Svět bez pravidel
Na počátku dojde k probuzení dezorientovaného a ztrátou paměti zmoženého hrdiny Philipa Kindreda z kryospánku. Namísto pozorování zvědavými zástupci lidstva budoucnosti však Philip ujišťuje, že jeho kryoinstalace je v dezolátním stavu a navíc mu jde cosi neviděného a mohutného po krku.
Ať už se s úvodní hrozbou vypořádáte jakkoliv, cesta ven z opuštěné komnaty promptně odhalí dávno opuštěné ruiny blízkého města, které o aktuálním stavu Země nevěstí nic dobrého. Nikde opodál to není o nic lepší, a vy byste přitom tuze potřebovali jídlo, pití, oblečení nebo třeba alespoň boty. Následně na vás navíc při prohledávání staré ruiny spadne střecha a přivodí otevřené krvácení, na které do několika dnů zemřete. Takže reload.
Známé postapo trochu jinak
NEO Scavenger díky atmosféře přirovnávají hráči k prvnímu Falloutu, vzdor bezútěšné podobě nového světa se však spíše nabízí příměr k roguelike zážitku z F.T.L. Náhodně (ale jen částečně) generovaná mapa, permanentní smrt (hra nedovoluje save-load, kdo jednou umře, začíná zase od nuly) a pokaždé jinak generované předměty činí z každé hry jiný zážitek.
Ústřední zápletka o odhalování Philipovy identity i důvodu apokalypsy přesto postupuje po přednastavené cestičce (jakkoliv NEO Scavenger dovoluje přehodit vyprávění a odhalování příběhu) a na konci nabízí porci žánrové potěchy, za kterou by se nestyděl ani pratáta Fallout. Pokud tedy dávno před finišem kvůli sérii smolných nálezů dlouze neobjevíte kýžené oblečení a následně nezemřete na podchlazení. Opět reload.
Moderní textovka
V případě NEO Scavenger i F.T.L. je nutná vysoká míra abstraktního myšlení. NEO Scavenger sice disponuje izometricky viděnou mapou světa, ale třeba souboje probíhají v separátním menu a útoky či manévry hra popisuje pouze textem. Možné znechucení nad grafikou jako z roku 1992 a ne-zcela-stabilním kódem kvůli použití Adobe Flash Player (!!!) však člověku nevydrží dlouho. Brzy totiž začnete věnovat pozornost spíše faktu, že vám z nekvalitní a rozpadající se obuvi opuchnou nohy, následně dostanete skrze otevřenou ránu infekci a do několika dnů zemřete. Takže co, reload? No jasně.
Umírat budete skutečně často vzdor bohatým možnostem výroby předmětů. Kdo ale ustojí první hodinu neustálých Philipových smrtí, začne pod závojem hnusu poznávat střípky náročného, ale zároveň extrémně propracovaného survival RPG. Dávat pozor si musíte i na takové maličkosti, jako je čistota obvazů, poživatelnost lesních hub nebo sundávání amuletu na Philipově krku (nikdy to nedělejte!). NEO Scavenger ale zároveň není existenciální a minimalistickou potěchou ve stylu The Long Dark, ba naopak.
Ačkoliv na zombíky tu chvála bohu nedojde, určitá monstra ve hře figurují – povětšinou vás přesto budou ohrožovat spíše reálné hrozby od lidských mrchožroutů po nepřízeň přírody. Všechno, ale skutečně všechno se vás tu snaží zabít tím nejhorším způsobem. A většinou se tomu se zbraní v ruce neuhájíte aneb třikrát hurá krvácivému průjmu! Zároveň na pozadí nemilosrdné hratelnosti číhá sci-fi zápletka kombinující v sobě to nejlepší z Falloutu, Bourneovy identity, Teminátora a bůhvíčehodalšího. Není v ní nouze o větvení zápletky a šestákové zvraty.
Tichá voda břehy mele
Nevábná grafika paradoxně skýtá několik důležitých kladů. Survival her se v poslední době vyrojila celá řada, NEO Scavenger má však oproti ostatním podstatnou výhodu v primárním zaměření na samotné přežívání a taktiku života v divočině, nikoliv na souboje. Tahové a izometricky viděné putování po mapě světa dovoluje klikem nasimulovat nudné, leč v reálu nutné činnosti, které by hráče ve first-person pohledu ubíjely. Souboje jsou ostatně v NEO Scavenger v minoritě.
V DayZ sice může být primárním zdrojem potravy sbírání konzerv pobitých lidských kolegů a primárním motorem k hraní i touha po headshotech, v NEO Scavenger se však úspěšné přežití (natožpak vítězství) v souboji dá spočítat na prstech jedné ruky malomocného. Alespoň do chvíle, kdy seženete noční vidění a útočnou pušku. I poté stále existuje riziko, že se něco brutálně nevyvede a vlivem permanentní smrti budete muset začít od nuly.
Souboje navíc nejsou potlačeny jenom kvůli obtížnosti (ta sama o sobě hráče odradí zřídkakdy), nýbrž i vlivem jejich ovládání. Zatímco například The Long Dark ještě svádí hráče, aby vzal do ruky flintu a šel si maso vyrvat z těla zastřeleného vlka, souboje v NEO Scavenger jsou zkrátka a dobře… poměrně nudné. Veškeré informace o průběhu hráč sbírá z popisů v textovém poli a ovládání se pak omezuje buď na několik forem vlastního útoku nebo vykrytí cizího útoku, popřípadě schovávačky nebo ústupu.
Už dlouhou jsem nezažil hru, ve které by bylo důležité ovládnout umění schovky s cílem vytratit se z boje, nikoliv naopak s cílem připravit přepadení. Snad až na statistické maniaky proto není moc důvodů bitky vyhledávat z jiných než čistě pragmatických důvodů k přežití. Ačkoliv soubojům zároveň nechybí určité napětí a nutnost taktizovat, nemluvě o velké brutalitě, jádro zábavy hry leží někde docela jinde než v akci, což je jedině dobře.
Oproti konkurenci má NEO Scavenger rovněž výhodu ve vyprávění mnohem delší a částečně náhodně generované zápletky. Hra se odehrává na rozsáhlé mapě světa a v ideálním případě (když nezemřete) zabere hráči dobrodružství dlouhé týdny bloumání mezi městy a lesy. A než poprvé přežijete alespoň týden, zemřete snad milionkrát.
Klíčové lokace jsou obvykle umístěné na stejných místech, takže se lze spolehnout na určitou “znalost terénu” i při náhodném generování detailů. Jasně, svým způsobem nabízí náhodný zážitek i hraní na veřejném serveru libovolné multiplayerové survival hry, NEO Scavenger je však hratelný i o samotě a díky menší náročnosti (pozitivní stránka Flash Player enginu) jde o optimální titul na čekací pauzy. Jakákoliv interakce s kooperujícím kolegou by zdejší paranoidní a totálně odcizenou atmosféru ostatně zruinovala.
Příliš ostré lokte
Šanci na přežití lze do značné míry ovlivnit volbou správných skillů hlavní postavy. Po vzoru správného RPG však ani tady nelze naklikat vše a doporučit jedinou správnou cestu. I to je detail připomínající první krůčky Falloutem. Rozhodně se hodí ovládat přírodopis a rozeznat od sebe užitečné a jedovaté bobule - nic není trapnějšího, než aby vám Philip třímající loveckou pušku, batoh, čističku vody a noční vidění pošel po otravě houbami. Na druhou stranu na zmar nepřijde ani medicína či schopnost lovu zvěře. Jenže vedle divočiny je nutné brouzdat i troskami měst, protože z mechu si antibiotika neuplácáte. Silná ramena, znalost techniky nebo elektroinstalace zase pomohou právě ve městech. A pak je tu nutnost ovládat několik typů boje či naopak ukrývání se.
Vlastně chybí už jenom variace na charisma, odemykající lepší možnosti v dialozích, a měli bychom tu vše podstatné ze systému S.P.E.C.I.A.L. Vývojáři z Blue Bottle Games ostatně dle svých slov za inspiraci zvolili klasické papírové RPG hry. Vybrat lze ovšem v NEO Scavenger jen hrst schopností. Každá hra tak může (musí) být zaměřená na něco jiného – jednou se podobáte stalkerovi, co prosívá popel padlé civilizace, jindy naopak zálesákovi lovícímu po lesích srny. V pozdější fázi hry je možné narazit i na nefalšované megaměsto, kde se opět trochu mění pravidla hraní.
Přesto nelze strohému vzhledu a agresivní obtížnosti pouze zatleskat a jít domů. Nekompromisní postup hry totiž skýtá i některé zásadní problémy. Především totiž NEO Scavenger naráží na omezení svých předností. Zaprvé jde o komplexní děj, na který v širší míře dosáhne jen hrst hráčů, a který se neštítí instakillů (klidně jenom skrze dialogy!) ani v pozdní fázi. Je otázkou, zdali je nejmoudřejší vyprávět delší příběh zrovna skrze tento formát hry.
Náhodné generování mapy totiž znamená i fatální nemilosrdnost každé nové hry. Někdy se podaří najít důstojné oblečení nebo dokonce zbraň hned z kraje, jindy naopak s nebožákem vandrujete od ruiny k ruině pět dnů, než se konečně podaří objevit jediné použitelné kalhoty. Úspěch každé hry tak ovlivní schopnosti hráče jenom do určité míry a nemáte-li zrovna nervy ze železa, riskujete s každým novým startem zklamání a frustraci při opakování prvních krůčků i opakování úvodu zápletky. Zájem o příběhové finesy a dokreslování maličkostí fikčního světa pak u hráče nutně klesá.
Vedle nemilosrdné simulace všech těch průjmů, infekcí, krvácení a kanibalismu se nelze dost dobře nechat unést ani technickou stránkou hry a nemyslím tím už zmíněnou grafiku, nýbrž především ovládání a stabilitu hry. Rozhraní se svými panely, roztaženými po celé obrazovce, a kombinování klávesových zkratek s ovládáním prostřednictvím myši nepatří zrovna mezi výkvět optimalizace. Rovněž se kód rád čas od času zasekne na maličkostech a vyhrožuje pádem hry nebo jinou fatalitou, která zastaví váš další postup. Vlastně se dá říct, že nepřátelská povaha uživatelského rozhraní bude po sblížení se s herními mechanismy největším pro hráčovy nervy...
Ošklivé káčátko i krásná labuť
Paleta problémů v NEO Scavenger není nikterak malicherná a pro mnohé hráče bude extrémní úmrtnost dost možná tím nejzásadnějším důvodem, aby hru odložili dlouho před hlubším postupem do jejího nitra – a zdaleka ne vždy to bude tím, že by hráli špatně. Nicméně, problémy hry úzce souvisejí hlavně se zvoleným žánrem a herními mechanismy, tedy s prvky, kterým hra zároveň vděčí za své klady a návykovou hratelnost.
Jakkoliv je zdejší abstrakce, ovládání, grafika i nestabilní engine seriózní výtkou, nakonec se stejně nelze na NEO Scavenger dlouho zlobit. Smutek či zášť po každém brutálním úmrtí vyprchal z mé hlavy stejnou rychlostí, jakou se v mozku začaly hromadit nápady na nové způsoby, jak se do budoucna vyhnout předešlým přešlapům. Palčivá touha zkusit celé dobrodružství znovu navzdory tolika minulým trestům za zvědavost, nemůže být znakem ničeho menšího než nového herního kultu. Možná škaredého, možná nedopečeného, ale kultu tak či onak!
