Omerta: City of Gangsters - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

Omerta: City of Gangsters - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 4. 2013 20:30 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

Amerika ve dvacátých a třicátých letech, to byla prohibice, gangy, zločin a v herní historii i velice slušná zábava (Mafia, Godfather). A taky nádherně stylová hudba, která jen krátkým zabrnkáním dokáže nostalgickou atmosféru plnou svištících projektilů z Tommy Gunů vytvořit. Omerta: City of Gangsters se rozhodla toto pohříchu herně nepříliš využívané období poměrně originálně uchopit jako kombinaci budovatelské a tahové strategie, u níž právě atmosféra měla hrát jednu z hlavních rolí.

A ono tady všechno je – zmiňovaná hudba, černobílé prostřihy, odkazy na legendární prohibiční plakáty, zkorumpovaní policajti, mafiáni v kvádrech, kteří pro revolver nebo automat nejdou daleko... Jenže tomu všemu podráží nohy to nejpodstatnější – hra samotná.

Omerta přitom začíná slibně: jako mladý emigrant ze Sicílie jste se rozhodli splnit si svůj americký sen. Realita USA však nijak růžová není, a tak musíte vzít za vděk prací v podsvětí, která vás ale nezavede jen do temných uliček. Jakožto začínající mafiánský kápo časem rozmnožíte počáteční kapitál zafinancováním několika domácích pivovarů a otevřením tajných náleven.

Capo de tutti di Capi

Nováčci však přitahují pozornost zavedených mafiánských rodin, takže netrvá dlouho a okusíte první sousto ze slibované tahové strategie. Do druhého režimu se hra přepíná ve chvílích, kdy, jak už jste zřejmě uhodli, dochází k bojovému střetnutí. Herní kola jsou rozdělená na tahy, kdy se jednotliví aktéři střídají a během svého tahu mohou utrácet pohybové a akční body.

Pohybové body není třeba příliš rozebírat – kolik bodů máte, tolik kroků můžete maximálně s gangsterem udělat. U akčních bodů si pak vybíráte z celkem tří typů střel nebo ran pěstí/baseballkou či použití nějaké té speciální schopnosti, lišící se podle „třídy“ daného gangstera.

U střelných zbraní najdete ještě jedno specifikum - jakmile vystřelíte, nemůžete se už poté hnout z místa. S postupem v kampani navíc vaši svěřenci získávají jak zmiňované speciální schopnosti, tak speciální talenty, jež poskytují další bonusy (lepší šance na zásah střelnou zbraní, více bodů pohybu...) A když se ve střetech daří, koupíte svým gangsterům novou bouchačku.

Je to jednoduché, funkční a zábavné, protože přestřelky mají díky neustálému střídání stran šmrnc a lehké RPG elementy jim dodávají i potřebné ozvláštnění. Právě soubojový systém je na Omertě to nejlepší.

Whisky s metylalkoholem

Jenže i tuto část kazí designérské kiksy. Prvním z nich je nefunkční krytí za předměty, kde by dle zákonů logiky krytem být měl – v praxi to ale vypadá tak, že za bednu se lze schovat jen z jedné strany. Druhým a o poznání nepříjemnějším problémem je neustálé opakování lokací, v nichž se souboje odehrávají.

I přes zábavné mechanismy tak bohužel po delším čase s povděkem sáhnete po tlačítku "vyřešit automaticky" - pokud před sebou budete mít vyhlídku na padesátou přestřelku ve stejném skladišti se stejně rozestavěnými bednami. Autoři se sice po úvodním oťukávání snaží vše vylepšit speciálními misemi (třeba přestřelka před kostelem na konci prvního aktu má říz), ale je to záchrana, která přichází jen občas a celkový dojem moc nevylepšuje.

Vydělejte mraky peněz

Budovatelská část hry trpí podobným syndromem. Přestože jsou cíle misí odlišné a zabývají se třeba i jinými typy mafiánských podniků, brzy zjistíte, že je tu jednoduché řešení všeho. Musíte jenom pronajmout co nejvíce ze tří typů pozemků a na nich postavit tu správnou (= vydělávající) kombinaci různých podniků. Ano, zahřeje u srdce, když založíte své první odbory a zjistíte, že z nich dostáváte patřičný podíl špinavých peněz, ale co na tom, když stejné peníze máte ze zbudování dvou pivovarů a jedné nálevny a nic jiného se nemění?

...

Podniky jsou sice rozdělené na ty vydělávající peníze špinavé a čisté, či na provozovny, které jde postavit jen na určitých druzích pozemků, ale nakonec je to všechno stejně celkem jedno. Mimo nutnosti postavit je kvůli specifickým úkolům totiž odlišné stavby nepřinášejí žádné nové výhody ani výzvy. Nemusíte řešit, jestli kasino nepřitahuje policejní pozornost, jestli do lékárny nedáváte špatný alkohol, stejně jako nemusíte řešit jakoukoliv logistiku a dostatečné zásobování vašich náleven.

Ano, pivo se třeba spotřebuje rychleji než se nové uvaří, ale co na tom, když stačí postavit jen dva navzájem se doplňující druhy podniků a o nic dalšího se nestarat? Dostanete jen trošku méně peněz. Zákazníci se nenaštvou a neodejdou, úplatky pro policii tady neexistují a cizí gangsteři vás budou ohrožovat jen v rámci příběhu. Smutné. A hlavně nudné.

Ve výsledku stále jen čekáte na to, až vám na kontě přistane dostatek peněz, za které uděláte něco, co vám vynese další peníze nebo přinese novou bojovou misi. Urychlit to všechno ještě můžete skrz nakupování a prodávání na městském trhu, který však připomíná burzu pro slabomyslné gangstery. Zdá se totiž, že všechno musíte udělat sami, protože zločinec prodávající 15 zbraní za 300 $ se nedokáže domluvit s druhým, který je chce koupit za 750 $. Což je prostě absurdní!

Nabídka, kterou lze odmítnout

I přes jisté kouzlo bojového systému a snahu zaujmout neotřelým obdobím je bohužel Omerta konceptem, který někdo nezvládl dotáhnout do konce. A je to škoda, protože Haemimont Games, tvůrci čtvrtého Tropica, na vyladění hry určitě potřebné zkušenosti měli. Nedá se ale svítit, zdá se, že zapomněli, jak udělat budovatelskou strategii, která alespoň v určitých věcech bude představovat výzvu (u Tropica to byla třeba, zde naprosto opomíjená, logistika).

Za plnou cenu nemá Omertu smysl kupovat, přestože na chvíli zabavit dokáže. Jestliže ji ale uvidíte někde ve výprodeji za pár korun, zvažte, zda jí nedáte šanci – na chvíli vás zabaví, a pokud ji budete dávkovat po opravdu malých doušcích, možná vás chytí i dost na to, abyste přetrpěli příliš lehkou a utahanou budovatelskou část a po hlavě se vrhli do taktických bojů. Ty ale také mají své chyby a bude jen na vaší toleranci, zda se s nimi smíříte.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Slibný koncept spojení budovatelské a tahové strategie z dob americké prohibice, jehož realizace ale bohužel pokulhává. V budovatelské části je hra příliš utahaná a připomíná Čekání na Godota. Zábavné souboje po delší době zabíjí především opakující se lokace a nevypilovaný systém krytí za překážkami.

Nejnovější články