Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku

29. 11. 2018 18:10 - Recenze
autor: Jan Olejník

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows, MAC

Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.

Verdikt

Neotřelý detektivní příběh, který od hráče vyžaduje maximální nasazení a který vám nic nedá zadarmo. Zcela jistě jeden z nejzajímavějších herních počinů tohoto roku.

Hodnocení redakce
9
Karta hry ▶

Recenze

Obra Dinn se vrací

Je ráno, 18. října 1808. Po dlouhých šesti letech se v přístavu zjevuje přízračný obrys dávno ztracené lodi jménem Obra Dinn. Ta roku 1802 vyplula do Orientu s šedesáti lidmi na palubě, ovšem o několik měsíců později byla prohlášena za ztracenou. Jak je možné, že nyní doplula do přístavu? A jaký byl osud posádky? Na to už musíte přijít sami. Zhostíte se role pojišťovacího úředníka Britské Východoindické společnosti, který vybaven deníkem a podivnými kapesními hodinkami vstupuje na rozvrzanou palubu obestřenou pachem tajemství a smrti, aby rozkryl ponurý osud bludného plavidla.

Return of the Obra Dinn si bere to nejlepší z detektivek Agathy Christie či Arthura C. Doyla. Svůj komplexní příběh plný mystérií a záhad rozehrává na omezeném prostoru, který je díky skvěle napsanému scénáři využit naprosto dokonale. Loď totiž není přístupná od samotného počátku, ale jednotlivé paluby, kajuty a skrýše odkrýváte postupně podle toho, jak plyne příběh, potažmo vyšetřování.

Jednotlivé střípky totiž bude skládat pěkně retrospektivně či v některých případech na přeskáčku. Celkový obraz se před vámi bude objevovat poněkud chaoticky, od nejnovějších událostí k těm nejstarším. A čím hlouběji půjdete, tím podivnější budou vaše zjištění.

Memento Mortem

Jedním ze dvou hlavních herních prvků v Obra Dinn je využívání zvláštních kapesních hodinek. Kdykoliv, když narazíte na mrtvolu, můžete stiskem tlačítka zobrazit okamžik smrti onoho nešťastníka. Ačkoliv se jedná o trojrozměrnou scénu, čas stojí, tudíž se můžete po okolí volně pohybovat a zkoumat, kdo byl v té době události přítomen a co zrovna dělal. To je nesmírně důležité, protože po prozkoumání „místa činu“ přichází na řadu váš deník.

Svůj zápisník budete milovat i nenávidět. Automaticky se do něj zapisují nalezené oběti a obsahuje celý seznam posádky i několik ilustrací ze života na palubě, které načrtl jeden z pasažérů. A konečně se dostáváme k hlavní herní náplni: vašim cílem je pomocí dedukce a pozorování rozluštit osud jednotlivých členů posádky.

To znamená, že k jednotlivým mrtvolám musíte přiřadit nejen jméno, ale i pozici v rámci posádky a detailně zaznamenat způsob smrti, aby pak mohla vaše společnost vyřešit celou pojistnou událost. Tohle všechno je nesmírně fajn – Obra Dinn od vás očekává plné nasazení a mozkové závity zahřáté na optimální teplotu. Ve hře se totiž nevyskytuje ani ždibec nápovědy, tudíž když jste na mrtvém bodě, máte zkrátka smůlu. Kafe, cigárko na balkóně, dlouhý pohled z okna… ono to nějak půjde! K hledání návodu se snad nesnížíte, no ne?

Celá galerie

Problém spojený s deníkem ale spočívá v tom, že je až příliš puntičkářsky rozdělen na jednotlivé stránky (sekce), kterými musíte zdlouhavě listovat. Nachází se záznam o mrtvole na straně 30 a potřebujete zkontrolovat seznam pasažérů a ilustrace posádky? Pak je potřeba se jednou klávesou vrátit na samotný začátek knihy, pak si rozkliknout kapitolu se seznamem posádky, nalistovat potřebný řádek (kterých se zobrazuje vždy jen několik), pak seznam zavřít, přejít na další stránku, zkontrolovat ilustraci a hurá zpátky na stranu 30.

Dílem za to může designérské rozhodnutí, dílem retro „low-res“ grafika. Ale upřímně? Jedná se o jeden jediný výraznější nedostatek téhle hry, který je znatelnější až v pozdějších částech, kdy se vám budou stránky hemžit záhadnými nebožtíky.

Způsob vyprávění v kombinaci se strnulými scénami a stylizovanou grafikou vás párkrát záměrně pošle za falešnou stopou. Vidíte námořníka, jak se s nožem v ruce sklání nad mrtvolou? Super, do deníku přibývá záznam, že oběť byla pobodána námořníkem. Jenže dalším pátráním přijde například na to, že tak snadné to není.

Právě nekompromisní kombinace dedukce, pozorování a využívání vylučovací metody tvoří tři hlavní pilíře vašeho napínavého pátrání – a řada důmyslných řešení vás skutečně příjemně překvapí. Navíc je tu ještě jeden fígl: teprve až když správně určíte kompletní osudy skupiny tří lidí, vám dá hra potvrzení, že jste v oněch třech případech trefili. Do té doby ale tápete v temnotách. Proto zde nelze aplikovat přístup pomocí hrubé síly.

1 bit by měl stačit každému

Neotřelou grafickou prezentaci jsem letmo zmínil i v úvodu, ale byla by škoda ji takto odbýt. Return of the Obra Dinn se chlubí „jednobitovou“ grafikou. Používá tedy pouze dvě kontrastní barvy, přičemž stíny, barevné přechody nebo hloubku scény řeší pomocí tzv. ditheringu, díky čemuž připomíná hry z prastarých počítačů a konzolí, ovšem tady je všechno kompletně 3D.

Navíc si můžete zvolit i barevné schéma, které pak emuluje například stařičký monitor Zenith ZVM 1240 či Commodore 1084. Jednobitové grafiky se ale žádným přepínačem nezbavíte. A ani byste neměli – strnulým scénám propůjčuje jakýsi nadpřirozený nádech, a byť mi v jednom či dvou případech znesnadnila identifikaci oběti, v celkovém měřítku je až překvapivě přehledná.

A pak je tu hudba. Ta hudba! Lze v ní vystopovat podobné motivy jako u hlavního hudebního tématu předchozí autorovy hry – Papers, Please! – jenže tady to má všechno takový ten houpavý námořnický nádech. Ve velké míře jsou tu využity smyčcové nástroje, ale třeba i návyková zvonkohra. A bez uzardění přiznávám, že mi zhruba půlhodinový soundtrack jel ve smyčce několik dnů v kuse. Není nikterak sofistikovaný nebo extrémně emotivní, ale ke hře pasuje jak flaška rumu k námořníkovi.

Return of the Obra Dinn zdroj: Archiv

Na palubu!

Return of the Obra Dinn je fascinující záležitost a po odehrané Red Dead Redemption 2 mi tahle skvěle promyšlená komorní jednohubka dokonale sedla. Je to hra, která na vás klade vysoké nároky – ovšem nároky týkající se důvtipu a schopnosti vyvodit si z nejrůznějších situací patřičné závěry. Spatřuji tady lehoučkou paralelu s „právnickou“ sérií Ace Attorney, ovšem Obra Dinn je náročnější a nemilosrdnější.

Při hraní jsem narazil v podstatě jen na dva problémy – nepřehledný deník a… paradoxně mou vlastní netrpělivost. S každou další otevřenou scénou jsem toužil po tom dozvědět se kompletní příběh Obra Dinn. Měl jsem tím pádem tendenci neustále pospíchat, kvůli čemuž jsem kolikrát přehlédl důležitý detail – a že jich je!

Return of the Obra Dinn od vás však nikdy nechce, abyste správnou odpověď hádali naslepo. Když jste v koncích, nemá valný smysl zkoušet všechno na všechno. Sám autor prohlásil, že vám hra dá skutečně ke všemu indicie. Jen zkrátka nesmíte předpokládat, že každá mrtvola bude mít na klopě přicvaknutou jmenovku a v zádech kudlu s vizitkou. Ve výsledku jsem měl kolem počítače několik poházených papírů s namalovanými časovými osami a naškrábanými poznámkami, což je něco, co se mi už řadu let nestalo.

Lucas Pope zkrátka dokázal stvořit unikátní herní zážitek i podruhé. Return of the Obra Dinn vám nejspíš nedá spát a vyjít před třiadvaceti lety, bude se Irenin koutek zoufalců hemžit hromadou „zákysů“ právě v tomhle titulu. Ale jak už jsem zmínil, hledat řešení v návodu znamená degradovat zážitek z celé hry. Momenty, kdy se vám úspěšně podaří identifikovat další trojici nešťastníků, patří k těm nejvýraznějším chvílím, které jsem tento rok u počítače zažil.

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Tagy: horor adventura historická

Zdroj: Vlastní

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)