Autor: Marek Beniač Publikováno: 31.října 2007 | Verze: prodávaná/X360/anglická Doba recenzování: 1 týden |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Tradiční herní módy Předchozí odstavce určitě neberte jako kritiku, spíše šlo o vysvětlení poněkud svérázného systému hry, jehož alfou a omegou jsou Kudos. Pravdou také je, že zdaleka ne ve všech závodech lze spoléhat pouze na atraktivní podívanou pro diváky, jelikož hra naštěstí obsahuje také módy, při kterých dominuje řidičské umění a souboj s vteřinovou ručičkou. Vyjma klasiky typu Time Attack nebo jízdy mezi checkpointy (za průjezd každého tradičně dostanete nějaké ty vteřinky k dobru) samozřejmě uplatníte rychlé a přesné průjezdy také při dovádění s radary (měří se rychlost a hodnoty se sčítají) nebo ve stíhací jízdě. Že jde o předjetí určitého počtu aut za daný čas asi není nutno zdůrazňovat. intro (s hudbou The Prodigy - Shadow) Také ve vyřazovacím klání, kde poslední jezdec v poli vždy po určitém časovém úseku odstoupí, není prostor na efektní smyky a pálení pneumatik, stejně jako při slalomu mezi kužely, jež chce přesnou ruku a pevné nervy – za každý poražený následuje penalizace. Vybouřit se naopak můžete klidně hned vzápětí, kdy se pravidla otočí a kužely je třeba v časovém limitu zporážet. Ale buďme vyvážení, arkádový režim shromažďuje ve svých deseti soutěžích rovněž velkou řádku „disciplín“ kde rychlost a precizní řízení znovu ustupují smykům a dalším bláznivým kouskům. Nakonec názvy kategorií (PGR4 u nás vychází s českými texty) jako Driftování o 106 či Superstar prozrazují mnohé. Ne, druhá jmenovaná vážně není o zpěvu, alebrž o sbírání hvězd za… a to byste neuhádli, za triky. Kudos, kudos, kudos – kdo jich nastřádá na různé způsoby nejvíc, vyhrává. Z amatéra mistrem Novým prvkem ve čtvrtém PGR je režim kariéry. Pakliže arkádová škatulka se sbíráním medailí prakticky kopíruje předchozí díly série, kariéra dává vzpomenout na hry jako ToCA Race Driver nebo MotoGP, ať vzpomeneme i na motorky. Na začátek je dokonce nutno stvořit vaše virtuální já, když si v lehkém RPG duchu vyberete pohlaví a vzezření svého závodníka. Volí se i zbarvení a styl závodního overalu, respektive kombinézy, nezapomnělo se ani na státní příslušnost. Česká republika mimochodem chybí (ale překvapuje to někoho?) a našincům tak nezbude nic jiného, než se zařadit do skupiny Rest of World. Dál už jede vše v zajetých kolejích, hráč začíná svou pouť na samém dně žebříčku (72. místo) a záleží pouze na něm jak a kdy se ocitne mezi elitou, na samém vrcholu. Hra vám prostřednictvím kalendáře servíruje jednotlivá klání a šampionáty jak na běžícím páse, přičemž automatický vstup máte pouze do závodů na „vaší úrovni“ a případná pozvánka mezi lepší řidiče následuje až po kvalifikační jízdě. Inu oponenti z vyšších pater žebříčku mezi sebe nepustí kdejakého zelenáče. Tu a tam se objeví též speciální klání, jehož výsledek se nezapočítává do oficiálních tabulek, avšak odměnou je bonusový obsah, většinou nějaký ten exkluzivní vůz. Jako příklad bych uvedl duel nazvaný Benzín nebo elektřina – bláhový vyzyvatel doopravdy věřil, že mnou řízený elektromobil Tesla Roadster bude v cíli tím druhým. Ó jak se mýlil a posléze i vztekal, když jsem si vítězný vůz odvážel. Okolo světa Potěšitelnou skutečností je též řád a složení závodů v kariéře. Už žádné přeskakování z kontinentu na kontinent a z města do města, tahle část hry má konečně hlavu a patu. Jede-li se asijská část mistrovství, užijete si metropolí jako Šanghaj, Tokyo a Macau – hned na několik způsobů a v několika různých závodech. Následuje animovaný předěl a celý motoristický cirkus se přesune za oceán, na staré známé silnice Las Vegas či New Yorku. Hřmící motory nově hostí také Quebec, jehož tratě jsem si okamžitě zamiloval. Jednak jsou místní úzké a poměrně členité uličky opravdovou výzvou a potom, leckteré pasáže mi připomněly legendární okruh v Monaku. Městské okruhy (a zvlášť v tomhle stylu) zkrátka patří k mým oblíbeným. Mimochodem skutečným očistcem je Macao, kde výrazy jako úzká ulice, prudké stoupání a velmi ostrá zatáčka dostávají úplně jiný rozměr. Nakonec kdo okusil titul WTCC od SimBinu, jistě už mu běhá mráz po zádech. Abych ale nezapomněl na Evropu, i zde se dají zažít pěkné strkanice. K Londýnu se totiž letos nově přidal i Petrohrad, jehož široké bulváry často svedou závodníky do bočních – už ne tak širokých – uliček podél řeky… a tam už začíná být hodně těsno. Jediným okruhem (no je tu ještě trať Michelinu, ale ta je spíše testovací) situovaným mimo město, zůstal pochopitelně německý Nurburgring, opět v několika variantách a modifikacích, včetně nesmrtelné Nordschleife. Suma sumárum, čeká vás devět destinací, každá obvykle s devíti okruhy… opovažte se říct, že vám to nestačí! V autě nebo na motorce Garáže v PGR4 mají obsahovat 120 vozidel, lépe řečeno závodních strojů – když už se tvůrci rozhodli poprvé v historii vypustit na tratě také motocykly. Jednostopé stroje sice jsou co do počtu v menšině, přesto však pokrývají (stejně jako automobily) širokou skupinu výrobců i modelů. Ze světoznámých značek namátkou jmenujme Ducati, Suzuki, Yamahu, Hondu, Kawasaki… přičemž tu jsou modely cestovní i ryze závodní. Tenhle rys nakonec zůstal zachován také u aut, od vozítek typu Mini Cooper a Delorean, přes „obyčejná“ vozidla jako Mazda RX-7, Subaru Impreza nebo Audi RS4 až ke sporťákům Ferrari, Lamborghini, Porsche či Saleen. Pomyslný vrchol pak tvoří vozy jako stvořené pro okruhy, Mclaren F1, Mercedes CLK-GTR, Ferrari FXX, Panoz GTR, Koenigsegg… dál myslím netřeba pokračovat. Nabídka je nesmírně pestrá, jsou tu auta moderní i veteráni, stroje závodní jakožto i auta z běžného provozu a na své si přijdou též milovníci amerických muscle cars, vyznavači jedné stopy a obdivovatelé konceptů. Pečlivá selekce musela dát jistě hodně práce, nicméně na první pohled nechybí snad žádná značka, žádný model. Koho zajímají podrobnosti, rád si jistě pročte kompletní seznam, ostatní se patrně spokojí s konstatováním, že krasavci parkující obvykle v garážích Need for Speed nebo Test Drive, parkují i zde. Je třeba zmínit též tradiční dilema – totiž s čím jezdit. Potýkal se s tím už Test Drive Unlimited a ani čtvrtý Gotham nebude výjimkou. Jde o to, že motorky jsou rychlejší a pro mnohé tratě výhodnější. Možná stálo za úvahu vytvořit závody oddělené, zvlášť pro motorkáře a zvlášť pro pány s volantem v ruce, protože smíšené startovní pole, pro než se v Bizzare Creations rozhodli, mnohdy nedělá dobrotu. Motocykly pekelně akcelerují a na spoustě okruhů jsou i obratnější, o snazším sbírání Kudos už řeč byla. Když na to přijde, kromě několika závodů v Arcade módu není zapotřebí na motorku sednout, ovšem až budete marně nahánět nějakého dárce v úzkých uličkách a s údivem pozorovat jeho bodový zisk… možná přehodnotíte obsah vašich garáží. motorky v Quebecu Proměnlivé počasí Asi poslední velkou novinkou v PGR4 je počasí. Je zvláštní, že si tvůrci občasného deště, mlhy či sněhových vloček za okny svých kanceláří všimli až s vývojem čtvrtého dílu, o to víc si ale dali záležet. Pokud jste už viděli kapky vody, zběsile se rozstřikující o přední sklo, funkční stěrače jenž s nimi bojují nebo vodní mapy, vytvořené proudem vzduchu na karoserii, víte o čem je řeč. Mého čerstvě koupeného Lamborghini Diabla, kteréžto si svou závodní premiéru odbylo za veliké průtrže mračen, mi bylo skoro až líto. Naštěstí počasí se dynamicky mění a tam kde dřív padaly z nebe provazy vody, může během pár minut vysvitnout slunce. A naopak, pochopitelně. Intenzita deště rozeznává hned několik stupňů, od mírného mrholení až k lijáku s temnou oblohou, plnou křižujících blesků. Totéž samozřejmě platí také pro mlhu, zažít lze lehký mlžný opar i jeho neprostupnou sestru, hustou tak že by se dala krájet. Skvělé je, že počasí tu není jen pro efekt, ale vážně plní svou funkci. Popravdě si nevzpomínám na jinou hru, kde bych kvůli snížené viditelnosti sundával tak často nohu z plynu, lépe řečeno nejel stále naplno. V tomhle ohledu musím též poděkovat za vylepšené dovádění mezi kužely, kdy jsou zelené branky opatřeny ještě oranžovými, jakoby vodícími kužely. Drobné problémy s orientací jsem měl už v PGR3 (šedivý asfalt trati mnohdy splýval s okolím a branky jsem zaregistroval často na poslední chvíli) a při hustém dešti a mlze by to pochopitelně bylo ještě horší. Ačkoliv dynamické počasí působí vítaným a osvěžujícím dojmem, po chvilce hraní se doberete staré známé pravdy, totiž že všeho moc škodí. Tvůrci (patrně v meteorologickém opojení) nasázeli k mapkám okruhů jednu značku s obláčkem za druhou a pomalu začíná být problém jet závod pod modrou oblohou, se sluncem nad hlavou. Šmankote vždyť ono prší i v menu a kapky stékající po panelech s nabídkami často zhoršují čitelnost textů. Také sprška vody, od kol auta jedoucího před vámi, není tak masivní jak by asi měla být a přilnavost pneumatik, zvláště pak u motocyklů, působí někdy na mokru až zázračným dojmem. déšť Povedená arkádová fyzika Tím se pomalu dostáváme k jízdnímu modelu. Počasí do něj promlouvá výraznou měrou, vždyť už jen fakt, že se za deště na trati tvoří louže, stojí za povšimnutí. Na mokré silnici je rozhodně dobré se takovým místům vyhýbat, jinak při průjezdu ztratíte nejen rychlost, ale klidně i kontrolu nad vozem. O delší brzdné dráze, kluzkých obrubnících a hrozícím aquaplaningu se snad vzhledem k již vyřčenému nemusím zmiňovat. Velikou legraci slibuje také jízda na namrzlých a zasněžených ulicích, ostatně není náhodou, že jedna z nejtěžších výzev ve hře se jede právě v zimě. Maserati 250F z padesátých let na Nordschleife – to je adrenalin sám o sobě, tím spíš když na starém Nurburgringu leží sníh a led. Arkádová fyzika jinak znovu skvěle trefila ten správný kompromis, tohle zkrátka Bizzare Creations umí. PGR4 není bláznivá automatovka ala SEGA Rally, ani lehce nemocný a usmýkaný Need for Speed posledních let. Zároveň však nejde ani o skoro-simulátor (Forza 2) jenž by leckoho možná odradil a nutil ho něco se učit. Inu zlatý střed a radost pro všechny, co chtějí jen zasednout a bavit se závoděním. Při srovnání s třetím dílem je zdá se snazší ovládnout smyky, ovšem při neustálé honbě a shromažďování Kudos se to dalo čekat. Vzhledem k oficiální licenci všech značek (a nelibosti výrobců hledět na pomačkané plechy) je pochopitelná též absence poškození. Tady bude mít navrch nový NFS ProStreet, jelikož pro auta v PGR4 je vrcholem poškrábaný lak karoserie, praskliny na čelním skle a sem tam ulomené zrcátko. Jen lehce vylepšená grafika Po vizuální stránce působí PGR4 jen jako lehce vylepšený třetí díl a celkově to možná nejsou až takové hody, jak by leckdo čekal. Třeba už jen z důvodu, že trojka byla launch titulem pro X360, na níž se Bizzare Creations teprve učili pracovat s novým hardwarem, poznávali jeho architekturu… však to znáte. Modely aut (dobrá, teď už i motorek) jsou nadále vynikající, nadále se ale také dost lesknou, což bude mnohým znovu trnem v oku. Při práci na nové hře ovšem někdo grafikům sebral pastelky jasných barev a ze zásoby písmenek vybral velké H, D a R. Čtvrtý Gotham tak působí lehce civilnějším a realističtějším dojmem, což osobně hodnotím kladně a možná to bylo do jisté míry i nevyhnutelné – v mlze a dešti jen těžko mohou barvy zářit. srovnání grafiky PGR3 vs PGR4 Co se okolí týče, rozdíly už jsou markantnější, konec konců na internetu lze nalézt spousty porovnávacích PGR3 vs PGR4 obrázků i videí a mnozí z vás jistě viděli náš nedávný video-zoom, ve kterém se Ondra také pokusil zachytit odlišnosti na několika tratích. Za vypíchnutí určitě stojí detailnější budovy (zvlášť novinkový Petrohrad a kanadský Quebec se povedly) nebo třeba trojrozměrní animovaní diváci, podél trati. Tleskají, fotografují, cítí-li se ohroženi uskočí od svodidel… prostě fanoušci jak se patří, vždyť povzbuzují i v dešti – přitom deštníky je vybavena sotva polovina z nich. ;) další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii K ozvučení už jen stručně, třeba zrovna davy diváků mohly být slyšet více a podpořit atmosféru městských závodů lépe. Zrovna tak se asi najde dost fajnšmekrů, kterým na jejich domácím kině přijde zvuk toho či onoho vozu mírně zkreslený či odchýlený od reality. Ale co, přejděme to s úsměvem, bavíme se o arkádových závodech, nikoliv o simulátoru, jehož zvukaři pobíhali s mikrofonem od auta k autu. Nakonec dost možná zvukové efekty splynou, či budou přehlušeny dravým hudebním doprovodem, jehož výběr a pestrost vyhoví snad všem. Pop, rock, hip-hop, jazz, klasická hudba… jako lehká ochutnávka několika skladeb poslouží opět Ondrovo video, kdo má zájem, omrkne kompletní playlist a koho naopak nezaujme nic, k závodům si pustí hudbu vlastní. Žijící Xbox Live Přestože arkádový a kariérní režim vydrží opravdu na dlouho, ta pravá zábava začíná až se závody proti živým soupeřům. Možnosti multiplayeru jsou dostatečně široké, od split-screenu až ke službě Xbox Live, kde vám vychytaný systém TrueSkill vždy najde vhodné soupeře, ve stejné výkonnostní třídě. Pro soutěživé jedince jsou pak připraveny online žebříčky a statistiky, stáhnout si lze replaye těch nejlepších. Virtuální fotografy zase potěší galerie momentek ze závodů či aplikace trojrozměrného filtru na obrázky – máte doma modro červené brýle? Pro fotky je možno dokonce i hlasovat a do budoucna se na této stránce chystají také turnaje a soutěže. ukázka ze soundtracku: Covenant - The Men Stáhněte si: Videa, Trailery, Demo z Xbox Live Marketplace Související články: Video-recenze, TEST, Novinky... |
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |