Pagan Online tak můžeme s klidem označit za jejich skutečně první „áčkový“ projekt a taky můžeme pochybovat o jakýchkoliv zkušenostech vývojářů ve vývoji akčních her. A nenechte se mýlit, Pagan Online je v prvé řadě akční hra a teprve v té poslední RPG. Třebaže oklamala spoustu hráčů vizuálem typickým pro diablovky, má s tímto typem her společný maximálně tak úhel kamery.
Vybírejte dobře, máte jednu šanci
Vezmeme to od píky. Vaše dobrodružství začíná na bojišti, které slouží jako krátký tutoriál. Naučíte se, že hra je pořádný clickfest, i když se pohyb ovládá klávesami. Také si všimnete, že nevypadá po grafické stránce nijak zle. A uvědomíte si, jak příšerná někdy může být fixní kamera.
V tutoriálu, což je asi pět minut dlouhý koridorový běs, máte k dispozici všechny schopnosti hrdiny a nabíhající démony kosíte po desítkách. Důvod toho všeho je jasný. Pouze zde máte možnost si vyzkoušet, co všechno ten či onen hrdina umí a vybrat si favorita, který nejlépe sedne vašemu stylu. Jakmile se totiž prosekáte až na konec, stojí před vámi volba: buď pokračovat se současným hrdinou, nebo si tohle martýrium projít znova s někým jiným.
Později si už třídu nemůžete změnit. Ostatní hrdiny hra zamkne a přístup k nim otevřete až postupem času. Od tohoto bolestivého bodu pokračujete v kůži slabého hrdiny na první úrovni se základním útokem. Nejprve vám číšníci vše naservírují pod nos a po ochutnání první dobroty to zase odnesou ze stolu.
Tutoriál vám poleze krkem i z jiného důvodu: nedá se přeskočit. Vybíjet podesáté tu samou mapu, jakkoliv krátkou, je únavné, a přesto nutné, abyste si všechny potenciální hrdiny osahali.
zdroj: Archiv
Heslo dne? „Uzamčený obsah“
Desítka dostupných hrdinů je pestrá, nicméně tradiční. Je tu bojovník, kouzelník, vražedkyně i chlapík s plamenometem. Mě se zalíbil smrťák Morokh, kombinace slabšího, agilního bojovníka s temným mágem. Paradoxně se s ním ocitám v nebeském hubu, jakési svatyni, což je základna pro všechny hráče. Moc jsem jich tady ale nepotkal. Průměrný traffic Pagan Online je kolem dvou stovek hráčů za den.
Kromě obchodu, globálního chatu a třeba kovárny ve svatyni najdete i mapu světa, na které si vybíráte svá dobrodružství. Tedy, ani ne tak vybíráte. Volnost typickou pro online hry tady nehledejte, všechno jede podle stejné šablony a na výběr moc možností není.
Nedostatek obsahu je znát všude. Je korunovaný tím, že i to málo, co hra nabízí, je uzamčeno. Vezměte si třeba kampaň. Ta je tažená hlubokým, ale naprosto nezajímavým dramatem o narušené harmonii světa. Obsahuje spoustu misí, odehrává se však jen na několika mapách, které se nekonečně opakují.
Mapy jsou ohraničené „magickými“ bariérami, což působí nesmírně levně. Nepřátelé útočí ve vlnách a jakmile je pobijete, bariéra vítězoslavně zmizí a objeví se portál do svatyně. V další misi se na místo činu vracíte, procházíte ta samá místa, vše je rozkouskované a poslepované, neexistuje žádná kontinuita. Ani dějová, ani herní. Jde o učebnicový příklad recyklace.
Opakování není matka moudrosti
Prvních několik aktů je tohoto charakteru a odradí každého soudného člověka. Ne tak mě! Dobrodružství probíhalo následovně: Nejprve jsem prošel část mapy a narazil na dějovou postavu. Spustila se animace a spolu jsme porazili pár vln démonů. Pak teleport domů. Další mise v těch samých kulisách, tentokrát s bossem na náměstí. A ve třetí misi musím na tom samém náměstí bránit kouzelníka, který čarovně tancuje kolem hluboké studny. Zničehonic je obtížnost desetkrát vyšší a moje postava bojuje s tím samým bossem, který si na pomoc vzal čtyři kopie sebe sama.
Kampaň by podle slov distributora měla vydržet asi na šedesát hodin hraní, jenže jak dlouho u hry kdo zůstane, není dáno její délkou, ale nudou. Ta potvůrka vás posedne ve chvíli, kdy si uvědomíte, že se už počtvrté probíjíte tou samou hordou a sbíráte ty samé předměty jako předtím.
Mnohem zábavnější a vyváženější jsou vedlejší mise Hunt a Assassination. Jde o tužší zábavu, což je vám alespoň dopředu známo. Navíc zdejší mapy nejsou tolik omezené a jsou zabydlené zajímavějšími monstry.
V módu Hunt jde o nacházení fragmentů nebo likvidování určitých typů příšer. V Assassination se musíte dostat až ke specifickému protivníkovi a ukončit jeho hrůzovládu. Bohužel, abyste si oba módy zpřístupnili, musíte se ponořit hluboko do nudné a repetitivní kampaně. Problémy s Pagan Online jsou cyklické a není možné se jim vyhnout.
zdroj: Wargaming
Není všechno legendary, co se třpytí
Neodpustil bych si, kdybych nezmínit loot. I kdyby všechno ostatní bylo průměrné, najdou se tací, co u hry stráví stovky hodin jen kvůli možnosti sesbírat všechny unikáty a sety. Jenže zapomeňte na orgie známé z Diabla, Path of Exile a podobných her. Je svátek, když z řadových nepřátel vypadne něco jiného, než je hromádka zlata nebo léčivá lahvička.
U bossů je to lepší, ale prapodivný algoritmus, který pije krev snad všem, kteří se hrou přišli do styku, vám častěji dropne předmět určený pro jiné povolání, než má vaše postava, takže lepší vybavení často ani nemůžete používat. Řešením je předmět předat jinému hrdinovi, jenže toho si musíte napřed odemknout. Jestli vám tohle nepřijde jako bizarní herní motivace, tak už opravdu nevím, co dělám na téhle planetě.
Kromě toho, že lootu je pomálu, je také dost nezajímavý. Dostanete až příliš mnoho běžných předmětů bez magických efektů, takže se na výpravy po téhle stránce ani netěšíte. Najdete štít, co sníží cooldown schopnosti nebo amulet, který zvýší damage elementálních kouzel a přidá obranu. Skvělé.
Zajímavé vlastnosti mají až legendární předměty. Ty si ale musíte vyrobit ze surovin, které mají šanci na drop až v misích Assassination. Pokud chcete najít dobré vybavení, připravte se na pořádnou grind párty.
RPGčkům minimalismus nesluší
Žánr RPG vždycky stál na jistém bohatství. Na bohatých světech, bohaté kořisti, bohatě rozvětvených stromech schopností. Ani jedno z toho tady nenajdete. Svět i jeho osud je nezajímavý a generický. Hra vás nenechá jít ani o píď jinam, než kde vás chce mít. Slabý loot je k pláči. A vývojový strom hrdinů? Ten se smrskl na sedm dokola používaných schopností, takže máte pocit, že hrajete podivný klon Doty nebo League of Legends.
A možná že právě odtud vítr vane. Pagan Online je pro hráče, kteří vždy chtěli od MOBA her možnost zůstat se svým hrdinou déle, ne se s ním na konci každého zápasu rozloučit. Ona sedmička schopností a útoků vystačí právě tak na ten hodinový zápas. Pro online RPG na mnoho hodin je to však prachmizerně málo. Nehledě na to, že levelování skillů jenom zvyšuje šance a statistiky. Jakmile je všechny na desáté úrovni odemknete, už se ničeho nového nedočkáte.
Minimální obsah a možnosti ze hry dělají plochý podnik, do kterého se jen těžko dá ponořit, ale který je naopak velmi snadné prokouknout. Vlastně nejde o klasickou online hru, ale o kooperační akci, která vyžaduje mít klienta Wargaming.net.
U každého akčního RPG přijde moment, kdy se tážu sám sebe, jestli má hraní dál smysl. Myslím, že je to svého druhu trademark tohoto žánru. Kdo tvrdí, že se u Diabla 2 nezačal během hraní třetího aktu na alespoň krátký moment nudit, ten lže. Vždycky mi pomohlo hru vypnout a pak se k ní po pár dnech vrátit. K Pagan Online se už ale nikdy vracet nechci.
