Tentokrát bez drátů

Párty je rozhodně to, kam se nový VR headset od Facebooku hodí. Ale má v sobě i něco dalšího, co může nabídnout? Tak na odpověď pro tuhle otázku si budete muset buď chvilku počkat, nebo přeskočit až na konec článku, protože já to vezmu pěkně popořádku.

Oculus Quest se jako zajímavé zařízení jevil už od svého oznámení v loňském roce. Jedná se o brýle, které hráče přenesou do trojrozměrné simulace. Hlavní výhoda ovšem spočívá v tom, že nepotřebujete počítač ani konzoli, které by generovaly trojrozměrný obraz. A co víc, nejsou potřeba ani žádné kabely. Mohlo by se zdát, že celý koncept má nejblíže řešení s mobilním telefonem, který je zasunutý do papírového nebo plastového headsetu. Ale nic není vzdálenější pravdě.

Nový Oculus sestává pouze z headsetu a dvou ovladačů. Pokud už máte nakalibrováno, jednoduše zapnete, vyberete hru a hrajete. Díky tomu, že nejsou přítomné žádné dráty, výměna mezi hráči je jen o něco pomalejší než předání ovladače z ruky do ruky. Není problém střídat se v Beat Saberu po jedné písničce. Na brýlích je sice možné lehce upravit vzdálenost čoček, ale ani jednou to nebylo nutné, přestože se nás střídalo pět, od osmiletého prcka přes teenagera až po dospělé.

zdroj: tisková zpráva

Jednoduchost a komfort

Můj úvodní střet s virtuální realitou v podobě první vývojářské verze Oculusu spojeného s příšerným notebookem skončil nepřekvapivě několikahodinovou nevolností. Dalším pokusům vyzkoušet nová řešení jsem se docela bránil, i když hrát VR byl vlastně vždycky můj sen. Osmělil jsem se až u HTC Vive s volným pohybem v prostoru. Na něm už můžu hrát bez problémů, i když samozřejmě záleží i na konkrétním titulu. No a Quest? Ten spadá do stejné kategorie jako Vive, co se herního zážitku týče. Ostrý obraz, plynulé animace, naprosto přesné reakce ovladačů v ruce.

Cena zařízení není rozhodně zanedbatelná položka, jenže hraje na ruku hlavně novému facebookovému počinu. Proč? Celou sadu totiž pořídíte v ceně okolo 12 až 16 tisíc (podle verze 64GB nebo 128GB). A dál už po hardwarové stránce nic. Nemusíte investovat do nového nabušeného počítače. Nemusíte vyhrazovat samostatnou místnost, v níž byste hráli. Vystačíte si s úplně obyčejným lidským obydlím, ve kterém vyklidíte rozumně velkou oblast a zabráníte, aby se vám děti, psi a kočky pletli pod nohy. Nakalibrujete a hrajete.

Už dvakrát jsem se tu zmínil o kalibraci. I v této oblasti jde o jistou revoluci. Headset si nasadíte na hlavu, a pokud není doposud vymezena herní oblast, díváte se na černobílou verzi prostoru kolem vás skrz kamery instalované v brýlích. Nejdříve určíte výšku podlahy tak, že jednoduše položíte jeden z ovladačů až na zem. Poté virtuálním paprskem vycházejícím z ovladače vyznačíte oblast, v níž se chcete při hraní pohybovat. Hotovo, můžete hrát.

Tohle je skutečně řešení pro masy. Žádné komplikované nastavování parametrů, u kterých netušíte, co vlastně znamenají. Není nutné instalovat žádné kamery či senzory na zdi. Standardně můžete hrát v pokoji, a když přijde návštěva, zařízení během minutky zprovoznit v obýváku.

zdroj: tisková zpráva

Zajímavá je také bezpečnostní funkce kamer headsetu. Pokud se přiblížíte k hranici herní oblasti, ta se rozsvítí v podobě neonové sítě tvořící v prostoru zeď. Pokud se jí pokusíte projít, v místě kontaktu zčervená a po vteřince se hra vypne a headset přepne na černobílý prostorový obraz toho, co je kolem vás. Přepnutí na projekci reálného světa není okamžité, takže pokud chcete „vyhlédnout ven“ bez sundávání brýlí, musíte být opatrní. Přesto jde ale o skvělou funkci, která se podle mě stane standardem nových zařízení.

Co se samotného hraní týče, nabídka je v současné době relativně chudá a většinu času jsme strávili v Beat Saberu. Osobně už nemám ke kvalitě zobrazení žádné výhrady, je pro mě naprosto dostatečná. Rastr je tak jemný, že jsem si přítomnost jednotlivých pixelů vůbec neuvědomoval.

Je samozřejmé, že jde o věc individuální, protože zatímco někomu naprosto dostačuje FullHD, jiní se jen při vyslovení tohoto zaklínadla křižují a dostávají průjem. Ale pokud pominu tyhle okrajové půtky opravdových hráčů, pro běžného smrtelníka má Quest výborné zobrazovací vlastnosti.

Galerie

Ovladače, a tím i snímání pohybů vašich rukou, jsou v prostoru naprosto precizní, stejně jako jsem nezaznamenal jakékoliv nesrovnalosti při trackování hlavy. Vedle Beat Saberu jsem měl možnost ještě zkusit dvě tři další hry, které sice nedosahovaly kvality launchového titulu, ale i tak mě Space Pirate Trainer dokázal jednou věcí šokovat a ukázal ještě jednu silnou stránku headsetu Oculus Quest.

Tím je naprosto volný pohyb nejen do stran, ale možnost se libovolně otáčet beze strachu, že se zamotáte do kabelů. Ve hře jsem strávil pouhých pár minut střílením do raketek a dronů, které ovšem nalétávaly ze všech směrů. A i když jsem si během hraní povídal s kamarádem, který seděl opodál, při sundání brýlí mě zaskočilo, jak hluboko jsem se do virtuální reality ponořil. Chvíli můj mozek zíral na televizi, která se objevila jen metr přede mnou, a nějak jsem nebyl s to pochopit, že tohle je ta realita, ne ten rozlehlý prostor, v kterém jsem se ještě před chvílí pohyboval.

Důvod je jednoznačný: Naprostá volnost pohybu, kterou jsem u Vive nikdy nepocítil kvůli tomu, že jsem neustále podvědomě dával pozor, abych nezavadil o dráty, něco nestrhl nebo se nenatočil špatným směrem.

Zajímavá je i zvuková stránka věci, protože headset obsahuje reproduktory. Jejich výkon je naprosto dostatečný, abyste při hraní slyšeli zvuky a hudbu ve hře, ale neřvou jako maringotka kolotočářů, takže dva tři metry vzdálení diváci si můžou povídat bez nutnosti křičet na sebe z pěti centimetrů. Samozřejmě se nejedná o audio pro hifi nadšence, ale tímhle směrem Quest opravdu nemíří.

Sečteno a podtrženo

Oculus Quest není dokonalé zařízení. Hlavně proto, že nabídka herních titulů je v současné době velmi omezená. Nemůžete využít nabídku například na Steamu (přinejmenším standardním způsobem) a k dispozici máte jen to, co je přímo v obchodě od Facebooku. Z toho, co jsem měl možnost vyzkoušet, a po prohlédnutí nabídky na stránkách mám pocit, že hlavní důvod, proč bych si měl headset pořídit, je český Beat Saber.

Možná vás překvapím, ale nepovažuji to za až tak velké negativum. Připomíná mi to počátek éry domácích konzolí, které se prodraly do obýváků s jedním či dvěma tituly a oslnily lidi natolik, že se celý videoherní byznys rozjel do současné podoby. A virtuální realita, ať se nám to líbí, nebo ne, je v tomto srovnání hrozně mladá a nejde jen o upgrade zážitků ze současných her. Beat Saber ukazuje, že VR je úplně nová platforma, nové herní médium, které sice může využít a kopírovat stávající hry a produkty, ale to, co mu skutečně pomůže, je úplně nový přístup, nové nápady a nové zážitky.

Stejně jako si někteří z nás pořídili v minulosti určitou konzoli kvůli konkrétnímu titulu, Nintendo s Mariem, Xbox a Halo nebo třeba Atari 800XE kvůli International Karate, pokud už dlouho pokukujete po Beat Saberu, pořiďte si Oculus Quest. Výkon zařízení určitě není dostatečný, abyste na něm hráli věci jako Doom VR, Skyrim VR nebo Fallout VR. Přesto kvalita celého konceptu dává naději, že se budou objevovat nové hry, na které headset využijete.

Jestli to tak bude, nebo ne, se uvidí, každopádně pro mě jsou česká hudební světelnomečová sekačka a bezdrátové brýle od Facebooku dostatečně lákavá kombinace na to, abych po ní toužil i v téhle zatím omezené podobě. Pokud vám tohle nestačí a chcete víc, budete se muset obrátit na jiná, robustnější řešení pro VR.

Omlouvám se, pokud někdo postrádá zevrubnější technické informace, co se týče výdrže baterií, základního setupu pomocí mobilní aplikace, připojení k internetu nebo třeba propojení s externí obrazovkou. Bohužel jsem neměl zařízení k dispozici na víc než hraní v průběhu víkendu a vyzkoušení kalibrace. Jak je ale zřejmé, herní stránka na mě zapůsobila dostatečně na to, abych se podělil o své nadšení. Poprvé totiž věřím, že VR má šanci uspět v širším měřítku. Quest může bez problémů vtrhnout do libovolného obýváku či dětského pokoje.