V jednom měly ty potvory toužící po mém mozku a nervech pravdu, tohle vážně není ten starý klasický Resident Evil. Ale to nebyl ani ten minulý, a přesto jsem se bavil. A teď jsem se bavil ještě víc. „Tohle není...,“ zaklokotal jeden zombík, jemuž uhořely nohy a jen se ke mně plazil, aby mi ozobával kotníky. Ale to už jsem neměl na opakující se stížnosti nervy a nově naučeným kopem jsem mu s gustem rozdupnul hlavu. Ne, tohle je šestka, tak si na to zvykni. Otázkou není, zda se podobá starým dílům, ale jak dopadla.
Toho, že Resident Evil 6 pokračuje v nastoleném trendu z pětky a jde tedy o dobrodružný, příběhový a především akční horor, si mohl každý všimnout z videí. Vlastně bych k celému popisu měl dodat ještě výraz kooperativní, protože pátý díl byl vynikající kooperativní hrou i pro ty, které jinak štval příběh a některé prvky. Šestka herní styl „bojíme se s kamarádem“ rozvíjí.
Akční prvek převzal v šestce už definitivně nadvládu nad survival hororovou složkou, což neznamená, že se nebudete bát, nicméně nepůjde o strach, který je k zažití třeba v titulech Siren: Blood Curse, Amnesia či Penumbra. RESI 6 přesto dokáže alespoň občas navodit pocit stísněnosti, odporu, šoku a klasického „já za ten roh nejdu, vím, že tam něco je a nechci, nechci, nechci...áááh, já vám to říkal!“.
Tolik tedy k základním faktům a zbývá dodat, že není dobré hodnotit hru podle dema (pokud jste hráli), protože odvedlo ukázkovou medvědí službu. Představilo nové prvky, ale nedokázalo odrazit rozmanitost a kvality hry, naopak ještě předvedlo pár chybek v designu, které byly (povětšinou) odladěny.
3+1 v jednom balení
Jak už jsem psal, RESI 6 je hrou příběhovou. Story kolem Umbrelly, několika verzí virů a vyvolených hrdinů se dále rozvíjí a přináší i pár nových postav. Je to věc, která vás táhne přes momenty, kdy se hratelnost opakuje nebo se už počtvrté snažíte přijít na kobylku tomu samému bossovi.
Neříkám, že je příběh vysloveně strhující, ale pramení to z toho, že se Capcom odvážil udělat netradiční krok. Nabídl tři (s bonusovou kampaní za Adu Wong čtyři) samostatné kampaně, které se prolínají a doplňují celou mozaiku příběhu. Capcom dokonce zašel tak daleko, že všechny tři kampaně vytvořil s časovou fragmentací, což znamená, že se velmi často vracíte v čase a dokonce vám některé věci nebudou dávat smysl, dokud si neodehrajete i další linie. A to není vše...
zdroj: Archiv
Roztříštěnost časových linií
Přijde mi nevhodné, že hned v první kampani můžete hrát za Leon Kennedyho. Většina hráčů logicky začne s ním, protože to je oblíbenec a slibuje zážitek nejbližší původním hrám v sérii. Jenže si myslím, že byste za Leona měli hru vlastně končit, protože časově je jeho linie poslední, jak začátek, tak konec.
Zní to zmateně? Inu, mezi kampaněmi se dá skákat po dohrání jednotlivých kapitol, takže máte možnost si poskládat vlastní film, kdy si necháte cliffhangery, přeskočíte z jedné krizové situace do druhé nebo si prostě řekněte, že přišel čas oddechnout si od velmi akčního Chrise a skočit právě k Leonovi, tím pádem k plíživému strachu a hutné atmosféře.
Navíc si lze pomocí tohoto prvku poskládat kapitoly tak, aby vše chronologicky sedělo. Pokud vás bude zajímat pořadí, jak vše hrát co nejvíce podle chronologického pořádku, přečtěte si poznámku na konci článku. Ale je to jen na hráči, jak si svůj příběh „uvaří“.
Každý se svým kamarádem a my bez spoilerů
Kromě Leona, kterému sekunduje Helena Harper z tajné služby, a který řeší propuknutí epidemie v USA, jsou tu další dva aktéři. Chris Redfield se nachází (kvůli chronologii by možná bylo lepší napsat „bude nacházet“) v Číně, kde trpí ošklivým případem amnézie a společně s věrným vojákem Piersem Nivansem a menší jednotkou BSAA likviduje místní mutagenní infekci.
Třetím do party je nováček, mně nejsympatičtější ze všech. Jake Muller je žoldák, který s sebou nese břímě/benefit významného rodiče a ve fiktivní Edonii, východoevropské zemi evokující něco mezi Českou republikou a Srbskem, musí, společně s překvapivě sympatickou Sherry Birkin, řešit vlastní problémy.
Právě jsem popsal informace z prvních pár minut každé kampaně a neřeknu ani slůvko více, protože bych vám vysloveně kazil hru. Je totiž zábavné objevovat nové vztahy, návaznosti a dávat dohromady skutečnou podobu událostí, jak postupujete hrou.
Třikrát jinak, ale vždy zábavně
Každá kampaň je jiná. Ta Chrisova má nejblíže k tradičním akčním hrám se systémem krytu. Ačkoliv Chrise moc nemusím a vojácký styl se mi začíná zajídat, po dvou kapitolách nabere jeho linie skvělé tempo a předhodí vám spoustu zajímavých momentů včetně několika skvělých bossfightů.
A fakt, že má protivníky ozbrojené střelnými zbraněmi, vyžaduje zcela odlišný styl od Leonova. Nábojů také není nejvíc, takže se určitě netěšte na Rambo průchod skrze davy potvor. U Chrise se představují tolik propagovaní noví mutanti, J'avo, kteří na mě udělali dojem. Reagují na poškození a kromě regenerace náhodně mutují do různých podob.
Na J'ava tak neexistuje jedna universální taktika, protože různé formy mívají jinak umístěná zranitelná místa a umí pěkně zatopit. Nevypočitatelnost hezky zvyšuje obtížnost a já bych všem, kteří chtějí zažít horké chvilky, doporučil ještě si ji zvednout manuálně při startu kampaně.
Přišel čas na ránu ocelovou pěstí
Linie za Leona je protkána několika plusy a mínusy. Jednoznačným plusem jsou klasické zombie, které nestřílí (pokud nejde o infikovaného policistu, kterému to stejně nemíří), ale je jich hodně a umí ve větším množství nadělat problémy. RESI 6 používá velké, velké množství QTE (quick time event) a ve chvíli, kdy vás zombík popadne, musíte se frenetickým mlácením páčky vymanit a případně mu vystřelit mozek. Zní to prapodivně, pokud nejste fandy QTE jako já, ale k mému překvapení to funguje.
Verglování páčkou dobře navozuje pocit zoufalé snahy o vymanění se ze spárů potvory, která vám postupně užírá jeden dílek zdraví za druhým - tenhle typ útoku dělá i z klasických zombií velmi nebezpečné soupeře. Kampaň vás navíc nenutí používat kryt, který jsem shledal dosti vrtkavým (viz níže), a tak se soustředíte na uhýbání, pečlivou střelbu a správně načasované útoky na blízko.
zdroj: Archiv
Velkou novinkou jsou útoky na blízko. V RESI 6 jsou pro přežití klíčové, protože jsou v menších prostorách účinnější, než míření a střelba, jdou řetězit do komba a samozřejmě vám šetří náboje. Nejdou ale zneužívat. Jakmile se vám vyčerpá stamina, musíte si dát pauzu, takže armáda zombií opravdu nejde ukopat a rozdupat. Nemluvě o tom, že při špatném načasování vás zombie čapne a ohryže a J'avo střelí či práskne po hlavě zmutovaným pařátem. Občas postava použije pěkný kontextuální chvat (práskne zombíkovi hlavou o zeď, propíchne ho vlastní mačetou), který jen podtrhuje migraci k akčnímu stylu.
Vzhledem k zábavné akci je smutné, že mě na Leonově kampani zklamal příběhový obsah. Ačkoliv v ní natrefíte na několik působivých filmových sekvencí, nemá story tah na bránu a samotný Leon jakoby přišel o charisma. Jeho kampaň má alespoň dusný feeling společnosti, která právě zjistila, že má velké problémy se zombiemi a apokalypsa buší na dveře. Některé momenty jsou atmosféricky opravdu hutné a z posledních dvou RESI her se nejvíce blíží stylu prvních titulů.
Na hraně mezi akcí a akcí
Jake se pohybuje mezi oběma dříve jmenovanými. Jeho interakce se Sherry je zajímavá, občasným situačním humorem zábavná a celý styl jeho hraní je koncepčně správně pojatý. Sice mně naštvalo řešení jednoho bossfightu, ale nic to nezmění na faktu, že z celého RE6 si nejvíce zapamatuji okamžiky právě z Jakeovy kampaně. Tu a tam vás během ní čeká až příliš akční pasáž, která moc hororové atmosféry nepobrala, ale Jake má zase obdivuhodného soupeře, který se zapíše do análů celé série.
Samozřejmě je tu ještě kampaň za Adu, která není tak dlouhá jako u ostatních postav (zabrala mi čtyři hodinky), ale je zábavná a nabízí další vhled do Resident Evil universa. Celkově mi hra sežrala úctyhodných 27 hodin života, takže na vyšší obtížnosti se přes třicet asi spolehlivě dostanete. To je opravdu hodně hodně solidní porce hraní.
Při takové délce je jasné, že občas zaklepou na dveře slabší momenty, kdy už máte těch náhodných cestiček, které před vámi vytváří přísně lineární cestu, dost a bije to do očí. Stejně tak občas přijde stereotyp. Díky roztříštění do tří částí to není tak často, ale tenhle symptom se nevyhne ani RESI 6.
zdroj: Archiv
Ve dvou se to lépe táhne – mnohem lépe
Asi nemohu dostatečně zdůraznit, jak moc vylepšuje celkový zážitek z hraní kooperace. Capcom od dob pětky udělal další krok kupředu a RESI 6 je tak vynikající kooperativní hrou. Pokud máte kamaráda, který s vámi celou hru projde, klidně si přidejte k hodnocení bodík, protože se rázem nabízí specifické možnosti řešení situací a logicky se zvedá zábava, jak už tomu u kooperativních her a sdílených zážitků z hraní bývá.
Je tu nemálo momentů, kdy se rozdělíte, a každý má jinou roli, případně razí jinou cestu. Má tak cenu si zahrát vše ještě jednou, za druhou postavu, zvláště pokud jste milovníky odemykání všemožných kostýmů apod. Vím, že až nějakou dobrou duši seženu, hru si celou projedu znova v kooperaci, protože AI (s níž jsem se musel až na krátký kooperativní zážitek otravovat) prostě vytváří dojem, že sice nejste sami, ale ten druhý se spíše jen veze.
Střelba AI parťáka není příliš efektivní, i když nakonec zvládne určenou potvoru sundat, pokud mu dáte čas. Zdá se mi však, že parťák neumí umřít (nestalo se mi to), a když vy ležíte, přiběhne a vpálí vám životabudič do srdce. Většinu bojů ale stejně oddřete sami. Pokud tedy máte kamaráda, přimějte ho k hraní RESI 6 pod pohrůžkou násilí, nebudete litovat. Jde hrát i split-screen, byť to už bude chtít opravdu velkou televizi, abyste něco viděli.
Příliš monumentální hrdinové a vrtkavá kamera
S RESI 6 jsem se bavil a moc dobře, ale nemohu zapřít, že zde byly chvíle, kdy jsem hru... řekněme neměl rád. Za celou dobu hraní jsem si kupříkladu nezvykl na kameru – a to není málo. Jistě, zrovna tohle je velmi subjektivní věc. Jenže se mi zdá, že postava zabírá příliš velký kus z obrazu (zvláště hromotluk Chris) a to přehlednosti opravdu nepřispívá.
Třeba se nacházíte v systému úzkých chodeb, třetinu obrazovky zabírá postava a vy se zoufale snažíte najít zdroj zombie chrčení. Bezpočtukrát jsem byl natolik zoufalý, že jsem si narazil sluchátka a orientoval se podle zvuku, který je mimochodem vynikající a dá se podle něj najít i zombík, který se schovává na zemi a plazí se k vám.
V uzavřených prostorách se navíc kamera ráda přehodí do pohledu, který ji přijde lepší, což někdy znamená i přehození ramena, přes které se díváte. Opět je to subjektivní pocit, ale v těchto chvílích jsem měl obrovskou chuť designéry škrtit, protože jakákoli orientace v situaci byla rázem v tahu.
Vrcholem je několik momentů, kdy se kamera zaměří na jedno jediné místo zájmu a nutí vás jít dál. Takže vaše postava jako naprostý kretén (to nejde jinak říct) kouká do vzduchu na nějaký hrozně zajímavý objekt nebo naopak hluboko do země, kde se něco hrozně zajímavého stalo a neřeší, že kolem mohou být zombíci. Dobrá, většinou jde o sekvenci, kdy vás nic nenapadne a vy máte obdivovat nějaký spektakulární pohled, ale není to prostě příjemné a vytrhne to z atmosféry.
Nijak zázračně dobře bohužel nefungoval kryt. Ve střílečkách s krytem jsem už pár stovek hodin strávil a RESI 6 je první kousek, ve kterém jsem s krytem aktivně bojoval. Kombinace tlačítek není intuitivní, velmi často jsem místo schování se za překážku na ni vyskočil. Efekt asi nemusím popisovat...
Stejně tak vyklánění z krytu velmi rád nefunguje, nebo naopak funguje moc citlivě. Opět jste buď lapačem kulek, nebo naopak čekáte, až J'avo doběhne a začne vás drtit. Raději jsem pak pobíhal a snažil se vyhýbat, než abych spoléhal na nespolehlivý kryt. Naštěstí, třeba Leona tohle netrápí.
Problémové jsou rovněž situace, kdy musíte zadržovat nepřátele, dokud nepřijde pomoc. Obecně je mám rád, ale v RESI 6 je jich příliš. Vytrácí se ten pocit výjimečnosti, kdy zoufale odrážíte vlny nepřátel a modlíte se, aby už dorazila pomoc. Tady si spíš po čase řeknete „už zase“. Z odměny se stává stereotyp.
Nejvíce mě však vytočily momenty, kdy kromě parťáka máte s sebou ještě nějaké AI střelce, jak to měl Chris. Tupohlavové, jak jsem jim začal přezdívat, s klidem ignorují polovinu nepřátel. To si takhle běžím do místnosti, která je dle nic nedělajícího vojáka v klidu a dostanu mačetou do hlavy od J'ava, který si pro změnu nevšímal vojcla. Když se to stalo potřetí, přestal jsem tupohlavy brát vážně. Logicky se to negativně projevuje na atmosféře.
zdroj: Archiv
Sbíráme zkušenosti a učíme se nové triky
Naopak je třeba ocenit nově zavedený systém skillů, který nahradil nakupování zbraní (neplačte, každá postava má široké spektrum likvidačních pomůcek) a spočívá v nákupu schopností za zkušenosti, co vypadávají z potvor. Můžete si tak koupit odolnost proti útokům na blízko, vyšší účinnost zbraní, nekonečné náboje pro nějakou zbraň, lepší útoky na blízko nebo hardcore mód, kdy vám AI parťák vůbec nepomáhá.
Vybaveni můžete být jen třemi schopnostmi najednou a většinou na každou z nich chvíli šetříte, což nahrává znovuhratelnosti -nečekejte, že budete hned umět všechno. Dle situace a postavy (schopnosti a sloty se sdílejí) pak můžete přehazovat jednotlivé kombinace, což hru sympaticky oživuje.
Trocha online hrátek
Tím spíše, že lze zkušenosti získávat i v Mercenaries módu, který se vrací a je pořád zábavný. Stojíte (a kámoš případně s vámi) proti další a další vlně nepřátel, dokud nepadnete. A k tomu samozřejmě všemožné kostýmy, pokud možno hodně cvoklé, prostě něco, co odemykači všemožného milují.
Jen se zdá, že jsou v základní hře pouhé tři mapy, což je trochu málo. Další možností multiplayeru je pak Agent Hunt, který jsem bohužel nemohl z technických důvodů vyzkoušet. Po dohrání hry vám dá šanci zahrát si za zombíky v cizích hrách. Samozřejmě, daní hráči musí tento mód povolit. Zní to jako solidní zábava a další hodiny, které s hrou půjde strávit.
Zahraj to znovu, Same
Resident Evil 6 je ve výsledku výborná hra. Disponuje nadstandardní herní dobou, čtveřicí kampaní, dobrou stavbou příběhu (který ale není tak úplně dechberoucí, jak by mohl být) a nabízí možnost poskládat si vše podle svého. RESI 6 má hodně široké spektrum nepřátel, kteří nepůsobí jako natřikrát vyvařené variace toho samého a musím říci, že systém QTE do konceptu dobře sednul a nehází vám, až na jednoho bossáka, klacky pod nohy.
Na druhou stranu, je zde několik prvků, které bych s radostí poupravil, protože při hraní vadily víc, než by bylo záhodno. Což nic nemění na tom, že pokud máte po ruce kooperace chtivého kamaráda, rozplynou se většina uvedených problémů v designu misí, který zazáří právě až ve dvou. Jen je škoda, že zde není víc chytrých puzzlů, které by využívaly dvou hráčů...
Finálním plusem RESI 6 je spousta narážek na předchozí hry v sérii a řada milých drobností, jako jsou odlišné HUDy jednotlivých postav. Může se to zdát jako maličkost, ale právě taková pozornost k detailu prostě potěší.
Chronologické pořadí epizod: Chris 1 – Chris 2 - Jake 1 – Jake 2 – Leon 1 – Leon 2 – Leon 3 – Jake 3 – Chris 3 – Jake 4 – Leon 4 – Chris 4 – Jake 5 – Chris 5 – Leon 5.
