Autor: Martin Holas Publikováno: 14.září 2006 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 1 týden |
Deviantní neotesánek z Ruska dává šanci herním pamětníkům připomenout si staré časy, kdy rčení "nezáleží přece na grafice, ale na hratelnosti!" nebylo jen prázdnými slovy, ale pravým životním stylem. Právě jsem prožil jeden z nejzajímavějších herních zážitků tohoto roku a nemám věru ponětí, co bych k tomu mohl dodat. Částečně proto, že Pathologic, honosící se titulem nejlepší ruské hry minulého roku, je tak nabitý skvělými nápady, atmosférou a dalšími drobnými maličkostmi, které dělají výtvory jako Deus Ex legendami, až to vyráží dech. Ale nejen to, tento simulátor přežití, jak o hře její autoři rádi mluví, je prostě tím, čím hráč chce, aby byl. Proto se tolik těžce popisuje tak, aby text přesně vystihl podstatu, která je stejně zákeřná a neuchopitelná jako protivník, s nímž budete bezmála týden herního času zápolit. Smrtka kosou mává Nevzpomínám si, kdy naposledy se nějaká hororová hra pokusila sevřít naše strachotvorné buňky pomocí inteligentního hororového příběhu a neviditelnému živlu, proti kterému je člověk slabý a bezmocný. Snad jen The Thing, ale i ten se brzy proměnil v klasickou mutantí řezničinu za taktu pumpovací brokovnice. Šklebící se bubáci vystřižení z lekacích scén teenagerovských hororů mě ale přestali bavit kdysi v šestnácti letech a tmavých koutů s kuželem světla od baterky jsem se dostatečně nasytil vloni při příležitosti uvedení F.E.A.R. Smrtelná choroba s pandemickými skony je přesně to, na co jsem měl chuť, co mým zmlsaným nárokům už nějaký čas chybělo. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Dlouhý, široký a bystrozraký Nejdříve se vžijete do kůže studenta medicíny, jenž se rozhodl prošetřit příčinu nezvyklé dlouhověkosti jednoho ze zdejších vážených občanů. Bohužel brzy po příjezdu našeho přítele čeká nepříjemné zjištění - předmět jeho studia byl znenadání zavražděn a než se naděje, celé město se ocitne v karanténě. Nezbývá než se z pověření úřadů postarat o vyšetření série vražd, účinný boj proti rostoucí epidemii a pokud možno vlastní přežití. Naštěstí už od začátku máte dostatek finančních zdrojů a neposkvrněnou reputaci mezi obyvatelstvem, tudíž nic nebrání příjemnému rozjezdu a pomalému rozkoukávání. V kapitole druhé vás ovšem čeká pravý opak. V ní se vám pod ruku dostane dědic váženého městského mastičkáře, který po nenadálé smrti svého otce přijíždí po letech zpět do svého domova. No, co si budeme nalhávat, ve světle nevysvětlených vražd se mu místo chleba se solí na uvítanou dostane pár ran dýkou a přezdívky "Rozparovač." Bez peněz, těžce zraněný, vyhladovělý a s reputací, díky které by asi chodil kanály, kdyby ve hře nějaké byly, musí psanec na útěku co nejrychleji obnovit svoji pověst. No a když vám jde po krku půlka města a obchodníci jen odmítavě vrtí hlavou, nejsou to záviděníhodné startovní podmínky. No a nakonec v poslední kapitole se vám vyjeví osud mladičké dívky zvláštních schopností, což už dále rozebírat nebudu. Bez hlubšího obeznámení s příběhem by to ani nemělo smysl. Brilantní balada na monitoru Hrdinové a ostatní postavy, na které narazíte, jsou maximálně věrohodné a dokonale sedí na svá místa. Ani jedna není zbytečná a symbolizují nitky v klubku pohlcujícího děje, jehož rozpletení vám zabere několik dnů herního času. Natolik propracovanou kombinaci lží a intrik jsem už dlouho neviděl a okamžitě jsem si ji zamiloval. Pathologic bohužel i tímto mučednicky vykopal hrob vlastní komerční úspěšnosti, ale to už je holt život. Kvanta dialogů se už dnes nenosí a těžko zaujmou někoho jiného než hardcore hráče, které ovšem přivede k nejednomu extatickému orgasmu. Zpackaná anglická lokalizace a objem textu spadající do knižních sfér se bohužel podepisuje na poměrně hodně těžké stravitelnosti - nezbývá než doufat, že se to podaří připravované české verzi vyřešit. Vedle hlavních příběhových úkolů, které musíte pod pohrůžkou game overu každý den plnit (docela divná designerská berlička, udržující věci v chodu), se vám dostane možnosti si pěkně přivydělávat na živobytí řádkou zajímavých, byť nepovinných subquestíků. A některé na sebe dokonce velmi pěkně navazují. Například vás stařík pověří nalezením své zmizelé dcery. V tu samou dobu jste však kolegou doktorem pověřen přinesením čerstvého srdce infikovaného člověka. No abychom to neprotahovali, nakonec se vše vyvrbí tak, že doktorovi přinesete srdce pohřešované dívky a starci oznámíte jen smutnou novinu. Otec je ale krapet cholerik a zaváže se vymýcením všeho zla v podobě smrtelné infekce očistným ohněm. Další den vás čeká nové poslání - odstranění vůdce vznikající fanatické sekty... Ukojení potřeb V Pathologic se nedočkáte osvědčeného bodíkového vývoje postavy. O radost z růstu vašich schopností naštěstí určitě nepříjdete, i když se tak děje výrazně nepřímou cestou. Autorům se podařila nesnadná věc - vyvolat iluzi přirozeného sebezdokonalování především na základě zkušenosti s okolním prostředím, prohlubujícím se chápání vztahů mezi obyvateli a předmětů, které během toulek městem posbíráte. Je to zvláštní, ale i navzdory faktu, že reálně silnější nejste ani o chlup, už od poloviny hry budete mít pocit výrazného nárůstu vašich možností a schopností. Už jsem zmínil, že alfou a omegou celé hry je přežití. Každá ze statistik může v případě jejího zanedbání přivodit velmi snadno vaši záhubu. Je nezbytné starat se o zdravotní stav, pravidelný přísun potravin a spánku. Před vstupem do rizikových oblastí se doporučuje preventivní nadopování léky, a pokud se už tím svinstvem nedejbože nakazíte, k dispozici je vám celá paleta antibiotik pro potlačení příznaků nemoci. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Programátory vystřelit na Měsíc! |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |