Téměř deset let na den přesně dělí vydání Natural Selection od vydání jeho pokračování. První verze nikdy nezaznamenala při pronikání do hráčského povědomí takový úspěch, jako její kolega Counter-strike, ale stabilní fanouškovskou základnu si udržela dlouho. Vždyť poslední velké velký update (v3) vyšel v roce 2008, což bylo zhruba dva roky po prvotním ohlášení projektu Natural Selection 2, který opustil Valve a jejich Source engine a pořídil si engine vlastní, na míru šitý.
Natural Selection 2 se poněkud odlišuje od většiny tradičních multiplayerových stříleček. Hlavní roli totiž přebírají na obou stranách velitelé, kteří na rozdíl od zbylých lidí v týmu hrají de facto realtime strategii. Staví budovy, vybírají směřování výzkumu, určují opěrné body, a když mají čas, chuť a suroviny, tak mikromenežují své vojáky. Něco velmi podobného funguje u nedávného vydaného Nuclear Dawn, kde jde ovšem „pouze“ o souboj dvou lidských skupin. NS2 je lépe vybalancovaná a celkově dost připomíná postarší Alien vs. Predator (2) nakřížený se StarCraftem. Opravdu.
Pohrobci Vasquezové
Lidská frakce připomíná směsku tradičních mariňáků a imperiální pěchoty a jejich základní a jediná (hratelná) jednotka je mariňák s pulsní puškou, pistolí a vyskakovací sekyrkou. První z hráčů, který vstoupí k velitelskému pultu, je lapen pancéřovým krunýřem a se světem začne manipulovat nepřímo. Nejdříve vybere energetické zdroje, které napájejí ostatní budovy v dané sekci, pak umístí těžební přístroje a teleportační portály, zbrojnice, prototypovou laboratoř atd.
Budovy se ale nezačnou stavět samy, ke každé z nich musí přijít mariňák a chvíli se jí věnovat konstrukčním udělátkem. Pokud je postavena robotická továrna, velitel může vyrábět a ovládat opravárenské roboty a nezatěžovat tak ostatní hráče. Ve většině budov pak probíhá výzkum. Zbrojnice jednak odemyká další zbraně (miny, svářečku, brokovnice, granátomety a plamenomety) a navíc se v ní vylepšují všeobecně zbraně (větší zranění) a brnění (lepší ochrana). Kromě zbraní si mariňáci mohou za vlastní suroviny (pomalu narůstající z vytěžených přebytků) pořídit také jetpack nebo exosuit ve dvou verzích - celotělní brnění s jedním nebo dvěma rotačními kulomety.
Matka Kerriganová
Naproti tomu mimozemská rasa kharaa připomíná mírumilovnou stranu zergů. Základní řídící prvek je hive - plodící vejce, ze kterých se následně líhnou hráči. Prvotní jednotkou je skulk, ješterkovitý vlk schopný lézt po stěnách. Za pomocí schopnosti evolve je možné skulka buď vylepšit vynalezenými schopnostmi (rychlejší pohyb, tichý pohyb, rychlejší regenerace...), nebo se za suroviny přemění do jiného druhu.
Gorge funguje jako léčitel a jako jediný dokáže stavět krycí blok a žahací rostlinku na obranu. Lerk je letec střílející ostny a rozprašující mraky otravných spór. Fade se specializuje na zabíjení zezadu za pomocí schopnosti teleportu a Onos, triceratopsovi podobný tank, slouží na prorážení svařených dveří a zadupávání mariňáků do staniční podlahy. Stavěcí možnosti mimozemského velitele neomezují energetické nároky, ale stavební podklad. Všechny stavby vyrůstají ze slizovitého základu, který velitel šíří umisťováním cyst.
zdroj: Archiv
Až do konce
Konec hry nastává překvapivě tehdy, když jedna ze stran přijde o možnost stavět další budovy – ztratí všechna velitelská stanoviště. Není zde žádný časový limit či jiná možnost ukončení. Je tudíž pravděpodobné, že dva vyrovnané týmy by se mohly přetahovat o body donekonečna. Tradičně však hra trvá od deseti minut po hodinu a čtvrt. Byl jsem však svědkem toho, když hra skončila po necelých třech minutách, kdy se mimozemská strana domluvila a proběhla jako velká smečka jednou z mnoha uliček, roztrhala pár osamocených mariňáků a zničila velitele, než se stihli ostatní vrátit.
Je z toho zřejmé, že komunikace celého týmu je naprosto klíčová. Dobrý velitel nejen že ví, co postavit a vyzkoumat jako první, aby dal nebohým lidem převahu nad mimozemskými agresory, ale také nepřestane mluvit a koordinovat. Hráči hlásí zahlédnuté nepřátele, říkají, kam jdou a co se chystají dělat, pobízí ostatní, popřípadě upomínají velitele, že ještě nemají přístupný plamenomet.
100 % Greenhorn
Druhá důležitá věc je naučit se Natural Selection 2 hrát, což se může zdát jako samozřejmost, ale zdání klame. Nováček se pozná jednoduše dle svého zeleného označení, které zmizí zhruba po pěti hodinách hraní. Neřekl bych však, že tato doba stačí k důkladnému prozkoumání základních mechanismů. K tomu patří i tutoriál sestávající pouze z videí a malá prozkoumávací mapa, sloužící k vyzkoušení velitelských možností a naučení se pohybu.
Videotutoriály jsou základním studijním materiálem a přesto nejsou úplně dostačující. Dobrý případ je střet základních postav. Mariňákovi stačí pět až deset kulek, aby zabil skulka. Skulk musí kousnout mariňáka dvakrát za plný počet do středu těla a jedno něžné rafnutí do libovolné končetiny. Mariňák má pulsní pušku s padesátkou nábojů v zásobníku, neúprosnou kadenci a vše na dostřel. Není pro něj nic snazšího, než rozstřílet na něj se řítící stvůru.
Skulk má jen čelisti, které potřebuje co nejrychleji a nejbezpečněji propašovat ke své kořisti. Přímou cestou to jde jen při vpadnutí do zad. Vzhledem k tomu, že umí lézt po stěnách, je také tradiční volbou přilepit se do rohu a počkat na procházejícího nepřítele. Jenže stále je tu možnost, že za zákrutou chodby dojde ke střetu tváří v tvář, a pak je skulkovou jedinou nadějí rychlost, kterou získává skákáním. Ideálně po zdech.
Střet v tomto případě vypadá většinou tak, že skulk skáče z jedné strany na druhou a znemožňuje snadný zásah, snaží se dostat co nejblíže a pak začne poskakovat kolem nepřítele a pokouší se ho zasahovat, přičemž už také poskakuje a přebijí. Základním poučením je tedy nikdy nechodit sám.
Protřelá smečka
Sledovat sehrané či alespoň věci znalé spoluhráče je uspokojující. Skulkové se rozprchnou na všechny strany, stěny i stropy. Četa mariňáku zase vytvoří palebnou přehradu, která nedovolí žádné přiblížení. Všechny mapy jsou totiž základny částečně zapuštěné ve skále. Kov a kámen vždy hraje prim, občas prosklené okno představí oku libou scenérii. Jinak se všechny střety odehrávají v úzkých chodbách či o něco prostornějších místnostech.
Přesun s otevřenou mapou se brzy stane druhou přirozeností. Nejen že pomáhá s orientací v křivolakých chodbách a větracích šachtách, ale také ukazuje všechny viděné nepřátele či zařízení pod útokem. Protože i obyčejný blátošlap (byť hra blátem nedisponuje, šlapat se tedy dá jen v mimozemském hlenu) by měl mít přehled o situaci a tušit, kde se nachází nejbližší posily či doplňovací stanice. Popadnout pušku a vyběhnout nazdařbůh ven prostě nefunguje, vždycky se někde krčí někdo trpělivější s lepší trefou. Což může pro někoho být právě kamenem úrazu.
zdroj: Archiv
100% xenofob
Týmová spolupráce, pomalý a především opatrný postup a časté utíkání zpět prostě není pro každého. Jenže zbraně jsou drahé – plamenomet či granátomet stojí polovic základního exo-brnění, po smrti zůstanou na mapě jen necelou půlminutu, a pokud je někdo rychle nesebere, tak nenávratně zmizí. Kapánek demotivující, když se vám s ní ani nepodařilo nikoho zasáhnout.
K tomu ještě napomáhá místy hůře optimalizovaný engine, kdy stačí drobnější lag v nevhodnou dobu a následuje čekání na respawn. Na hře se ale usilovně pracuje, takže během pár dnů vyšlo několik updatů. V jednu chvíli je vše vyrovnané, byť je to vskutku křehká rovnováha, po dalším updatu je výhoda v rukou lidské strany, další update vše znovu vyrovná, a pak zase dostanou výhodu mimozemšťané.
Nejzábavnější na tom je, že ať je zrovna ručička vah na jakékoli straně, tým mariňáků je vždy obsazený jako první. Možná za to mohou klasické postupy a mechaniky - každý přece ví, jak funguje pumpovací brokovnice. Nebo prostě lidem dělá problémy sžít se s nelidskou mentalitou a učit se nové základy. Nebo je v tom pochopitelná slabost pro plamenomety.
WYSIWYG
Velmi zajímavou věcí je uvolnění veškerých nástrojů i kompletního zdrojového kódu. Tým Unknown Worlds totiž čítá celých sedm lidí a nebýt fanouškovské základny, NS2 by nejspíše nespatřila světlo světa. Steam Workshop je díky tomu plný různých reskinů, map, cvičných map, balance módů či ladící mariňácké Hello Kitty soupravy (brnění a pulsní puška) v krásném růžovém odstínu.
Kromě toho jde po připojení narazit na servery, kde se za činnosti získávají zkušenostní body, za které se pak mohou kupovat různé evoluční prvky a zbraně. Což doufám, že napraví jistou prázdnotu hry, která obsahuje pouhých 6 map a jeden herní mód.
Jestli totiž hra něco potřebuje, je to rozmanitější hratelnost, která by podtrhovala odlišnost jednotlivých stran. Kdyby měla každá strana jiný (a logicky odpovídající) cíl, nespočívající jen v totální eliminaci nepřátel, byl by to štempl na výborném vysvědčení této hry.
