Outer Wilds – recenze

3. 7. 2019 18:30 - Recenze
autor: Pavel Skoták

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows, Xbox One, Xbox One X

Jedna z mých nejoblíbenějších epizod kultovního seriálu Stargate: SG-1 se točí kolem O'Neilla a Teal'ca, kteří jsou uvěznění v časové smyčce. Prožívají stále dokola ten stejný den, ten stejný časový úsek, a postupně si z toho udělají estrádu, která nemá obdoby. Však co byste dělali vy v případě, že vaše činy nemají reálné důsledky, protože se všechno vrátí zpátky na původní místo a vy jedete znova? A co byste dělali, kdybyste mohli odhalit tajemství vaší rasy a světa, který dělí od zániku jen dvě desítky minut, a nikdo jiný si to neuvědomuje? Zapomeňte na Jacka Bauera, jsou tu Outer Wilds!

Verdikt

Časově omezená hra přidává s každou smrtí něco nového a posunuje děj dál. Překrásné herní prostředí, příjemný hudební doprovod a neustálé drobnosti podněcující hráčovu zvědavost dělají z Outer Wilds vynikající hru.

Hodnocení redakce
9
Karta hry ▶

Recenze

Celá galerie

22 minut

Přesně s takovou premisou přišli autoři Outer Wilds (neplést s The Outer Worlds), kteří postavili hráče do role představitele čtyřoké rasy, jejíž slunce se brzy zhroutí a přivede tak zkázu celé planetární soustavě. Už jen samotná premisa vydá za plnohodnotný příběh kvalitní sci-fi povídky, ovšem v tomto případě je doplněná i hratelností, po níž člověku začne po čase padat čelist.

Samotný úvod do hry je velmi pozvolný a přiznám se, že jsem z něj neměl dobrý pocit. Outer Wilds je totiž explorativní adventura a s těmi nemám příliš dobré zkušenosti. Chodíte po přednastavených trasách, občas se dozvíte něco dalšího, ale většinu času jste prostě jen vedeni za ručičku autory.

Takhle skutečně probíhá celý začátek, protože cílem je dostat kódy, s nimiž můžete odstartovat z planety a pustit se do průzkumu umírajícího kousku galaxie. Cestou si ovšem hráč může (a měl by) vyzkoušet prakticky všechny herní prvky, s nimiž přijde při hraní do kontaktu: ovládání, a především přistávání s modulem, zaměřování planet a hledání signálu, nebo také práci a pohyb v nulové gravitaci.

U nenásilného tutoriálu a prvních dialogů s postavami ovšem už neúprosně běží časový limit, o němž nemáte jako hráč ze začátku vůbec tušení. Pozvolným tempem si dojdete přes všechny postranní aktivity až pro odletové kódy a pak se to najednou stane. Pohlédnete do zářících očí prastaré záhadné sochy. Tím se všechno změní.

Ale na první pohled se nestane vůbec nic. Moje zmatení začínalo nabírat na síle a vydal jsem se přece jen ke svému vesmírnému vozítku, nasedl do něj a s úsměvem obdivoval herní svět. Ten je totiž od prvních kroků naprosto neskutečný, protože nespoléhá na high-tech udělátka, ale všude kolem vidíte primitivní kmenové stavby ze dřeva. A podobně vypadá i hvězdný modul, do nějž se hráč dostane a který se mu stane nejlepším přítelem.

S pocitem, že mám k dispozici všechen čas na světě, jsem se vydal k první planetce, na které jsem krkolomně přistál, začal diskutovat s členem mé rasy, který na planetce žije... A pak se to stalo. Smrt. Poprvé jsem zažil skok časem zpátky na začátek. Co to mělo být?

Celá galerie

Hudba z kosmu

Oněch dvaadvacet minut, které nad hráčem visí jako Damoklův meč, je jedním z nejlepších herních prvků, na které jsem kdy narazil. Počáteční šok vystřídala úleva, protože hráč nemusí absolvovat od začátku úplně všechno. Vaše postava si totiž vše pamatuje, stejně jako palubní počítač, do nějž se ukládají už objevené informace o cestách vesmírem a hovorech s příslušníky vaší rasy. Stejně jako ve zmiňované epizodě Stargate, i v Outer Wilds si málokdo uvědomuje, že jste uvízli v časové smyčce. To vede ke spoustě humorných dialogů, a především staví explorativní prvek hry na úplně novou úroveň.

To, že je hráč nucen na všechno přijít sám, vracet se na dříve navštívená místa a postupně objevovat osud původních obyvatel systému, tvoří třaskavou kombinaci. Ta se s každou další smyčkou mění, a přesto zůstává stejnou. Netradiční závod s časem hráče na jednu stranu nutí stihnout toho v každém daném úseku co nejvíc, aby mohl v tom příštím pokračovat. Zároveň ale máte celou věčnost na to, abyste prozkoumali každou píď každé planety, a když vás zrovna zničí explodující supernova? Můžete jednoduše navázat.

Spousta planet jsou ve skutečnosti obří hádanky, v nichž chvílí trvá vyznat se, a bez čtení deníků, navazování kontaktů s obyvateli a pečlivých úvah je nevyřešíte. Stejně tak je spousta hádanek podmíněná konkrétní situací, v níž se stávají přístupnými nebo můžou odhalit různá tajemství a otevřít nové cesty. Hurikány na planetě tvořené obrovským oceánem dokáží hráče bez problémů zabít, ovšem stačí stát na správném místě a nechat se trefit znepřáteleným živlem a najednou máte možnost prozkoumat jiný kousek planety, získat nové informace, třeba se i přiblížit prozření.

Naprosto skvostný je pak také přístroj, jímž můžete zacílit na planety nebo různé kusy ruin a okolí vůbec a snažit se zachytit signál. Signály jsou spolu s vynikajícím soundtrackem nosnými pilíři Outer Wilds. Něco mezi esoterickým vnímáním světa a lovecraftovskou zvráceností dodává hře další hloubku a přiznám se, že než jsem začal k jednotlivým zvukům přiřazovat konkrétní postavy (jako třeba ufona ve skafandru hrajícího na banjo), chvílemi jsem jen směřoval přístroj do vesmíru a poslouchal hudbu sfér.

Smrt je cesta k osvícení

Stejně jako samotné herní mechanismy překvapují i herní světy a hádanky. Pilotování je ze začátku trošku krkolomné, a pokud se příliš nekamarádíte s orientací v prostoru, bude vám dost možná dělat problémy, ale loď naštěstí disponuje autopilotem, který usnadní opakované cesty ve vesmíru.

Je dost možné, že budete často soupeřit i s fyzikou, protože hra respektuje například gravitaci nebo oběžné dráhy planet. Stává se tak, že při poletování s jetpackem nebo hvězdným modulem budete ztrácet tu a tam nějaké zdraví a restartovat hru mimo dvaadvacetiminutový cyklus.

Nicméně i tyto prvky, bez ohledu na jejich až negativní vliv na herní zážitek, dodávají Outer Wilds určitou hloubku a hráč se pak může cítit opravdu jako průzkumník na meziplanetární misi do neznáma.

Snad za vším se navíc skrývá nějaký význam nebo využití. Nic tu není zbytečně a každých dvaadvacet minut by vám mělo přinést nějaké nové poznatky nebo alespoň náznaky, kam se vypravit příště a co tam dělat.

Dojem z opakovaného umírání ve snaze odhalit příčiny neblahého osudu vašeho kousku galaxie je hořkosladký ze samotné podstaty. Mnoho vašich soukmenovců navíc působí staře, unaveně a rezignovaně (nebo já měl alespoň takový pocit) a o to větší motivaci jsem při hraní. Snažíte se najít příčiny vyhynutí celé rasy i s pomocí technologií, které dalece přesahují tu vaši.

Trošku mě mrzí, že luštění textů je zde udělané pouze prostřednictvím automatického překladače, který si po namíření poradí prakticky s jakýmkoliv textem. Přihodit luštící prvky z Heaven's Vault, asi bych už své blažené slintání nad Outer Wilds nedokázal zastavit.

Explorativní hře by šlo vytknout snad jen to, že hráč se opravdu bez nějakých vodítek nebo bez dostatečně detailního pročítání zápisků a rozhovorů může snadno ztratit. Všechny planety jsou ručně dělané, žádný náhodně generovaný obsah, ale přesto by si některé zasloužily ještě trošku víc péče a hezčí nebo fantasknější scenérie. Navzdory tomu je ale hra plná nezapomenutelných momentů a silných dojmů, které minimálně při prvním průzkumu opravdu dokážou v člověku vzbudit pocit objevitele, který odkrývá dávno zapomenutá tajemství.

Nevím, jestli jsem místy ztrácel dech já, nebo to bylo hrou, která je navzdory zvolenému žánru a absenci náhodně generovaného obsahu poměrně dlouhá. Rozhodně nejde o záležitost na jedno odpoledne nebo pár hodin jako u Firewatch nebo různých hororovek, v nichž jde také o řešení hádanek a objevování prostředí.

Myslím, že Outer Wilds se podařilo pozvednout plochý žánr k výšinám a ukázat, jak originálně se s ním dá pracovat. Fakt, že se hra nemusí omezovat na velice krátkou dějovou linku a zbytečně nabízet rozlehlé prostředí bez využití, je na mém žebříčku plusů velmi vysoko.

Jednotlivé herní prvky k sobě krásně sedí, prostředí je atraktivní, postavy, s nimiž si budete povídat, mají něco do sebe. K tomu přičtěme velmi zdařilé zpracování po vizuální stránce a také zmíněnou zvukovou vložku. Ve výsledku tu stojí honosná explorativní adventura, která by měla oslovit každého hráče s duší dobrodruha a průzkumníka.

Tagy: vesmír pruzkum sci-fi first person

Zdroj: vlastní

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)