Není boj jako boj
Rozdíly v obou DLC nejsou na první pohled patrné. Znovu na vás čekají zamrzlé končiny kolem vesnice Stalwart, poblíž které jste se posledně pracně dobývali do staré trpasličí pevnosti. V okolí číhají bandité, žoldáci, obludy a náboženští fanatici, a všichni se samozřejmě nemohou dočkat něžného dotyku vaší čepele. Po zkušenostech z prvního dílu to není dobré znamení. Přestože vás ale násilné řešení konfliktů ani ve druhé části rozhodně nemine, tentokrát si ho možná i užijete.
Klíčovou roli v téhle změně hraje příběhové pozadí, které se po pádu do temných hlubin trpasličích slují opět vznáší k oblačným metám nastaveným základní hrou. Zapomeňte na sérii úkolů, které by se daly shrnout do věty: „Pane hrdino, mohl byste nám prosím, prosím otevřít tyhlencty velké dveře, abychom si uvnitř mohli namastit kapsy?“ White March - Part II se zabývá prorockými sny, padlými bohy a v neposlední řadě taky neporazitelnou armádou, která může hravě zničit celý svět. V severské pustině se právě několikanásobně navýšily sázky.
Příběhový posun je důležitý nejenom pro samotné DLC, ale i v kontextu Pillars of Eternity jako celku. V první části moc nedávalo smysl, že se hrdina, který se nachází uprostřed boje o záchranu světa, jen tak z plezíru vydá na nedostupný sever daleko od civilizace kvůli nějakému tomu blyštivému novému vybavení. Alespoň můj idealistický bard, který pohrdá materialismem a konzumní společností, by to rozhodně neudělal, kdyby jeho páníček neměl za úkol napsat o celém dobrodružství recenzi.
S příchodem druhé části však začíná dovolená na horách dávat smysl. Dopadení Thaose vám rázem nebude připadat jako taková priorita v porovnání s… No, nebudu tady zbytečně spoilovat. Jen si tenhle příběh vychutnejte hezky neposkvrněni.
zdroj: Archiv
Správný poměr příběhu a násilí
Pár obecných hodnocení ale asi ničemu neuškodí. Bod první: narativní linka si tentokrát skvěle rozumí se souboji. Souvisí to s dávkováním obojího. Zatímco v prvním díle DLC vás zástupy generických monster zdržovaly od střípků příběhu, Part II vás nechá, abyste se do vyprávění důkladně zavrtali. Teprve pak vám do cesty jednou za čas postaví pořádnou sérii šarvátek, která má v rámci situace smysl. A právě proto vás to nebude obtěžovat, naopak.
Na normální obtížnost se těmihle bitkami sice jen tak snadno neproklikáte, ale nečeká vás ani žádná nadměrná námaha. Tedy s výjimkou jednoho naprosto šíleného výkyvu se skupinou rozzuřených mnichů, kvůli kterému jsem si musel na chvíli snížit obtížnost celé hry. Nedívejte se na mě tak, nejsem na to pyšný. Ale po dvacáté trávit nepřijatelně dlouhý čas civěním na stále stejnou nahrávací obrazovku by zmohlo i lepší muže než jsem já.
Linearita nevadí
To bychom měli první bod. A ten druhý? Příběh přece jen trochu klame tělem - v negativním smyslu. V jednu chvíli před vás hra postaví několik vzájemně soupeřících frakcí, z nichž ani jedna není očividně zlá nebo dobrá. Nějakou dobu jsem se odvážil doufat v politické drama plné špinavých intrik, které by nespadlo do pasti běžného lineárního příběhu. Tahle naděje se ovšem ukázala jako lichá. Hra vás povede za ručičku po předem dané cestě, což samozřejmě neznamená, že by se na nějaká ta morální rozhodnutí vůbec nedostalo. Jenže jde o binární dialogové volby na přesně určeném místě.
Je na tom něco špatného? Není, zvlášť když je tahle struktura podpořená opravdu kvalitním příběhem, jako v případě druhé části White March. Smekám chocholatou přilbici před scénáristy z Obsidianu, protože se jim povedlo vymazat nepříliš pěkné vzpomínky na první část DLC. Vlastně nejde ani tak o výmaz, jako spíš o přebarvení na růžovo. Příběh staví na základech položených první částí a rozšiřuje je v komplexní celek hodný původní hry.
zdroj: Archiv
Krátké, ale šikovné
O obsahu tohoto DLC by se toho dalo napsat ještě docela dost. Přináší obligátní zvýšení maximální úrovně spolu se zábavnými a smrtícími hračkami pro celou družinu. Na scéně se objevuje nová barbarská hrdinka. Nabízí skvělý vedlejší úkol s obranou vašeho hradu před chamtivým aristokratem. Nezapomíná na různá drobná vylepšení hratelnosti a tak dále.
Možná vás proto zarazí, že se celým dobrodružstvím bez problémů prokoušete za méně než 10 hodin. Pro leckterého fanouška rozmáchlých RPG to je možná malá porce, zvlášť když se hra stále nezbavila některých starých známých neduhů, jako jsou tradičně nepřehledné potyčky a mizerné herecké výkony dabérů.
Jenže přes to všechno je White March - Part II opravdu férová nabídka. Co ztratila na kvantitě, to vynahrazuje kvalitou. Za každý nedostatek přináší pět zlepšováků. Je to prostě více než jen dobré rozšíření Pillars of Eternity. Co víc si přát.
