Na rovinu říkám, že Mount & Blade, potažmo Mount & Blade: Warband považuji za jedny z nejlepších her poslední dekády. Opakovaně se k nim vracím i přes fakt, že jde o poměrně nevzhledné hry, jejichž duše a nezaměnitelné kouzlo vytváří, spolu s vysokou náročností, velmi atraktivní mix, který oddělí hráčská zrna od plev. Buď máte na to, prorazit nordskou štítovou stěnu, nebo se půjdete prodat do nejbližšího sarranidského harému jako eunuši.
Nový (protože jeden už tu dříve byl) datadisk vychází z upraveného systému, jak jej představil právě Warband. Pokud jste se s touto hrou nesetkali, vězte, že jde o sandboxovou záležitost, v jejímž základu jezdíte na koni (pokud nechcete bojovat pěšmo), najímáte vojáky a ti se, stejně jako vy, cvičí. K tomu se dostává politika a je jen na vás, zda se přidáte k jednomu z vládců, budete budovat kariéru nezávislého kondotiéra, lapky nebo ctihodného obchodníka. Svobody je tu dost.
Založ kumpanii, najmi žoldáky, získej slávu
Ohněm a mečem převádí fantaskní svět z předchozích M&B her do 17. století, kdy se odehrává eponymní Sinekiewiczův román. Do sebe se pouští Rzeczpospolita, Bogdan Chmelnický a kozáci, ruský car, švédský král i Krymský chanát. V tomto kousku světa se najde pro vaši realizaci spousta prostoru. První problém, který s Ohněm a mečem mám, ale spočívá v tom, že se tvůrci rozhodli do hry dostat co nejvíce z knihy a jejího děje. Bohužel, tenhle nápad je sám o sobě absurdní, protože snažit se spoutat Mount & Blade dějovými prvky je zcela kontraproduktivní.
Krása téhle hry je v tom, že si svůj příběh, politiku, dobrodružství i romanci prožíváte a vytváříte sami. Nepotřebujete scénář hrdinského románu, píšete si jej sami. Navíc je mapa příliš velká a dané dějové momenty jsou příliš náhodně rozházeny. Pár dní reálného času si vedete svou politiku, měníte tvář světa a najednou vám vyskočí úkol, který se silně váže na knihu, ale v kontextu vašeho světa třeba už nedává pražádný smysl.
Dejte mi víc svobody!
S tím souvisí i omezení vaší postavy na začátku. Nevolíte si, kde začínáte. Tvůrci spíše straní Polákům a kozákům, takže vás vypustí někde mezi nimi a do vínku dostanete palnou zbraň a chladnou zbraň. Chtěli jste hrát tatarského lučištníka? Smůla. Chtěli jste být švédským pikenýrem? Tak marš na sever a šetřit, šetřit, šetřit. Ostatně, v tom tkví další problém – ceny předmětů jsou někde jinde, než by měly být. Mezi původním Mount & Blade a Ohněm a mečem zeje obrovská cenová mezera. Zatímco v původní hře jste postupně získávali lepší a lepší kousky, takže byla křivka plynulá (pokud jste tak trochu nepodváděli, nevypálili nějakou vesnici a následně lup za těžký vývar neprodali), zde je křivka strmá jako Everest.
Pokud chcete být lučištníkem, tak máte pěkně dlouho smůlu. Ceny zbraní i zbrojí jsou absurdně nadsazeny i u mizernějších kusů. Když za lepší luk postavím do pole dvacet kozáckých rekrutů, je něco špatně. V tom vidím jednu z hlavních designérských chyb. I po několika herních měsících jsem se na lepší vybavení jen zálibně díval, protože je efektivnější pořídit si za onu cenu nové vojáky nebo jim koupit lepší vybavení.
I v původní hře jste se rozhodovali, zda koupíte společníkovi těžkou zbroj, nebo zaplatíte za čtyři měsíční žoldy celé družině, ale to už šlo o nejvyšší levely a váš kamarád pobíhal se slušnými zbraněmi, stejně jako vy. Tady se díváte dlouho a smutně i na ty jen trošku lepší zbraně. Pořád by ale šlo jen o jakési zvýšení obtížnosti, kdyby toto rozhodnutí tolik neblokovalo vaši svobodu v počáteční tvorbě postavy.
Pušky a pistole, vzduch svištící smrtí
Co se týče samotných bitev, přináší palné zbraně zásadní změnu herního stylu. Díky nim se obtížnost ještě více zvedla, protože i přes počáteční nastavení, kdy dostáváte jen malou část zranění, stačí jedna rána a pokud nejste mrtví, prcháte. Pušky i pistole jsou nepřesné, pomalu se nabíjí, ale jsou smrtící, když se strefíte. Díky nim se tak trochu vytratilo kouzlo původní hry. Už se nemůžete vrhnout v čele jezdeckého útoku na protivníkovy šiky.
Zatímco smrt jednoho jezdce jde přežít, vaše sestřelení ze sedla končí prohranou bitvou. A v čele útoku byste prostě v drtivé většině případů na marách skončili. Holt už musíte vést vojska spíše zezadu a opatrně, obzvláště když si nastavíte zranění na "normal". Salva mušket je skutečně působivá na pohled a účinek taktéž. Pravdou ale je, že se díky tomu mění větší bitvy v jeden velký bordel. Stále nejsem přesvědčen, že palné zbraně jsou v realistickém pojetí pro systém hry vhodné, ale fungují. Občas chaoticky, občas ubírají hře strategický charakter, ale také vás nutí víc plánovat.
Multiplayer by měl být o to drsnější, ale momentálně trpí spíše nedostatkem hráčů. Většinou najdete jeden, maximálně dva zalidněnější servery (60 lidí a víc), a málokdy najdete spolupracující týmy. Spíše jde o chaotický team deathmatch, kterému chybí propracovanost veteránů Warbandu, ale to je holt problém menší komunity. Navíc jej částečně řeší nový kapitánský mód, kdy dostanete pod kontrolu boty, ale občas se vyskytnou klasické epické momenty, které zná každý hráč Warbandu.
Některé mapy jsou navíc skutečně nádherné, což se nedá říct o samotné hře, která mi přijde ještě o fous ošklivější nežli Warband. Stejně tak slibovaná lepší AI se chová prapodivně, zvláště protivníci, kteří občas preferují vás, namísto bližšího a logičtějšího cíle. Co se týče AI na strategické mapě, či spíše jejího rozložení (všechny státy jsou na tom s inteligencí stejně), zdá se mi Krymský chanát znevýhodněn, protože při dvou rozdílných hrách pokaždé nejvíce prohrával a ztrácel území.
Dobré, opravdu dobré... ale ne skvělé
Z předchozích odstavců by se mohlo zdát, že je Mount & Blade: With Fire & Sword špatná hra. Určitě ne. Nabízí neotřelé prostředí s oblíbenými postavami ze skvělého literárního díla a staví na vynikajícím herním systému. Nicméně, hra bude neustále porovnávána právě se svým starším bratrem (s Warbandem, ne s Ohněm a mečem z minulého roku) a v tomto srovnání prohrává, což je, vzhledem k samotnému námětu, škoda. Je v tom trocha faktických výtek, trocha technických a přiznám se, že i trocha subjektivních pocitů.
K Ohněm a mečem jsem se prostě nevracel rád, ne s tím nadšením jako k Warbandu. K němu mě ostatně znovu hra přivedla. Chybí jí poetika, jiskra, unikátnost. Musím se navíc zamýšlet nad tím, zda je tento mod o tolik lepší než ty, co vyrábí a zdarma šíří fanoušci. A když se některé fandovské počiny podívám, zjišťuji, že jsou na tom přinejlepším stejně dobře, jako recenzovaný produkt. To, že jsou systémově přidány třeba karavany, které můžete vypravovat, prostě nestačí, pokud občas zadrhne pečlivě balancované soukolí mnoha prvků. Mount & Blade: With Fire & Sword je tak spíše krokem stranou, který si zaslouží pozornost jen těch nejzarytějších fanoušků.
