| Autor: Ondřej Prokop Publikováno: 11. března 2010 | Verze hry: česká/review/PC Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Prázdniny v ospalé díře Úvod příběhu vás vyvrhne do role jistého Darrena, amerického studenta fyziky, který tráví prázdniny v ospalém přímořském městečku Biddeford a vypomáhá ve zdejším fotoateliéru. Jásavé barvy lokací a příjemně ospalá atmosféra zapadákova ani v nejmenším nenasvědčují jakékoliv návaznosti s dřívějšími událostmi na zámku Black Mirror. Romantická idylka se jen stupňuje, když fotoateliér navštíví sličná neznámá a Darrenova osobnost je plně podřízena jeho nevybouřeným hormonům a tušení přiležitosti zaskórovat. Vše dobré ovšem jednou skončí, a protože tu nejde o The Sims, ale o adventuru s příchutí mysteriózního horor, někomu se nutně musí přihodit cosi nepěkného. Tentokrát to odnesla Darrenova matka, po nevysvětlitelné nehodě ležící v nemocnici. A pak tu samozřejmě máme neznámého cizince, podezřele se motajícího kolem. Záhady se kupí na sebe, odpovědí se nedostává a rozpletení klubka indicií je samozřejmě hlavně na vás. • Návrat na místo činu Větry událostí vás mimo jiné zavanou i do starého známého Willow Creek, překvapivě už ve chvíli, kdy se na pomyslné časomíře nebude blýskat ani polovina celkové herní doby. Na první pohled vypadá změna dějiště poněkud unáhleně, ovšem nakonec mi nezbývá než uznat, že se jednalo ze strany autorů o výjimečně chytrý tah. Budování poutavého příběhu nepatří k jejich nejsilnějším stránkám, jak předvedli třeba už v Mata Hari. Takto si vytvořili elegantní nápomocnou berličku, které se mohli přidržovat. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A to udělali s chutí. Posel Smrti II se přes pamětihodnosti jedničky přehnal jako stoletá voda a suchých míst mnoho nezůstalo. Není ovšem čeho litovat, procházet se s odstupem dvanácti let po lokacích a pozorovat, jak se na nich zub času podepsal, má ohromně nostalgické kouzlo. Narazíte samozřejmě i na spoustu starých známých, zvláště přímo na zámku Black Mirror. Autoři odkazy na první díl zkrátka nešetřili a jeho znalost je když ne přímo nutností, tak alespoň silně doporučitelná, což by ovšem vzhledem k jeho snadné dostupnosti doslova za pár korun nemělo představovat problém. • Napětí až do konce Celkově působí děj hry zajímavým a konzistentním dojmem, pominu-li mírné inklinování k otřepanému klišé (tajuplný cizinec v obleku, mysteriózní sekta,...). O zvraty není nouze a autorům se podařilo moji pozornost udržet až do posledních minut, který jsou bohužel snad ještě pitomější než u jedničky. Velice mě potěšilo, že se autoři zkušeně vyhnuli rozsáhlým vycpávkám a odbočkám od hlavní dějové linie, což je trend, který se v poslední době šíří adventurní scénou jako mor. Ke svižnému tempu mimo jiné přispívaji i dialogy. Těch je tak akorát a týkají se téměř výhradně smysluplných témat. Darren se neptá na úplné zbytečnosti a většinou jde přímo k meritu věci. Funguje to někdy bohužel i jako dvousečná zbraň, neboť u některých postav bych si přál, aby jejich vnitřní pohnutky byly vykresleny dokonaleji. Za příklad může posloužit slepý majitel vetešnictví, o němž se jen můžete dohadovat, zda slepotu předstírá nebo ne, nebo párek nespokojených turistů ve Willow Creek, kteří mi už připadali jako křoví úplně. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Luxusní stopáž Na druhou stranu je otázkou, kam až by něco takového vyhnalo herní dobu, která je na poměry adventur velice nadstandardní, a jestli by to zážitku ze hry spíše neuškodilo. Dovedu si totiž s naprostým klidem představit, že průměrnému hráči, který bude poctivě proklikávat všechny aktivní objekty a možnosti v rozhovorech, vydrží hra i 20 a více hodin. Tato hodnota je pochopitelně značně individuální. Posel Smrti II poskytuje řadu možností, kterak si obtížnost upravit sobě na míru. Tyto zahrnují kromě výběru obtížnosti na začátku hry například možnost přeskakovat některé hádanky, zobrazovat aktivní místa na obrazovce nebo jen východy z ní. Nechybí ani podrobný deník, do něhož se zapisují všechny důležité události, zároveň s možná až příliš velkou nápovědou k řešení úkolů (na policejní stanici tvoříte podobiznu podezřelého – v deníku je již zakreslena). Zkušenější hráč je tak postaven před ošklivé dilema, zda se kochat záznamy v deníku anebo se ušetřit spoilerů. • Rozčarování jednoduchostí Na zkušenějšího hráče může celkově číhat rozčarování nad dnes tolik moderní jednoduchostí hry. Osobně jsem hrál na nejvyšší (normální) obtížnost, bez nápověd a jiných pomůcek. Zasekl jsem se jednou nebo dvakrát, a i to bylo pouze na několik minut. Kombinace předmětů jsou zpravidla natolik podbízející se, že nic jiného normálně uvažující bytost snad ani napadnout nemůže. Těch několik logických puzzlů je vyloženě triviálních. Do prostředí mimochodem ani příliš nezapadají a úplně jsem měl před očima manažera, který se snaží být užitečný se slovy: „Pánové, nemáte tam posuvné puzzle. Každá adventura musí mít posuvné puzzle, lidi to mají rádi. Je mi jedno kam, ale dejte ho tam.“ Nevím, jak vy, ale já neznám nikoho natolik uhozeného, aby si nechal do sekretáře zabudovat místo zámku rébus, nad kterým se pak bude muset pětkrát tři minuty denně radovat. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Standardně z takové bezstarostné jízdy v adventurách dostávám vyrážku, zde mi to kupodivu bůhvíjak nevadilo. Proč? Nejsem si vůbec jistý. Z nějakého důvodu funguje zběsilé tempo, solidní příběh a hutná atmosféra téhle dvacetihodinovky jako dokonalá náhražka uspokojení z řešení složitých hádanek. Přesto je asi trochu škoda, že se nepokusili autoři využít nabízející se prostor k vytvoření dalšího, těžkého stupně obtížnosti, který by do hry zakomponoval pár pekelných rébusů či úkolů. Pokud si dobře vzpomínám, podobný systém byl použit mj. ve stařičké sérii Tex Murphy a fungoval skvěle. • Poslechová lobotomie Němci odvedli na novém Poslovi pořádný kus práce a jistě si všímáte, že pokud jsem dosud hře něco vyčetl, jednalo se o maličkosti. Ano, sem tam narazíte na postavu, která by o sobě mohla plácnout o dvě věty více, nebo puzzle, jehož použití nejspíše nechápou ani sami autoři hry. V celém obrazu nehrají takové věci významnou roli. Co však roli hraje, je dabing, kvůli němuž bylo vydání hry v Česku soustavně odkládáno. Neočekával jsem žádné orgie, grandiózní výkony pana Brzobohatého a spol. jsou v podstatě nepřekonatelné. Alespoň trochu se přiblížit. Alespoň trochu. To bylo moje doufání, o němž už teď vím, že nebylo naplněno. Dabing totiž v kruzích rotuje kolem středobodu průměrnosti. Výkony herců kolísají mezi „docela dobré“ a „kupka hnoje“. Vážení Infinity Ward nebo kdokoliv jiný, až budete hledat nové metody, jak realisticky simulovat efekt pískání v uších po výbuchu granátu, zajeďte si do Ostravy nahrát pár vět od oné chuděry, která si střihla úlohu nemocniční sestry a policistky. Garantuji, že hráčům bude potom v uších nejenom pískat, ale taky z nich vyletovat nastrouhané kousky mozku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Narazíte i na světlejší okamžiky (sluha Bates, lékař, majitel hotelu,...). Ty rázně zazdívá samotné znění textu, kdy postavy nepřirozeně nadávají spisovnou češtinou nebo nejednotným způsobem vyslovují cizí jména. Když v rámci jednoho dialogu zaznívá jméno Murray střídavě coby Muraj a Mari, to je tedy mírně řečeno maso. No a pak tu máme Davida Prachaře alias Darrena. Pan Prachař je profík každým coulem, proti tomu ani půl slova. Co je mu to ovšem platné, když měl očividně na stole připravený stoh papírů s textem, bez vysvětlení jeho kontextu. Odvykládal si tedy svoje v konstantně neutrálním, dumajícím tónu. Výsledek? Pro účely komentování objektů v lokacích perfektní, ale jakmile dojde na emoce, koná se absolutní katastrofa. Posuďte sami z našich videí. • Vizuální klenot 
zdroj:
tisková zpráva
Kvalita dabingu o to víc to zamrzí se zjištěním, že zbylé stránky technického zpracování dopadly prostě skvěle. Grafika? Animace postav mají jistě svoje rezervy, ale bohatě to vynahrazují překrásná pozadí lokací. Perla vedle perly. Soundtrack? Škoda mluvit. Použité motivy z první dílu se snoubí s nejrůznějšími hudebními nástroji a vytvářejí bezchybný doplněk každé scény. Nároky na HW? Hru jsem ze zvědavosti testoval na prachobyčejném notebooku s Core2 Duo, 2GB RAM a intelovskou integrovanou grafikou. Nebyl nejmenší problém. Co se týče uvedení v obchodech: TopCD hru Posel Smrti 2 z Ostravy expedovali v úterý 9.3. a zabere pár dnů, než se fyzicky rozveze po celé republice - mělo to být 10.3., ale téměř nikde ji ještě na pultech nemají (jen v Ostravě a okolí). Stát bude 599 Kč. Stáhněte si: Německé demo Související články: Novinky, Recenze a návod na první díl Posla Smrti |
| Ondřej Prokop | |
