Švanda z roku 2008
Jedni už vědí, ale těch je příliš málo. Druzí nechť si představí klasiku nejklasičtější, hopsačku z App Storu za pár desítek korun, stáhne se a hraje se. V jednoduchých tazích výrazných pastelových barev, celé to je rozdělené na úrovně, kde hráč může sbírat hvězdičky a plnit výzvy na čas. V základu postačí dobrat se cíle v podobě čekající brány.
Co hru ozvláštňuje především, je systém ovládání. Kontrolu člověk přebírá nad všemožnými tvory a ty musí přes všechny překážky dokoulet na konec levelu, využívá k tomu však primárně gyroskopu zařízení, tedy opatrné náklony, aby se snad náš hrdina nezřítil do propasti nebo nenapíchl na ostny. Jedni se jednoduše valí, druzí zůstávají přisátí na všech površích a útvarech včetně stropu, nu a častým zadáním je dokoulet do cíle dřímajícího krále všeho tohoto tvorstva (odtud také Royal Edition).
Aby se to celé zvládalo přeci jen o něco lépe, umožňuje Rolando načrtnout prstem na obrazovce obdélník, kterou či které z postav chce jeden naráz ovládat. Na něm je pak zkombinovat veškeré schopnosti, plusy i mínusy, stejně jako další herní prvky a zdárně si s nimi poradit. Jsou tu kanóny s bombami, ovladatelné plošiny, mosty, rotující platformy a tak všelijak podobně. A také okouzlující pasáže, kdy hráč otáčí v reálném čase kolem dokola svým telefonem či tabletem a snaží se dostat krále ke zdárnému konci. Asi jako to bludiště s kuličkou, které mívaly děti.
zdroj: Vlastní
Život už je jinde
Sedá si to k sobě až mariovsky, kus by se tu našel také z Lemmings, avšak to je právě ono. Průmysl se vydal jinudy a hráči zbývá zajímavá dichotomie. Rolando je ztělesněním času, kdy se mobilní obchody ještě tak zmatečně nerozpadly – je to milé, pěkně vybalancované, díky poťouchlému humoru nelze hru hrát alespoň bez spokojeného ušklíbnutí a pro jednou se to výborně ovládá.
Jenže. Jenže je více než jasné, že tohle jsme už všichni ve všech myslitelných odstínech bleděmodré zažili. Jako by s tím snad někdo přišel už dříve. A také že ano. Právě Rolando, Angry Birds a spol. před dobrou dekádou.
Pěkně jsme to skouleli
Ne že by z toho snad nekoukala příjemná zábava, naopak, její veselost a důmyslnost všichni nováčci okusí s víceméně stejným uspokojením, jakého se dostalo tehdejším hráčům. Je to asi jako se poprvé začíst do Tolkiena, když jste předtím absolvovali všechno to pozdější, včetně George R. R. Martina a Levé ruky boží. Tu bystrost a ten důvtip člověk ocení stále, jen už jednoduše nemůže mít ze samého úžasu vlasy divoce zčechrané na všechny strany.
Poměry se změnily, ať už k lepšímu, nebo tomu zlejšímu. A to vše dělá Rolando tím, čím přesně je. Závanem něčeho, co bylo a co mohlo být, jenže na to už nikdy nedošlo. Zábavnou plošinovku, která na jednu stranu ohromně potěší, na stranu druhou nepřináší bůhvíco.
