Zběžný pohled čerstvého majitele hry nutně vyděsí. V nabídce chybí jakýkoli kariérní režim, k dispozici jsou tři (ještě ke všemu recyklované) tratě a pět vozítek. K tomu Time Trial, Spot Race a nabídka závodění v multiplayeru. Za tohle mám dát 16 liber a tvářit se, že je na světě všechno v pořádku?! Když se mi z té představy přestaly ježit vlasy a trošku jsem si ve hře zajezdil, tak jsem si musel chtě nechtě říci, že ano, jako fanoušek tohoto druhu závodění dám. A nezbláznil jsem se.
Největším zločinem tvůrců je totiž samotný plán s mikrotransakcemi. Asi si řekli, že lidem dají možnost koupit si z PSN jednotlivě jen ty tratě a vozítka, která se jim budou zamlouvat. Na tom není nic špatného, jen kdyby už v základní hře bylo dost obsahu. Jenže není. Takhle člověk vlastně nemá na výběr a musí si koupit všechny odstupné tratě, aby ve hře vůbec nějaký obsah byl. A když se mrknu na PSN a připočtu cenu samostatně prodávaného obsahu k ceně základní hry, tak mi vyjde, že za kompletní Ridge Racer dám stejnou cenu, jako za kteroukoli jinou plnohodnotnou PS Vita hru na PSN. Nezaplatím kvůli mikrotransakcím víc, zaplatím stejně.
Proč se tedy Ridge Racer takto neprodává je mi záhadou a mrzí mě, že na to doplácí jinak povedená závodní hra, které jestli něco opravdu výrazně chybí, pak je to onen zmíněný kariérní mód. Chybí mi souboje s bossáky, chybí mi jen ten pocit celkového progresu, který nemohou adrenalinové jízdy v Time Trial módu nebo v multiplayeru pro osm lidí nahradit.
Až na absenci kariéry ale (po nákupu dostupného obsahu!) Ridge Racer herně nikde neškobrtá a herními mechanikami i technickým zpracováním splňuje představu o tom, jak by měla vypadat prémiová závodní hra na PSV. Po patchi nabízí pohlednou a svižnou grafiku, ale i díky superpřesnému ovládání hlavně poskytuje adrenalinový zážitek tolik typický pro hry v této sérii, jak už jsem psal.
Díky zvýšené obtížnosti se budou i veteráni prát s AI o umístění ve Spot Race pěkně dlouho a čekat na upgrade, který jim v tom pomůže. Spíše než klasický multiplayer přitom přitahují závody na čas, kde budete honit každou setinu sekundy, potažmo závodění s „duchy“ ostatních živých jezdců, které můžete posbírat třeba na ulici (obdoba StreetPasu u 3DS) od jiných majitelů PSV a hry.
Když shrnu svůj, nyní už jasně vyprofilovaný, dojem ze hry, tak vidím kvalitní závodní hru, která doplácí na nelogické a nešťastné rozhodnutí Namco Bandai distribuovat většinu obsahu jednotlivě, místo aby jej prostě napráskala do základní hry. Za lidskou blbost, která naštěstí znamená jen to, že si onen obsah musíte manuálně dokoupit, však Ridge Racer trestat nebudu. Body dolů jdou ve výsledku za recyklaci tratí, která dosahuje úrovně ad absurdum a za absenci kariérního módu, který byl páteří několika posledních Ridge Racer her a citelně zde chybí.
