Nejen sportovní tituly od EA Sports se postupem času stále více blíží realističtějším zážitkům, a s tím spojují nejen obrovské množství obsahu a herních módů, ale i stále komplikovanější ovládání. S nepříliš velkou dávkou nadsázky se dá říct, že sportovní tituly jsou žánrem, který jde momentálně nejvíce na ruku skutečným „hardcore“ hráčům. A NHL 13 je toho dalším důkazem.
Je to přitom poměrně zvláštní. Z pohledu EA Sports, kteří v oblasti hokejových her nemají aktuálně žádnou konkurenci, by asi bohatě stačilo vydat NHL 13 jen jako pověstný update soupisek, s velkou pompou přidat nějaký ten nový herní mód a v klidu připravovat nový engine pro další generaci konzolí. Leč, nestalo se tak. Vývojáři z Vancouveru přišli v jedenadvacátém díle (!!!) série s tak zásadními úpravami hratelnosti, že se mnozí z hráčů budou muset učit hrát NHL de facto od začátku.
Nové brusle
V marketingové řeči se tomu říká „True Performance Skating“. V řeči normálních lidí je to „Nové bruslení“. A v praxi to vypadá tak, že se hráči po ledě pohybují mnohem přirozeněji a reálněji, než v předchozích dílech. Na první pohled to nemusí vypadat jako nějaká velká změna, ostatně, kolik takových vábniček už nám EA v minulosti představilo, aby se na konec ukázalo, že jejich vliv na hru je minimální. Ale faktem je, že nový styl bruslení se ve hře projevuje snad ve všech myslitelných ohledech a ovlivňuje zážitek zásadním způsobem.
Především, ve třináctce se pohyb hráče odvozuje jen podle jeho parametrů, podle prostoru na rozjetí a změn směru. Vše tedy řídí fyzikální model a nikoliv přednastavené herní vlastnosti.
Pokud je váš hráč skvělý bruslař typu Lexy Ovečkina, rozpumpuje se na maximální rychlost na menším prostoru a vjede do útočného pásma jako nezastavitelný tank. Obránci se sice musejí rozjíždět z vlastní třetiny, ale o to hůře se pak zastavují, do slabších útočníků stačí naopak v maximální rychlosti lehce ťuknout a jdou k zemi.
Zakázané uvolnění
Nový způsob bruslení však nemá vliv jen na stabilitu a rychlost hráčů, ale i na další aspekty hry. Musíte velmi dobře sledovat, kdy posíláte na spoluhráče přihrávku a určovat načasování podle toho, jak dobře je postaven a do jakého prostoru právě najíždí. Z toho plyne třeba i častější pískání postavení mimo hru a zakázaných uvolnění, protože ne vždy trefíte tu správnou chvíli a hráč puk nezpracuje, nebo přejede modrou čáru rychleji.
Vzhledem k jasnému nastavení ale nejde o nic frustrujícího, naopak. NHL 13 vás přirozeně motivuje nespoléhat se na zaběhnuté rutiny z předchozích ročníků, ale přistoupit ke hře úplně jinak. Nutno ale dodat, že osvojení nového fyzikálního modelu bruslení je záležitostí několika málo zápasů a platí zde známé „easy to learn, hard to master”.
zdroj: Archiv
Hlavně přirozeně
Celkově platí, že NHL 13 je mnohem více, než kdy v minulosti, o správné poziční hře a o rychlém hodnocení situací. Na druhé straně je mnohem méně o tvrdých hitech, které je sice možné stále s úspěchem provádět, ale po čase zjistíte, že se vám v mnoha případech nevyplatí. Naražení na mantinel je určitě efektní, ale efektivnější bývá precizní vybruslení protihráče do rohu kluziště a hlídání protivníků najíždějících před branku.
Autoři této strategii hodně pomohli vylepšeným ovládáním bruslení pozadu, které je nyní naprosto přirozené a tím pádem mnohem použitelnější, než třeba v NHL 12. Stačí jen zmáčknout příslušné tlačítko a hráč se okamžitě otočí o 180 stupňů, přičemž si zachová většinu své původní rychlosti. Daleko povedenější jsou také animace brankářů - jejich akrobatické zákroky vás nezřídka přinutí rutinně neodklikávat opakované záběry. EA Sports to naštěstí ani nepřehnali s jejich četností, takže typicky „haškovské” zákroky vidíte třeba jednou za zápas.
Reality check
Přestože jsem v předchozím textu mnohokrát použil slova jako „realistický” nebo „přirozený”, neznamená to, že NHL 13 je dokonalou simulací. To ostatně ani být nemůže, určité ústupky bude nutné, s ohledem na zábavnost a rychlost hry, dělat vždy. Pověstná magnetická hokejka tedy stále funguje a způsobuje občas velmi podivné herní situace, stejně tak jako brankáři dokážou stále předvést minely, nad kterými zůstává rozum stát.
Navíc EA stále ještě nenaučili strážce brankoviště pořádně rozehrávat, takže při vypjatých situacích hrozí stále velké nebezpečí, že si puk pošlou za svá vlastní záda. Co naplat, že v té chvíli můžete nadávat hlavně sobě, ovládání by zde zkrátka mohlo být mnohem šikovnější.
Slabiny NHL 13 jsou ale v samotných zápasech celkově spíše minimální, hra vás dokáže překvapit i po několika desítkách odehraných utkání a stále vypadá jako opravdový hokej. Autoři totiž odvedli velkou práci i v okolní omáčce, která ke každé sportovní hře neodmyslitelně patří.
Všechno při starém
Nemá cenu nějak obšírně rozebírat sestavy a množství týmů - stačí jen říct, že je zde všechno tak, jak jsme zvyklí z předchozích let. NHL, nižší severoamerické soutěže, evropské ligy (s výjimkou KHL) a nároďáky s vymyšlenými dresy a sestavami, nic víc, ani nic míň v NHL 13 nečekejte.
Jiné kafe je to u herních módů. Na jejich složení je znát, že EA tlačí NHL stále více směrem k online hraní. Všechny klasické singleplayerové módy jsou v hlavním menu hry schované pod volnou „Ostatní módy” a přestože zůstaly zachovány v nezměněné podobě, je zjevné, že prim už nehrají.
Můžete si tedy nadále užívat kariéru, sezónu, Be a Pro, Be a Legend a další populární volby, skutečná síla ale tkví jinde. A ne, nemluvím o jediném novém singleplayerovém módu „NHL Moments Live”, který vám nabízí osobní účast v mnoha slavných okamžicích historie ligy. Možnost zahrát si za Maria Lemieux je sice pěkná, ale ve chvíli, kdy jste v týmu obklopeni aktuálními hráči, ztrácí celá věc na autenticitě a zajímavosti.
S dobovými soupiskami a vylepšenou prezentací by šlo o zajímavou věc, ale ve stávající podobě to není žádná sláva. Navíc, plán dalších stahovatelných momentů z aktuálního průběhu NHL, může vzhledem k výluce skončit fiaskem.
zdroj: Archiv
Hokejová onlineovka
Pak je tu ale ještě jeden mód. Jmenuje se GM Connected a jde zřejmě o nejambicióznější věc, jakou EA Sports kdy v rámci této série připravili. Až 720 hráčů se může zapojit do jedné ligy a hrát ji společně v průběhu mnoha sezón v rolích generálních manažerů, hráčů a ligových komisařů. Stručně řečeno, jde o hokejovou onlinovku se vším, co k tomu patří.
Jako komisař schvalujete přestupy, určujete pravidla mezi týmy a staráte se o hladký průběh ligy. Jako manažer trénujete, vyměňujete hráče, draftujete a soupeříte s konkurencí. No, a jako hráč se zkoušíte stát hvězdou ligy. GM Connected má ale v tuto chvíli mnoho problémů, a přestože je z tohoto módu cítit obrovský potenciál, nemohu prozatím tvrdit, že bych si ho nějak zvlášť užívat.
Pomineme-li samozřejmé potíže spojené s aktivitou, respektive neaktivitou hráčů, zůstane nám velmi problematické ovládání menu a voleb ve hře. Už jen samotné vyhledávání ligy, do které se chcete připojit, je dost nešikovné. Soutěže nejde řadit podle obsazenosti, vyhledávání je pomalé, a když už pak najdete svou vysněnou ligu, čeká vás něco podobného i uvnitř hry. Na druhou stranu, všechny tyto chybky jsou určitě opravitelné patchem, a pokud se je autorům podaří vychytat, dostaneme skutečně královskou herní nabídku.
Pokrok nezastavíš
Série NHL zažila během své dvacetileté historie lepší i horší časy. S NHL 13 nepřichází přímo revoluce, tu můžeme čekat až s novým enginem na další generaci konzolí. Ale je potěšující, že všechna vylepšení, která vývojáři připravili, jsou promyšlená a dávají jednoznačný smysl. Po technické stránce je to stále stejné, ale jakmile se zakousnete, nebudete se chtít vrátit k žádnému s předchozích dílů. A o to tu přeci jde.
