•Má smysl čekat?
Ráno čekáte na autobus, který vás vezme do práce, o víkendu čekáte na vlak, kterým jedete k babičce, každý den čekáte na obědě, až vám přinesou jídelní lístek, každý rok čekáte, že bude konec světa a co je nejhorší - posledních několik let čekáte na Diablo 2. Tento poslední příklad je natolik notoricky známý a bohužel natolik zprofanovaný, že se vyrovná i legendárnímu Čekání na Godota. Hru Diablo spousta lidí považuje za svou nedotknutelnou modlu RPG hraní a vývojáře ze společnosti Blizzard si představují jako polobohy, které je potřeba každý večer intenzivně uctívat na pentagramu vlastními prostředky vypáleného do koberce obývacího pokoje.

Reálněji založený hráč, který není natolik afektovaný slepým uctíváním her jako artefaktů doby, bohužel musí uronit slzu. Chlapci z Blizzardu totiž evidentně nikam nespěchají a kolem Diabla 2 je pouze jeden ohromný hajpový oblak, který zastírá pohled na velice vzdálenou hru, od které každý očekává víc, než je možné vytvořit. Obdobné čekání a hajpování se částečně vymstilo koncem minulého roku Quake 3 Areně, před jejímž vydáním se objevil mimořádně kvalitní Unreal Tournament a určitě způsobil Id Softu nemalé výčitky svědomí. Obdobným způsobem se rozhodli vypálit Blizzardům rybník Westwood Studios, z jejichž dílny pochází nová RPG akce NOX. A můžete si být jisti, že se jim to povedlo.

•Návod jak udělat komerčně úspěšnou hru
Vzpomeňte si na libovolnou hru z minulosti, která byla více či méně úspěšná, na žánru nezáleží. Předělejte engine tak, aby vyhovoval současným trendům - vysoké rozlišení, hicolorová grafika, popř. 3d akcelerace. Vytvořte nové levely, nové příšerky a nové zbraně, vše pokud možno ve větším množství než tomu bylo u hry, ze které vycházíte. Vymyslete příběh, ve kterém bude jednoznačně odlišené dobro a zlo a který se postupem času bude zesložiťovat. Přirenderujte k tomu animace, vylistujte to na CD a zabalte do barevné krabice. Voilá, jste milionáři.

•Všechno je jinak
Měl bych se především přiznat, že také nepatřím mezi příliš velké příznivce Diabla. Kvůli všeobecnému přehledu jsem si ho sice zahrál, ale stále jsem měl takový podivný pocit, že to není úplně ono. "Máš před sebou x pater, když je všechny projdeš, na konci na tebe čeká hlavní špatňák. Aby ti nebylo líto postavy, až ho vykostíš, můžeš si to zahrát znovu." Oproti tomuto jednoduchému, prakticky arkádovému principu má NOX jednoznačně navrch. Začínáte s minimem informací a s postupem času se dějová linie rozvíjí a vy se dostáváte stále víc a víc do hloubky perfektně vymyšleného příběhu. Postupně plníte questy a dostáváte se do dalších lokací.

Občas se vyjeví finálka se svými pomocníky, ale to pouze generuje jakési všeobecné podvědomí o všudypřítomném zlu a zaručuje tak, že nezapomenete, proč tu hru vlastně hrajete. Subquesty zde bohužel prakticky chybí, občas vám sice někdo řekne, ať mu přinesete to či ono, za odměnu dostanete nějaký ten zlaťák nebo kouzelnickou knihu, ale to se vám stane jen málokdy. Žádný volný pohyb po celém světě ala Elder Scrolls: Arena se tedy nekoná, autoři vás pěkně protáhnou celým příběhem, jako byste četli knížku.