Chybějící přívlastek Invasion, který doprovázel předešlé datadisky pro Total War, jako by věštil něco speciálního, něco jako extra porci hranolků. Alexander toho mnoho nesliboval, přesto dokázal příjemně překvapit.

Autor: Martin Holas
Publikováno: 28.července 2006

zdroj: tisková zpráva Verze hry: prodávaná/anglická
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Datadisky k sérii Total War nikdy za moc nestály... Ne, počkejte, nezapalujte pochodně a nechte vidle pěkně ležet na místě! Samozřejmě vždy přinesly pár nových frakcí, jednotek a hrály se navíc proklatě dobře, ale aby taky ne, když byly zrozeny z natolik kvalitního materiálu. Při hraní prvního datadisku k Rome Total War jsem však opět postrádal pocit nějakého nového zážitku (nepočítaje teď možnost nočních bitev, které stejně rychle omrzely jako okouzlily). A nyní přede mnou leží druhý přídavek, a již na začátek musím prozradit, že si na rozdíl od Barbarian Invasion našel cestu do mého srdce takřka bez skrupulí i obří reklamní kampaně. Tichá voda zkrátka břehy mele.

• Odbočka ze zajetého schématu
Tajemství, proč se tak stalo, je skutečně prostinké. Creative Assembly totiž konečně odbočili ze zajetého schématu a aniž by potřebovali nějak výrazněji měnit herní principy, vytvořili hratelnost z pohledu série velmi netradiční. Rome se teď hraje mnohem rychleji a akčněji, a to nemyslím ani trochu jako pokývnutí, že by se cokoliv mělo více přibližovat konzumním masám. Inklinování k akčnějšímu pojetí se dotklo především velké strategické mapy, samotné bitvy zůstaly realistické pěkně tak, jak je máme rádi.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Alexander obsahuje jedno tažení na zbrusu nové mapě. Pochopitelně se vtělíte do kůže dvacetiletého mladíka Alexandra Velikého a jeho dobyvatelských choutek vůči Peršanům. Je nutné zároveň předeslat, že hra není v žádném případě pro nováčky, ale spíše pro ostřílené veterány, a i těm nejednou potečou kapky potu po zádech až na půlky. S problémy se potýkáte už od prvního tahu. Jste obklopeni nepřáteli, kteří navíc beznadějně ovládají moře.

Ekonomika, která je od začátku dokonce v minusu, vás nutí hrát vskutku hospodárně, drancovat nepřátelská města a postup vůbec dobře promýšlet. Že je hráč nucen plenit doslova vše, na co narazí, sice příliš nekoresponduje s doloženou milosrdností, s jakou Alexandr nakládal s porobeným obyvatelstvem, ovšem bez většího zásahu do mechanismů Rome toto pravděpodobně ani nijak vyřešit nešlo.

• Dobývání Persie
Aby hra odrážela Alexandrův poměrně krátký život, máte na dobytí klíčových měst v Persii nejvýše 100 tahů. To samo o sobě neponechává mnoho prostoru pro chyby a tahové omezení je ukrutně motivujícím prvkem. Z poklidného budování říše je náhle zběsilá honička za vítězstvím. Na nepřítele musíte takřka bez přestávky tlačit a postupovat dále do nitra jeho říše. Není výjimkou, když vás mezi dobytím dvou měst čekají jedna až dvě velké bitvy na otevřeném poli. Ve vašem zájmu je vyhrávat pravidelně alespoň poměrem jeden muž na tři nepřátelské, přesunutí podpor z týlu při těžkých ztrátách přece jen trvá, a času nemáte nazbyt. Provedete pár berserkových nájezdů a můžete si být jisti, že v lepším případě celá ofenzíva ulpí na mrtvém bodě, v tom horším vás Peršané poženou zpátky domů do Řecka (takřka zaručená porážka).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Akčnímu pojetí kampaně napomohlo i absolutní vyřazení diplomacie, ze speciálních jednotek zůstali jen špioni a vrahové. Je to víceméně logické, jednak není o příměří s kým vyjednávat a druhak na to opět jak jinak není čas. Osobně mi podobné přiškrcení možností nevadí, na Total War jsem stejně vždy nejvíce zbožňoval taktizování v monumentálních bitvách, a toho se mi nyní dostalo měrou vrchovatou. Není ovšem člověka, aby se zavděčil všem, a tak se jistě najdou méně militantní jedinci, kterým budou zástupy poslů chybět (o neustálém nedostatku financí na důsledný rozvoj měst ani nemluvím). Budiž, vy asi zhola nadšeni nebudete, ovšem my agresoři můžeme otočit list a podívat se na další novinky.

• Historické bitvy a multiplayer
Mimo tažení vás čeká šest historických bitev. Ty nejsou pojaty úplně samostatně, jak bývalo doposud zvykem, ale tvoří jistý celek, což mimo jiné znamená, že se přístup k nim otevírá postupně. Jak jsem již zmínil, Alexander je přídavkem velmi těžkým, a nadstandardní obtížnosti se nevyhnula ani tato část singleplayeru. Vidět je to hned v prvním scénáři, kdy se na konících postavíte postupující naježené hradbě kopiníků (a samozřejmě mám na mysli falangy, tj. řady kopí třikrát tak dlouhá jako jejich nositelé, pro jízdu absolutně smrtonosná). Nebo obléhání města, kdy vás kromě střelců na hradbách důkladně propírají jízdní lučištnící mimo ně. Obecně jsou mise do jedné opravdovou a zábavnou výzvou, z velké části i díky skvělé optimalizaci pro multiplayer, kdy si hráči mezi sebe rozdělí části bojujících vojsk.

Bohužel ne všechny omezení se na hratelnosti projevily v pozitivním smyslu, a nejvíce se úzká specializace addonu týká právě multiplayeru. K dispozici máte pouhé čtyři frakce: Makedonce, Peršany, barbary a Indy. To by ještě nebyla taková tragédie (i když v porovnání s Barbarian Invasion asi ano), pokud nebyly poslední dva jmenovaní konkurenceschopní jen teoreticky. A nejedná se jistě o klasický problém, že k jejich dobrému ovládnutí je prostě potřeba lepšího hráče, barbarské a indiánské kmeny jsou předem odsouzeni k prohře čistě z kvalitativního hlediska. Útočící chumel barbarských "elitních" panáků vypadá sice hrozivě, ale jakmile můj oddíl makedonských falang držel v šachu pětinásobnou převahu bez vážnějších ztrát skoro minutu, tedy dost dlouho na to, aby mohla zničující jízda obkroužit pole a zasadit ránu z milosti... Bylo jasné, že o vyrovnaném boji může být sotva řeč.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

•Technicky nic nového
Ne že by se to od datadisku automaticky očekávalo, ale pro pořádek zmíním, že na technickém zpracování se nezměnilo takřka nic, grafikou počínaje, hudbou a ozvučením konče. Snad jen menší strategická mapa sebou logicky nese i citelně menší HW nároky v této části. Bitvy v ingame enginu na mě působily také svižnějším dojmem, ale to může být způsobeno jak lepší optimalizací, tak mojí práchnivějící pamětí. Od uvedení Barbarian Invasion nás přece jen nějaký ten týden dělí. Jisté je však to, že si pěkně zahrajete i na lowend strojích.

AI je pořád schopna velkých činů i maximální blbosti. Pokud jsou síly vyrovnané, dokáže vás počítač umě vmanévrovat do nevýhodné pozice a využívat slabin. Naopak hraje-li poměr sil ve váš prospěch, pasivně čeká jako prase na porážku, místo aby se alespoň pokusil způsobit co největší ztráty útoky na odkryté jednotky.

Stáhněte si: Videa, Vše k sérii Rome: Total War

Související články: Novinka #1, Novinka #2, Rome: Total War recenze, Rome: Barbarian Invasion recenze

Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)