Zeno Clash od ACE Team bylo přesně takovým zjevením, a i když se objektivně nehrálo úplně nejlépe, nabídlo hráči naprosto bizarní zážitek, který by se z dal přirovnat k některým filmům Davida Lynche. A co víc, studio díky hře vešlo ve známost a mohlo tak směle začít pracovat na dalším titulu, o jehož netradičnosti snad nikdo ani nemohl pochybovat, i když jde ve výsledku o chytrou kombinaci dvou, zdánlivě neslučitelných, žánrů. Tvůrci tímto mísením zůstali věrni své vývojářské folosofii, jen tentokrát namísto mrazivého a krutého dobrodružstvím nabízejí suchý a absurdní humor spojený s gurmánským požitkem z dobře odvedené práce a ze škodolibosti. A to vše díky valícím se kamenům.

Proti času

Pokud jste někdy dávali v hodinách literatury pozor, nebo vám nejsou cizí řecké báje a pověsti, asi se vám při vyslovení jména Sisyfos vybaví hlavně jeho trest. Slavný nešťastník musí v podsvětí tlačit do kopce obrovský kámen, který mu vždy na vrcholku uklouzne, sjede dolů, a tak musí začít nanovo. Sisyfovská práce.

Tvůrcům ze studia ACE asi bylo Sisyfa líto, a proto se mu rozhodli pomoci. Vložili mu do hlavy ideu, aby namísto do kopce svalil kámen na druhou stranu, prorazil s ním bránu Kronova chrámu a skočil do tajemného portálu, který s trochou štěstí vede někam do země zaslíbené, kde vykonávaná práce ve skutečnosti není zbytečná.

Plán Sisyfovi samozřejmě klapne a dostane se tak do časoprostorového víru, který s ním chronologicky dělá zastávky napříč historií a nutí ho čelit známým osobnostem, jako jsou Vlad Tepes, Leonidás, zombie Platón s Aristotelem, Leonardo da Vinci, Napoleon, kardinál Richelieu a podobně. „Čelit v čem?“, ptáte se? No samozřejmě v koulení balvany.

Rolling Stones

Každé střetnutí probíhá formou duelu, kdy vy i váš oponent máte sice stejnou, ale oddělenou trasu, na jejímž začátku je vaše armáda a na konci nepřítelova pevnost, jejíž bránu chcete pomocí balvanů rozbít a vše za ní rozdrtit.

Kdo dřív nadělá z toho druhého kaši, ten vyhrává. Je to jednoduchý a elegantní koncept, který se následně prohlubuje hlavně díky jednotlivým trasám, které se mění nejen stylově ve vazbě na historické období, ale i funkčně – čímž vás nutí volit pokaždé trochu jinou taktiku.

zdroj: Archiv

Na jedné trase například narazíte na mnoho schodů, bočních cest a výškových rozdílů. Jiná je rozdělena na ostrůvky, mezi nimiž teče zpomalující voda. Nebo je celá „bowlingová“ dráha roztrhaná na kusy a poletuje rozložená na obláčcích.

Důkazů různorodosti by se našla celá řada. Důležité je, že ať už hrajete kteroukoliv trasu, nikdy vám nebude diktovat směr nebo cestu. Prostě tady máte hřiště a je jen na vás, jak si na něm budete hrát. Autoři se z tohoto pohledu pokusili nabídnout co nejvíce prostoru a ještě podněcují vaši vynalézavost celou řadou křižovatek a možných zkratek, jimiž se můžete ubírat.

Trasa jako taková se dá naučit a v podstatě ovládnout, což v případě nepřítele rozhodně nechcete, a proto se do jejího „designování“ zapojíte taky a náležitě ji zasypete nejrůznějšími překážkami, čímž hra připomíná klasické tower defense tituly. Různé „zbržďovací“ stroje se nakupují za peníze získané ničením budov a dalších objektů na dráze a najdete mezi nimi vše od klasických hradeb až po letecké dělostřelectvo, katapulty, bomby, krávy, obléhací slony a mnoho dalšího.

Důležité je znepříjemnit soupeři cestu k vaší bráně, nebo ho totálně zdecimovat. Každá koule se totiž nejrůznějšími nárazy postupně rozbíjí, a pokud se vám skutečně zadaří, může váš soupeř skončit jako hromada kamenné suti. A věřte, že po každém takovém úspěchu se budete škodolibě doslova křenit.

Balls of stone

Vývojáři na vaši škodolibost a zálibu v černém humoru doslova vsázejí, neboť nabízejí kamerový pohled přímo na soupeřovu kouli během její cesty k vaší bráně, ale také hru vyšperkovali řádně suchými a krutými vtípky. Zajíždění občanů, kteří se občas připletou pod kouli, nebo třeba i zabíjení slona přímým úderem z výskoku.

To vše, včetně decimace soupeře a spousty dalšího, vám bude působit dětskou radost. A to se teprve chystáte ponořit do online multiplayeru či bitev v rozpůlené obrazovce, kde se škodolibost ještě násobí faktem, že vlastně škodíte skutečným lidem. Vaše nadšení se neustále stupňuje i díky vzletnému a megalomanskému soundtracku, který s postupným ničením bran graduje a doslova vhání adrenalin do žil.

Je sice pravda, že se s vaší koulí dokutálíte do absolutního finiše během jednoho necelého odpoledne, a v té chvíli už vám bude jasné, že tvůrci nevymysleli nový žánr, ale jen zkombinovali notně odlehčený tower defense koncept s hrami typu Marble Madness, Super Monkey Ball a Katamari Damacy, ale vůbec vám to nebude vadit. Zkušenost s hrami tohoto typu vám pomůže rychleji pochopit záměr ACE týmu, což je předpoklad toho, že se budete bavit.

Tohle není hra, kterou si chcete zahrát na jeden zátah a už se k ní nevrátit. Právě naopak. Sednete k ní, rozbijete několik bran, královsky naštvete pár lidí a s úžasně napravenou náladou jdete dělat něco jiného – a pak si to ještě mnohokrát zopakujete.

zdroj: Archiv

Rock of Age je proto ideální nástroj na zahnání stresu. Nástroj jednoduchý, dostatečně zábavný, šílený a stylový. Tleskám týmu ACE a doufám, že pro tuhle naši konvencemi zamořenou herní scénu chystají nějaký další otřes, nebo minimálně spoustu nového obsahu pro Rock of Ages!