nebo chumelenice, vše působí jako živé. Destrukce je pak stále spíše na oko, kdy lze zničit drobné předměty, okna a výbušné sudy. Já jsem se kupř. pomstil za letošní plivání jadýrek na melounech z afghánského tržiště… Nejlepší je ale likvidace automobilů, kterým lze rozstřílet okna, píchnout kola a po pár zásazích do nádrže navíc jejich výbuch zdárně uspíšíte. A konečně se počítá i s penetrací slabších materiálů, jako je dřevo nebo cihly, tedy mimo zdi domů. Mě takto pěkně nachytali na švestkách, když jsem se domněle kryl za paletou bílých cihel, které kulky zadržely jen malou chvíli. Po zvukové stránce mám jen jedinou výtku na chybějící možnost separátního nastavení hlasitosti efektů a jinak skvělé hudby od Hanse Zimmera, protože muzika je moc hlasitá a střelba i dialogy v ní krapet zanikají.
• Nový kooperativní mód Po dokončení kampaně má Modern Warfare 2 ještě v rukávu zbrusu nový režim Spec Ops, nahrazující arkádový mód z minula. Jedná se o sadu 23 krátkých úkolů s postupnou obtížností, kdy máte splnit daný cíl za co nejkratší čas, popř. co nejdéle vydržet nápor. Za úspěch obdržíte až tři hvězdičky, jejichž určitý počet odemkne další úrovně. Tento jediný mód lze hrát kooperativně a to jak online (ovšem bohužel jen na pozvání), tak i přes LAN a splitscreen vždy ve dvojici hráčů. Anebo také v osamocení. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Já vyzkoušel právě rozdělenou obrazovku a musím uznat, že hlavně mise, kdy máte přežít a zlikvidovat stále drsnější vlny nepřátel, jsou hodně adrenalinové. Tak jsme se pro ilustraci zabarikádovali s minami na strážní věži v ponorkové základně, kolega urputně naváděl střely z Predátora a já jsem ho zatím kryl před dotírajícími střelci, které nezlikvidovaly nakladené miny. Sám za sebe bych ale asi více přivítal klasickou kooperaci v kampani, která je přece jen dosti rozmanitější. • 18 hráčů na živo Velmi chválím pečlivý přístup tvůrců k celému pojetí multiplayeru, protože hrát lze až v 18 hráčích online i skrze LAN, a také až ve 4 na rozdělené obrazovce, což je fajn. Slušný počet 16 map (lze je projít i sólo) nabízí i lokace mimo svět kampaně, třeba mnou oblíbený tajemný venkov nazvaný Wasteland někde v Černobylu. Do těchto lokací je pak umístěno 7 různých režimů hry, jež se postupně odemykají za dosažené vyšší hodnosti. Seance lze rozsáhle přizpůsobovat, včetně čerstvé možnosti kamery z 3. osoby, jež je ale pro ostatní části hry zapovězena. 
zdroj:
tisková zpráva
Kromě standardních bitek všech proti všem nebo týmových bojů, mě nejvíce zaujal souboj o bombu v režimu Sabotage, která se nachází v centru mapy a ten kdo jí první lapí, tak jí musí ještě jinde odpálit. Ve čtyřech na splitscreenu i přes internet to bylo zase pěkné maso, stejně jako dobývání a bránění základen v jiném módu Headquarters. Nechybí oblíbený žebříček hodností, přidělované zkušenosti, perky nebo bonusové zbraně za nepřetržitou řadu killů (za 25 dostanete atomovku), stejně jako zvláštní odměny za výhradně multiplayerové úspěchy a možnost vlastních tříd bojovníků. Jedinou drobnou pihou na kráse multiplayerové části tak pro mě zůstává ten chybějící koop v kampani.
|
| Michal Jonáš | |
| autorovi je 32 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |
