| Autor: Leon Publikováno: 13. října 2004 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 1,5 týdne |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
I tentokrát se hra drží velmi osvědčeného schématu svých předchůdců, totiž poměrně unikátní kombinace turn-based a real-time strategie. Základem hry je herní mapa rozdělená na velké množství provincií, které jsou pod nadvládou mnoha frakcí a národů. Centrem je tentokrát Středozemní moře a přilehlé území včetně Blízkého východu či severní Afriky. Na severu je hra omezena zhruba pobřežím Baltského moře, což je více než dost pro expanzi říše Římské, stejně jako pro dlouhé zimní večery strávené dumáním nad tím, jak to dokázat. Znalci předchozích dílů si hned jistě všimnou, že se nám mapa nově přesunula do oblasti 3D. Mně osobně to dělalo nějakou chvilku potíže, ale po pár hodinách jsem si na to zvyknul. Naštěstí se dá úhel pohledu na mapu volit, takže při pohledu „úplně shora“ vypadá mapa skoro jako 2D. Každému co libo jest… • Dobývání Středozemí RTW je v mnoha drobných věcech rozdílná od svých předchůdců. Jedním takovým, na který narazíte ihned po rozehrání kampaně za jednu ze tří římských frakcí, je to, že nesmíte zaútočit na jinou římskou frakci bez dostatečné popularity. Nezbývá vám tedy, než zaměřit svou expanzi mimo Apeninský poloostrov na jiné národy – Řeky, Egypťany, Kartagince, Španěly, Galy, Germány a mnoho dalších, převážně barbarských kmenů. Expanze je prostě v této hře nutnost, protože bez ní se vyhrát nedá. Na řadu tak přichází osvědčený postup – připravit dostatečně silnou armádu na vpád do jiné provincie, svést rozhodující bitvu s nepřítelem a tím území získat, nastavit základní management provincie a podrobit si nějakým způsobem místní obyvatele. Tím se dostáváme zpět na začátek a posilujeme armádu pro vpád do další země, eventuelně pro odražení očekávaného protiútoku armád, které nepřítel stáhnul z jiných provincií. Celý tento management je rozdělen na jednotlivá kola podle základních pravidel turn-based strategií. Během jednoho kola můžete udělit prakticky neomezeně rozkazů, jejich vykonání je však podmíněno jejich náročností. Vojsko se může přesunout jen do určité vzdálenosti, stavba budov či cvičení nových vojsk trvá různě dlouho podle jejich kvality, obléhání měst závisí na výdrži místní posádky apod. S jedním kolem se můžete klidně „pitvat“ i hodinu, to je opravdu jen na vás, nic vás netlačí rozmýšlet jednotlivé kroky. Ukončením kola, které se rovná období půl roku, se vykonají všechny připravené akce, rozkazy, posuny a pak prostě začínáte zase znovu. Nezapomínejte ale, že ani soupeř nespí, expanduje a nikde není psáno, že se nechystá zrovna na vás. Musíte být lepší, musíte být připraveni a musíte ovládat i více způsobů, jak vyhrávat, ne jen ten hrubou silou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na řadu tak přichází diplomacie, špionáž a zákeřná likvidace významných osob u nepřítele. Je výhodné uzavírat spojenectví (a tím si uvolnit armády pro jiná tažení), otvírat nové obchodní cesty (a mít z toho zisk), předem vědět o síle a složení protivníkovi armády (a tím předejít fiasku v podobě zkázy vlastní armády), před bitvou zákeřně zabít slavného vojevůdce na straně protivníka (a tím snížit morálku a chuť bojovat v řadách nepřítele). To všechno je již známé a nechybí to ve vylepšené podobě ani v RTW. Nově je zde ale zaveden vliv Senátu, který má neustále nějaké připomínky a žádosti. Teoreticky byste se mu měli snažit vyhovět, protože nějaká odměna vás většinou nemine, ale prakticky je znovu jen na vás, zda se cítíte být tak silní v kramflecích, že se na Senát „vyprdnete“. Ano, udělejte to, ale jak říkám, jde o odhad vlastních sil a možností a nikdy si nemůžete být jistí, co z toho vznikne. • Peníze až na prvním místě Peníze hýbou světem, a tak tomu bylo už i v době Říma. Rozhodně nečekejte, že peněz budete mít dost. Naopak, všechno něco stojí, a jestli chcete mít zisk, musíte mít větší příjmy než výdaje. Příjmy jsou vlastně jen z několika málo zdrojů – z daní, z obchodu a dobytých územích. Zato výdaje jsou všude, kam se podíváte. Cvičit jednotky, stavět a opravovat budovy, ba co víc, udržovat každou jednotku (žold) vás brzy začne stát nemalé prachy, zvláště s tím, jak se vám budou zvětšovat armády nutné pro další dobývání. Máte velké armády? Pak s nimi musíte do boje a dobývat území, jinak je prostě neuživíte. Jednou z možností, jak si management zjednodušit, je volba automatického vedení provincie. Tím se dá výrazně urychlit celá hra, protože nemusíte při každém tahu kontrolovat chod celé provincie a můžete se tak soustředit třeba jen na vojenské tažení. Na druhou stranu je tato volba trochu nebezpečná. Když budete mít pod palcem opravdu velké množství provincií, zjistíte, že v některých už není důležité nabírat další (drahé) vojsko či stavět další nové (a drahé) stavby. Na tohle si je třeba dát pozor, protože to neuvěřitelně polyká peníze a efekt je minimálně pochybný. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kampaň končí v okamžiku, kdy ovládnete Řím, což vám může (podle zvolené obtížnosti) trvat i desítky hodin čistého času hraní. Jak jsem již zmínil na začátku, na výběr máte jen ze tří římských frakcí. Jakmile však za jednu z nich kampaň dokončíte, zpřístupní se vám kampaně i za ostatní národy ve Středozemí, o nichž jsem se již zmiňoval. Tím získáte poměrně unikátní možnost dostat na kolena celou tu obrovskou římskou říši z pozice prakticky bezvýznamného národa té doby. • Bitevní část hry Až doposud jsem psal výhradně o strategické stránce hry, ale to je vlastně jen jedna část hraní. Druhou je real-time strategie v podobě menších, větších i velmi rozsáhlých bitev. Zatímco strategická část je prostě povinná, bitvu nemusíte řídit ani jednu a stejně vyhrajete. V okamžiku střetu dvou armád vám hra nabídne, zda se pokusíte vést bitvu sám či zda si její výsledek necháte vygenerovat. Propočítávání výsledku vychází z množství, typů a zkušenosti jednotek na té které straně, bere se ohled na schopnosti vojevůdce, na terén a mnoho dalších věcí, včetně (což spíš předpokládám) vlivu náhody. Ta je ale tak malá, že skoro pokaždé skončí bitva tak, jak předpokládáte, respektive se to naučíte předem tipovat. Podle mého je zbytečné řídit každou bitvu osobně, zvlášť když máte zdrcující převahu. Ovšem právě na těchto malých bitvách si můžete nacvičit různé postupy, taktiky a v neposlední řadě i ovládání celé té bitevní vřavy. Většinou není třeba vymýšlet nějakou speciální taktiku – pěchota jde v čele, lučištníci a vrhači za nimi, jízda po straně a v záloze. Občas se hodí nějaký ten katapult či buchar, zvláště při obléhání měst. Zajímavostí jsou třeba i vycvičení psi, kteří dokáží vnést do nepřátelských řad pěkný chaos. Taktika je tedy vcelku jasná. Důležitá je především součinnost jednotlivých vojsk a využití eventuální výhody na mapě (lučištníci na kopci, obrana na mostě apod.). Protože bitvy samotné jsou opravdu real-time a hráč by je celé prostě nestačil odřídit, může si každou kdykoliv zastavit, udělit všechny příkazy a pak pokračovat. Zkrátka maniak do podobných akcí si tady opravdu užije. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pokud se zrovna necítíte na kampaně, můžete si zkusit prostě jen tak vygenerovat nějakou mapu a zahrát si na ní. Pro znalce historie je k dispozici řada rekonstrukcí skutečných dějinných bitev, kde si můžete nejen okusit slavné potyčky či obležení, ale i se něco naučit z historie. Mimochodem, jistá zahraniční filmová společnost používá pro dokumentární rekonstrukce slavných bitek engine z RTW. To jen tak pro zajímavost, ale aspoň vidíte, že vývojáři RTW si na realitě a důrazu na přesnost velmi zakládají. • Technická stránka hry Je toho opravdu mnoho, co by se ještě dalo napsat o této hře po stránce herní, ale nerad bych sklouznul k tomu, abych místo recenze napsal manuál. Přejdu proto raději k technické stránce věci. Netradičně bych tentokrát začal skvělou hudbou, protože ta mně utkvěla za všeho nejvíc. Netuším, kde hudebníci a zvukaři brali náměty, ale výsledek je prostě skvělý! Během dlouhých minut a hodin nad mapou se vám do uší line melodie se zpěvem, který zní neuvěřitelně dobově. Prostě za hudbu dávám jedničku s hvězdičkou. Nikoho asi nepřekvapí, že dalšího vylepšení jsme se dočkali i po grafické stránce. Ten nejpodstatnější rozdíl jsem již zmiňoval (3D mapa), ale vizuálně dokonalejší jsou opět i ty obrovské bitvy, v nichž každý voják je velmi detailně vykreslen a rozpohybován. A teď si představte, že jich jsou na mapě stovky, ba i tisíce, umělá inteligence jede na plné obrátky a do toho se ještě počítají animace postav. Výsledek je opět více než výborný, protože dobře odvedená optimalizace vám zaručí, že se to všechno hýbe i plynule. Každopádně hra je zase od svého předchůdce o kus náročnější na výkon počítače, ale s tím se dalo jistě počítat. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Skoro bych zapomněl ještě na jednu velkou novinku, a to na multiplayer. Bohužel jsem neměl dostatek času na vyzkoušení (patch na verzi 1.1 je prakticky nutnost), a tak se s vámi o zážitky nepodělím. Pokud je však multiplayer opravdu funkční, asi nemá cenu psát, jak hra získává opět zcela novou dimenzi. • Shrnutí Související články: Novinky, Medieval: Total War a Medieval: Viking Invasion recenze |
| Leon | |
| autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (další články autora) |
