zdroj: tisková zpráva Jeden z geneticky vylepšených vojáků, kteří měli být naším trumfem při boji s armádami Nort, dezertoval po neúspěšném vylodění a masakru celé armády. Rogue Trooper, jak se tento dezertér nyní oficiálně nazývá, nejen nepovoleně opustil bojiště, ale navíc se nyní snaží bojovat s mnohonásobnou přesilou úplně sám. (SNN)

A proč vlastně bojuje? Protože masakr sám zažil a i když je typickým G.I. (Genetic Infantrymen), a tedy žádným přílišným chytrolínem, je mu jasné, že celá armáda jeho spolubojovníků byla, i s ním, prodána, podražena, zrazena někým z Milicomu, velitelství jižanských armád. Na něm je, aby pomstil všechny své spolubojovníky, aby dal klid jejich duším tím, že dopadne zrádce a… však si dokážete představit, co se asi honí hlavou někomu takovému.

Rogue Trooper pokračuje v osamělém brutálním nájezdu na naše vojáky a pozice. Doporučujeme extrémní opatrnost, jde o produkt zvrhlých genetických inženýrů jihu, kteří chtějí nás lid podrobit armádou krvelačným mutantů, kteří se nezastaví před ničím. (Upozornění pro vojáky a občany Nortu)

Rogue se dostává mezi dva mlýnské kameny. Ve vlastních řadách je na něj pohlíženo jako na nebezpečného dezertéra, který se vzepřel velení a proto je nespolehlivý, navíc je (již) jako jediný geneticky vybavený pro extrémní bojové podmínky, které na planetě Nu-Earth panují. A na straně nepřítele? No, to je snad jasné – propaganda Roguea portrétuje jako krvelačného mutanta, který přišel pozabíjet muže, znásilnit ženy a sníst děti.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

•Zběsilá jízda za pomstou
Ano, je to mutant, respektive je stále člověkem, ale byl geneticky upraven tak, aby byl bojeschopný na Nu-Earth, kde je pro běžné lidi nedýchatelná atmosféra a musí tak neustále nosit trochu nepohodlné a pro boj nevhodné skafandry a dýchací přístroje. Jen tak mimochodem je také samozřejmě silnější, odolnější vůči jedům, rychlejší, mrštnější a také modřejší. Barva kůže je jedním z  identifikačních znaků jeho a samozřejmě také jeho spolubojovníků a ještě k tomu je možné jí interpretovat dalšími způsoby (o tom později). Dokonce i sám uznává, že je dezertér. Ale i přes to přese všechno má zdravý rozum a jediné co chce, je dopadnout toho, kdo je zradil. Jenže Milicom tohle neví…

zdroj: tisková zpráva Rogue pokračuje ve svém pátrání a do cesty se mu plete čím dál tím více podivných okolností. Začíná to tím, že konečně zjistí, kdo byl oním zrádcem – v první chvíli se o něm dovídá jen to, že je z Milicomu a že je vysoko, opravdu vysoko v hierarchii jižních armád. Později se přidají další překvápka – Milicom nevyvinul armádu takřka nezranitelných mutantů, aniž by proti nim měl nějakou pojistku a právě tuhle pojistku zrádce silně mačká ve snaze modrého mstitele zastavit a zachránit se. Další šok přichází ve chvíli, kdy Rogue zjišťuje, že není jediným přeživším, naopak, přežila ještě modře krásná Venus, která mu nejednou zachrání kejhák...

•Nadšení pro boj
Third-person akce jsou dnes poměrně oblíbené, proto je v konkurenci těžké obstát. Rogue ale nabízí pár věcí, které by zhýčkané hráče mohly zaujmout. Především originální přístup k tak zajetým věcem, o nichž by vás ani nenapadlo přemýšlet – málokdo by asi v dnešní době řešil mechanismy výměny zásobníků, aplikace lékárniček a podobné prkotiny. Právě proto přístup Rebellionu (nutno dodat, že stále inspirovaný komiksem) velmi potěší.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Společnost v boji totiž Rogueovi dělají tři jeho spolubojovníci, kteří padli během vylodění – jemu se ale povedlo zachránit jejich biočipy, které nesou osobnost G.I. A těmito čipy pak vybaví svojí pušku, batoh a helmu. Po celou dobu tak vlastně bojují čtyři – Gunnar v pušce pomáhá při střelbě, Bagman, původně nosič munice samozřejmě reziduje v batohu, odkud Roguea zásobuje injekce plnými zdraví, ale také zásobníky a nakonec Helm, „informační voják“, jenž dovede řídit, hackovat a další, podobně důležité věci.
zdroj: tisková zpráva
S tímto konceptem minijednotky jsem se asi ve hrách ještě nesetkal. Celé jejich soužití je prostoupeno desítkami vtipných hlášek a rozhovorů mezi Roguem a jeho kamarády vtělenými do výstroje. Navíc se vývojářům tímto nápadem povedlo vyřešit mnoho v jiných hrách nelogických jevů. Bagman třeba disponuje příručním replikačním zařízením, které dovoluje z odpadu posbíraného cestou z mrtvol vyrábět munici a léčebné injekce.

Gunnar zase umí jen tak sám střílet – stačí ho položit na zem na trojnožku a nechat ho konat – jen se Rogue potom musí spolehnout na obyčejnou pistoli (která má, bůhví proč, neomezené množství zásobníků). Helmovou doménou je, mimo hackování a řízení také projekce hologramů – ty jsou velmi efektivní pro odlákání nepřítele.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Variabilita vybavení je velká a navíc se povedla i implementace jeho ovládání. To je natolik intuitivní, že drtivou většinu všech funkcí využijete a velmi vám usnadní život. Znáte to – mnoho her nabízí kvanta různých skillů a dalších vychytávek, pro něž v samotném hraní však málokdy najdete uplatnění. To samé se týká zbraní, využít jdou všechny, navíc jakmile jsem je trochu zvládnul, dalo se najednou mnoho situací vyřešit o poznání jednodušší cestou. Také se mi líbilo, že hra jde, až na určité opravdu očividné situace kdy Rogue stojí proti těžké bojové technice, dohrát se základní útočnou puškou a i střela z pistole do hlavy umravní sebepokročilejšího Norta.

MÍSTOPIS NU-EARTH

Příběh Rogue Troopera ukazuje typickou sci-fi osmdesátých let. Ve vidině technických pokroků a stále ještě fungujícího vesmírného programu NASA i SSSR letěly historky plné dobývání cizích planet, genetických experimentů a eighties estetiky. Komiks, stejně jako hra popisuje rozsáhlou válku na planetě Nu-Earth. Ta je samozřejmě výjimečná, protože se na ní nachází rozsáhlé surovinové zásoby. Proti sobě stojí dvě armády – jižní a severní (Nort). Jejich stylizace je na půli cesty mezi symbolikou války Severu proti Jihu v USA a druhé světové. zdroj: tisková zpráva Odkazem na tu první je již samotná příslušnost hlavního hrdiny k Jihu a jeho sociální postavení – větší menšinou s ještě odlišnější barvou pleti snad ani být nemůže. Na druhou stranu Nortové velmi připomínají Hitlerův Wehrmacht – přízvuk a místopis jejich kontinentu (města jako Nu-Nurnberg) jsou snad jasným odkazem. Dalším je také patrná depersonifikace Nortů – zatímco jižanské obličeje běžných vojáků jsou za skly skafandrů jasně vidět, ty nortské jsou skryty a ze tmy na vás zazáří akorát tak elektronicky vylepšené oční průzory masek. Grafická symbolika je také patrná: ve chvílích, kdy boj poleví, objevíte víceznačných symbolů docela dost.

•Hopsání, přelézání, kotouly a Achillova pata
I pohyb je ztvárněn šikovně, maličko arkádově, ale to se asi i očekává. Rogue umí elegantní kotouly ze skoku, navíc i do stran. To se hodí při uhýbání před snipery a granáty. Ještě lepší ale je krytí se u stěn, beden a podobných terénních překáže. Náš modrásek se nalepí k překážce a tak se jednak kryje, za druhé si ale vytváří i více příležitostí k útoku – může házet granát za překážku, nebo zpoza ní i střílet. Při normální palbě se odkrývá, hra ale nabízí efektní a místy i dokonce efektivní dávku naslepo a ta vypadá opravdu báječně.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Ovládání obecně mi přijde dobře zpracované. Vyskytuje se tu sice poměrně dost funkčních kláves, ale jejich účel a rozložení je navrženo inteligentně, takže hráč netrpí a nemusí ani redefinovat třicet kláves, aby si mohl zahrát. Také mne potěšilo, že nepřátelští vojáci mají hitboxy. Zkušenější střelci odkojení na Counter-Strike tak určitě projdou velkou část hry s přesným střílením na hlavy, případně na kyslíkové láhve, které mají nortští vojáci na zádech. Právě odstřelování tlakových nádob je velmi povedené – postiženému začne nejdříve unikat stlačený plyn a posléze exploduje, což je doprovázeno celkem ucházejícím zdroj: tisková zpráva ragdoll efektem.

•Starý engine
Design misí je také promyšlený. Trochu levněji působí intermezza s protiletadlovým kanónem, případně střelba z kulometné střílny na jedoucím vlaku, ale takových misí není tolik, takže nejde o nic hrozného. Naopak perfektní akce přichází ke konci, kdy na hrdinu útočí všechny různé typy nepřátel najednou.

Tvůrcům se povedlo perfektně vystihnout atmosféru komiksu (více o něm v tabulce níže). Všechno je tak, jak má být. Černý humor, nádherná hvězdná obloha (Nu-Earth je vklíněna mezi dvě hvězdy a jednu černou díru). Pěkný je i grafický design levelů, postav a všeho okolo. Bohužel, celé to vypadá poněkud zastarale, především díky nízkému počtu polygonů – jde totiž o DX8 engine Asura, který jste mohli vidět již před lety v Dreddovi, či v relativně nové hře Sniper Elite. Dlužno dodat, že tady z něj autoři vymačkali maximum a pokud máte novou kartu, nastavíte všechny detaily na maximum a přepnete na vysoké rozlišení, dá se na to s přimhouřením oka a trochou zvyku ještě dívat, chvílemi i se zalíbením.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

•Konec dobrý, všechno dobré?
Abych vlastně, kromě enginu, jen nechválil, musím říci, že sem tam lehce pokulhává inteligence nepřátel. Nejde o nic hrozného, ale stává se, že se Rogue skryje za překážku, proti němu stojí pět nepřátel, kteří se různě rozmístí, ale zastaví a nic nedělají. Nepodniknou žádný útok, ani pokus o vytlačení Rogue z opevněné pozice. To jsou ale celkem detaily, které oproti celku nemají až takový význam.

zdroj: tisková zpráva Oceňuji možnost různých přístupů ke hře. Můžete jí hrát jako stealth akci, či prachsprostou střílečku – obojí lze a dle mého mínění, je nejlepší kombinovat oba přístupy. Samotná herní doba se může lišit. Můj střízlivý odhad bude k deseti hodinám na nejlehčí obtížnost, ale je možné, že půjde dohrát ještě rychleji. Na tu těžší mi to trvalo o něco déle, ale nikam jsem nespěchal a všechno celkem podrobně zkoumal.

MODRÁ OSMDESÁTÁ LÉTA

Scénáristé Rebellionu si Rogue nevycucali z inkoustem zamodřeného prstu, jak by se mohlo zdát. To udělal na začátku osmdesátých let Garry Finley-Day, komiksový kreslíř, který byl přispěvatelem do světoznámého komiksového magazínu 2000AD. Tam se také Rogue poprvé objevil někdy v roce 1981 a kupodivu vypadal úplně stejně, jako dnes v počítačové hře. Podívejte se sami zde a zde. zdroj: tisková zpráva Ani na obrazovkách počítačů nemá premiéru, protože se jedná o jeho třetí elektronickou inkarnaci – prvně to bylo již v roce 1986 na televizích připojených k ZX Spectru a Commodoru C64 - šlo o isometrickou střílečku. Podruhé nám zamodřil monitory Amigy a Atari ST v roce 1990 s podstatně lepší grafikou a tehdy úžasným FPS pohledem z vozidel, děl a podobné bojové techniky. Osmibitová verze se do našich končin snad ani nedostala, možná o mnoho let později, ale ta na Amigu a STčko v obecném povědomí snad přežila. Navíc ani angažmá Rebellionu není jen tak samo o sobě. Rebellion totiž (coby velká firma, jíž je počítačové studio podřízeno) celý magazín 2000AD vlastní a s tím také samozřejmě všechna autorská prává – pamatujete na tři roky starou předělávku Judge Dredd vs. Death – ano, i Dredd začínal ve 2000AD a tato lehce nadprůměrná hra byla také z dílen Rebellionu. Již předem však můžeme upozornit: Rogue je mnohem lepší než Dredd!

Stáhněte si: Trailery, Cheaty

Související články: Novinky