Renegade Ops - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Renegade Ops - recenze

2. 12. 2011 19:30 | Recenze | autor: Karel Drda |

I obyčejná tuctová střílečka se za určitých okolností může stát neuvěřitelně zábavnou a pořádně adrenalinovou hrou. Tvůrci Just Cause si prostě řekli, že si zkrátí čas nějakou staromilskou izometrickou adrenalinovou akcí a vytvořili Renegade Ops - nejzábavnější titul upadajícího žánru za posledních několik let.

Renegade Ops může evokovat svým názvem taktické akční střílečky, kde se skupina zelených mozků protlouká městem a všelijak kooperuje a zachraňuje tak svět před teroristickou hrozbou. Nenechte se však mýlit, tahle hra po vás nechce nic jiného, než pořádně rychlé reakce na ovladači. Takže ještě jednou, jde o klasickou vehiklovou akci, kde jezdíte po celkem rozlehlé mapě v různých autíčcích a střílíte všechno, co se hýbe. A na to všechno se díváte z krásné 3D ptačí perspektivy. Místo autíčka si navíc můžete do věty dosadit i mnohem honosnější podstatná jména, například transportér nebo terénní auto.

Hra je to jednoduchá, ale zároveň vás na pár hodin chytne a nepustí. Příběh je v daném případě k pochopení světa Renegade Ops naprosto bezpředmětný. Je zde jakýsi vychechtaný padouch, který zjevně netrpí nedostatkem financí a pravděpodobně hodlá ovládnout celý svět. Na své straně má neuvěřitelné množství zbraní, munice, technologií a vojáků. Na straně druhé je pětice hrdinů v čele ostříleným Rambo-drsňákem Bryantem, jež se svým A-týmem dokáže padoucha sesadit z jeho trůnu.

V jednoduchosti je zábava

K pochopení toho, co se po vás chce, budete potřebovat přibližně milisekundu, než se propojí několik neuronů ve vašem mozku. Vše ostatní je už o rychlosti a postřehu, když budete střílet hrozivé vlny nepřátel. Je tu pětičlenné komando - každý bojovník reprezentuje jeden typ vozidla. Na začátku mise si tak vyberete vehikl, který vám bude nejvíc vyhovovat a jde se na věc.

Každé bojové autíčko má nějaký bonusový prvek: zda si vyberete lepší štít, či nějakou speciální zbraň, záleží jen na vašem pocitu. Pro zdárné splnění kampaně je potřebná především rychlost a postřeh při míření na cíle. I když je ve hře jen devět kampaní, rozlehlost map a variabilita úkolů je velká a dokončit každou na jeden zátah, dá pořádně zabrat. Ona se totiž funkce autosave probudí vždy až na konci mise.

V jednoduchosti je adrenalin

Pokud vás rozstřílí na maděru, auto se vždy znovu obnoví a pokračuje se dál. Úkoly jednotlivých kampaní jsou sice triviální, ale vždy jde o sled několika pokynů, které se v průběhu vaší spanilé jízdy objevují, takže výsledný dojem není špatný. Většinou jde o úkoly typu zachraň civilisty, zlikviduj silo na rakety, znič tanky, přivez čipovou kartu a podobně.

Aby však hra nebyla úplně jednoduchá, vymysleli tvůrci jednu celkem zákeřnou fintu. Spadne vám do klína třeba úplně triviální úkol v podobě zničení radarů, kterých je na mapě hned několik. V klidu si jezdíte, kropíte neomezným množstvím základní munice nepřátelská vozidla, vojáky, vrtulníky, strážní věže a hezky vám to ubíhá. Jenže najednou vyskočí na obrazovce tříminutový časový limit a v tu chvíli je o nervy drásající a zbrklou jízdu postaráno.

Jakmile totiž nastane problém a vy časovku nestihnete, vracíte se pěkně na začátek. A upřímně řečeno, takových pekelných chvilek se v průběhu jedné mise může objevit hned několik. Čím více se blížíte k cíli, tím jsou úkoly tužší a množství protivníků samozřejmě narůstá. Pokud se rozhodnete pro třetí nejtěžší obtížnost, pak je na gamepad (viz níže) nejlepší použít robotické prsty řízené nějakou novou nanotechnologií. Tempo klikání je totiž opravdu smrtelné.

Z povražděných nepřátel navíc padají bonusy v podobě velmi potřebného zdraví, ale také všelijakých speciálních zbraní a nábojů. V jednu chvíli tak můžete na nepřátele chrlit třeba plameny, nebo rakety. Proti odolnějším nepřátelům je to vyložená nutnost. Renegade Ops je díky tomu všema zábavná akční střílečka, která sice po čase začne trpět stereotypem, ale kompenzuje to hezkým zpracováním. Svět pod vámi vypadá skvěle, je plný efektních barev a na výbuchy (i když jsou hodně nadsazené) je radost pohledět.

zdroj: Archiv

V jednoduchosti je krása

Tvůrci téhle akční jednohubky se rozhodli pro krystalicky jednoduchou zábavu, která kupodivu funguje. Vůbec nevadí, že se nejedná o kdovíjak progresivní hru a po čase se začne silně opakovat, v daný okamžik je rozhodující míra zábavy, která je zde opravdu na slušné úrovni.

Komiksově laděné úvody jednotlivých misí, grafika, pořádně nadupaná akce - to všechno jsou hlavní klady, které nelze přehlídnout. A když připočteme možnost vylepšování vehiklů po dokončení mise a skutečně tuhé finální bosse, například v podobě vrtulníku, je zde sice tuctová, leč pořád notně zábavná oddychovka. Tvůrcům navíc zjevně nechybí humor, jak jinak si vysvětlit u PC verze přítomnost žlutavého vehiklu á la Half-Life s řidičem, který se jmenuje Gordon?

V jednoduchosti je...co je s tím gamepadem?

PC verze bohužel hráče mučí nepříliš šťastně vyřešeným ovládáním. Hru lze samozřejmě hrát na klávesnici, jenže zatímco střelbu a míření myší si osvojíte během okamžiku, tak ovládání vozidla obligátními klávesami WASD může přivodit po nějaké době infarkt. Správný směr jízdy je navíc pro zdařilý průběh mise podstatný a i menší chyba může přivodit váš konec.

Řešením je logicky gamepad, ale bůhví proč lze použít jen ten od Xboxu 360, a pokud jej nevlastníte, jste prostě v koncích. Můžete vyzkoušet všelijaké emulátory, třeba pro Logitech gamepady, a pak do diskuze napsat, jak jste pochodili, ale podle všeho jde o téměř nemožnou věc.

Verdikt:

Jednoduchá a trochu zastaralá střílečka, která však na pár hodin přiveze zábavnou akční jízdu. I takových her je třeba!

Nejnovější články