Spíše jde ale jen o kořínky, které nedovedou zabránit tomu, aby s pomyslným stromem jménem Risen 3 občas necloumaly poryvy různých nevypočitatelných směrů. Ten nejpevnější a nejhlubší kořen zde totiž chybí. Říká se mu atmosféra a v důsledku jeho absence vzniklo RPG, které se sice dobře hraje, ale nedokáže vás vtáhnout způsobem, jakým se to povedlo právě prvním dvěma dílům ze série Gothic. Pokud bezejmenný hrdina dovolí, vezmeme to hezky zkraje.
Klišé
Hrozba z podsvětí! Temná magie! Konec světa na obzoru! Víte, co bylo báječné na prvních dílech Gothic i Risen? Nikdo vám hned ze začátku neřval do ucha ty typické fantasy bláboly, které jsme slyšeli už stokrát, a které v nás už rozhodně nevzbuzují napětí. Obě hry na to šly jinak, hezky od píky a komorně. Začali jste jako nicky, kterým mohl být osud království ukraden, protože jim zrovna kručelo v břiše a teklo do bot (doslova). Ke „vznešenějším“ úkolům jste se dostali až časem, přirozeným a logickým vývojem.
Ne tak v Risen 3. Hned zkraje potkáte duchy i démonické potvory, jejichž kostlivý pohlavár vás připraví o duši. Sestřička vás pohřbí, šaman zase oživí a vy tak okamžitě rozjíždíte pouť za spásou nejen sebe sama, ale i celého světa, který začaly osidlovat bestie z podsvětí. Plus ještě něco o titánech a bozích. Asi takhle: S Risen 3: Titan Lords jsem strávil dobrých 40 hodin, prošmejdil snad vše, co se dalo prošmejdit a i teď, během psaní recenze, radši koukám do oficiálních materiálů a ověřuji si, zda ohledně dějové zápletky neuvádím nějakou botu. Zhruba tak hluboko pod kůži se mi (ne)vryl zdejší příběh.
I přes mamutí dávku fantasy klišé však autorům slouží ke cti, že se neberou vždy vážně a kolikrát se během hraní zasmějete. Děkovat za to můžeme ústřednímu rekovi (jeho vzhled je pevně daný), který své okolí neustále sprchuje sarkastickými poznámkami a lidi uzemňuje jako Jan Kraus ve svých nejlepších letech. Není se čemu divit, je to syn kapitána Ocelovouse a bratr staré známé Patty, která se nyní vrací v roli pirátské prostitutky. Nebo tak aspoň vypadá. (Tohle se výtvarníkům vskutku nepovedlo. A když už jsme u toho, europoidních žen tu je co byste na prstech rukou spočítali, vypadají jedna jako druhá a z nějakého důvodu jsou strašlivě šeredné. Všechny.)
Celou dobu tedy na bedrech nesete břemeno spasitele lidské rasy, ale to neznamená, že byste se občas nemohli odreagovat něčím lehkomyslným. Budete lovit prokleté kachny, shánět kytku na rande s domorodkyní nebo zachraňovat vagabunda, který po nočním flámu počůral svaté šutry indiánů, a oni se jej teď chystají obětovat… Coby správný chlapec pro všechno jsem dokonce posluhoval i nejvyššímu mágovi, jehož mlsný jazýček si vymyslel, že by rád čtveřici delikates ze čtveřice různých ostrovů.
Pominu-li zdlouhavý rozjezd, ve světě třetího Risen se jen tak nudit nebudete a jak už je dobrým zvykem, nabízí více aktivit, než je ve skutečnosti třeba. Kolikrát jsem se něčemu věnoval jen proto, že jsem prostě chtěl, ne proto, že bych z toho měl. Červená lucerna sice chybí, ale můžete tu soutěžit třeba v páce, házení dýk nebo chlastání. Věnovat se lze i sbírání rostlinek a míchání lektvarů, vyrábění kouzel, talismanů i zbraní. Můžete opékat maso, krást s ochočenou opicí, hledat zakopané legendární předměty, vybírat cizí kapsy nebo páčit truhly.
Zkrátka a dobře, můžete v podstatě to samé, co ve všech ostatních hrách od Piranha Bytes. Teď je jen otázkou, jestli to z prvního Gothica dělá hru nadčasovou, nebo jestli to z třetího Risen dělá hru archaickou. Inu, asi půl na půl…
zdroj: Archiv
Zpátky v Karibiku
Svět Risen 3 je vcelku velký a bohatý, ale nedokázal jsem si ho zamilovat tak jako Khorinis nebo trestaneckou kolonii. Na to je moc exotický, svítivý a hýřící barvičkami, a já se v něm necítil tak dobře jako v příjemně střídmém, středoevropském světě druhého Gothica. Vývojáři slibovali návrat ke kořenům, ale přitom naservírovali pestrobarevný Karibik, astrální podsvětí a spoustu pirátů. To nesedí.
Ačkoli se původně mluvilo o nějaké větší pevninské části, Risen 3 se ve výsledku odehrává na ostrovním světě Risen 2. To v praxi znamená neustálé hopsání z ostrůvku na ostrůvek, což vytváří dojem nekonzistentního světa. Na největších ostrovech strávíte mnoho hodin, ale když natáhnete krok, z jednoho konce na druhý je přeběhnete za pár minut. Doslova.
Milé nicméně je, že hned po intru se vám zpřístupní takřka celá hrací plocha. Můžete vyrazit na kterýkoli z ostrovů a tamní putování můžete zase kdykoli přerušit ve prospěch jiného šutru. Omezuje vás „jen“ drsná bariéra tvořená silnými nepřáteli, což je příjemně realistické, a několik neviditelných stěn, což je nepříjemně stupidní. Tvůrci vás sice pustí skoro kamkoli, ale jsou určitá místa, kam se podíváte až po splnění určitých questů a pokud do nich půjdete dříve, hra vás vždy „odpinkne“ zpátky. Vypadá to strašně lacině, trapně a jedná se o trestuhodné selhání designérů.
Ti se přitom umí vytáhnout. Jakkoli bych preferoval českoněmecké klima, některé karibské ostrůvky jsou krásné (a jiné zase mdlé). Z čistě technického hlediska je sice hra zastaralá (mimika postav je někde na úrovni prvního Gothica a teď ani moc nepřeháním), ale i tak umí ohromit svými horskými cestičkami nebo lesními zákoutími. Svět je vertikální, příjemně členitý, ručně modelovaný a nikdy v něm nenarazíte na tutéž jeskyni nebo vesničku.
Risen 3 je radost prozkoumávat. Ať už šplháním, padáním, plaváním (konečně!) nebo létáním v podobě papouška. Mockrát jsem vyrazil za jedním z desítek questů a mockrát jsem přitom zabloudil někam docela jinam, protože něco upoutalo mou pozornost. Piranha Bytes navíc vždy uměli zvídavé dobrodruhy ocenit a nejlepší zbraně tak zpravidla najdete v truhlách mimo questové oblasti. Procházky růže přináší a to první, co byste na začátku měli udělat, je otočit se na podpatku a jít přesně opačným směrem, než kam vás žene šipka. Tutově najdete něco užitečného.
Znalci předchozího dílu prostě budou jako doma. Vývojáři nejenže zkopírovali model cestování z dvojky, ale rovnou zrecyklovali i velkou část své dřívější práce. Až si člověk říká, jestli to je vůbec košer. Znovu budete bušit obří kraby nebo písečné ďáblíky, znovu se budete ztrácet v nepřehledném (bezedném) inventáři, znovu budete vylepšovat ty samé schopnosti a znovu se podíváte na pirátskou Antiguu, do inkvizitorského Puerta Sacarica a na gnómský Ostrov zlodějů. Mnohé se tady ale za tu dobu změnilo. Dřívější cukrové plantáže lehly popelem a pohltila je říše stínů, která brzy zahubí celou galaxii, ledaže se jí postaví bezejmenný hrdina a poslední naděje lidstva… bububu.
R jako Gothic
Kdyby někdo udělal tabulku prvků, které Risen 3: Titan Lords sdílí s Gothic II, byl by to seznam delší než tato recenze. Ačkoliv obě hry nejsou kvalitativně srovnatelné, jejich podobnost je neuvěřitelně nápadná. Na planinách budete lovit dvounohé ptáky mrchožrouty, kteří na vás před útokem varovně zakdákají. O kousek dál se zase promenádují chňapavci (snappers) se svými dračími sourozenci a nechybí ani krysokrti, pardon, obří krysy. Akorát zamrzí, že ekosystém nefunguje jako v původních dílech Gothic a místní dravci tak už realisticky neloví býložravce. To už je holt stigma celé trilogie Risen, která z nějakého důvodu neumí některé věci, které o deset let starší oři ze stejné stáje zvládali skvěle.
zdroj: Archiv
Zpátky k pomyslné komparativní tabulce. Nové skilly se neučíte klikáním v menu se stromem schopností, ale návštěvou trenérů, kteří vám danou schopnost pěkně popíší, jako byste se ji učili doopravdy. Stahování kožešin, extrahování zubů a pařátů z mrtvých zvířat, piruety, blokování, plížení, zastrašování, nová kouzla… Ke studiu tu toho jsou mraky, beztřídní systém vývoje postavy vás v ničem neomezuje a zkušenosti sbíráte za každou prkotinu. Přesto není šance, abyste se na jedno dohrání naučili všemu. Ostatně, trojice rozličných frakcí je jasnou motivací k dalšímu experimentování i po prvním dohrání.
Cechy fungují jako v minulosti. Každá banda bydlí na svém vlastním ostrově a s každou se můžete nejprve seznámit skrze šňůry rozličných questů (čeká vás i pár prima plíživých úkolů), načež se budete muset k některé z nich připojit. Můžete se stát lovcem démonů a pokračovat v tréninku s chladnými zbraněmi, strážcem mágů a do svého repertoáru přidat krystalovou magii, anebo voodoo pirátem, který své bio čárymáry nakupuje každou neděli na farmářských trzích.
Jak jednou kývnete hlavou, získáte novou výbavu, nové brnění, nové úkoly a přístup k novým schopnostem i kouzlům. Zároveň se vám však uzavřou vrátka do zbývajících dvou frakcí. Osobně jsem si plácnul s lovci démonů na zdevastovaném ostrově Calador, protože po zhruba 25 hodinách hraní, které připojení k frakci předcházely, jsem si dostatečně zvykl na souboje tělo na tělo v kombinaci se silnými střelnými zbraněmi.
Oproti Risen 2 už bitky nejsou tak prkenné, nový hrdina je mrštnější, lépe reaguje na povely a umí metat kotouly, což dělá bitky dynamičtějšími. Řeči o „totálně překopaném a zbrusu novém soubojovém systému“, které jsme ze strany tvůrců dříve slyšeli, jsou ale liché. Ano, hraje se to lépe než minule, ale není to o moc jiné. Na každý pád tu nehledejte zběsilou rubačku a nadále platí, že krytí i čtení nepřátel je naprosto nezbytné. Nedáte-li si pozor, zatopí vám i prostý divočák.
Nechoďte do lesa
Hry od Piranha Bytes nikdy nebyly lehké. V Risen 3 si můžete vypomoci nastavením obtížnosti, kterou jsem nechal sebejistě vyšponovanou a zpětně mohu mluvit o nejpřístupnější hře, jakou kdy tenhle tým udělal. Jen musíte pochopit základní pravidla.
Předně, ve dvou se to lépe táhne. Odhadem 95 procent hry můžete projít bok po boku s virtuálním parťákem a hned ten první, šaman Bones, vás občas i šikovně uzdravuje. Na nejvyšší obtížnost vlastně není cestování se souputníkem možnost, ale nutnost, protože jakmile proti sobě poštvete dva nepřátele namísto jednoho, máte, inu, dvakrát tak velký problém. Dravé bestie se neostýchají a klidně útočí najednou, čili ideální strategie vypadá tak, že jednoho oponenta poštvete proti NPC kolegovi, zatímco druhého podrbete vlastní čepelí.
Zejména úvod do Risen 3 může být pěkně krušný. Když vám hospodský řekne, že je v lese nebezpečný krokodýl, který vás sežere, skutečně to znamená, že když vyrazíte do lesa, tak vás ten krokodýl sežere. Ikonická biologická bariéra se vrací, síla nepřátel se nepřizpůsobuje síle hráče a většině zón byste se tedy v úvodu měli vyhýbat, dokud aspoň trochu nezesílíte. Pravda, už zkraje se dá pročistit velká část světa, protože váš NPC parťák je v úvodu několikanásobně odolnější než vy, ale chce to koňskou dávku trpělivosti. Kolikrát stačí dva zásahy, a je po vás. F5 je nejlepší kamarád.
Obtížnost hry pak ovlivňuje ještě jeden, trochu podivný, faktor: předobjednávka. Pokud jste si Risen 3 pořídil v tzv. First edici, obdržíte klobouk, brnění a kalhoty dobrodruha, s kteroužto výbavou jsem prošel tři čtvrtiny celé hry. Byla dokonce silnější, než první pořádné cechovní brnění, což v kontextu hry prostě nedává smysl a jedná se o zářný příklad toho, jak předobjednávkový bonus dokáže nabourat vyváženost celé hry. „Předobjednejte si Risen 3, ať se pak při samotném hraní nemusíte tolik snažit.“
Vyplouváme
Pirátská tematika druhého Risen nesklidila kdovíjaký úspěch, přesto se autoři svého námořního kormidla drží zuby nehty a opět tak budete shánět loď i posádku. S klidným svědomím můžeme mluvit o modelu Mass Effectu. Co parťák, to vedlejší quest, ale zatímco Mass Effect nabídl plejádu propracovaných a zajímavých kolegů, Risen 3 je na tom o poznání hůř. Postrádá totiž osobnosti.
V sci-fi sáze BioWare nyní Piranha Bytes dolovali ještě o kousek hlouběji a nově přidali i ukazatel morální kvality. Funguje stejně černobíle jako v Mass Effect a stojí na dialozích. Říkáte pěkné věci? Hra vás vyhodnotí jako hodnou duši. Říkáte ošklivé věci? Budete za bídáka. Ukazatel má vliv na příběhové zakončení, které je tak jako tak dost vlažné, a celkově mi tenhle morální kompas moc neseděl, protože kdo chce hrát za čistého klaďase, nesmí sklouzávat k jedovatě sarkastickým odpovědím, se kterými mám všechny bezejmenné hrdiny od Piranha Bytes spojené.
Ale zpátky na moře. Konečně se po něm projedete! Občas. Výjimečně. Většinou cestujete prostým klikáním na mapě a loadingem, ale párkrát budete skutečně kormidlovat. A je to docela hrozné. Jakoby se tvůrci zamilovali do námořních bitev z Assassin's Creed IV: Black Flag a mermomocí chtěli udělat něco podobného, ale zoufale nevěděli jak. Těch pár potyček s mořskými potvorami je spíše frustrujících než zábavných, zvláště ve světle povedeného Assassina. Špatně se ovládají, jsou úmorně dlouhé a vypadají ošklivě.
zdroj:
tisková zpráva
Risen 3 je vůbec jako jízda na horské dráze. Fantastické chvilky z nezávazného prozkoumávání překrásných zákoutí střídají momenty, kdy se vývojáři zoufale snaží topit pod kotlem epiky, ale výsledkem jsou cut-scény jako od amatérského filmaře s vadou zraku i vkusu. Až příliš často hra působí směšně a nevěrohodně. Třeba šaman domorodého tábora se obává, že v případné válce přijde jeho kmen o mnoho mužů, ale přitom má muže všehovšudy dva. A ten dabing! Chraplák hlavního hrdiny nevzbuzuje respekt, leč humorné pozdvižení, popř. rovnou pohoršení.
Piranha Bytes je malé studio, které ve víceméně stejném složení funguje už od dob prvního dílu série Gothic a občas se zbytečně pokouší o věci, které prostě neumí. Udělali by lépe, kdyby se vykašlali na kulhající epiku a namísto toho vychytali všemožné drobné bugy, občasné zamrzávání, krátký dohled, zlobivou kameru a nestabilní framerate. Většinu času běží Risen 3 dobře i na průměrném stroji (ještě aby ne, však to není žádná next-gen kráska), ale jakmile vlezete do říčních toků, počet snímků se propadne o nějakých 50 procent. Snad dorazí záplata.
Vývoj na setrvačník
S Risen 3: Titan Lords to není jednoduché. Je to velmi dobré RPG, které vaše „gothické“ choutky zvládne do značné míry uspokojit. Ačkoliv v úvodu jsem se do něj musel nutit, nakonec chytlo druhý dech a těch 40 hodin nelituji. Mnoho konkrétních věcí si z nich sice už ani nepamatuji, nicméně utekly jako voda. Znovu bych se ale už do podobného dobrodružství pouštět nechtěl. Žijeme jen jednou, i milovaná „gothická“ formule se časem přejí a tohle byla už jen „další hra od piraň“.
Piranha Bytes mají problém a obávám se, že už jsou prostě vyčpělí. Patnáct let dělají ten samý typ her, plus mínus v tom samém složení, v tom samém rodinném baráku v Essenu, který kdysi přetavili ve vývojářské studio… Do značné míry izolovány od vnějšího světa si Piraně plavou ve svém akvárku, ze kterého už ale všechny dobré nápady vyzobaly a evidentně postrádají elán své vody rozšířit. Již po vydání Risen 2 se kuloáry linuly zvěsti o tom, že essenští tvůrci mají fantasy RPG plné zuby, a možná je opravdu na čase pověsit celý žánr na pomyslný hřebík, než definitivně sklouznou k pásové výrobě.
